Final Fantasy VII Remake Integrade/PS5/38 hodin/#dohrano
Základní hra podruhé, premiéra s Yuffie. Remaků teď vychází kotel, ale tenhle je tak dobře odvedenenej, že by se do něj měl pustit každej. A je úplně jedno, jestli před lety FF VII propadl nebo ne. Moderní mechaniky, krásná grafika, hudba z nebe. Nemůžu se dočkat pokračování a nevylučuju, že si to dám potřetí na Steamdecku.

Sin and Punishment / Nintendo 64 / 5 hodin (vitezny pruchod cca hodina)

Jedna z tech her, kterou jsem si dvacet let setril. Mohl jsem ji hrat v emulatoru, v rereleasu na Wii/WiiU/Switch, ale ne - ja tuhle hru chtel nejen dohrat na puvodnim hardwaru, ale rovnou i odstreamovat. Poprve jsem ji dohral dneska vecer.

Twitch
https://www.twitch.tv/davesade/v/1608402833?sr=a&t=5381s

Bullet hell hry, freneticke strilecky a potazmo vsechny hry od Treasure. To je presne ten zanr, ktery laka vizualem a bohatou fantazii, ale odrazuje (domnelou) obtiznosti, prepalenosti a adrenalinovosti. Treasure ale umi tenhle zanr nejlepe, clovek se toho (nepravem) boji, ale kdyz jsem si dovolil hru uzivat, nez se ji proste jen snazit dohrat, dockal jsem se klenotu.

Za poslednich par let jsem hru prilezitostne ukazoval pratelum na navsteve a vzdy je zaujala, uz prvni levely jsou kulervouci. No a ja sam jsem sam sebe prekvapil, ze jsem se pokazde dostal o kousicek dale, nez minule. O hre jsem si schvalne nic nezjistoval, jak je dlouha, taktiky na bossy, ani pribeh, nic proste. Ten pocit postupne ztraty panictvi byl skvostny, oddaloval jsem to zamerne. Jen to neuspechat.

Ke hre samotne jsem se dostal skrz druhy dil na Wii, ktery je mimochodem taky skvost. To bylo na Wii a v te dobe jsem hral skoro vsechno, co na tu konzoli vyslo. Aniz bych cokoliv o hre tusil, pustil jsem se do Star Successora s vervou a rozum mi zustal stat.

O to hure se mi prvni dil pro Nintendo 64 obnazoval. Grafika, styl, ovladani - to vse pusobilo odpudive. Ale ke hre jsem se v ruznych prilezitostech vracel a dopadlo to, jak to dopadlo.

CRT televize a puvodni hardware tomu davaji ten punc praveho zazitku. Cela hra je naprostou odou ma fantazii, ma atmosferu jako zadna jina a clovek hlta story, jakkoliv je vlastne jednoducha. Ovladani v podstate jedinym tlacitkem FIRE je naprosto genialni - kazdy boss ma vyrazne odlisne patterny, ale furt je kydlime tim jedinym tlacitkem, co mame k dispozici. Skvele napady, ta hra uzasne zestarla!

Zpetne bych navic rekl, ze jde o hru velice snadnou, az lehounkou! Nechapu, jak jsem se ji mohl tak dlouho bat! A proto bych ji zde rad verejne doporucil - ode dneska radim tuto hru mezi klasiky, povinnou parbu, chcete-li. Nemate co zkazit a dostanete poctivou holomajznu, japonskou ujetarnu a futuristickou pohadku v jednom, jejiz kompletni dohrani nezabere vic, nez jedno odpoledne.

Jdu to vstrebat, dobrou noc.

Road 96/Steamdeck/4 hodiny/#dohrano
Slabší walking simulátor - příběh, vizuál ani nic jinýho bohužel nevybočuje nad průměrem. Celé se to tváří jako procedurálně generované, ale fakticky jde jen o nižší desítky statických scének které se při každém průchodu hrou náhodně zamíchají a poskládají - meh.

