Batman: Arkham City (2011) @ Return to Arkham (2016) / PS5+Portal / 20+ hodin / #dohrano

Hned po dohrání Arkham Asylum (btw nakonec jsem přece jen neodolal, věnoval tomu dalších osm hodin a našel všechny Riddlerovy trofeje...) jsem se pustil do prostředního dílu trilogie. Udělal jsem dobře, protože díky plynulému navázání jak na příběh, tak na ovládání a herní mechaniky se ze mě stal naprosto nezastavitelný nasraný Netopýr a hrou jsem projel jako Batarang Jokerem!

Na hře je na první pohled vidět, že je vystavěná na pevných základech ostrovní léčebny... Jenže je pětkrát větší a celá jakoby obrácená naruby: venku tentokrát budete trávit víc času než v budovách. Arkham City je jedno velké, otevřené a hodně vertikální venkovní hřiště, kde se nemusíte dotknout nohama země tak dlouho, jak jen budete chtít. Ten pocit volnosti oproti Arkham Asylum, kde se všechno odehrávalo hlavně uvnitř, je naprosto opojný a tehdy na PS3 to určitě muselo působit neuvěřitelně vymakaně. Já jsem si PS4 remaster užil i přesto, že jsem jako první z trilogie před pár lety dohrál Arkham Knight - zjistil jsem totiž, že jsem z něj dokázal všechno úspěšně zapomenout :-) Vlastně až po dohrání hlavní příběhové linie Arkham City jsem si uvědomil, jak začíná jeho pokračování a celé se mi to konečně složilo dohromady.

Ten příběh je dobrý, hraje k němu dobrá hudba, cutscény jsou cinematické, protivníci pestří (ten kretén na prvním screenshotu mě sral asi nejvíc) a konec naprosto famózní. Celé je to prostě téměř dokonalá hra. Naprosto chápu, proč má tak vysoká hodnocení, tolik ocenění a že je to jedna z nejlepších her ever. Za sebe ji považuju za nejlepší z celé trilogie, protože navazující Arkham Knight už byl na můj vkus ve všech směrech moc velký, komplikovaný a složitý na osvojení si některých mechanik. Arkham City je oproti tomu naprosto vyvážený herní zážitek, ideální dvojka: větší, hezčí, lepší. A dokázal bych si klidně představit, že by podle téhle hry mohl vzniknout dobrý film.

Jinak těch 20 hodin je opravdu za dohrání hlavního příběhu. Po titulcích jsem samozřejmě pokračoval dál, už v tom mám dalších skoro deset hodin a minimálně jednou tolik jich ještě přibude. Vedlejších liniích je několik a jsou zábavné, Riddlerových trofejí je tentokrát ještě víc (přes 400!) a jsou komplikovanější na získání. A hlavně jsou tu dvě celkem rozsáhlá DLC s Catwoman a Harley Quinn, za které můžete hrát a které si zatím docela užívám (mezi postavami se na mapě dá na určitých místech přepínat, což je super). Celkově má prostě kolekce Return to Arkham parádní poměr cena/výkon (resp. Arkham Collection se všemi třemi hrami má ještě lepší, ale já už měl Knighta samostatně v rámci uvítací PS5 Plus Collection).

No a teď už mi zbývá jen Arkham Origins. Co jsem se dočetl, tak to dělalo jiné studio, dabují to jiní herci, hraje se to trochu jinak a celkově se to vlastně ani moc nepočítá do Arkham kánonu... No ale nedá se nic dělat - dohrát to musím, abych získal odměnu za challenge :-) Tak uvidíme.

L4MA: Presne tak, na fotr gaming idealni travit vecery hranim domina, pokeru nebo lovem legendary zvere (ano, presne to sem delal)

REFLEX: za 60 hodin si dal ale jen Story ne? :) silne doporucuju dat to znova, a klidne s nejakou napovednou nebo mapou projet side content.

