Když jdu ráno do práce v krásným počasí kilometr parkem. Každej den děkuju za to, že bydlím tam, kde bydlím.

Jeste jednu infantilnost, slibuju ze uz prestanu :)
Vcera navecer me deti (kluk 5, holka 3) premlouvaly, abych s nima spal v jejich pokoji. Rikam, to este uvidime, to byste nesmely zlobit a taky si uklidit ten binec v pokoji co mate (coz neni vubec jejich silna stranka, takze sem s tim vubec nepocital).
Mno a po chvili du na zachod a vidim jak madam bezi z loznice a rika brachovi "jeste nesu tatuv polstar". Nakouknu do pokoje a tam na dvojmatraci (kterou museli ve dvou vytahnout zpoza staryho gauce v loznici a pretahnout pres pul bytu uzkou ulickou :o .. pro jednoho dospelyho docela fuska) stele syn veskery jejich a moje periny ve vyklizenym pokoji s vyrazem seriozniho stavbyvedouciho.... Mel sem co delat abych nesel do kolen a nemel na krajicku :) .. takze to samozrejme klaplo :)

Je to už skoro čtyřicet let, kdy jsem objevila kouzlo babiččiny dózy na bonbóny....
Můj otec a jeho sourozenci říkají, že je to záhada stará století
Dóza se stěhuje z různých částí Prahy (jednou dokonce změnila barvu a tvar )...zvláštně přitahuje Vaši pozornost a nutí Vás nadzdvihnout skleňený poklop
...ale to zdaleka není všechno!!
největším kouzlem je:
"že uvnitř, vždycky něco je!" ;)

Spánek. Hodně spánku. Těšení se na spánek.

Po hnusným večeru mám po strašně dlouhý době čas jen pro sebe - doma. Pouštím si hudbu, kterou tu nikdo nemá rád, zpracovávám a třídím si fotky. Jen škoda, že jehla na gramofonu je zničená, nejlepší by pro mě bylo poslouchat z desek. Pršelo!

Momentalne obligatni prace z domova, diky ktery sem s detma porad

Ctyri hodiny instantniho stesti na motorce :) cesta k my pritelkyni trva autem po dalnici neco pres hodinu, ale za hezkyho pocasi beru motorku a hodim to pres ctyri horsky pasy, nekolika strzema u Jury a nadhernyma kroucenyma silnickama mezi kopcema pobliz Baselu. Louka pod Chasseralem, kde diky vysoky poloze teprve ted kvetou pampelisky :)

BLOWUP: Boží!

Jinak....dívat se na syna, jak spí...To prostě nikdy neomrzí.

Dát si vanu, sklenku vína a pak si chvilku kreslit, malovat... A výlety do přírody... Poslední dobou věci, bez kterých bych se asi neobešla a po kterých je mi vždycky spolehlivě líp.

Zacvičit si. Každej den a nevynechat. Sestavu dvě, něco procvičit nebo jen qi-kung a stání.
Už 6. den v kuse, už 6 tejdnů, měsíců, let a šest dekád - to už musí bejt nějakej (kroutivej) moment.

Dnes jsem jel tou nadhernou krajinou ve ktery smim bydlet domu, a posloucham u toho Stouny. V momente kdy projizdim okolo pastviny patrici k jednomu jezdeckymu dvoru podel silnice cvalala na bilym koni s vlajici hrivou holka, a k tomu se rozeznelo „white horses“. Trvalo to asi deset vterin, tenhle perfektni okamzik.

po dvou a pul měsících se zdá, že zaražená rýma odtekla.... už jsem se s tím naučila i žít, ale bez bolavý hlavy... to je to zcela novej pocit!

Stromy z okraje lesa pred moji terasou se pohybuji ve vetru jako vlny na mori

POMYJAN: Buďto tě potěší, nebo naopak ne. Poměr vylučovací, tzn. píšeme čárku.

Asi pred peti lety jsem si z jednoho krasnyho mista na pobrezi Chorvatska privezl piniovou sisku. Ponevadz ty pinie mam strasne rad, dostal jsem samozrejme napad si z tech seminek par sam vypestovat. Pritelkyne mi je nejdriv naklicila a potom presadila na terasu do velikanskyho kvetniku. V noci ale jakesi zvire melo potrebu ten kvetnik s tou kyprou zemi celej prohrabat, takze po tech semenaccich nebylo ani stopy. Tak jsem vzal lopatku a prakticky archeologickou metodou vrstvu po vrstve odkryl, az jsem je vsechny nasel. Ted jsou v bezpeci malyho kvetniku na stolku a uz treti den je nikdo nevyhrabal. Ten piniovej lesik kterej si z nich chci vysazet ve svy rokli uz asi nezaziju, ale presto me ty semenacky pokady kdyz je vidim potesej :)

když si střelíš zlatou....