Mám rada vánoce a vse kolem nich - ohrane koledy, vánoční vůně, světýlka a hlavně jídlo.
Z domova si pamatuji vánoce jako strasne hekticke svatky, plne nervozity a nasledneho pohadani pred večeří, protože mamka každý rok nestihala svuj nesmyslně brzký čas :)) Ani kvuli darkum jsem se na ne netesila, protože jsem si nikdy nepřála nic, co by mi rodice nemohli pořídit a spis to brala tak, že je to období, kdy si můžu ostatnim členům rodiny rict o to, co mi chybi na sebe nebo do školy.
Dneska, ačkoliv slavíme Vánoce jen ve dvou, tak se na to pokaždé těšíme... na to, ze si to delame po svem bez stresu. Dame si nějaký ten dáreček, ale neni to důležité, protože co potrebujeme, to máme a užíváme si jen tu společnou domaci pohodu, kdy nemusíme vstat do skoly/prace, dáme si včerejší řízky a jedina starost je o to, která pohadka zrovna poběží v televizi. Klidně jsme cely 25. prosinec v pyžamu, protože jsem odmítla jezdit tento den za rodinou, musí si počkat nebo prijet sami - prostě hlavně žádný stres :)
... no a k dokonalosti to dovede vajecnak, ktery si pro sebe kazdy rok dělám.
Proč se nervovat jako moje mama, aby vse bylo "dokonalé" a podle tradic, když si to muze kazdy udělat po svém a hezky :)