SITH: mě zase, že tam fast travel neni úplně fast, minimálně 20h ve hře jsem vlastně někam jezdil :) a trošku chudý progress postavy, vlastně se moc nevylepšuješ, zbraně byly všechny dá se říct stejné a hrál jsem to na ovladači protože jinak s myší to byl headshot fest a kazilo to hru (přecejenom na ovladači to je o trochu těžší)

ale zpracování světa, to jak je živý, animace atd (prostě ta řemeslnost) je asi nejlepší ze všech her co jsem hrál

REFLEX: mě tam odradil ten pomalý začátek v sněhu. Nesnáším sníh a zřejmě mi to zabilo epickou hru

Red Dead Redemption 2 (PC) - 61h

Epická hra, ale strašně dlouhá na fotr gaming. Hrál jsem to asi půl roku.

Fort Solis - PC - 5 hodin

Sci-fi příběh téhle hry je zajímavý, zasazený na Mars roku 2080(nic extrémně high-tech a celkem realistické), sic striktně lineární, ale bavil. Prostředí zábavné tajemné a velmi hezky zpracované - tady hře nemám moc co vytknout krom délky, ale jako evidentně cílená jednohubka tam zase není moc prostoru pro natahování. Atmosféra místy připomínala Alien Isolation nebo Doom 3

Co se nepovedlo, responzivita postav, cokoliv chci aby udělala postava tak udělá až tak ta sekundu ale ještě předtím musí dokončit 3s animaci, děsně mě to iritovalo. I otáčení kamery má divný lag, a to pak bylo při misi kde jsi musel připojovat servery v přesném pořadí slušně o nervy. QTE eventy, jsou tu všude, a já je nesnáším kdekoliv a ne jen v téhle hře. Ale tady byly i o něco horší než jinde, super lehce přehlédnutelné, takže většinu z nich jsem nesplnil, přesto jsem si nevšiml že by výsledek byl jiný, proč tu tedy vůbec jsou?

Technický stav, hra vypadá krásně, nasvícení je super a velmi přirozené, bohužel přesně do té chvíle než se rozbije denoiser a všude na stěnách problikávají tmavý/světlý fleky, nějak nechápu jak tohle mohlo utéct QC testerům :( Odrazy, asi nejsou spíš divný černý cosi ve zrcadlech, RT asi nepoužili enchápu proč. Dále lagování a dosedání textur, na to že ta hra byla 4gb od maxima mé karty(12GB) tak místy doskakovali textury dost dlouho a hra frame dropovala někam k 10fps - nicméně někde chyběli textury i po nahrání všeho nebo byly rozmazané, něco evidetně není OK.

Suma sumárum bych dal za příběh 80%, ale za interface a celkovou neresponzivitu a grafické bugy jen 70%

Jen bych tu chtel tuhle pod carou s poradnou davkou patetickyho cringe napsat, ze se tu z toho stalo tuze moc fajn herni auditko. Jen tak dal.

Stray / 6 hodin / #dohrano

Dystopická adventura, která se mi dokonale trefila do vkusu celkovou atmosférou a hudebním doprovodem při šplhání do vylidněnejch bytů.

Batman: Arkham Asylum (2009) @ Return to Arkham (2016) / PS5+Portal / 17 hodin / #dohrano

Mám takový ošklivý zlozvyk - série většinou hraju od konce, případně aspoň na přeskáčku :-) A tak ani Batman: Arkham není žádnou výjimkou: poslední díl Arkham Knight z roku 2015 jsem dohrál v roce 2021 a letos jsem se rozhodl dojet zbytek, protože na Infinite Backlog je na to challenge. Takže jsem Arkham Asylum a Arkham City pořídil v remasterované edici Return to Arkham na PS4 (a hraju na PS5...), oproti tomu Arkham Origins budu hrát na PS3, protože je locknutá v téhle generaci (je tu ještě PC, ale chtěl jsem zůstat aspoň na jedné platformě).

