TAP: tak ještě jednou, byl jsem zaběhnout si pro druhej konec, asi 20 hodin

Torchlight (cca 8 hodin): Načal jsem ho před více jak deseti lety, tehdy jsem nějak v polovině přišel o sejv nehodou počítače. Na xboxu se tohohle bát nemusím, tak jsem si ho dohrál. Je to Dia-Diablo, jen to posílání psa na trh byla věc, kterou to nějak inovovalo.

SIFU / cca 25 hodin / 70% trophies a jdu si pro tech par zbyvajicich na platinu.

Japonci rikaji, ze je kopirovani vysokou formou uznani a presne tohoto rceni se drzelo francouzske studio Sloclap ve svem aktualnim projektu jmenem SIFU, ktery vysel exkluzivne pro Playstation a Epic (jde pravdepodobne o exkluzivitu casovou, kdy vyjde krabicova verze 3. kvetna).

Proc jsem zminoval kopirovani v dobrem slova smyslu? Na to je jednoducha odpoved. Francouzi napsali podle jejich slov milostny dopis, respektive poctu kung-fu/wuxia zanru a coby zaklad pouzili inspiraci a stavebni kameny od tech nejlepsich z nejlepsich a to precizni level design Dark Souls, kdy mate k dispozici z pocatku kompletni level, ve kterem si nasledne muzete otevrit logickou zkratku k zaverecnemu bossovi, tak se vam vyplati zkoumat okolni svet a kompletovat dukazy. Jednou je to klic, jednou indicie a jednou zase magneticka karta ke dverim v jinem levelu... Dale si pujcili zakladni mechaniku od Sekiro, kde mate jak ukazatel zdravi, tak ukazatel "posture", coz je defakto stupnice prolomeni vasi obrany. Stejnou stupnici maji samozrejme i nepratele a zalezi na vas, jestli jestli na to pujdete slozite brutalni silou, anebo elegantne prolomenim jejich obrany.

Coby treti ingredienci pouzili naprosto spickovou choreografii kontaktniho boje, ktera byla vlastni poslednim dilum Yakuzy a Judgmentu studia Rya Ga Gotoku, kdy jenom nevericnej zirate na to, ze jen pomoci vasich zkusenosti a vyuzivani prostredi generujete situace, ktere jsou stejne a ne-li fotogenictejsi, nez filmy s Bruce Lee a k tomu vam poslouzi cca desitka zakladnich uderu a pote neuveritelnych 25 comb, ktere si postupne muzete odemknout a nedeste se. Daji se pomerne rychle a intuitivne naucit. Jejich uceni pri pruchodu levely je neskutecne navykovy, protoze pri nich mate pocit, jako byste ovladali skutecny bojove umeni Pak Mei a verte mi, ze takovou radost z uceni jste ve hre uz dlouho nemeli, protoze se z trapnych pokusu a permanentni smrti pomerne rychle promenite v elegantni a precizni Kung-fu stroj.

Vsechny tyhle ingredience francouzi zabalili do Rogue-lite systemu, ktery ma dalsi dalsi zvlastnost. Starnuti. Ano system starnuti, ktery provazi kazdou smrt. Jakmile zemrete, zestarnete podle vasi aktualni situace. Muze to byt rok a muzou to byt let klidne sest, takze kdyz zacinate ve svych dvaceti letech, snazite se prezit co nejdele, protoze konecna je ve vasich 79. Nebojte se. Hra neskonci. Jen se vratite do vaseho byt, prehodnotite strategii a pokracujete dal od vaseho nejlepsiho nejnizsiho veku, ktereho jste v konkretnim levelu dosahli. Abyste nezacinali stale od nuly, tak mate moznost si vase skilly permanentne odemknout, ale je to 5x drazsi, nez bezne, coz vas prijemne motivuje byt lepsi, rychlejsi a nenechat se ani zasahnout, protoze pokud budete precizni, Sifu vas za to odmeni u waypointu, kde mate moznost vylepsovat si vasi postavu rpg stylem. Je to funkcni, precizni a nuti vas to uvazovat cemu, kdy a proc date prednost.

Ja vim, je to spousta textu, ale hra vam nic nerekne. Na vsechno si musite prijit ve stylu Dark Souls pekne sami. Sice si projdete kratkym intrem coby pseudotutorialem, ale ucte se a tak to ma byt. Krom toho vas Sifu neobtezuje cutscenami, rozhovory a tunami textu. Vsechno je strohy, minimalisticky a nerozptyluje to.

