...že jsem si nafotil před chvílí nějaké exhibo hanbaté fotky před krucifixem a řečeno s klasikem, až mám obavy, že mě Pánbůh potrestá.

HEJSEK23: Jo, to bylo strašně milý, made my day!:)) Ale nebylo to ráno, to bysem asi vrčela víc než pusina nebo se schovala za nejbližší křoví:D

Mi tak pripomina... Všichni ve sluzbach miluji lidi, kteri prijdou a bez pozdravu vyhrknou "jedno pivo"... jídelní listek, jen bych potreboval, atp. .... Ne, nikoho to nezajima, většinu lidi to zajima az po "dobry den, ja bych prosil"

DEADSLUT: na druhou stranu náhodné setkání s tebou mi zpříjemnilo zbytek dne

ADELHAIDA: ježišmarjá, moje osobní peklo, potkat v mhd známýho, zejména cestou do práce, kdy ještě nemám probuzený sociální dovednosti, abych potenciální smalltalk zdvořile utla a mohla si číst. Leckdy mi při těhle náhodných setkáních přijde, že ani jedna strana tak uplně neví, co se očekává a jak to udělat, aby to nevypadalo neslušně, a má(me) dojem, že jen pozdravit a jít dál je jakože málo, když už jsme v tý jedný tramvaji. (v angličtině mi to z nějakýho důvodu problém nedělá, ale zaboha nejsem schopná tuhle dovednost přenést do češtiny. A miluju jednoho známýho, který bydlí za rohem ode mě, a umí při setkání tu interakci udělat krátkou, nezávaznout, a zrežírovat to do pro mě přijatelné a milé podoby. Před nim se před jedinym neschovávam:D)

HEJSEK23: My si zamilovali au revoir. Na Korsice jsme zašli snad do každýho obchodu, jen aby jsme mohli poudravit au revoir :D

ADELHAIDA: kdyz nekam vlezu, tak pozdravit je zaklad slusnosti. Jenže na me si stezovala i sousedka, která se hrabala zrovna v zahonu a ja ji nevidela. Takze uz jsem byla "ta, co se odstěhovala do prahy a uz nezdravi" na vesnici hodne špatná značka :))
Ted bydlim v casti Prahy, kde se lidi zdravi, i kdyz se potkají se psem a je to mile, přátelské. Rozhodně tvemu dítěti nikdo nikdy nebude nadavat, že pozdravil. Ale proboha, nemlať ho za to, kdyz to neudělá! :))

Rád zdravím. prima to bylo v Itálii kde sem zdravil snad i kočky. bon giorno! Úplně na každýho..
a příbuzná mě prosila abych už toho nechal že se stydí

NELLAS: To už mi žíly ale vůbec nerve.

ADELHAIDA: zdravit známé lidi je zhruba na úrovni nenosit do opery tepláky, obojí je v našich zeměpisných šířkách a délkách společenská norma, jejíž nedodržování sice nikomu neublíží, leč znamená, že bude zaklasifikován ostatními do jisté kategorie :-)

NELLAS: V mem souctu hrichu se nejake nezdraveni ztratilo.
Ja pozdravila, kdyz me prinutili, ale na ty “chytry” otazky jsem odpovidala mlcenim. Pravdu jsem rict nemohla a lhat se nesmi. Takze se okoli dohadovalo, zda ma mala Beruska nadloubano.
To nevyhrajes :)

SALVATOR: Jo, chlapi to maj v tomhle jednodušší, většinou do nich kvůli smalltalku nikdo nereje.

Je fakt, že jsem byla vždycky sebevědomý dítě (díky rodičové!) a konverzaci jsem uměla ve většině případů i ukončit, když mi byla nepříjemná. A taky je pravda, že některý sousedi jsou takhle žoviální. Nenapadlo mě, že by to mohl být problém, takže děkuju za námět k zamyšlení. Ale ty učitelky ve školce by teda zdravit mohl:-)

U nás na gymplu ředitelka říkala, že když má štěstí, tak jí studenti odpovídají na pozdrav. Někdy je dobrý nenasazovat laťku moc vysoko. :-]

Na druhou stranu, žiju na venkově a tady se prostě zdravěj všichni a pořád. Někde jsem četl názor, že je to jeden v příznaků toho, jestli to místo, kde člověk žije, pokládat za město nebo za venkov (v tý urbanizovaný aglomeraci, co se táhne kolem švýcarskýho břehu Ženevskýho jezera, je to těžký odlišit, i když co si budeme povídat — žádný skutečný město, to jest milion obyvatel a metro, tu nemaj). Takže když pak přijedu do opravdovýho města, mám tendence pozdravit i při nástupu do tramvaje.

SALVATOR: Neboj, oni tě pomluví za zády :D
U mě je ještě problém ve špatné paměti na obličeje kombinované s tím, že jak se zamyslím a nečekám, že bych mohla potkat někoho známého, tak si ho nevšimnu, i kdybychom kolem sebe prošli na dvacet centimetrů a on mi mával před obličejem (nadsázka fakt jen malá). Většina lidí to bere s humorem, že jsem si jich nevšimla, ale někteří se fakt jsou schopní urazit.

Přiznám se, že sem fakt vděčnej, že moje vlkodlačí držka ostatní vod podobnejch keců vodrazuje.

NELLAS:
To se mi též stalo. Zdravím vždycky dobrý den a nehodlám to nijak měnit. A občas se najde někdo, kdo mě upozorní, že je ráno nebo večer.
Small talk dovedl kdysi k dokonalosti náš soused. V nacti k nám domů chodila moje kamarádka na pokec a jeden dědek, co mě s ní několikrát vidět mi potom řekl, že on v mém věku taky bral ledacos.