The Legend of Zelda - The Wind Waker HD / 55 hodin / PC (CEMU) / #dohrano

Novy top v backseat gaming s malymi detmi. Sice se tu neda primo herne pomahat jako v Super Mario Galaxy 1/2, ale o to vic se vyblbly pri vytvareni seznamu kouzel a x-krat prekreslovane komplexni mapy ostrovu...to, ze oboji je primo ve hre jsem samozrejme nijak nezduraznoval. Cell shade grafika opet dokazuje, ze starne mnohem pomaleji, nez vsechno ostatni a s full HD modem vsechno vypada krasne i na velke televizi. Mnozstvi hernich mechanik, napadu a provazanosti zase prekvapilo mne a tak jsme nakonec byli nadseni vsichni.

A jako bonus se clovek pocvici v simultannim prekladu z anglictiny, nebot samozrejme potrebuji rozumet kazdemu slovu, co tam kdo rekne/napise :)

Guardians of the Galaxy / PC xbox pass / #dohrano / 10/10

Uz dlouho jsem nedohral hru 4 dny od nainstalovani, super zabava, krasna grafika, dobrej pribeh, mam rad marvel

Hardspace: Shipbreaker (PC)/ 33 hodin 17 minut / #dohrano

hrozně vyklidňující hra na vesmírneho šroťáka z vlastního pohledu. něketeré lodě je fakt oříšek rozebrat správně aby jste se nenavrtali do částí kde je ještě natlakovaná atmosféra apod, případně se prohryzat k selhávajícímu reaktoru před výbuchem atd. klasicka linka rozebíráte lodě -> kupujete lepší tools -> rozebíráte větší lodě, repeat. dojemný příběh o vítězství vesmírných odborů nad vykořisťujícím korporátem je zahrnut v ceně.
ale větší pestrost lodí bych teda ocenil, v půlce příběhu už máte rozebráno všechno a roste jen komplikovanost vybavení dané lodi. stejně jako customizace vašeho skládkového pelechu se omezuje na pár plakátů na zdi.
ale jinak sumasumárum, poctivé řemeslo. rozhodně doporučuju na líné večery kdy se vám nebude chtít freneticky střílet alieny, esesáky, zombíky či podobné neblahosti :)

Comix Zone / 3 hodiny / Mega Drive + RetroArch@SteamDeck / #dohrano

Před dalším průchodem CP2077 (ode dneška jsem čtrnáct dnů sám doma, tak to plánuju dát v klidu na jeden zátah) jsem se rozhodl trošku pročistit backlog. Takže pár her bylo zahozeno a jeden převeliký rest nakonec úspěšně padnul.

Comix Zone! Mýty opředená hra ne úplně jednoznačného žánru se vyznačuje (na rok 1995) neotřelým nápadem, parádním grafickým zpracováním, stylovou hudbou a naprosto vražednou obtížností (platí pro Mega Drive verzi, porty na jiné platformy za moc nestojí). Na první pohled klasická arkádová mlátička se odehrává v prostředí kresleného komiksu, kterým jako hlavní hrdina procházíte, kosíte nepřátele a... umíráte. Protože nepřátelé jsou poněkud tužíšho ražení. A vracíte se pořád na začátek. Protože máte jen jeden život :-) Není to roguelite, prostě chcípnete a game over, jedete znovu od nuly. Nelze ukládat (není jak, je to Mega Drive, žejo...) a hra nemá ani žádné kódy pro přístup do jednotlivých levelů = komiksových stránek. Těch je sice pouhopouhých šest, ale na konci každé je něco ještě tužšího (boss nebo jinak nepříjemná situace) a prokousat se byť jen první stránkou je neskutečný pain. Tedy... Pokud hru hrajete čistě jako mlátičku. Překvapí vás snad, že zdraví vám ubývá i při mlácení do neživých překážek? Mě to tedy překvapilo.

Trik je ovšem v tom, že Comix Zone se dá resp. má hrát i jako jednoduchá adventura s puzzle solving prvky. Máte totiž inventář na tři předměty, z nichž jeden může být vaše ochočená krysa. Tu můžete používat k hledání dalších užitečných předmětů, ovládání vypínačů a nebo i proti některým protivníkům. Míst, kde je potřeba něco takového vyloženě udělat, protože byste se jinak nedostali dál, je jen pár. Ale když to děláte všude kde to jde, opravdu výrazně se vám zvýší šance na to, že hrou tentokrát prolezete o pár dalších komiksových okének dál. Souboje budou i tak obtížné, pasti nebezpečné a bossové nevyzpytatelní. Ale občas objevíte předmět na doplnění zdraví (krysa dokáže na některých místech natrhnout komiksovou stránku a předmět z ní vytáhnout), někdy zkratku přes náročný úsek (krysa dokáže objevit průchod mezi okénky takovým směrem, kde do té doby nebyl vidět) a časem přijdete na to, že se někdy vyplatí místo hrubé síly použít chytrý trik - to platí i pro bossy včetně toho finálního. A taky zažijete, jaké to je hrát čtvrt století starou "mlátičku" krok po kroku s návodem :-)