Sifu - Official Reveal Trailer | PS5, PS4
https://youtu.be/1FQ1YO3Ks2U



Dal bych jeste zminil luxusni grafickou stylizaci, ktera misty pretika do regulerniho artu a osmdesatkovyho akcniho vizualu, skvelej soundtrack a dotazeny audio do ktereho behem par dni pribude cinska audio stopa, tak to bude cele jeste autentictejsi. Tak abych to uzavrel. Pro me je SIFU obrovsky prekvapeni, ktery je tezky, ale stejne jako hry of From Software je ferove tezky. Bossfighty vas trochu potrapi, ale jakmile si najdete jejich vzorec, tak se vase chaoticky pokusy promeni v cirou radost. Sifu si diky tomu behem poslednich dvou tydnu vybudoval pomerne solidni renome a na youtube muzete videt svetove rekordy ve speedrunu. Ty samozrejme doporucuju az po dohrani, protoze v nich sileni Korejci, kteri davaji Sekiro na no-hit pruchody ukazou nejlepsi strategii, na kterou si chcete prijit sami.

Ja vim. Rozepsal jsem se, ale to je tim, ze proste a jednoduse vysla HRA ve ktere vsechno funguje na vsech urovnich tak jak ma a navic po vas chce trochu skillu a nedela z vas blbce. Dnes jsem ji dohral a budu pokracovat dal, protoze si pro vas autori schovali moc prijemny prekvapeni, ktery vas s usmevem posle znovu na cestu za pomstou a verte, ze se u toho budete celou dobu nadsene usmivat. Davam neunahlenych 10/10 a pro me to bude spolu s Elden Ringem, kterej pristi tyden vychazi hra roku a bojovka dekady.

Shellshock 2: Blood Trails (PC)
5h15m, obtiznost max

jako jo, byla to desna beckovka uz v 2009 kdy me to rozpoustelo gpu. ale je to ve vietnamu (+) a jsou tam zombici (+) takze v dobe soustavneho hladu po novem Vietcongu jsem to vzal na milost a ted mam zas nejake retro obdobi nebo co... je to linearni jak lesenarska trubka, o nejakych propracovanych mechanikach nemuze byt reci, pribeh uz vetsi klise byt nemuze, ai a obtiznost bez komentare, ale jsou tam dve tri roadblock mista kde jsem se i musel docela snazit.
seriozne, pred par rokama by tohle bylo na cd za stovku ve velkem kosi v levnych knihach a supermarketech... ale nelituju niceho!

Ori and the Will of the Wisps (22h) – bezchybný pokračování, kterýmu se podařilo překonat už tak úžasnej první díl (měls pravdu DR_K).

Mass Effect 2 Legendary Edition (PS5, 26 hodin)
Vrchol série - jak jsem nad jedničkou brblal, dvojka je luxus - gunplay pořád neuvěřitelně baví, příběhy jsou zajímavý, i když je to vlastně pořád dokola to samý. Přežila komplet posádka. A teď za týden dojet trojku, abych mohl v pátek s paní v lese lovit robotický dinosaury.

Far Cry Primal

Tahle hra mě při vydání absolutně minula, resp. když vyšla, tak jsem si říkal, co to je za hovadinu, hrát za pračlověka, pobíhat někde s oštěpem nebo kyjem, to je zoufalost. Však zjistil jsem, že je to malý krok pračlověka, ale velký skok pro hráče.

Dají se ochočovat zviřátka, která umí různé kejkle, oštěpem se dá bodat, házet, jsou tam takedowns jako v jiných FC, jsou tam tři druhy luků skywalkerů, tři druhy kyjů (taky se dají házet), tři druhy házecích "shards", všechno se dá zapálit, taky se dají vyrobit bomby, pasti, masové i individuální návnady. Děj a ostatní postavy jsou taky veliká zábava. Každou chvilku vás vyfetuje šaman a zažíváte díky tomu výlety a rozličná dobrodružství třeba v kůži tlustokožce. Jednomu týpkovi pomáhate učit se létat a víc smrdět, jíní vás naučí něco vyrábět. Samozřejmě abyste si mohli věci vyrábět, musíte pořád něco sbírat. Včetně vlastnoručně ulovených zvířat. Ty vás mimochodem otravují celou dobu. Taky si lze vyrábět bylinno-živočišné svačinky, které vám vyléčí zranění nebo pomůžou vydržet nedýchat. Je tam speciální "hunter vision", kterou jsem zezačátku používal skoro furt (zvýrazňuje vše živé i sběruhodné, cestičky za zraněnými zviřátky atp.). A to by stačilo.

Všechny hlavní mise (včetně final bossky ofc), všechny outposty dobyty. Serepetičky Daysha Hands, Cave Paintings, Totems, Izila Masks, Wenja Bracelets hodlat nesbírám, mám jich tak třetinu, ale prolízat kvůli tomu jeskyně a hledat cesty je spíš opruz, než zábava. Taky mi na mapě zbylo pár "neobjevených" lokací (zobrazeno jako otazníky vskutečnosti jsem kolem většiny z nich prošel, ale nechtělo se mi už v pozdějších fázích hry kvůli tomu odbočovat, protože za objev byla hovní odměna). Všechny craftable items a skilly naplno, osada plná wenja peoples a všechny chýše upgradované. Vlastně mi chybí čtyři upgrady crafting skills, které jsem nikdy nepotřeboval (jako vykraftění dvou sting bomb místo jedné apod.).

