• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CHEWBACCADohrál jsem ...... (PC,XBOX,PS,NS games) HALL of Game na nástěnce!!!
    PALADIUS
    PALADIUS --- ---
    GTA III / 16 hodin / #dohrano

    Tak opět trochu nostalgie, ačkoliv na Vice City vzpomínám s větší láskou :)

    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    CP2077: Phantom Liberty / PS5 / 57 hodin / #dohrano

    Můj letos druhý a celkově už třetí průchod Cyberpunkem (zde první a druhý report), tentokrát včetně DLC. Phantom Liberty je "hra ve hře", která by myslím klidně obstála i samostatně. Nová čtvrť Dogtown je neuvěřitelně koncentrovaný zážitek - na tak malé ploše tolik architektonických a příběhových skvostů, to jsem fakt nečekal. A pokud už klasické Night City bylo hodně vertikální, tak Dogtown jde v tomhle z důvodu omezené plochy ještě mnohem dál (podíváte se vysoko do oblak i hluboko do podzemí).

    Hlavní příběh je až na několik málo míst sice celkem přímočarý, ale hodně hutný a dost často vás strhne na dlouhé hodiny, během kterých se jím necháte unášet - resp. s vámi bude cloumat a budete si přát, aby to peklo aspoň na chvíli přestalo. DLC je mnohem víc akční než hlavní hra, jakkoli to může znít divně. Hrál jsem znovu úplně od začátku, abych si osahal nové mechaniky (střílení z vozidel, změněný strom dovedností atd.) a trochu se vyleveloval. DLC se odemkne až po dosažení určitého bodu v hlavní linii, což u mě bylo asi po dvaceti hodinách. Do té doby jsem hrál víceméně ten samý Cyberpunk, na jaký jsem byl z dřívějška zvyklý. Ale jakmile jsem pronikl do Dogtownu (už jen ten průnik stál za to!), tak jsem se musel začít hodně přizpůsobovat tamnímu prostředí a chování obyvatel. Následně jsem po určitém dějovém postupu získal možnost vrátit se zase zpátky do "obyčejného" Night City a volně přecházet mezi těmihle dvěma prostředími. Pokračoval jsem pak v questech na střídačku tam i tam a rozdíl je opravdu znatelný. A jestli můžu radit, tak můj oblíbený build netrunner/samurai se do Dogtownu moc nehodí :-) Často jsem se hodně zapotil.

    Co k tomu všemu dodat, abych jen zbytečně nenosil dříví do lesa? Update 2.0 je fantastický sám o sobě, ale teprve DLC z toho definitivně udělalo mou nejoblíbenější hru, ve které jsem taky strávil zdaleka nejvíc času. Celkově zatím cca 300 hodin a rozhodně nehodlám přestat, protože jsem z DLC odehrál zatím jen dva z X konců a do hlavni platiny mi pořád chybí jedna trofej. Screenshotů ze zakončení DLC mám víc, ale obsahují spoilery, takže je sem nebudu dávat. Hra samozřejmě po titulcích normálně pokračuje, a to nejen v Night City, ale i v Dogtownu (tedy pokud jste nestihli vyřešit všechny sidequesty a gigy ještě před koncem hlavní linie, což ale myslím ani nejde). Navíc podle toho, jakého jste dosáhli zakončení, se můžete dočkat ještě nejednoho překvapení... A víc ani slovo, tak silný příběh si zaslouží zůstat neodhalený do poslední chvíle.

    Hodnocení 10/10 :-) Tohle prostě budu hrát každý rok aspoň jednou.