Zumas Revenge (2012) / Gamepass / 4h / #dohrano
Ono by se řeklo oddychovka a hra se zvířátky pro děti, ale ke konci je tempo pekelné a některé úrovně jsem dal až na čtvrtý pokus. Nicméně na plivání kuliček je něco tak půvabného, a bouchnutí když kuličky zmizí je skvělý pocit. Navíc jsem to znal z PC, ale na ovladači se to hraje líp.

DEEFHA: Jo, všechny tři díly jsou moc pěkné. Tenhle cos dohrál je víc hororový, ten sibiřský je víc na survival a ten v Mexiku je hodně o kocháni.

Tomb Raider (2013) / 13.5 hodiny / Steam Deck / #dohrano

Klidně se přiznám - žádnou z původních her téhle série jsem nikdy nedohrál :-) Vždycky se mi to hrozně líbilo, ovšem moje první setkání proběhlo nikoli stylově na PlayStationu nebo dokonce Saturnu, ale na mém tehdejším PC, což byl problém. Díky kulervoucí síle procesoru AMD K5 totiž Lara dosahovala fantastických cca 5 fps, takže se to dalo hrát jen do okamžiku, kdy bylo potřeba něco zastřelit - protože to se mi prostě nemohlo povést. Když jsem si pak pořídil 3Dfx, tak už mě spíš zajímal Unreal a QIII, takže jsem Laru spíš už jen tak z povzdálí sledoval a radoval se, jak vypadá pořád líp. A tenhle reboot z roku 2013 mě nakonec úplně minul, protože mi přišlo, že to není taková Lara, jakou si ji matně pamatuju.

No, není :-) Je to takový Rambem okořeněný Uncharted se špinavou vyděšenou holkou a s překvapivě malým počtem puzzlů. Ale musím říct, že mi to vůbec nevadilo a hrálo se mi to opravdu hodně dobře, i na tom Steam Decku. S koncem příběhu jsem na 82 % všech úkolů a myslím, že tu mapu asi ještě zkusím trochu dočistit. A pak bych se možná mrknul na ty další dva díly, i když možná zvážím nějakou konzolovou verzi. Přijde mi, že televize by tomu mohla slušet víc než sedmipalcový displejík...

HRAFNAIN: hele na to sem prskal tenkrat, ze se to ty predlohy moc nedrzi, ale postupem casu je mi to celkem jedno. oboji stoji za to.

Return to Monkey Island (Switch)
Nevim, kolik hodin to bylo, proste par velice prijemnych veceru, rekneme 15 hodin mozna?
Vazne se mi to moc libilo, sedlo mi to. Na strane jedne je to obrovska fan service, sumarizace klasickych adventur v moderni podobe. Ale zaroven to bylo napsane s lehkosti a veselosti dnes malo vidane (ne ze bych soucasne adventury nejak bedliveji sledoval). Moc dobre dotazene ovladani na gamepadu a hlavne vtipne hadanky s obtiznosti spise nizsi, ale nikoliv banalni.
Za celou hru jsem asi 5x pouzil hintbook, trikrat z cire lenosti (tj. vydoomal jsem, co se ma udelat, ale byl jsem liny zkouset spravne poradi). Jeden zakys byl natolik zapeklity, ze mi ani hintbook nepomohl, dokonce jsem po pulhodine zoufani nasel navod na internetu - a ani ten nepomohl. Klasika - prehledl jsem jeden detail v inventari, ktery celou situaci resil...
No a ten posledni zakys byla podle mne jedna skutecna nelogicnost, ktera k temto hram patri. Takze spokojenost!

PALADIUS: Pod to se podepíšu. Eště mi teda přišlo, že některý části Metro Exodus měly podobnou atmosféru. Obzvlášť hned ta první po opuštění Moskvy, Volha.

PALADIUS: Tenhle post bych mohl vzít a téměř doslova ho opsat, akorát bych tam místo Stalker vložil Dying Light. :)
Good night... and good luck.

S.T.A.L.K.E.R. - Call of Pripyat / 25 hodin / #dohrano

Stalker je moje srdcovka, kterou si 1-2 ročně prostě musím zahrát. Ačkoliv se častěji vracím ke svému nejoblíbenějšímu prvnímu dílu Shadow of Chernobyl, tak Call of Pripyat právem zasluhuje korunu za nejlepší díl ze série. A proč se tak často ke Stalkerovi vracím? Atmosféra. Žádná hra, kterou jsem kdy hrál, neměla tak kouzelně ponurou atmosféru. A čím víc to člověk hraje, tím víc se k tomu potřebuje vracet, jako by tam nechal kus sebe.

