MADIETTA: tak jo. Kdyz mi volá dite a ja to nechci brat, napisu, ze mam meeting. Za chvili na to prijde sms, kdy se pta, kde ma rukavice, cepici nebo bryle na kolo. Z 90% jsou to naprosto zbytecne telefonaty a ja vim, ze kdyby to bylo zavazne, napise to. Setrim náš spolecny cas, moje nervy a ucim ho tim samostatnosti.

MADIETTA: tak ja se ti pro radost priznam ne sice k necemu zavaznemu, ale snad te aspon pobavim:
Pred nekolika tydny jsem se posrala do kalhot jako maly dite. Bylo to zcela bez varovani a v dospelosti se mi to opravdu jeste nestalo. Nastesti jsem sedela v aute a ne treba v tramvaji, protoze to bych neutajila. Zacala jsem se okamzite strasne stydet a zaroven udivena, velmi zaskocena jsem zacala hystericky brecet a zaroven se strasne smat. V aute jsem nebyla sama a muj drahy poznamenal jen: "Lasko, nepokakala ses nahodou?".
Ne, nepokakala. Posrala jsem se jak nemocnej kojenec.

MADIETTA: Tak ona tu občas pořádná přiznání jsou, ale je jich málo. Většina lidí nemá těch 13. komnat zase tolik.

Já se přiznávám, že jak jsem se s mužem vystřídala na rodičovské, tak v práci zůstávám tak dlouho, aby už byl s dětma na odpolední vycházce, až se vrátím, abych s nima nemusela. Teď, po roce v práci teprve začínám mít chuť trávit s nima čas.

MADIETTA: Teď jsi to ale moc nevylepšila...

Přiznám se, že mě štve, že v této diskusi nejsou žádná zajímavá přiznání, že je to pouze přehlídka toho "co všechno jsem neviděl, nevím a neznám".

Už se neumim bavit na party, raděj bych jela na vodu.

NICOLLETTE: já taky ještě ne, ale pár let dozadu jsem si řekl, že tomu dám šanci :))

Do dnešního večerního jsem žil v tom, že padouk je osminohý tvor z infantilního světa dcerky,)))
Každopádně barva padouku je neodolatelná.

Miluju naši dceru nadevše, bez ní už si nedovedu život představit. Ale někdy je to náročný, vyčerpávající, oba s Lukym padáme na hubu. S lehkým smutkem vzpomínám na ty časy, než jsem otěhotněla respektive než se dcera narodila. Na cestování, party, naprostou svobodu.

Přiznám se, že kdyby nebylo nyxu, vůbec netuším, že v kině běží nějakej film o Barbie (doufám teda že to je film o Barbie) a že lidi na něj chodí a píšou si o tom na internetech. A taky že ten divnej herec z novýho Blade Runnera, co pořád vypadá jako kdyby právě dostal tečku, tak má dvojníka, kterej mu vůbec není podobnej. A že ta herečka z Tenkrát v Hollywoodu, která je tak dokonale asexuální, až mě to zaujalo, tak má dokonce čtvernice, nebo jak by se tomu mělo říkat. Jsem sto let za opicema :)

Pod záminkou Barbie jsem si konečně troufla vzít na veřejnost ten růžovej overal, kterýmu jsem (já černá můra) kdysi za kilo neodolala v sekáči... A je boží a asi ho budu nosit všude. A Barbie je vlastně taky boží, byť takovej překladatelskej potrat už jsem dlouho neviděla.

Jo a taky se přiznávám, že nedokážu otevřít auditko Sedm
Opět si počkám, až to nebude aktuální

NICOLLETTE: Ale zase je dobře, že se tihle lidé v bláznivém outfitíku najednou začali zajímat o vědu.

vždycky když je kolem něčeho šílenej hype, jako teď u Barbie a Oppenheimera, můj mozek se tomu automaticky staví zády a bojkotuje to
dá tomu většinou šanci až za pár let

VRBIK: a pise se "abys" :D

VRBIK: no, to ses moc hodnej, ja samozrejme vim, ze existujou vsechny mozny poruchy psani, mluveni a podobne. neco z toho mame i v rodine. jenze ne vsichni, kdo pisou jako retardi, maj nekterou z tehle poruch.