Duke Nukem Forever na Xbox 360. DNF jsem měl v backlogu skoro stejně tak dlouho, jak dlouho ta hra vznikala :-) Tehdy před deseti lety jsem rozehrál PS3 verzi, ale nikam moc daleko jsem se nedostal, protože... No, asi jsem měl na hraní něco lepšího (v roce 2011 se celkem urodilo). Každopádně jak teď nedávno leaknula ta verze z roku 2001, tak jsem si řekl - OK, nedá se nic dělat, musím mít kontext kompletní. Je prostě potřeba vědět, jestli ta hra, která z toho všeho nakonec o deset let později konečně vylezla, byla opravdu tak špatná až do konce.
Asi za 12 hodin (přesně nevím, offline X360 neměří čas) jsem měl hotovo, ale jasno v tom pořád úplně nemám.
Přenesl bych se přes rozpačitou grafiku (místy mi to připomínalo Doom 3 nebo Quake 4, obě tyhle hry ale vyšly 6-7 let před DNF!). Přenesl bych se přes otravně dlouhé loadingy (30-40 sekund se na X360 načítalo třeba i Rage ze stejného roku, ale tam se to trochu dalo pochopit...). Přenesl bych se snad i přes totální linearitu a do očí bijící koridory (ačkoliv DN3D byl v tomhle směru hotový open world). Ale přes co jsem se nepřenesl, to jsou ty dva sloty na zbraně. Absolutně nedokážu pochopit, koho tohle mohlo napadnout. Všechny FPS z devadesátých let přece byly o hromadě různých zbraní, které poskytovaly zábavnou volnost ničení, DN3D hlavně! A teď najednou tohle?
Hlavně kvůli omezení mít u sebe jen dvě zbraně jsem na začátku hrozně trpěl. DNF navíc dost úsporně pracuje s municí (obvykle se nikde moc neválí, spíš jen co vypadne z toho, co zabijete, ovšem musíte to nejdřív zabít, ehm, žejo...), což mi připomínalo spíš nějaký survival... Tak moc jsem to chtěl hrát jinak! Ale DNF v tomhle směru prostě jako by nebyl Duke. Něco jako Doom 3 není Doom :-), jenže ten se mi paradoxně docela líbil... Ale abych neodbočoval:
Takže asi do poloviny jsem hrál na mou obvyklou střední obtížnost, ale pak jsem prostě musel přepnout na "Piece of Cake", protože jsem pořád chcípal (už mi není dvacet...) a ty neskutečné loadingy mi hrozně drásaly nervy :-/ Moc mi to ovšem nepomohlo u těch několika levelů, kdy je Duke zmenšený a musí se dostat přes různé hopsací a prolézací vražedné puzzly, které mají checkpoint samozřejmě jen na začátku a na konci, žejo... To bylo něco strašlivého, zase jako z nějaké úplně jiné hry. Stejně jako ta pasáž ve vetřelčím hnízdě nebo debilní levely pod vodou.
Jak to tak sepisuju, tak koukám že vlastně nevím, co bych napsal pozitivního :-D Z téhle hry mi prostě v paměti utkví asi jen ty špatné okamžiky, ale mezi tím zbytkem není nic, co by nějak zvlášť vybočovalo z průměru. Nějak se vytratila i typická atmoféra, díky které se DN3D stal tak populárním. Technicky se snad dá něco dohnat (na konzolích teda už ne, ale PC verze dostala opravný patch, který zrychluje loadingy a přidává další dva sloty na zbraně), ale tu atmosféru nevrátí už nikdo. Nevím, jestli se vůbec chci pouštět do DLC "The Doctor Who Cloned Me", abych si ten dojem nezkazil úplně.
DNF je prostě hrozně divná hra, na které je nejlepší vlastně to, že nakonec přece jen vyšla. Chtělo by to reboot :-)
