Tak jo, další zářez z mého nekonečného backlogu právě padnul, opět od id software:
Wolfenstein (2009) na PS3. Když se mě tady TOOMIX
snažil přesvědčit, že je to nejlepší díl celé série, tak jsem mu nevěřil. No a nevěřím mu ani teď :-) Za nejlepší (z toho, co jsem zatím hrál) pořád považuju
The Old Blood. Ale tahle reinkarnace z roku 2009 je rozhodně nejdivnější. Nebýt toho, že je ve hře B.J. (který ovšem vůbec nevypadá jako B.J., ehm) a že se ve hře vyskytují některé postavy známé z předchozích (a vlastně i následujících) her, tak bych skoro řekl, že to vůbec není Wolfenstein. Nebo aspoň že je to Wolfenstein z nějakého paralelního vesmíru :-) Musím přiznat, že mě herní mechanismy spojené s tím krystalem a čtyřmi superschopnostmi v podstatě děsně štvaly (jo a taky neustálé chození po městě sem a tam, to byl taky řádný voser), ale spíš proto, že jsem na jejich možnost neustále zapomínal. Vlastně jsem to po většinu času hrál jako "normálního" Wolfensteina a jen když už šlo do tuhého, uvědomil jsem si co doopravdy hraju a použil krystal. Samozřejmě že u bossů jsem si to uvědomil velice rychle :-) a dost mě překvapilo, kolik jich ve hře bylo. Nicméně popral jsem se s tím nakonec myslím statečně:
16 hodin během čtrnácti dnů, dohráno na 91 %. Nevím sice, z čeho to hra počítá, ale dohánět to teď určitě nebudu :-) Foceno mobilem, sedmá generace konzolí screenshoty nedisponuje.
A teď kardinální otázka: měl bych si jako další v sérii, po které chaoticky skáču sem a tam, dát spíš
Return to Castle Wolfenstein na PS2, nebo
Wolfenstein II: The New Colossus na PS4/Xone (podle toho, kde bude za lepší peníz)?
