TOOMIX: Dnes vyšla 2. epizoda hry HROT. (respektive její poslední 3 levely) A ty vole! Ty 3 levely mi zabraly asi 40 minut, ale masakr! Párkrát jsem se leknutím skoro posral.

Chernobylite (cca 29h) - Když jsem zaznamenal tuhle hru, tak jsem si musel vzpomenout na ty hodiny, co jsem strávil ve S.T.A.L.K.E.R. v zoně, naháněl mutanty a oni mě, prozkoumával kde co...a hodně mě to navnadilo i tím, že tohle neměla bejt až taková střílečka, ale i dobrej příběh. Prvních pár hodin jsem byl skoro ohromenej prozkoumáváním okolí Černobylu, Rudýho lesa, Pripjat, hltání zajímavýho příběhu a i trochu nějakýho toho sběru všeho možnýho harampádí a na základně si i sem tam něco postavit. Zajímavá kombinace, ale vlastně proč ne. Časem to bohužel nějak ztrácelo grády, pár stejnejch map, který se pořád s menšíma změnama opakujou. Děj či průběh na každý mapě přibližně stejnej... Nadšení brzo přešlo a měl jsem docela problém to dokončit. Samotnej závěr byl o to lepší, i když chvílema krapet překombinovanej, ale zase proč ne :)

Agatha Christie - The ABC Murders, celkem 6.8h

[TOOMIX @ co zrovna hrajete ? a jaky to je?]

Tenhle díl Poirota jsem viděl kdysi jednou, takže jsem si nepamatoval rozuzlení celého příběhu. Jak nemám rád adventury (naposledy Ve stínu havrana), tak tohle mě bavilo moc. Nejspíš odstranili i nějaké bugy (na internetu jsem našel stížnosti). Hra jde příjemným tempem, nutné pasáže moc nejsou, některé hádanky docela složité, ale dalo se to. Škoda že není těch her víc (kromě těch 3 z let 2005-2007 od AWE Productions). Teď čekám, až bude ve slevě Agatha Christie - Hercule Poirot: The First Cases, ale to vypadá na trochu jinou hru.

The last of us. Nebylo to zle. Omlouvam se za foto telky, neprisel sem na to, jak jednoduse sdilet screeny z PS.

Panzer Dragoon Saga
Hra, kvuli ktere jsem si pred deseti lety porizoval Segu Saturn - titul natolik opevovany, ze jsem se rozhodl si ho zahrat na originalnim hardwaru (pricemz uz tehdy byly ceny na eBay tak premrstene, ze jsem se smiril s neoriginalnim softwarem - dneska bych se uz tuplem nedoplatil).

Status legendy a kultu si tahle hra v mych ocich obhajila. Cca 20 hodin bylo o unikatni atmosfere sveta draku a letajicich vzducholodi pohanenych parnimi stroji - kazdej pixel ma v sobe "SEGA DNA", je to jednoznacny arcade design naroubovany na zdanlive nekompatibilni zanr JRPG. Bez akce, bez velkoustych prohlaseni - proste jen poctivy pribeh s krasne aktualizovanym atb soubojovym systemem, o kterem se mi zdaji sny. Design nepratel jak z jineho sveta, jen mirne pritrouble postavy, poctiva eskalace konfliktu az k paradnimu finishi. Je jen malo JRPG, ktere nejsou kopirkou Squeenix formule - no tohle je jednoznacne JRPG a pritom to nema s zadnou jinou hrou tohoto zanru nic moc spolecneho. Jenom za tohle palec nahoru, hra vhodna i pro nemilovniky subzanru.

Nejvic na cele hre je "samozrejme" onen drak, jeho podoba a vztah k nemu se pomalu meni a pretvari behem hry a ten pocit, ze letame vysoko nad hlavami beznych normiku je proste fascinujici. Ve vetsine her je drak viden jako primarne agresivni stvoreni, ktere pozira haldy lidi - tady ten svet je jiny a draci jsou zde vnimani uplne jinou optikou, nez v jinych fantasy. Jeho vzacnost a ucta k nemu je natolik velka, ze by si na nej nikdo nedovolil zautocit - presto se objevi Imperator, ktery si mysli, ze s dostatecne velkou armadou by nas mohl prece jen porazit...

Velice jednoduchy RPG system je rovnez fascinujici - to co na zacatku hry nedavalo moc smysl se po cca 5 hodinach odemkne do plne krasy cloveku se najednou chce hybat s jedinym (dvourozmernym) nastavenim celeho draka a ovlivnit tim silu, zdravicko, loot a nove kouzla najednou! Clovek si jeste muze hrat s nastavovanim zbrani, ale to je skoro az podradne, drak proste ruluje!

No a samozrejme technicke zpracovani - ostatne jako kazda hra na Saturna - tohle je nadherna ukazka toho, ze hry jsou kus softwaru psany pro kus hardwaru - zadna jina hra uz nikdy nebude vypadat zrovna takto - a nikdy drive ani nemohla. Framerate je diskutabilni, lokace jsou male a prazdne, animace jsou trochu omezene, jiste. Ale vysledek je opet - unikatni. Nepripomina to zadnou jinou hru jak designem, tak technologii. Pro tohle jsem skutecne rad, ze jsem investoval tolik penez do konzole, hardwarove emulace CD mechaniky a scandoubleru pro hrani na LCD televizi.

