Unpacking na XSS. To je tak: už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že vytvořím simulátor rovnání nádobí do myčky (nevylučuju, že už něco takového náhodou neexistuje). Je to relaxační činnost, která dělá dobře mému OCD :-) Když jsem se včera v čerstvém Levelu dočetl o hře, jejíž náplní je vybalování věcí z krabic a rovnání do pokojů, zajásal jsem. Navíc jsem zjistil, že hra je aktuálně v Game Passu, takže jsem k ní večer sednul a
za čtyři hodiny bylo hotovo.
V životě jsem se stěhoval už mockrát a tohle bylo vlastně to samé, jen v pixel artu. Stejná nuda? Ale kdepak. Projdete si několik životních období bezejmenné hlavní hrdinky a během každého vybalování se dozvíte kousek příběhu jejího života. Úplně bez jakýchkoli dialogů nebo textových informací, prostě jen pomocí předmětů. Některé si s sebou budete stěhovat celý život, jiné v průběhu času zmizí a s nimi nejspíš i ty vzpomínky (dobré i špatné), se kterými se pojily. Tohle všechno si ale můžete opravdu jen domýšlet, resp. vymýšlet podle libosti, protože hra v tomhle směru nemá žádný konkrétní děj (ona nemá
vůbec žádný děj, aby bylo jasno).
Míra smyslu tvůrců pro detail je ovšem fascinující. Hra pokrývá období dvaceti let a člověk si během toho nemůže nevzpomenout na svoje vlastní dětství, mládí a to, jak se věci kolem postupně měnily. Hrdinka například během několika stěhování "upgraduje" svůj počítač z klasické béžové krabice pod stolem a CRT monitoru na barevný notebook pokrytý samolepkami, aby se nakonec propracovala až k profesionální workstation s kreslícím tabletem. Stejně tak z původního Game Boye Color pod polštářem se přes GBA a Game Cube dostane až k Wii se dvěma ovladači. Oblíbený hrníček postupem času získá několik prasklin a z kuchyně se přesune nejdřív do koupelny, kde poskytne prostor pro zubní kartáčky, až nakonec zmizí úplně. A když hrdinka přestane bydlet sama (ať už se jedná o společný studentský byt a nebo bydlení s partnerem), začnou se její předměty mísit s cizími, přičemž příběh často využívá vzniklých kontrastů nebo naopak nečekané harmonie.
Hra se prezentuje jako "zen puzzle game about unpacking a life" a to ji myslím naprosto vystihuje. Nejsou zde prakticky žádné výzvy ve smyslu jakýchkoli frustrací, hru není možné nedohrát. (Snad jen pokud by vás obecně nebavilo vybalování věcí z krabic a jejich rovnání do pokojů, ale koho by to mohlo nebavit...?) Jediné, o co vlastně trochu jde, je umístit předměty zhruba tam, kam patří. Pokud dáte toustovač do vany, hra vás na to upozorní a dokud nedáte toustovač někam do kuchyně, nedostanete se do další etapy. Ovšem mimochodem - pokud dáte toustovač do vany, uslyšíte přesně takový zvuk, jaký byste slyšeli ve skutečnosti :-) Hra údajně obsahuje 14 tisíc (!) zvuků interakcí všech obsažených předmětů se všemi možnými druhy povrchů. Stejně tak je fascinující, jak jsou i přes pixelové ztvárnění všechny předměty naprosto dokonale identifikovatelné.
Tahle pedantská pečlivost spolu s celkovou lehkou obskurností skoro vyvolává dojem, že hra pochází z Japonska - nicméně ne, je z Austrálie. A nasbírala neuvěřitelné množství nominací a ocenění, ovšem tady si myslím, že je to tak trochu kvůli zakončení celého příběhu hlavní hrdinky. Osobně jsem z něj byl trochu zklamaný, nebo to možná není to správné slovo, spíš otrávený. Tak nějak jsem totiž v průběhu tušil, že o něco takového půjde, což se mi nakonec opravdu potvrdilo. Dle mého zbytečné tlačení na pilu, určitě by to šlo i bez toho. A bez čeho že? To si zjistěte sami :-)