necelých dvacet let tomu co jsem se začal hudebně angažovat v metalu jako kytarista. za sebou desítky konzertu (jasně, žádný strahov nebo eden, top byl fesťák pro cca 1000 lidí).
a já sem stejně, ať máme hrát v hospodě pro 20 lidí, nebo v klubu pro 200, ten den o rána nervozní jako prase, úplavice že se musím na hajzlu vzepřít abych neskončil na nízkem orbitu země, panické ataky...
tl;dr: večer hrajem takže nepřijel by mi někdo do strašnic zlomit ruku, prosím?