MONIOUS: mne by zajimalo, jestli jako tusis, ze neplodnost muze byt zpusobena zalezitostma co s genetikou - nositelem gen info - nemusi byt spojena? Od nepruchodnosti vejcovodu, litani hormonu, obezita, anorexie, problemy s ejakulaci, atd, atd…ze pripravujes podklady o nedonosencich je zajimave, ale jako co s tim?

Priznam se, ze mne tyhle reci fakt vysiraji. Kdyz to nejde, proc si nevezmete ty deti z decaku. Jakoze ty co jim jde plodit raz dva, easy peasy a jejich decka z xy duvodu konci v kojenacich, decaku, maji ty dobre geneticke kody a je to priroda a cajk. Jen smolik, neco se posralo, tak vy co mate nejakej problem, tak voila- reseni je snadne. Cerna a bila, nazdar. Uf, uf, uf…

MONIOUS: pred sto lety bys treba taky umrela na blbou infekci a tvoje geneticka informace s nizkou rezistenci by se nesirila. Proto zminuju antibiotika, ale samozrejme si muzes vybrat ze sirsi palety transplantaci a leciv, ktery nam tu tvoji optikou pomahaji sirit spatny geneticky informace a dedicny choroby jako treba rakovina/cytostatika.

Ale abych nebyl ot, tak se priznam, ze me vytacej takovyhle soudy lidi, co si zjevne nedokazou domyslet dusledky. Pro spousty lidi jsou komplikace s pocetim pricinou velkejch starosti a presne tyhle cinty pak zpusobej, ze se takovy temata tabuizujou.

MONIOUS: ani nemíchá.
1) důvod, proč páry 6 měsíců nebo rok nepočnou, může být úplně banální, žádné genetické nekompatibility.
2) oplodnění in vitro není zas tak přírodoborný medicínský zásah, to taková transplantace srdce je podle mě o řád dál.

Když říkáš, že když pár nepočne 6 měsíců (což je tuším moment, kdy se to začíná řešit), je to příroda, geny a řešit to pomocí ivf, když to jde, je špatně, je pak s podivem, že nerozporuješ medicínské zásahy obecně. Tam imho kootcha míří.

VERSONNENHEIT:
- Ty to vidíš moc černě. Pomysli na ty úžasné, nádherné, zázračné věci, co s dětmi zažiješ.
- Jako třeba?
- Třeba, že vyrostou a vypadnou z domu.

Přiznávám se, že kdyby to bylo na mě, tak mám vážně hodně dětí. I když mě vytáčej a tak. Ráda bych dělala i dočasnou pěstounku. Můj muž by to ale nezvládl a dost mě to štve. On má často stavy, že nezvládá ani naše vlastní děti. Někdy nechápu jak moc umí být sobecký a stěžovat si na hlouposti a každého pořád sekýrovat. Tak si někdy přemýšlím jaké by to bylo, kdybych byla s dětmi sama. Jen je blbý, že ho fakt miluju, tak si ho nejspíš nechám :D Ale to dočasné pěstounství se mi vážně líbí. Vím, že hodně lidem vadí to citové pouto a pak, že se musíte vypiplaného dítka vzdát, ale vím že na tohle mám ideální povahu. Ale naprosto nekompatibilního muže :) . Jediný štěstí, že mám skvělou práci, která mě neskutečně moc baví a naplňuje. Jo a ty své čtyři děti milované. Jen mi prostě přijde ten všeobjímající mateřský pud, který jsem v sobě nečekaně objevila tak nějak nevyužitej. Zvlášť když vím, jak moc je dětí žijících bez lásky :(

Přiznávám, že jsem někdy poměrně emotivní člověk. Poslední dny je to všechno tak nějak na pytel. Jsem nemocný, je mi natolik zle, že nemám ani děti, díky nemocím a dalším nepěkným věcem jsem neviděl svou drahou týden a ještě nějakou chvíli neuvidím. Tak si tu stýskám sám v baráku, který potřebuje uklidit a foukám si bolístky, když pak narazím na takový příspěvek [IRA_PALMOVKA @ Co vas nedavno potesilo nebo pobavilo?] a úplně se zastydím.
Vlastně se mám báječně, dost pravděpodobně nejpozději za týden uvidím ženu a nejpozději za 10 dní děti.