NAGASAWA:

Nier Automata: How to Get All Endings
https://gamerant.com/nier-automata-how-to-get-all-endings/

PSY_CHAOTIC: Gratz ,) koukam ale, ze jsi skoncil s D endingem. To není true ending. True Ending je E. Pro ten ti staci load pred poslednim fightem a E ending rozhodne CHCES videt. Mrkni se, jak ho ziskat a hura na to.

This time, after ending C or D, Pod 153 can do a data check. Accept the offer and select "wish for them to survive." Then a mini-game will happen (be sure to be connected to PSN or else the minigame will be very difficult). Jakmile se te hra v zaberu xkrat zepta, jestli to chces vzdat, tak to NIKDY nevzdavej a pokracuj dal. Ten zaver te vyzuje z bot.

Nier: Automata/49h/#dohrano
Konečně jsem dokončil i třetí průchod hrou a teď ani moc nevím, co k tý hře napsat. To se prostě nedá moc popsat, to se musí hrát a zažít :) Každopádně pro mě teď jedna z top her a teď se asi hodně ostatních her se bude proti této ztrácet v šedi. Je tu hodně věcí, co mě dřív nebo pozdějc štvaly, hlavně teda "oblíbený" hackování, kvůli kterýmu jsem to málem i vzdal, některý stále se opakující střílecí scény, opakující se prostředí atd, ale příběh, hudba a celkově atmosféra to fakt táhnou a dotáhnul jsem to, kdy bych to u jiných her dávno vzdal. A ty hudební motivy mi budou ještě dlouho hrát v hlavě :D Ze závěru se nedá dát moc nějakej image, co by nebyl spoiler, tak snad úvod závěřečnejch titulků je v tom tak nějak v pohodě.

As Dusk Falls/12h/Steamdeck/#dohrano
Především bacha - ta hra není hotová a končí cliffhangerem. Zřejmě to mělo být epizodický, ale vydavatel v půlce řekl, že chechtáky došly a je potřeba releasovat. Vizuálně zajímavý a rozhodně originální, příběhově je znát, že jsou tu autoři Heavy Rain (a výrazně horšího Beyond: Two souls).

Každopádně doporučuju počkat, jestli vůbec vyjde další díl - zatím ticho po pěšině.

Alan Wake (PC)/10 hodin/#dohrano
no dohráno podruhé... Alan Wake je jako by jste požádali Stephena Kinga o vytvoření hry a dali mu k ruce vývojáře Maxe Payna, což se technicky z půlky stalo, je to dílo Remedy.
příběh je velký tahoun hry. v podstatě sledujeme příběh spisovatele který zjištuje že co napsal se stalo a temnota ho zneužila ke svému návratu. již jednou jí porazil jiný spisovatel ovšem za cenu toho že sám sebe odepsal/vypsal/škrtl z existence (takže ji v duchu 'zabil jsem si dědu' nikdy nepovylal). samozřejmě přitom zachraňuje svojí milou kterou temnota jako pojistku unese. na herní příběh to byl mazec už tenkrát a je stále.
jsou hry kde najdete loot a zaradujete se. a pak jsou hry kde najdete hromádku nábojů, světlic a flashbangů a zděsíte se co na vás za rohem čeká protože tady se nic nedává jen tak. ani si nestačíte pořádně všimnout jak omezený máte arsenál (pistole, pistole na světlice a puška či brokovnice dle vaší volby a toho co najdete) a jak doslova plytká je variabilita nepřatel. atmosféra se dá krájet. takhle se světlem, tmou, stíny a mlhou umí pracovat málokterá dnešní hra. napsat že grafika zestárla dobře by bylo hrubou urážkou. je to jako srovnávat Micka Jagger s o rok mladším (!!!) Milošem Zemanem.
na svou dobu je hra doslova neuvěřitelně detailní, když vás někam pustí, můžete věřit životu toho místa, a skrytýmy bednamy s bonusovým lootem vás k doslova odměňuje za to že nejdete tou nejzjevnější cestou. naprosto geniální je nacházení listů z knihy o které nevíte že jste napsali a které někdy objasňují něco na pozadí ale jindy vás varují před nebezpečím před váma. funguje to úžasně, přečíst si "málem mě to zabilo! nic tak strašného jsem v životě neviděl!", to se po pár krocích nočním lesem skoro modlíte aby už na vás kurva neco vykočilo nebo si překousnete klávesnici!

sumasumárum: super knížka kterou si můžete zahrát. a Lime in a Coconut bych navrh za státní hymnu.
opovažte se tu dvojku posrat!

