Gravity Rush (PS Vita, cca 12h)
Herní mechaniky se změnou směru gravitace zajímavé a mise hodně různorodé. Je fajn, že použití pohybových senzorů na konzoli je volitelné a dá se to hrát i bez nich.
Příběh je neuvěřitelně zmatený a odfláknutý. Kvůli němu to rozhodně nehrajte. Je to taková japonská představa absithového surrealismu, dokonce i postavy tam mluví něčím, co vzdaleně připomíná průpovídky francouzského opilce.

The Gunk, 8h
Zajimavy pocin, trochu plosinovka, trochu metroidvania, trochu artova zalezitost a pribeh ma prvky new age. Kdo ma gamepass, doporucuju zkusit.

Death stranding 64 hodin. Chvilkama jsem nevěděl jestli mě to vůbec baví ale ve finále jsem dospěl k tomu, že jo a hodně :D prostě hodně promakanej walking a driving simulátor proloženej dost ujetym filmem :) 9/10

Into the Breach - nevim kolik hodin, tipuju tak 30-50. Moc fajn oddechova takticka hra. Idealni dat si particku na 10-20min. Jsou to takove sachy s mnohem vic moznostma a rpg elementama:)
JORGES: Dik za doporuceni. Bavilo me to moc!!

DEEFHA: hele mě to celkem bavilo... ale asi to bylo opravdu jenom tou nostalgií a touhou po něčem s dementním Dukovským humorem. Každopádně sračka to byla, o tom žádná. A to rozšíření bylo celkem dobrý, až na poslední bossfight. Ten už jsem prostě nedal, bo něco tak frustrujícího aby člověk pohledal. Obecně v celým DNF byly všechny bossfighty naprosto dementní.

Mount & Blade: With Fire & Sword (95h) – dohráno bez módů za Švédy. Návyková, ale ke konci zdlouhavá kampaň, kdy se mi po obsazení všech měst a pevností schovala poslední nepřátelská armáda na okraj mapy.

Halo: Infinite
Hrál sem první hru ze serie a poravdě ani nevím, kdy jsem hrál nějaké FPS - možná Unreal Tournament. Takže sem to bral tak, že to možná ani nedohraju bo už neumim střílečky hrát a jsou moc rychlý (a částečně sem se odhadl dobře)

cca 38h. V recenzích na Indianovi tvrdí, že kampaň je tak na 10 hodin - ehm, to jako vážně?
Další věc - musel jsem na poslední boss fight přepnout na obtížnost na easy. Nevim, jestli jsem nenašel správnou strategii (jinak jsem vždycky našel), ale přišlo mi to obtížností prostě mnohem výš, než do tý doby. Po 20-30 pokusech už sem ztratil trpělivost (v každym pokusu je celkem dlouhá doba, než člověk padne a často stačí jedna malá chybka). Je to trochu kaňka za jinak parádní jízdou.
V recenzi u Indiana kromě hodin tedy nesedí ani toho - na normal jsem už ke konci neměl moc výzev, ale final battle nešel. V recenzi tvrdí, že jsou tu bossové lehcí. No nevim, asi jsme prostě každý hráli jinou hru.

Kdybych měl hru hodnotit já, tak vůbec nevim. Byly tam top momenty, který se střídaly s pocitem. že je to trochu jednotvárný. Dost prvků asi taky vychází z toho, že je tvůrci měnit nemůžou, protože je kolem toho základna fans, která vyžaduje některý věci stejně.

Uncharted 4: A Thief's End (29h)

Rise of the Argonauts - Steam deck
Prijemna zabavka cca 10 hodin. Screen nemam bo sem nevedel jak se na decku dela. Snad priste :-D

War for the underworld - Undergames DLC

RTS+Sims :) DLC me dalo cca 30 hodin za kazdeho.
Asi bych za to neutracel, ale jsem fanda zanru.
Protoze scenare jsou male, tak to chce snizit rychlost na 60% a uzivat si vice mikro.