    PALADIUS
    PALADIUS --- ---
    Inside / 3 hodiny / #dohrano

    Aneb Limbo po Orwellovsku :)

    BIMBAS
    BIMBAS --- ---
    Lords of the Fallen / 52h / XsX / #dohráno

    Souls žánr mám rád a byl jsem na tenhle počin zvědavý. Musím uznat že vizuál je jeden z nejlepších v tomto žánru. Zařadil bych ho na druhé místo za Demons Souls remastered. Hratelností je to důstojný klon, který mne bavil. Mechanika záhrobí a druhé šance je funkční. Zóny byly různorodé, procházku jsem si užil. Nikterak jsem aktivně neexploroval a přesto jsem měl vše co jsem potřeboval. V průchodu jsem se zasekl asi 2x když jsem nemohl najít cestu, ale nic co by trvalo dlouho. Dohrál jsem hru s čistě silovým buildem na jeden z možných 3 endingů. Dohrál jsem na placce z Xboxu a posílám dál. Technický stav není ideální, ale nebrání v dohrání. Místy pří delším hraní zlobí dropy fps. Kooperační hru jsem nezkoušel a může být určitě důvodem jednou k návratu a rozehrání za jiný build. Osobně hru hodnotím na 8/10 (plný počet nedám za přílišnou kopii jiných souls her a za technický stav)

    NAGASAWA
    NAGASAWA --- ---
    SWAMP_ASS: Tru{E} je E. Staci loadnout posledni souboj 2B s 9S a vybrat si opacne a potom to v titulcich nevzdavat. nikdy!
    SWAMP_ASS
    SWAMP_ASS --- ---
    NAGASAWA: asi mne teprve čeká, zatím ABGC, to G už si vůbec nevybavuju co bylo za saltomortale.
    NAGASAWA
    NAGASAWA --- ---
    SWAMP_ASS: True ending byl?
    SWAMP_ASS
    SWAMP_ASS --- ---
    Nier:Automata/ třetí kapitola/ 35 hodin / PC / #dohráno

    Třetí konec je pro mne finále zatím, věřím že mi to časem nedá a vrátím se k těm posledním dvěma, protože tohle byla jízda. Neříkám, že to nemá své mouchy a frustraci, kdy mi hra spadne na plochu v ten nejhorší okamžik jsem dlouho nezažil (u Automaty hned 2x). Na druhou stranu mě hra často překvapovala svou hravostí, tempem a vychytanýn combatem, tady hra exceluje a možnost rubat velké hordy nepřátel v ohromujícím tempu a přitom mít přehled co se děje je tady zpracováno fantasticky. Příběh je kapitola sama pro sebe.
    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    DAVESADE: Kdybychom se příští rok dočkali remasteru trojky, dal bych si říct :⁠-⁠) Quake je moje oblíbená série. Což mi teda připomíná, že bych měl konečně dohrát tu čtyřku, která se teda těm mým měřítkům oblíbenosti poněkud vymyká... A asi je jasný kterým směrem :⁠-⁠)
    DAVESADE
    DAVESADE --- ---
    Quake 2 (remaster) / odhaduji 20 hodin / Nintendo Switch / #dohrano
    Osobne nepovazuji Quake 2 za buhvijak dobrou hru, vlastne vsechny sude dily povazuji za neprilis dobra tech dema. Presto - urcitou nostalgii k titulu naopak citim (slo o prvni vypalovane CD, ktere jsem si kdy donesl domu) a byt se na svou Rivu TNT dneska divam jenom v ramecku na zdi, odvedla ve sve dobe skvelou praci a nejmene z technickeho hlediska patri Quake 2 mezi me oblibene tituly sve doby.

    Remaster nasadil skvelou cenu a hlavne skvely obsah - vsechny oficialni datadisky a take zbrusu nova epizoda - pridejte bonusove materialy z archivu a dema vydane na ECTS97 - tohle je ultimatni pack za smesne penize.

    Hru samotnou je mozne spustit v takrka originalnim nastaveni, ale zakladni hru jsem dojel skoro celou v upgradovanem kabate. Nepratele maji celou radu novych animaci, ktere osvezuji zastaralou hru. Je az k nevire, jak "bare bones" mi dneska hra pripada, na hranici prijatelnosti, vzdyt s necelym rocnim odstupem vysel Jedi Knight a Half Life - Quake 2 je vedle toho naprosty skanzen.

