Valkyria Chronicles 4 / PS4 / 96 hodin /
#dohrano『戦場のヴァルキュリア４』ゲームトレーラーhttps://youtu.be/voC1WXVdODQPřiznám se, že se mi do Valkyrie moc nechtělo. Kolega z nyxu Psycho, kterej mi na Valkyrii poslal tip byl ale neúprosnej, stejně jako Kofila, kterej mi řekl, že to určitě dohraju, tak jsem to rozehrál a dohrál. Jaký to bylo? Fantastický. Vážně. Před rozehráním jsem si někdy v červnu prošel pár recenzí, kde padala maximální hodnocení a když jsem hru pustil, tak jsem si říkal proč? Vždyť to má na první pohled celkem ošklivou pseudo anime grafiku a než začala první mise, tak jsem musel sledovat půl hodiny dialogů postav, ve kterých jsem se absolutně neorientoval, ale pak to přišlo... Naprosto jsem se do Valkyrie zamiloval a za svoji první misi jsem dostal ukrajinskou bikolóru na tank. Zvláštní ne? Mimochodem víte co je zvláštní? Nepřátelský tank má na sobě znak "Z" ... ve hře z roku 2018...
Hra se skládá v podstatě z několika částí. V jedné sledujete jednoduše animovaný sekvence ve stylu vizuální novely, kde vám autoři představí svět, ve kterém Atlantická aliance organizuje ofenzívu proti Imperiu v operaci Northern Cross. V podstatě se představte, že se spolek Evropské unie snaží vytlačit východní impérium, které je kombinací nacistů se sovětským svazem a co víc, ještě navíc s vlivem Valkýr, jako od Wagnera.To celé je ještě navíc provázané s lehkým fantasy prvkem, který se točí kolem minerálu Ragnit, kterej je zdrojem energie světa Valkyrie a v podstatě se jedná o vyrovnávání se Japonců s jadernou energií, která je sice dobrej sluha, ale zlej pán...
Druhá část se skládá z kombinované tahové strategie, která na to jde ale trochu jinak, než konkurence. Svoje postavy totiž můžete během tahu ovládat, takže můžete uhýbat přeb palbou, prozkoumávat terén a taktizovat o dost víc, než kdybyste jenom posílali jednotky na místo určení. K dispozici máte samozřejmě od průzkumu, pěchoty, minometů, ostřelovačů až po tanky a funguje to skvěle a na každou akci jsem se vždycky ohromně těšil, protože do map japonci vždycky vložili nějakou proměnnou, aby vám vytvořili tu správnou Clausewitzovu Fog of War.
Třetí část. Tunning, výcvik a vedlejší příběhy. K dispozici samozřejmě dostáváte podobně, jako v Jagged Alliance do své jednotky nováčky, kdy si říkátě, že to bude klasickej cannon fodder, ale to byl můj další omyl. K nováčkům vám totiž přidají vedlější příběhy, kde vás s nimi a jejich problémy seznámí a zákeřně vás naučí je mít rádi a skrze vazby mezi nimi vás dostanou přesně tam, kam chtějí - máte o ně totiž strach, protože mají lidské vlastnosti, které můžete postupně z handycapu díky bojovým zkušenostem změnit na výhody. Navíc má hra fajn rpg prvky, kdy se mezi rekruty vytváří přátelské vazby a podle toho je do akce nasazujete.
Čtvrtá část. Tunning. Nebyli by to Japonci, aby netrpěli zbraňovým fetišismem, takže máte možnost si vylepšovat jak těžkou techniku, tak vyvíjet upgrady zbraní, posílat vojáky na cvičiště a ještě do toho rostete i coby velitel, tak se učíte nové rozkazy a vylepšujete si vztahy se svojí jednotkou.
Pátá část. Příběh. Trochu jsem se bál, že to bude kombinace všech možných klišé a středoškolského drama, protože core jednotky jsou v podstatě dvacátníci. Klišé to samozřejmě je, ale díky tomu, že do něj autoři poměrně s citem zakomponovali spoustu válečných dilemat nepůsobí trapně a vzhledem k tomu, co se odehrává na Ukrajině vám i několikrát zatrne. Pořád to jsou ale Japonci, takže vás čekají v DLC lehce potrhlý momenty a a dojemný momenty, kde vám k tomu hraje melancholickej klavír. To prostě musí bejt. Tak jako tak jsem ale měl z party díky archetypům podobnej pocit, jako z Persony 5 a to myslím coby pochvalu.
Ve Valkýře jsem nechal za poslední 3 měsíce nějakých sto hodin a bavila mě až do konce a vyhnul jsem se i klasickýmu syndromu, kdy jedete v závěru se sebezapřením. Tady to bylo naopak a mrzelo mě, že Operace Northern Cross končí, protože to byla naprosto skvělá jízda. Salutuju.
9.5/10