Když se tedy v Comix Zone takovýmhle způsobem zorientujete, nakonec nemusí trvat ani moc dlouho, než se prokoušete k jednomu ze dvou konců (klasicky dobrý a špatný). Mně to sice zabralo s přestávkami přes tři hodiny, ale to jen proto, že jsem na mlátičky extrémně levý a tahle stránka hry je k jejímu dokončení přece jen nejdůležitejší. Jinak se dá hra v pohodě dohrát pod půl hodiny. Ano - tak moc je nakonec krátká. Dokonce je na takhle rychlé dohrání achievement. Cože? Trofeje na Mega Drive? Jo, to je další věc, kterou jsem si v rámci hraní téhle hry osahal.

I když jsem totiž měl rozehráno na fyzické Mega Drive konzoli (a klidně se přiznám, že na Everdrive s ukládáním pozice, protože jsem nechtěl prohodit ovladač obrazovkou), zároveň jsem tou dobou na SteamDecku ladil EmuDeck. To je v podstatě předpřipravený RetroArch, do jehož nastavení jsem trochu zabřednul a objevil tak něco, co jsem do té doby neznal - RetroAchievements.org. TL;DR komunita roubuje na ROMky nejrůznější stavy a podmínky pro získávání achievementů, kteréžto situace pak jádra RetroArchu dokážou při hraní skutečně detekovat, zaznamenávat badge na vašem RA profilu, ukazovat kde ve hře právě jste - prostě takové ty věci, které známe z moderních konzolí. Chtěl jsem si to samozřejmě hned vyzkoušet, takže jsem Comix Zone nakonec dohrál právě v emulátoru. A jakkoli jsem v těchhle věcech známý svým purismem, tak... Tak jsem si to ohromně užil a byl to úplně jiný zážitek! Určitě doporučuju RA aspoň vyzkoušet. Navíc se trofeje synchronizují s Infinite Backlogem, takže o vás můžou všichni vědět, jaký jste magor :-)

Comix Zone každopádně zařazuju na můj seznam herních klenotů. A teď už fofrem do Night City, samo se to znovu nedohraje!

Beacon Pines/7 hodin/#dohrano

Dohráno přes Game Pass. Netradiční styl hraní i zajímavý příběh. Bavilo mě i přes množství dialogů 🙂 Ať žijí kruťácké "pohádky"

Metro Exodus / asi 25 hodin / #dohrano

Trochu zklamání, ale ne protože by to bylo špatný, jenom jsem v tom viděl větší potenciál a změny oproti 2033 a Last Light se mi moc netrefily do vkusu.

Místo toho aby open-world využili k vytvoření nějakého dynamičtějšího prostředí typu modernizovaný Stalker-lite, což by se líbilo mně, tak šli spíš směrem Ubisoftích open-world her - i když tedy naštěstí jen kousek - a to je styl, který mi nesedí. Zároveň ale větší část hry je stále 100% lineární jako předtím. Občas dopředu nevíte, jestli je místo otevřené a později přístupné nebo ne - stalo se mi, že jsem si někde odložil pušku a za půl hodiny zjistil, že to byla jednorázová instance a místo sice vidím, ale už se na něj nedostanu. Ale nebyl to velký problém

Co mi vadilo: už to na mě celé bylo moc "cinematic". Moc skriptovaných lekaček, které místy bily do očí, moc cutscenes a dlouhých rozhovorů, hrozně moc míst, kde vám hra sebere kontrolu nad postavou, abyste se řádně dívali na to na co máte. Příběh byl fajn a ty scénky vlastně nebyly špatné, ale to jak mi je hra nutila a jak některé měly přes 10 minut způsobilo, že jsem je začal vnímat víc jako film než jako hru, a to nebylo dobré. Protože na poměry her jsou příběh a filmová stránka zpracované skvěle, ale v porovnání s knihami nebo filmy není psaní/kinematografie pořád ani na úrovni horšího béčka (o to víc třeba u pokusů o doják). Což je u her standard a nemusí to vadit, ale pro mě to nefunguje dobře když se na to hra rozhodne takhle upozorňovat.

Zároveň i ty skupiny lidí které potkáváte mi přišly méně zajímavé. Kultisti, další kultisti, otrokáři... na rozdíl od Hanzy a komunistů/podzemních nácků jsem měl pocit, že jsem jich většinu už někde viděl. Celkem zajímaví dark ones taky zmizeli ze světa.