Harry Nilsson - Coconut (1971)
https://www.youtube.com/watch?v=Tbgv8PkO9eo

CONTROL (aktualne 75% sale Ultimate edice) / hodne hrubym odhadem cca 20 hodin / PC / #dohrano

Dalsi kousek, ktery mi chybel doklepnout (mel jsem to rozehrane uz driv, chybely mi asi dve hodinky do konce, coz jsem tehdy nevedel). Presny cas netusim, musel jsem to kdysi nechat pustene v liste - Epic reportuje 98hodin... :)

Skvela atmosfera, artstyle a visual, responzivni ovladani s hromadou telekineze, fyziky a destrukce, unlocking a leveling abilit, mindfuck story a jeste jednou - atmosfera! Moc se mi libi, jak si to cele jede takovou simplistickou linku - cely svet je hlavne beton a kancelare, zbrani je dohromady asi pet, typu enemacu nebude o moc vic, ale pritom je to vlastne skvele. Pribeh je teda misty slusnej gulas, ale drzi vas to za vajca a tahne porad dal. Je to jakoby si v Remedy nostalgicky zavzpominali na psychedelicke pribehove linky z Maxe Payna, rizli to trochu Akty-X a Kostkou, obuli to do brutalismu a gameplay opeprili Marvelem. Paradni kousek.

Lies of P demo / cca 10 hod / Steam
Kdo si chce dát "Bloodborne" na PC, ať zkusí Lies of P demo, stojí to celkem za to... estetika a atmosféra je takovej mix BB a Dishonored, dost mi to sedlo, jen průzkum prostředí by mohl bejt rozmanitější... demo obsahuje dva bossy a jednoho minibosse... na poslednim bossovi jsem strávil trochu víc času, protože jsem si omylem naleveloval jinou zbraň, než jsem chtěl (greatsword má mnohem silnější block než šavle)... vypadá to, že vývoj postavy a variabilita skillů bude docela zajímavá, plná verze v září, za mě jasná volba

Pre-purchase Lies of P on Steam
https://store.steampowered.com/app/1627720/Lies_of_P/

Ghostwire: Tokyo/19h/PS5/#dohrano
Tohle moderní Tokyo plný starýho japonskýho folkloru mě pohltilo víc, než jsem čekal. Nehledejte tu Dooma, ale ani walking simulátor. Je to originální a těžce atmosferický - znakování rukama, sbírání duší do papírovejch andílků a jejich odesílání telefonem, nekomaty prodávající zboží, akity na ulici, co je můžete podrbat a nakrmit. Zároveň až Zaklínačoidní side questy, který krásně představujou starou Japonskou mytologii. Za těch pár hodin to stojí (a na obou konzolích je to součástí předplatnýho).

Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad – Single Player / 21 hodin / #dohrano

Hlavní síla Orchestry vždycky tkvěla v realistickym boji proti ostatním hráčům, dokud je se stárnutím hry nezačali víc a víc nahrazovat boti. AI je tady slabá, o čemž jsem se naplno přesvědčil v singleplayeru.

Hned v první spojenecký misi padali moji spolubojovníci jak mouchy a samotnýmu mi ani za boha nešlo vlnu nepřátel zastavit, takže zbytek kampaně mi zůstal léta utajen. Včera jsem to po nespočtu pokusů konečně dorazil na nejvyšší obtížnost.