I tak se divím, že mi sejv zobrazuje jenom 58%

Každopádně velmi doporučuju.

Fallout 4 GOTY, z určitých důvodů střídavě na XOX a XSS, zatím 115 hodin. Co k tomu říct? Naposledy jsem hrál Fallout 2 a nedokážu říct, jestli jsem ho dohrál (takže asi ne). Minula mě trojka, minulo mě New Vegas, až když jsem loni na podzim zase chvíli hrál na Switchi Fallout Shelter (hehe...), tak jsem si říkal - čtyřka je teď na Xbox za 250 kaček se všema DLC, tak bych to možná mohl zkusit... Nechtělo se mi úplně, tyhle hry jsou na dlouho a já to moc časově nedávám, no ale nakonec jsem se do toho pustil v prosinci a teda ani ne za dva měsíce je hlavní příběhová linie hotová :-) Až do poslední chvíle jsem se snažil být se všema zadobře, ale nakonec jsem to dohrál za Railroad, protože mi prostě přišli jako moje krevní skupina. Titulky nebyly, vedlejší a random questy jedou dál i po skončení hlavního příběhu. A ta dvě velká DLC na samostatných mapách jsem ještě vůbec nerozehrál, takže mě čeká ještě pěkných pár dalších desítek hodin (mám objevených 213 lokací z 400+ a hotových 119 questů z 272, takže nejsem ani v polovině). Pokračovat ale budu asi až nějak příležitostně průběžně, teď si musím dál zase něco menšího a úplně jiného na rozptýlení.

Třeba Yakuzu :-D

Exo One - 3h (XsX) - to je zatim asi nejkontroverznejsi vec, co jsem za poslednich par let hral. Je to hra, je to umelecke dilo ? Je to puzzle nebo relaxacni hra ? Kazdopadne by se dalo rict ze to ma ze vseho neco a v tom je to unikatni. Vlozite se do role blíže nespecifikovaného létajícího objektu, který putuje vesmírem. Navštívíte různorodé planety a díky pěkné vizuální stránce se nejednou zasníte, zapřemýšlíte. Až na jedno místo s asteroidem jsem hru proletel pomerne rychle. Dávám 7/10 (obsahuje to uz bod za neotřelý nápad)

NAGASAWA: jj FTL znam
TAP: moc jsem z toho nepochopil, ale asi chapu ze to za to stoji :D

BIMBAS: o lásce, porozumění a odpuštění...páry ze své dieselplachetnice.
je to produkt pár lidí z Zürcher Hochschule der Künste, žádnýho etablovanýho herního studia, v podstatě puzzler s vysokou pravděpodobností mechanického opotřebení screenshot tlačítka.
často bývá za pár korun, do backlogu worth-it indies určitě patří

TAP: btw uz je preorder na dvojku s ponorkou, tak snad udrzi atmo jednicky.

Far Lone Sails / Switch / 3.5h

indie / cute / postapo

Death´s Door - 14h na příběhový ending. Na true ending možná taky pozdeji dojde, ale jenom kvuli tomu, ze tu hru prodluzuje, ale dela to novými úkoly, ktere si ale musíte najít. Příjemná kombinace Dark Souls, Titan Souls s grafikou Zeldy, jak jsem se shodl s Wiki. Grafika je vyhlazená, mechanika jednoducha, deti na to rady koukali. Trochu me vyvedla z miry Betty, porcoval jsem ji asi 20x protoze se trochu hodila mimo rytmus hry. Ale princip uceni mapy a hlavne z vlastních chyb jako v DS je zde patrný, ale jednodušší, ta hra nechce klást velké nároky. Chvilema jsem si pripadal, ze hraju nejakou pohadku od Ghibli. Jednoduchý RPG systém a chytře poschovávané svatyně s upgrady (neni nutne hledat, hru projdete i v zakladu a navic jsou potreba 4 svatyne na upgrade 1 bodu zivota nebo magie navic tzn. jde to pomalu). Dal bych tak 7/10.

ZOMBO: Mám na tom nahráno přes 26h, 2x jsem prošel původní hru + skvělé DLC, no a pak mi vyšla Enhanced edice v plně RT kabátku a to bylo něco pro mě, takže dalších 11h vč. DLCček :)

Metro Exodus (17h) – asi nejmíň depresivní díl, ve kterym mi kapitoly s otevřenym světem sedly překvapivě víc než ty lineární. Jdu si to projít znovu (nejen) kvůli jinýmu konci a pak ještě dvakrát v Enhanced Edition i s DLC, dokud nevyjde S.T.A.L.K.E.R. 2.

Shin Megami Tensei V (105 hodin)

Po 100 hodinách Shin megami tensei V na Switchi. New game úplně nepotřebuji, i když by bylo fajn vědět, co vše se odemklo