DEEFHA: Jo a jen pro pořádek - teď jsem zjistil, že DNF se na X360 renderuje v 640p, meh. A stejně se obraz často seká... Nevím teda, jak je na tom PS3 verze, ale tohle je dost trapas :-)

Duke Nukem Forever na Xbox 360. DNF jsem měl v backlogu skoro stejně tak dlouho, jak dlouho ta hra vznikala :-) Tehdy před deseti lety jsem rozehrál PS3 verzi, ale nikam moc daleko jsem se nedostal, protože... No, asi jsem měl na hraní něco lepšího (v roce 2011 se celkem urodilo). Každopádně jak teď nedávno leaknula ta verze z roku 2001, tak jsem si řekl - OK, nedá se nic dělat, musím mít kontext kompletní. Je prostě potřeba vědět, jestli ta hra, která z toho všeho nakonec o deset let později konečně vylezla, byla opravdu tak špatná až do konce. Asi za 12 hodin (přesně nevím, offline X360 neměří čas) jsem měl hotovo, ale jasno v tom pořád úplně nemám.

Přenesl bych se přes rozpačitou grafiku (místy mi to připomínalo Doom 3 nebo Quake 4, obě tyhle hry ale vyšly 6-7 let před DNF!). Přenesl bych se přes otravně dlouhé loadingy (30-40 sekund se na X360 načítalo třeba i Rage ze stejného roku, ale tam se to trochu dalo pochopit...). Přenesl bych se snad i přes totální linearitu a do očí bijící koridory (ačkoliv DN3D byl v tomhle směru hotový open world). Ale přes co jsem se nepřenesl, to jsou ty dva sloty na zbraně. Absolutně nedokážu pochopit, koho tohle mohlo napadnout. Všechny FPS z devadesátých let přece byly o hromadě různých zbraní, které poskytovaly zábavnou volnost ničení, DN3D hlavně! A teď najednou tohle?

Hlavně kvůli omezení mít u sebe jen dvě zbraně jsem na začátku hrozně trpěl. DNF navíc dost úsporně pracuje s municí (obvykle se nikde moc neválí, spíš jen co vypadne z toho, co zabijete, ovšem musíte to nejdřív zabít, ehm, žejo...), což mi připomínalo spíš nějaký survival... Tak moc jsem to chtěl hrát jinak! Ale DNF v tomhle směru prostě jako by nebyl Duke. Něco jako Doom 3 není Doom :-), jenže ten se mi paradoxně docela líbil... Ale abych neodbočoval:

Takže asi do poloviny jsem hrál na mou obvyklou střední obtížnost, ale pak jsem prostě musel přepnout na "Piece of Cake", protože jsem pořád chcípal (už mi není dvacet...) a ty neskutečné loadingy mi hrozně drásaly nervy :-/ Moc mi to ovšem nepomohlo u těch několika levelů, kdy je Duke zmenšený a musí se dostat přes různé hopsací a prolézací vražedné puzzly, které mají checkpoint samozřejmě jen na začátku a na konci, žejo... To bylo něco strašlivého, zase jako z nějaké úplně jiné hry. Stejně jako ta pasáž ve vetřelčím hnízdě nebo debilní levely pod vodou.

Jak to tak sepisuju, tak koukám že vlastně nevím, co bych napsal pozitivního :-D Z téhle hry mi prostě v paměti utkví asi jen ty špatné okamžiky, ale mezi tím zbytkem není nic, co by nějak zvlášť vybočovalo z průměru. Nějak se vytratila i typická atmoféra, díky které se DN3D stal tak populárním. Technicky se snad dá něco dohnat (na konzolích teda už ne, ale PC verze dostala opravný patch, který zrychluje loadingy a přidává další dva sloty na zbraně), ale tu atmosféru nevrátí už nikdo. Nevím, jestli se vůbec chci pouštět do DLC "The Doctor Who Cloned Me", abych si ten dojem nezkazil úplně.

DNF je prostě hrozně divná hra, na které je nejlepší vlastně to, že nakonec přece jen vyšla. Chtělo by to reboot :-)

Quake (+ 4 DLC) cca 28h - Asi jedna z mála 3d stříleček minulosti, která mi pořád nějak unikala a to jsem hrál i dohrál všechna pokračování, kde byla single kampaň. Když jsem narazil na remaster, kde je ještě hromada úrovní navíc, tak jsem neváhal. První epizoda aneb vlastní Quake mě až tak nezaujala a konec přišel až moc rychle. Následující DLC se mi líbily víc. Víc zajímavejch zbraní, předmětů, nový enemáci a zajímavější rozsáhlejší mapy. Postupně mi přišly mapy víc a víc rozsáhlejší a některý dost tuhý i na průměrnou obtížnost. Sice ta grafika na dnešní poměry horší, ale hratelnost super, to mi často u dnešních stříleček schází.