JAACOB: Rage 2 jsem taky dohrál a teda i když mě ani jednička moc nebavila, tak mi nakonec přišla lepší, hlavně atmosférou. No ale ze všeho nejvíc se mi stejně líbil Mad Max, kterýho dělalo to samý studio co Rage 2 (Mad Max je starší) a je to herníma mechanikama v podstatě to samý, akorát místo střílení je tam melee combat v arkádovým stylu (něco jako Batman Arkham série, takže super zábavný). To bych ohledně postapa doporučil víc než oba Rage dohromady :-)

JAACOB: taky me to bavilo, taky sem to dojel komplet. Na nic extra si to nehralo a o to vic me to bavilo. 8/10

Rage 2 / PC / 20 hodin / #dohrano

Delal jsem nejake benchmarky pred a po upgradu grafiky, Rage 2 jsem mel nainstalovanej a lezel v supliku, tak jsem to testnul na nem a nejak jsem to pak uz dojel cele - teda base story a vycistil jsem vsechny Arky (upgrady / zbrane), trosku jsem se u toho kochal a cistil mise, ale stacilo.

Vim, ze ta hra dostala docela kartac, aj asi chapu proc. Story je vlastne hrozne cheesy - uplnou nahodou se z tebe stane scifi marinak a hlavni zloun biomech general Cross ti v prvotni invazi mutantu zarizne macechu - pani generalovou, tak mu pak pujdes dat na budku. Rizeni bugin v postapu je hrozne arkadovite, ale plni ucel, prestrelky v autech jsou trochu pew pew, ale aspon to vypada docela hezky. Openworld klasicky zacne byt brzo docela repetitivni, ale neni zase uplne blbej - prostredi vypada docela hezky a svet je narvany contentem (na kazdem rohu je mise / baze / prestrelka), je tam dost random eventu / zavodu / potkavate cestovni tradery a hromadu enemacu ruzne podel cest - na tech mych 20 hodin to cloveka docela bavilo. Co se ale imho povedlo je gunplay a po upgradovani svych abilit pak powerfantasy a rezani houfu enemacu, vsichni litaj vzduchem, ma to dobrou energii. Trochu mi to svoji divokosti pripomnelo starej Bulletstorm, ktery me taky bavil jako jednoducha smelcovacka, u ktere clovek dokaze vypnout. Navic to slape jak hodinky, je to nakonec zase hra od ID, takze plynuly gameplay, slusne to vypada i odsejpa. Na vypnuti to bylo fajn. Trochu mi chybel misty i nejaky stealth, ktery byval v Rage 1 - tady je to cisty full frontal crazyness.

Za sebe 7/10, pokud pristoupite na fakt, ze je to proste jenom hloupa smelcovacka v peknem postapo kabatku.

TOEM: Basto DLC / PS5 / 3 hodiny / #dohrano

Loni na podzim jsem dohrál TOEM (+ o něco později cinkla moje první platina ever :-)) a slíbil jsem si, že dám i DLC. No trvalo to, ale po sobotní kalbě jsem měl včera nějakou línou náladu, takže jsem se do toho konečně pustil. Pořád je to roztomilé, přibyla jedna herní mechanika (střídání noc/den) a když už člověk ví jak na to, dá se to dohrát opravdu rychle (je to jen jeden ostrůvek s několika málo lokacemi) a na plný počet trofejí (DLC ovšem samostatnou platinu nemá). Všechno končí u táborového ohně a možná si budete přát, aby toho bylo ještě trochu víc, stejně jako když končí prázdniny... Ale dobrého pomálu. Nicméně pokud švédský tým Something We Made někdy vytvoří něco dalšího, asi mě to bude zajímat.

Serious Sam 4/9h/Gamepass /#dohrano
Moje první setkání se sérií. Autoři jsou zjevně fandové Duka Nukema, ale připadalo jim, že se dá zajít ještě dál.
Ta hra je zároveň parodie i pocta. Je to i vtipné, akorát je škoda, že občas vtipný dialog přeřve nějaká horda nestvůr a nepřišel jsem na to, jak zapnout titulky.
Samova série je unikátní množstvím nepřátel v obrovských otevřených lokacích. Zvlášť epická je poslední bitva, tam se jich fakt valí stovky.
Vypadá to hodně old school, doskakováni textur trochu ruší, ale ta masivnost je asi za nějakou cenu.
A samozřejmě jsem pri pohledu na některé lokace zavzpomínal na Talos Principle.

Tears of the Kingdom / cca 80 hodin / Nintendo Switch / #dohrano

Tohle zkratka je jedna z tech her, pro kterou stoji za to zit.