Bylo super začít hrár Asylum a hned vidět, že je to opravdu přímý pra-předchůdce Knighta. Většina herních mechanik je buďto stejných, a nebo jim chybí jen to málo, co se v průběhu série dotáhlo k dokonalosti. Byl jsem prostě jako ryba ve vodě a to mi průchod asi trochu urychlilo. Samozřejmě - není to openworld, ostrov je vlastně docela maličký, velkých prostor v budovách (kde se dá užít můj oblíbený útok z výšky) je jen pár a většinu času tak trávíte v různých chodbách, jeskyních a místnostech... De facto je to celé takový jeden sice chytře vymyšlený, ale přece jen koridor :-) Nevadilo mi to a užíval jsem si bitky nablízko, hledání Riddlerových hádanek, hackování ovládacích panelů a další obvyklé skopičiny. A že v téhle hře není potřeba ovládat Batmobil, to mi jedině vyhovovalo.

Perfektní jsou dvě nebo tři halucinační mezihry se Scarecrowem, stejně jako opatrné našlapování ve vodním hnízdě Killer Crocse - obojí ve správnou chvíli osvěží gameplay, když by mohl začít sklouzávat k jednotvárnosti. Stejně tak strategicky vhodně jsou v příběhu umístění menší bossové. Ovšem i když jsem hrál na mou obvyklou prostřední "normální" obtížnost, tak mi těch pár bossfightů dalo docela zabrat. Každý jsem musel několikrát opakovat (Poison Ivy... ty děvko jedna zelená!) a nakonec jsem pravidelně končil sice úspěšně, ale s milimetrem healthbaru. Hra má naštěstí příčetně rozmístěné checkpointy a dokonce ani vícefázové bossy nemusíte v případě neúspěchu dělat znovu celé od začátku, což je balzám na moje nervy.

Finální souboj s Jokerem (asi to není žádný spoiler, protože Batman vs. Joker je trademark téhle série resp. Batmana obecně) oproti tomu zas tak těžký nebyl. Během hry jsem se naučil využívat všechna Batmaní udělátka, takže stačilo jen ve správnou chvíli použít tu Batarang, tu Batclaw - a Joker nakonec skončil zpátky v cele. Až mi ten konec přišel takový nezvykle rychlý (dočetl jsem se sice, že je konců víc, ale dál jsem to nezkoumal). Po dokončení hlavního příběhu jsem si ještě nasbíral pár trofejí (proletět vzduchem víc než sto metrů, chytit svůj vlastní Batarang atd.) a našel 55 % Riddlerových hádanek (za to je taky trofej). To mi zabralo asi další hodinu nebo dvě, ale víc už tomu nedám. Na sto procent všeho jako v případě Arkham Knighta, ve kterém jsem kvůli tomu strávil skoro 80 hodin, už jsem moc starý :-)

Docela se teď těším na Arkham City, což by měl být už opeworld a prý nejlepší díl celé sírie. Tak uvidíme!

Batman: Arkham Asylum (2009) / Return to Arkham (2016) @ PS5/Portal - Bigger Bang
https://www.youtube.com/watch?v=kWYcY7YTv3g

Sea of Stars/29h/PS5/ #dohrano
Já naivka myslel, že bude po osmi hodinách hotovo. I těch téměř 30 hodin byla zábava v krásným vizuálním stylu, kde se tu a tam objevilo příjemný překvapení, ať už ohledně hratelnosti nebo změny stylu. Nebýt na obzoru FF VII Rebirth, určitě bych nad optional questama ještě pár hodin strávil.

Hra je součástí předplatnýho PS+.

Final Fantasy VII (1997) / 40h / PS1 verze v PSP emulátoru na PS Vita

#dohráno za pět dvanáct. PS1 jsme tenkrát neměli, škoda, z těch 3D renderů jsem dojatej i dnes. Za posledních 20 let rozehráno asi pětkrát, ale nikdy jsem se nedostal na závěr. Překvapilo mě, kolik detailů a zásadních momentů příběhu mi zůstalo 27 let nevyspoilováno, teď abych si dal jednorukýho banditu Crisis Core.
No a o půlnoci šup na FFVII Rebirth!