Suma sumarum - tohle neni hra hodna doporuceni, ale je to kultovka, o ktere byste meli vedet alespon z techto nekolika radku.

Driver: San Francisco na Xbox 360. Driver jednička a dvojka na mě tehdy kdysi byly hnusně těžké, navíc tenhle typ prakticky nehraju, takže jsem následně celou značku odignoroval a ani jsem nevěděl, že už vyšlo tolik dalších dílů. O tomhle zatím posledním z roku 2011 jsem se dozvěděl v zajímavém videu o hypotetických second-person videohrách, které níže přikládám. Zaujalo mě to natolik, že jsem se rozhodl překousnout mou averzi a hru vyzkoušet. A byl jsem věru příjemně potěšený! Celá hra se snaží mít atmosféru akčně-kriminálně-závodních filmů typu Bullit nebo Italian Job a celkem se jí to daří, korespondují s tím i některé úkoly.

Zásadním prvkem je ale možnost vtělovat se za jízdy do řidičů libovolných vozidel, což umožňuje dost kreativní řešení situací typu "dožeň a zlikviduj prchajícího zločince" (protože se za ním nemusíte půl hodiny hnát a oťukávat ho zezadu, ale prostě si přeskočíte do nějakého auta v protisměru a napálíte to do něj zepředu plnou rychlostí). Zároveň to poskytuje prostor pro úkoly typu "dokonči závod jako první a druhý", protože během závodu ovládáte dvě auta zároveň pomocí převtělování mezi jejich řidiči. Plus samozřejmě ta téměř metafyzická záležitost ze zmiňovaného videa:

This Is What a "Second-Person" Video Game Would Look Like
https://www.youtube.com/watch?v=mC8QoRa8y_Q


Hlavních úkolů, které je potřeba splnit pro dokončení hry, není moc a jsou většinou celkem zábavné, zvládnul jsem to za 19 hodin. Kromě nich je ale mapa nacpaná dalšími desítkami vedlejších úkolů, kterých jsem zatím splnil sotva třetinu (a nevím, jestli se budu snažit o jejich dokončení). Tyhle úkoly jsou totiž jednak trochu repetitivní (skoč s autem 100 metrů, skoč s autem 150 metrů, drcni do padesáti aut během šedesáti sekund, drcni do dvaceti taxíků během třiceti sekund atd.) a taky někdy zbytečně obtížné a frustrující - těžší než hlavní úkoly. Hlavně honičky na čas, které mi obecně moc nejdou. A frustrovat já se u her rozhodně nehodlám.

Nakonec je stejně skoro nejzábavnější se úplně mimo všechny úkoly vtělit do náhodně vybraného řidiče a s ním pak kravit po městě, to všechno za doprovodu dokonalého soundtracku. Žádné GTA to sice není, město je "open" jen a první pohled, v podstatě nemůžete vyjet nikam mimo vozovku a chodci na chodnících před vámi uskakují, místo aby se rozplácli v krvi... Ale když to rozpálíte po dálnici, hvízdáte si to pár centimetrů kolem protijedoucích aut a nakonec všechno zakončíte stometrovým skokem z nájezdu náklaďáku pro přepravu aut, dostaví se pocit jako z mého milovaného BurnOutu: Takedown. Navíc vám k tomu můžou hrát třeba Prodigy. A pod závěrečnými titulky The Cure! To všechno se počítá :-)

Gravity Rush (PS Vita, cca 12h)
Herní mechaniky se změnou směru gravitace zajímavé a mise hodně různorodé. Je fajn, že použití pohybových senzorů na konzoli je volitelné a dá se to hrát i bez nich.
Příběh je neuvěřitelně zmatený a odfláknutý. Kvůli němu to rozhodně nehrajte. Je to taková japonská představa absithového surrealismu, dokonce i postavy tam mluví něčím, co vzdaleně připomíná průpovídky francouzského opilce.

The Gunk, 8h
Zajimavy pocin, trochu plosinovka, trochu metroidvania, trochu artova zalezitost a pribeh ma prvky new age. Kdo ma gamepass, doporucuju zkusit.

Death stranding 64 hodin. Chvilkama jsem nevěděl jestli mě to vůbec baví ale ve finále jsem dospěl k tomu, že jo a hodně :D prostě hodně promakanej walking a driving simulátor proloženej dost ujetym filmem :) 9/10

Into the Breach - nevim kolik hodin, tipuju tak 30-50. Moc fajn oddechova takticka hra. Idealni dat si particku na 10-20min. Jsou to takove sachy s mnohem vic moznostma a rpg elementama:)
JORGES: Dik za doporuceni. Bavilo me to moc!!

DEEFHA: hele mě to celkem bavilo... ale asi to bylo opravdu jenom tou nostalgií a touhou po něčem s dementním Dukovským humorem. Každopádně sračka to byla, o tom žádná. A to rozšíření bylo celkem dobrý, až na poslední bossfight. Ten už jsem prostě nedal, bo něco tak frustrujícího aby člověk pohledal. Obecně v celým DNF byly všechny bossfighty naprosto dementní.