Last of Us / 23,5h / Steam Deck / #dohrano
O této hře jsem četl už léta že je to naprostý top, co si člověk může zahrát, takže jsem se hrozně těšil, když oznámili vydání na PC. Můj stolní počítač by to neutáhl, ale na Steam Deck to kupodivu jede docela v pohodě, i když oficiálně píšou noluvou podporu. Asi na 10 místech se mi to sekalo, že to z ničeho nic zamrzlo a spadlo a musel jsem restartovat. To byl docela opruz. Plus než se samotná hra pustí tak to několik hodin počítá shadery. I tak jsem to té hře shopen odpustit, protože ten zážitek je prostě skvělý. Remasterovaná edice nabízí naprosto dokonalou grafiku s nekonečným množtví drobných detailů. Často jsem jen tak stál a kochal se prostředím. U Naughty Dog to podobně jako u Uncharted 4 není žádné generické prostředí, ale je vidět jak si s tím vyhráli a že i samotné interiéry domů vyprávějí svoje vlastní příběhy.
Co se týče samotného hraní a příběhu - je tam velmi silný vztah mezi hlavními postavami, který se v průběhu prohlubuje. Základní premisa světa zombie apokalypsy je v podstatě stejná jako v jakémkoliv filmu či hře - zombíci jsou v převaze a jsou všude, ale větší nebezpečí pochází od ostatních lidí a žádná jistota a bezpečné místo neexistuje. Dříve či později si pro vás přijde nějká tlupa nájezdníků. Je dokonce možné, že jsem ve výsledku zlikvidoval více přeživších než nakažených. Což je pro mě i jedna z výtek, co mám: v podstatě se střídají pasáže příběhu s pasážemi akční střílečky. A pro mě ta druhá část není tak zábavná. Stejné to bylo u Uncharted 4, kdy se člověk musel prostřílet vloženými akčními pasážemi aby mohl pokračovat dál v příběhu. V tomto je pěkně vidět srovnání se seriálem, kde za celé první dva díly hlavní hrdina zlikviduje 2 zombíky, zatímco ve hře za tu samou dobu asi 30-40. Člověk z nich pak nemá takový strach a nedává to ani moc smysl.
Druhá výtka je k tomu, kam se postava Joela nakonec vyvine. Stane se z něj chladnokrevný bezcitný stroj na zabíjení a hráč nemá možnost to jakkoliv ovlivnit. Za mě by stačilo nechat v závěru hry možnost volby, kdy by to hráč mohl rozhodnout za sebe, podíval se na závěrečné videa a pak si nahrál pozici a dokončil to i tím druhým způsobem, na který navazuje druhý díl.

Life is Strange 2/16h/PS5/#dohrano
Brachove mi bohuzel nesedli a obecne je vsechno jeste tak nejak slabsi, nez hipsterska fotografka v jednicce. Hrani se tu omezuje na koukani na predmety a par miniher, pribeh mi byl pak ve skutecnosti tak nejak jedno. Telltale tyhle epizodicky pribehovky jenoduse umi lip.