DEEFHA: jestli patapon nikdy moc nesel, zkus rovnou patapon 3. je znatelne benevolentnejsi a zaroven ma o hodne rychlejsi postup hrou a mnohem vic mechanik.

South park: Stick of truth

asi netřeba představovat, nahráno dle steamu 21 hodin, nicméně nějaký hodiny jsem přihodil už před deseti lety. celkově mě to fakt bavilo a největší mínus vidím jako moc soubojů. klidně to mohlo bejt kratší a bylo by to lepší.

+ prostě South park! humor, odkazy na díly, co jsou už dneska klasiky atd.
+ audiovizuál naprosto sedí a za těch deset let pochopitelně vůbec nezestárnul
+ zombie nepřátelé přehrávající projevy Hitlera je peak gaming culture

- místy až moc konzolácký např. boj ve smyslu quicktime eventů atd., ocenil bych spíš klasickej tahovej souboják s víc taktickejma možnostma a obecně boje by tam mohlo být méně. v některejch částech jsem si připomněl jógu z GTAčka
- sem tam chybí očividný featury, které by dost pomohly (např. "prodej všechen junk" nebo tlačítko na switchování běhu)
- moc questů ve smyslu "najdi všechny X", který automaticky ignoruju
- občasný grafický glitche po alt tab a quest s Jimmyho flétnou mi pokaždý crashnul hru

A Little To The Left #dohrano

LocoRoco 2 (2006) / PSP / 6,5 hodiny / #dohrano

PSP je můj nejoblíbenější handheld a rád si ho s sebou beru na cesty (Steam Deck jsem táhnul jednou a nebudu to často opakovat, o Vitu mám strach a Nintendo handheldy ani hry jsem si nikdy moc neoblíbil, eh). O víkendu jsem vyrazil vlakem za rodičema na Vysočinu a během těch šesti hodin se mi podařilo dotáhnout rest, na který jsem se dlouhá léta chystal a pořád nebyla ta správná chvíle.

První LocoRoco jsem si oblíbil hned od prvního okamžiku, kdy jsem ho na mém PSP před 15+ lety uviděl naživo. Byla to jedna ze čtyř originnálních UMD her, které jsem tehdy měl a hrál je pořád na střídačku (ještě Archer Maclean’s Mercury, MediEvil Ressurection a Wipeout Pure). Každopádně tuhle mírně netradiční, hodně infantilní a čistokrevně Japonskou plošinovku jsem nakonec úplně dohrál až v roce 2018.

Vsuvka: dejte si soundtrack, je naprosto geniální! :-) https://www.youtube.com/watch?v=pvEir3wXXtQ

No a dvojka - to je typická dvojka se vším všudy. Je větší, delší, komplikovanější, má nové mechaniky a dohrát ji na 100 % údajně zabere nějakých 40+ hodin. Hra totiž oproti jedničce obsahuje i metroidvania prvky, takže je potřeba backtrackovat levely a pomocí nově získaných schopností se dostávat tam, kam to prve nešlo. To jsem ale rozhodně neměl v úmyslu, chtěl jsem prostě jen odemknout všechny levely, dokončit příběh a získat tak save, ke kterému se budu moct čas od času vrátit a odhalit pár dalších drobností. Přesně tak, jako to dělám i u jedničky.

Takže se mi to povedlo a jsem moc rád. PSP je dokonalá mašinka a tenhle druh her je přesně to, kvůli čemu se ji vyplatí mít. Sice konkrétně obě LocoRoco hry mají remaster na PS4, ale to už není ono.

Tak co příště? Že by Patapon? Ten mi ale nikdy moc nešel :-)