Ale jinak je to furt zábava, je tam spousta super momentů, crafting system fungoval docela dobře a vizuálně je to celé absolutně skvělé. Bavilo mě to a času nelituju, jen jsem doufal oproti předchozím dílům v krok kupředu a dostal jsem spíš úkrok stranou :).

Titulky opět na dementa z mobilu, protože overlay jsem měl dál vypnutý a normálním způsobem mi screenshot udělat nešel.

Mafia: Definitive Edition / cca 15 hodin / #dohrano
kdyz uz to dali do PSplusu... a kdyz uz zena vyrazila na vylet - tak sem si to musel projit ;)

ted kdyz uz clovek vi jak to konci.... tak to neni takovy wow...

PowerWash Simulator / cca 70 hodin / #dohrano

Totální chill ideální k poslouchání podcastů s návykově uspokojivým efektem čištění čím dál tím podivnějších věcí a objektu s bizarním příběhem a dokonce i vlastním závěrem. V podstatě je to digitální ekvivalent k sekání dříví na chatě, během kterého se po dni v práci kompletně zdefragmentujete a připadáte si jako v Death Stranding pri nošení balíků. Chybí mi dorazit posledni trofej pro platinu, ale tu si nechám na později.

Journey / 2 hodiny / #dohrano

Nepopsatelná krása, která se musí zažít.

Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder's Revenge / 4 hodiny / XSS / #dohrano

Vynikající jednohubka z Game Passu, na kterou jsem se chystal už od loňska. Dotemu resp. Tribute Games dělali Scott Pilgrim vs. The World: The Game (což jsem zatím nedohrál) a Streets of Rage 4 (což mě nebavilo), ale až tahle pocta želvím arkádám mě chytla od prvního okamžiku (znělku nazpíval Mike Patton z Faith No More!) a už nepustila. Když si zapnete CRT filtr, tak si chvílema fakt připadáte jako před třiceti lety v maringotce u Turtles in Time :-) Je to stejně tak svižné, křiklavě barevné, skvěle ozvučené a i na easy obtížnost nespravedlivé přesně jako tehdy, kdy z vás hra chtěla každých třicet sekund vymámit další dvoukorunu. Navíc pokud máte ještě aspoň trochu v paměti devadesátkový animovaný seriál, budete si chrochtat blahem z nejrůznějších odkazů. Dojel jsem story mód, objevil všechny cameo postavy a našel jejich po levelech poschovávané předměty, to všechno jako Leonardo. Ještě bych to mohl otočit za ostatní želváky a je tu i arcade mód, ale pokud se do toho někdy pustím, tak asi ve víc lidech. Vypadá to jako ideálni hra k pivu a pizze :) Nedáme někdy?

Mike Patton sings TMNT Theme! | TMNT Shredder's Revenge
https://www.youtube.com/watch?v=f2sDx_0oR0Y

MIKESHCZ: nj, dylka byla tenkrat kontroverzni. za vetsinu muze interni bordel ve firme a prechody mezi enginama. v podstate se po peti letech vyvoje zjistilo, ze je hovno hotovy (a to co bylo hotovy vetsinou stalo za houby. napr doprava ve meste. nebo v jednu chvili se mene zdatni jedinci rozhodli psat render sami :D taky se to muselo vyhodit...) - jediny kdo mel tenkrat snad hotovo byli grafici. Pak to koupila 2k, zjistili to samy a zaclo se odrezavat. co zbylo je takovy pahyl :) 90% hry se vyvinulo v poslednich dvou letech.

Mafia II: Definitive Edition / 11,5 h / #dohrano
Taková rychlovka. Dohráno na Hard obtížnost. Po Mafia classic to vlastně byla procházka. Člověk se na ničem moc nezaseknul. Příběh fajn, ale vlastně to všechno tak nějak rychle uteče a když se hra konečně rozjede, tak najednou je konec. Trochu mě překvapilo, že na to, že se jedná o Definitive Edition objevovali se ve hře průběžně různé chybky i třeba v grafice - nejvíc mě pobavili zmenšené vršky hlav.

Gotham Knights / 25 hodin /#dohrano
S kamaradem jsme hrali pouze coop. Bylo to takove obcasne vecerni hrani, kde me chvilema mrzelo ze je to jen pro 2, prestoze jsou tam 4 charaktery. Nejsem kdovíjaký znalec Batmana atp., ale hra me celkem bavila. Hrali jsme to ciste na dohrani, takze collectibles jsme vynechali, prislo mi to jen jako vyplneni uz tak nikterak preplneneho repertoaru vyžití ve městě. Graficky je to pekne. Hlavne mesto. Nepratel je zajimave mnozstvi, ale vicemene jde o ruzne gangy ktere se vizualne liší, ale pointa složení je stejná. Pár bossfightů, které nebyly nic extra, ale tak nějak nás to v coopu bavilo. Hodnocení bych dal tak 7/10 , 1 bod za moznost hrat to spolu v tom uz pocitam.