    Za tech cca 20 hodin jsem pokoril zakladni hru (uvital jsem navigacni kompas, ktery v zaveru hry odstranil jakoukoliv frustraci z opakujicich se chodeb) a cast nove epizody od Machine Games, ktera je mnohem vice soucasna a oproti puvodni hre prekypuje originalitou. Palec nahoru pro nostalgiky mezi nami!
    MIKESHCZ
    MIKESHCZ --- ---
    Arcade Paradise / 26 hodin / SteamDeck / #dohrano
    Tahle hra mě příjemně překvapila - čekal jsem od ní totiž něco úplně jiného. Ocitáte se v pozici syna, který dostal za úkol se postarat o tátovu prádelnu. Ve skladu však objevíte starý arkádový automat a zjistíte, že to vydělává více, než prádelna. Postupně tedy dokupujete další automaty. Na všech si můžete samozřejmě také hrát. Každý den dostanete 3 úkoly, které Vám pomahají posunout se dopředu. Příběh je samozřejmě lineární, ale nastraží vám i několik překážek a díky tomu vás stále udrží ve hře. Na herních automnatech si zahrajete staré klasiky, ale i nové hry převedené do "retro" stylu. Kromě denních úkolů, můžete také plnit cíle, které má každý automat. Když ho splníte, tak vám poté vydělává více, apod. Takže opět motivace pro to, tyto hry hrát.

    Pro odreágování je to vlastně skvělá hra, a určitě si jí nechám ještě nainstalovanou a budu dohrávat cíle a achievmenty.

    100% SteamDeck kompatibilata při 60 fps.

    ZOMBO
    ZOMBO --- ---
    GRIME / 58 hodin / #dohrano

    GRIME se hratelností, temnou atmosférou a zároveň barevností trefil přesně doprostřed mejch oblíbenců Salt and Sanctuary a Ori. Snad jako první mě donutil učit se a vykrývat útoky bossů, což se mi v soulsovkách povede spíš náhodně, když mi v panice ujede prst na ovladači.

    Vyjma některejch plošinovkovejch pasáží neboli zkoušek sebeovládání jsem si s chutí prošel každej kout mapy, DLC i New Game+ kvůli jinýmu konci. NG+ se tady navíc liší od podobnejch her. Bossové nemaj jen víc životů, ale i nový fáze, kdy se celej boj zdá nekonečnej, a pokud se přestanete na chvíli soustředit, udělaj si z vaší přelevelovaný postavy malou čubu.

    Přitom tenhle klenot měl bejt pouhej předkrm před Lords of the Fallen a Salt and Sacrifice, co mi zaberou většinu dušičkovýho měsíce. A to má vyjít ještě jeden přídavek a ohlásili druhej díl. Fanoušci souls-like poslední roky hodujou!

    CIVETTA
    CIVETTA --- ---
    Welcome to Elk/3 hodiny/#dohrano

    Nenechte se zmást roztomilým vzhledem. Zajímavé a drsné příběhy ze severu. Rozhodně nehrajte s dětmi. Ale za pár kaček stojí si projít

    BEREGOND
    BEREGOND --- ---
    AZRAEL: Tam je true ending?
    TAP
    TAP --- ---
    NAGASAWA: k tomu jsem se ještě nedopracoval, aktuálně zkoumám nároky na platinu, hrozná, zlá hra!
    NAGASAWA
    NAGASAWA --- ---
    TAP: probehnul jsi i to Yuffie dlc?
    AZRAEL
    AZRAEL --- ---
    BEREGOND: a dal si aj true ending, to uz nie je take trivialne?
    TAP
    TAP --- ---
    Final Fanstasy VII Remake / 44h / PS5 / #dohrano