Ghostwire:Tokyo / 18 hodin / PC / #dohrano

Téhle hře jsem nevěnoval úplně pozornost. Slyšel jsem o ní na Vortexu, moc jí nechválili. Kamarád zmínil, že je to zajímavé a to mě zaujalo. Tématiku paranormálna mám rád a tak jsem to zkusil.
Musím říci, že jsem udělal dobře. Hra nabídne poměrně pěkně vykreslené město se zajímavou zápletkou. Postupné otevírání jednoduchých dovedností urychluje postup hrou a servíruje je tak akorát, abych se nenudil. Když už mi připadá, že mne nemá co překvapit, vždy se objevil nový bubák. Není to samozřejmě nekonečné a dostavilo se i mírné opakování. Hra však nenutí dělat vedlejší aktivity a sidequesty. Město je plné sběratelských předmětů, ale ty které mají vliv na hratelnost je pár. Jsou to zejména Jizo statues, které po pomodlení přidají elementální náboj navíc toho konkrétního elementu, ke kterému jsou zasvěceny a Magatama, což jsou jakési esence bytostí, které získáte splněním některého, buď questu, nebo side questu, kdy pomáháte nějaké klasické mytologiecé bytosti Yokai. Ty pak slouží k odemčení progresu ve stromu skillů. Bez nich v podstatě nevymaxujete dovednost.
Skilly jsou rozděleny do třech kategorií - pohybové/bojové/vybavení. V první najdete po vzoru třeba FarCry ulehčovací dovednosti pro pohyb po městě, plížení, urychlování destilování esencí atp.. V druhé upgrady kouzel, ve třetí počty consumables a jiných propriet.
Hermí měnou jsou skill pointy, které dostáváte vždy na level upu. Za plnění úkolů a za zachraňování spiritů dostáváte expy. Dále sbíráte mince, za které nakupujete u kočiček vybavení :) S penězi jsem neměl nikdy problém.
Hra se ovládala na klávesnici a myši libově. Někdo přemýšlel a přepínání stylů kouzel pěkně vymyslel. Jedno kouzlo má v postatě 3 demonstrace, které používáte dle potřeby. Vedle aktivních "střílecích" kouzel jsou ve hře ještě kouzla plošná, ale ty jsem upřímně použil párkrát. Jsou vesměs typu paralizuj, vytvoř rozruch, vytvoř křoví na schování, vytvoř proud vzduchu na vyskočení atp..
Globálně jsem se bavil. Nepřátel bylo i s bossy asi 15 druhů a pěkně se doplňovali. Hra vám místy příběhově sebere pointu magie a máte se postarat o sebe jen jako člověk a je to mazec :D Nicméně přerod z lovce nováčka na nebojácného likvidátora se mi povedl a to mě celkem bavilo.

Ted neco málo bodově k neduhům:
- asety se opakují = pokud poběžíte nějakým schodištěm nebo žebříkem na střechu, bude to několikrát stejné.
- město je prázdné = mě to vůči zápletce nevadilo. Dodávalo to místu spiritualitu a kočky a psy ji pěkně vyplnili
- lehké bossfighty = občas mi přišlo, že hra až moc navádí co máte dělat.
- příliš mnoho colectibles = přijde mi že nevěděli čím město zaplnit. Princip sbírání duší je fajn na leveling ale později spíše otravovalo

Hlavní přednosti:
- téma = povedená akční duchařina
- město = na to jak je prázné mě bavilo za deště procházet uličky
- ovládání = za mě palec nahoru za jednoduchost a efektivitu
- cena = game pass :)

Hodnocení: 7/10

Lollipop Chainsaw / 8 hodin / RPCS3@SteamDeck / #dohrano

Tak dlouho jsem rozhoupával k rozehrání na PS3 s CFW, až jsem to nakonec odehrál na SD v RPCS3. Ale dost bylo zkratek, je potřeba se z toho vypsat.

Goichi Suda aka SUDA51 je nejen duchovním otcem úspěšné série No More Heroes a pozapomenuté stylovky Killer7, ale má na svědomí taky kultovní zombie hack'n'slash perverznost Lollipop Chainsaw. V hlavní roli: růžová motorová pila, polonahá roztleskávačka, mluvící hlava, hromady nemrtvých a parádní soundtrack (Toy Dolls! Dragonforce! Arch Enemy! Children of Bodom! Atari Teenage Riot! Five Finger Death Punch! a samozřejmě The Chordettes :-)) Zdravíčko doplňují: hromady lízátek, neustále v pohybu udržují: desítky stylových komb, oddech neposkytují: hojně rozeseté quicktime eventy, život otravuje: občas trochu dementní kamera. Zvláštní poděkování si zaslouží: vypečené trofeje a všudypřítomné nekorektní hlášky (akorát že tehdy na nich ještě nic nekorektního nebylo).

Na Steam Decku v emulaci to všechno šlape jako víno a protože jsem to dohrál ke špatnému konci, budu si to muset dát ještě jednou, abych viděl i ten dobrý. Fakt mi to sedlo, díky za takovéhle hry! Věčná škoda, že je Lollipop Chainsaw zamrzlá výhradně na PS3/X360, digitálně už ale dávno není k dispozici a fyzicky se špatně (a hlavně draze!) shání. Takže pokud vyjde ten remake, o kterém se loni začalo mluvit, okamžitě jdu do něj a rád si tím napravím karmu.