"You can take a Stalker out of the Zone, but you can't take the Zone out of Stalker"


Teď nezbývá než nedočkavě vyhlížet STALKERA 2. Obávám se však, že kouzlo původního Stalkera na xray enginu nedosáhne nový díl ani omylem.

ZOMBO: a já ještě počkám :) ještě nějaký to rozšíření až vydají a pak GOTY verze bude instabuy :)

Cyberpunk 2077 / 75 hodin / #dohrano

Moje cesta k Cyberpunku byla dlouhá. Ještě v roce 2019 jdu pozdravit varšavskou pobočku CD Projektu, abych pak den před vydáním zrušil předobjednávku v obavě, že mi to neutáhne PC. O několik patchů později konečně hraju a rozhodně tý prodlevy nelituju.

Trvalo mi 50 hodin, než jsem opustil melouchy od fixerů/NCPD a toulání po Night City, který teď řadim vedle mýho milovanýho Hongkongu ze Sleeping Dogs, a po prologu pokračoval dál v příběhu. A musim přiznat, že některý vedlejší mise mě chytly za srdce víc než celej hlavní děj.

The Dream Machine / 13.5 hodiny / Steam Deck / #dohrano

Zvláštní shodou náhod je první hrou, kterou jsem dohrál na čerstvě dorazivším Steam Decku, právě tahle epizodická point & click adventura. Nepočetný indie tým na ní pracoval sedm (!) let, během nichž postupně uvolňoval stejný počet epizod. Ty do sebe nakonec zapadnou jako obří puzzle a během psychedelicko-metafyzického finále vás donutí přemýšlet o spoustě věcí (třeba o životě, vesmíru a tak vůbec). Hra je kompletně ručně vytvořená - loutky, miniaturní modely, papírové kulisy atd., přičemž veškerý vizuál je naprosto famózní! Popsal bych ho asi jako Velíšek & Klimt meets Burton & Selick, což stoprocentně sedí k příběhu, který se odehrává částečně v prostředí starého domu a hlavně ve snech jeho nájemníků (i vašich vlastních). Nezapometulný zážitek - za těch pár korun, kolik hra aktuálně na Steamu stojí, určitě doporučuju.

Jo a prosimvás - celé to je ve Flashi! Zjistil jsem to hned na začátku a pak jsem celou dobu nedokázal přestat myslet na to, že v roce 2022 hraju na Steam Decku flashovku :-D Jízda na mrtvém koni nikdy nebyla lepší...

Gorogoa / 1.45h / #dohrano

Taková ta malá perla co vás úplně odzbrojí mechanikou a zpracováním. Klidně bych to bral delší <3

BIMBAS: Saints Row už někdy od třetího dílu měla vymakanou tvorbu postavy. Každý si tam dá co se mu líbí. Já hrál SRIV za tlustou cernošku s čírem a taky to sedlo.

ten charakter je hrozný :D:D jak se na to dokazes koukat 30 hodin :D

Saints Row 2022/30 hodin/#dohrano

Moje první Saints Row. I přes negativní recenze jsem dal tomuhle "GTA na drogách" šanci. Právě díky tomuto šílenému konceptu hře odpustíte mnoho nesmyslných glitchů a nedotaženou fyziku, která by kdekoliv jinde působila dost rušivě. Hlavní dějová linka je fajn, vedlejší aktivity jsou zábavné, ale někdy až příliš repetitivní, obzvlášť budování impéria.

+akční dějová linka
+humor
+velký výběr aut
+skvělej playlist. Country rádio vede
+do jisté míry budování impéria

-vedlejší questy jsou dost repetitivní
-zbytečné glitche
-chabý arzenál zbraní

Vesměs jsem byl ale spoko, jen jsem teď přeopenworldován, chce to něco uzavřenýho. Joo a taky jsem hrál za namakanou lesbu s protézama nahoře bez. K tý hře to prostě patří.

7/10