    Tohle byla teda jízda na horské dráze - dvě parádní výtoče nohama do nebe, kdy vám srdce může vyletět ven hlavou a zbytek času je houpání se na židli, kdy vyjíždíte vláčkem do kopce a čekáte, kdy a jestli vůbec se to zas rozjede naplno. FF VII Remake jsem rozehrál poprvé asi před dvěma lety a záhy ji odložil, lehce uražen, že po prvním bossovi mám plnit debilní fetch questy a mlátit krysy někde v kůlně. Letos jsem se do toho znova obul, snad z hladu po nějaké AAA opulentnosti a plnění vedlejšáků jsem vzal jako rozehrávku před samotnou show.
    Jakmile přibyde do party třetí a čtvrtý člen, prokouknete kouzlo soubojového systému, který dokázal nakombinovat bezprostřednost hacknslash akce s tahovým strategickým systémem původní hry (1997). Orchestrální aranže původního soundtracku jsou bombastické, animace, timing všech těžších útoků a kouzel nesmírně taktilní, bossfigty jsou zkouškou, jestli jste na hodině dávali pozor. když tu náhle - hodina a půl cutscén, popocházení v závěsu za vedlejšíma postavama, co neustále něco žvaní, posouvání quest markeru na druhou půlku mapy, podivná sexuální tenze v milostném čtyř(?)úhleníku, hledání klíče od dvěří na druhé straně města... Neskutečně si to sedá na prdel, kdyby jednou, ale takhle je to celých 30, 40 hodin. Jestli jsme v originálu nenáviděli souboje, náhodně vyskakující kdekoliv na mapě, tady je samotné akce tak málo, že bych si přál patch, co random encounters vrátí do hry.
    Ten grafický facelift FF sluší, Wall Market si nezadá s nočním Kamurochem, ale nechápu, proč uživatelské menu s materiema, základní prvek balancování schopností party, trochu nepřekopali do 21. století. Rád bych si dal ještě jeden průchod na hard, kde vás bitky rychle vytrestají za špatné kombinace materií/kouzel, ale bez možnosti třeba aspoň ukládat sety/buildy mi při té představě trochu vysychá v krku.
    Ale Rebirth si asi zahraju :)

    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    Quake Enhanced / Steam Deck / 11 hodin / #dohrano

    id Software salutes you! K prvnímu "Kvákovi" mám hodně nostalgický vztah. Když jsem si ho před pětadvaceti lety přinesl domů na asi patnácti 3.5" disketách, tak jedna z nich samozřejmě nešla přečíst, čili jsem si nejdřív moc nezahrál, ale o to víc jsem se těšil :-D Když jsem pak konečně viděl, jak se u toho moje tehdejší Pentium@70MHz potí, bylo mi jasný, že je to revoluce. Nepřátelé byli 3D. Střely byly 3D. Prostě všechno bylo 3D! A to jsem měl samozřejmě verzi bez geniálního hudebního doprovodu Nine Inch Nails. Ta se ke mně dostala o pár let později a byl jsem z ní u vytržení ještě víc (ta hudba z Quake udělala úplně jinou hru, resp. naopak - bez hudby to nemohlo být ono, jsou to nedílné součásti jednoho celku). Občas si ten soundtrack pustím jen tak, když potřebuju prozářit den...

    Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem během toho uplynulého čtvrtstoletí dohrál Quake hned několikrát, naposledy myslím před pár lety na Linuxu pod Darkplaces, vždycky klasicky s myší a klávesnicí. Ale když před dvěma lety vyšla na různé platformy Enhanced verze, musel jsem ji samozřejmě pořídit. Na Xboxu mi sice přistála v Game Passu, ale já si ji stejně koupil ještě pro Steam Deck. A udělal jsem dobře, protože i po těch letech se Quake hraje naprosto parádně. A a to jsem se hraní na gamepadu nejdřív trochu bál, nebo mi to spíš k takhle staré hře moc nesedělo. Tentokrát jsem to navíc pojal poctivě a snad poprvé jsem si dal za úkol najít všechny secrety a hlavně tajné levely. Podařilo se mi to hlavně díky návodům, ale ruku na srdce - kdo jste někdy nějaký návod nepoužil? :-)

    No, takže Shub-Niggurath opět padnul a já jsem se hned plynule pustil do DLC. Všechny čtyři (Scourge of Armagon, Dissolution of Eternity, Dimension of the Past a nejnovější Dimension of the Machine) jsou součástí Quake Enhanced a k tomu je tu ještě Quake 64 (dost zajímavý port z N64), takže o zábavu na nadcházející dlouhé večery mám postaráno. Tohle je asi nelepší poměr cena / výkon, jaký jsem kdy u nějaké hry za deset dolarů viděl. Vlastně počkat... V případě Quake II Enhanced je to možná ještě lepší!

    Ale o tom zase někdy příště.







    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam