Final Fanstasy VII Remake / 44h / PS5 / #dohranoTohle byla teda jízda na horské dráze - dvě parádní výtoče nohama do nebe, kdy vám srdce může vyletět ven hlavou a zbytek času je houpání se na židli, kdy vyjíždíte vláčkem do kopce a čekáte, kdy a jestli vůbec se to zas rozjede naplno. FF VII Remake jsem rozehrál poprvé asi před dvěma lety a záhy ji odložil, lehce uražen, že po prvním bossovi mám plnit debilní fetch questy a mlátit krysy někde v kůlně. Letos jsem se do toho znova obul, snad z hladu po nějaké AAA opulentnosti a plnění vedlejšáků jsem vzal jako rozehrávku před samotnou show.
Jakmile přibyde do party třetí a čtvrtý člen, prokouknete kouzlo soubojového systému, který dokázal nakombinovat bezprostřednost hacknslash akce s tahovým strategickým systémem původní hry (1997). Orchestrální aranže původního soundtracku jsou bombastické, animace, timing všech těžších útoků a kouzel nesmírně taktilní, bossfigty jsou zkouškou, jestli jste na hodině dávali pozor. když tu náhle - hodina a půl cutscén, popocházení v závěsu za vedlejšíma postavama, co neustále něco žvaní, posouvání quest markeru na druhou půlku mapy, podivná sexuální tenze v milostném čtyř(?)úhleníku, hledání klíče od dvěří na druhé straně města... Neskutečně si to sedá na prdel, kdyby jednou, ale takhle je to celých 30, 40 hodin. Jestli jsme v originálu nenáviděli souboje, náhodně vyskakující kdekoliv na mapě, tady je samotné akce tak málo, že bych si přál patch, co random encounters vrátí do hry.
Ten grafický facelift FF sluší, Wall Market si nezadá s nočním Kamurochem, ale nechápu, proč uživatelské menu s materiema, základní prvek balancování schopností party, trochu nepřekopali do 21. století. Rád bych si dal ještě jeden průchod na hard, kde vás bitky rychle vytrestají za špatné kombinace materií/kouzel, ale bez možnosti třeba aspoň ukládat sety/buildy mi při té představě trochu vysychá v krku.
Ale Rebirth si asi zahraju :)