Batman: Arkham Asylum (2009) @ Return to Arkham (2016) / PS5+Portal / 17 hodin / #dohrano

Mám takový ošklivý zlozvyk - série většinou hraju od konce, případně aspoň na přeskáčku :-) A tak ani Batman: Arkham není žádnou výjimkou: poslední díl Arkham Knight z roku 2015 jsem dohrál v roce 2021 a letos jsem se rozhodl dojet zbytek, protože na Infinite Backlog je na to challenge. Takže jsem Arkham Asylum a Arkham City pořídil v remasterované edici Return to Arkham na PS4 (a hraju na PS5...), oproti tomu Arkham Origins budu hrát na PS3, protože je locknutá v téhle generaci (je tu ještě PC, ale chtěl jsem zůstat aspoň na jedné platformě).

Bylo super začít hrár Asylum a hned vidět, že je to opravdu přímý pra-předchůdce Knighta. Většina herních mechanik je buďto stejných, a nebo jim chybí jen to málo, co se v průběhu série dotáhlo k dokonalosti. Byl jsem prostě jako ryba ve vodě a to mi průchod asi trochu urychlilo. Samozřejmě - není to openworld, ostrov je vlastně docela maličký, velkých prostor v budovách (kde se dá užít můj oblíbený útok z výšky) je jen pár a většinu času tak trávíte v různých chodbách, jeskyních a místnostech... De facto je to celé takový jeden sice chytře vymyšlený, ale přece jen koridor :-) Nevadilo mi to a užíval jsem si bitky nablízko, hledání Riddlerových hádanek, hackování ovládacích panelů a další obvyklé skopičiny. A že v téhle hře není potřeba ovládat Batmobil, to mi jedině vyhovovalo.

Perfektní jsou dvě nebo tři halucinační mezihry se Scarecrowem, stejně jako opatrné našlapování ve vodním hnízdě Killer Crocse - obojí ve správnou chvíli osvěží gameplay, když by mohl začít sklouzávat k jednotvárnosti. Stejně tak strategicky vhodně jsou v příběhu umístění menší bossové. Ovšem i když jsem hrál na mou obvyklou prostřední "normální" obtížnost, tak mi těch pár bossfightů dalo docela zabrat. Každý jsem musel několikrát opakovat (Poison Ivy... ty děvko jedna zelená!) a nakonec jsem pravidelně končil sice úspěšně, ale s milimetrem healthbaru. Hra má naštěstí příčetně rozmístěné checkpointy a dokonce ani vícefázové bossy nemusíte v případě neúspěchu dělat znovu celé od začátku, což je balzám na moje nervy.

Finální souboj s Jokerem (asi to není žádný spoiler, protože Batman vs. Joker je trademark téhle série resp. Batmana obecně) oproti tomu zas tak těžký nebyl. Během hry jsem se naučil využívat všechna Batmaní udělátka, takže stačilo jen ve správnou chvíli použít tu Batarang, tu Batclaw - a Joker nakonec skončil zpátky v cele. Až mi ten konec přišel takový nezvykle rychlý (dočetl jsem se sice, že je konců víc, ale dál jsem to nezkoumal). Po dokončení hlavního příběhu jsem si ještě nasbíral pár trofejí (proletět vzduchem víc než sto metrů, chytit svůj vlastní Batarang atd.) a našel 55 % Riddlerových hádanek (za to je taky trofej). To mi zabralo asi další hodinu nebo dvě, ale víc už tomu nedám. Na sto procent všeho jako v případě Arkham Knighta, ve kterém jsem kvůli tomu strávil skoro 80 hodin, už jsem moc starý :-)

Docela se teď těším na Arkham City, což by měl být už opeworld a prý nejlepší díl celé sírie. Tak uvidíme!

Batman: Arkham Asylum (2009) / Return to Arkham (2016) @ PS5/Portal - Bigger Bang
https://www.youtube.com/watch?v=kWYcY7YTv3g

Sea of Stars/29h/PS5/ #dohrano
Já naivka myslel, že bude po osmi hodinách hotovo. I těch téměř 30 hodin byla zábava v krásným vizuálním stylu, kde se tu a tam objevilo příjemný překvapení, ať už ohledně hratelnosti nebo změny stylu. Nebýt na obzoru FF VII Rebirth, určitě bych nad optional questama ještě pár hodin strávil.

Hra je součástí předplatnýho PS+.

Final Fantasy VII (1997) / 40h / PS1 verze v PSP emulátoru na PS Vita

#dohráno za pět dvanáct. PS1 jsme tenkrát neměli, škoda, z těch 3D renderů jsem dojatej i dnes. Za posledních 20 let rozehráno asi pětkrát, ale nikdy jsem se nedostal na závěr. Překvapilo mě, kolik detailů a zásadních momentů příběhu mi zůstalo 27 let nevyspoilováno, teď abych si dal jednorukýho banditu Crisis Core.
No a o půlnoci šup na FFVII Rebirth!

DEEFHA: jestli patapon nikdy moc nesel, zkus rovnou patapon 3. je znatelne benevolentnejsi a zaroven ma o hodne rychlejsi postup hrou a mnohem vic mechanik.

South park: Stick of truth

asi netřeba představovat, nahráno dle steamu 21 hodin, nicméně nějaký hodiny jsem přihodil už před deseti lety. celkově mě to fakt bavilo a největší mínus vidím jako moc soubojů. klidně to mohlo bejt kratší a bylo by to lepší.

+ prostě South park! humor, odkazy na díly, co jsou už dneska klasiky atd.
+ audiovizuál naprosto sedí a za těch deset let pochopitelně vůbec nezestárnul
+ zombie nepřátelé přehrávající projevy Hitlera je peak gaming culture

- místy až moc konzolácký např. boj ve smyslu quicktime eventů atd., ocenil bych spíš klasickej tahovej souboják s víc taktickejma možnostma a obecně boje by tam mohlo být méně. v některejch částech jsem si připomněl jógu z GTAčka
- sem tam chybí očividný featury, které by dost pomohly (např. "prodej všechen junk" nebo tlačítko na switchování běhu)
- moc questů ve smyslu "najdi všechny X", který automaticky ignoruju
- občasný grafický glitche po alt tab a quest s Jimmyho flétnou mi pokaždý crashnul hru

A Little To The Left #dohrano

LocoRoco 2 (2006) / PSP / 6,5 hodiny / #dohrano

PSP je můj nejoblíbenější handheld a rád si ho s sebou beru na cesty (Steam Deck jsem táhnul jednou a nebudu to často opakovat, o Vitu mám strach a Nintendo handheldy ani hry jsem si nikdy moc neoblíbil, eh). O víkendu jsem vyrazil vlakem za rodičema na Vysočinu a během těch šesti hodin se mi podařilo dotáhnout rest, na který jsem se dlouhá léta chystal a pořád nebyla ta správná chvíle.

První LocoRoco jsem si oblíbil hned od prvního okamžiku, kdy jsem ho na mém PSP před 15+ lety uviděl naživo. Byla to jedna ze čtyř originnálních UMD her, které jsem tehdy měl a hrál je pořád na střídačku (ještě Archer Maclean’s Mercury, MediEvil Ressurection a Wipeout Pure). Každopádně tuhle mírně netradiční, hodně infantilní a čistokrevně Japonskou plošinovku jsem nakonec úplně dohrál až v roce 2018.

Vsuvka: dejte si soundtrack, je naprosto geniální! :-) https://www.youtube.com/watch?v=pvEir3wXXtQ

No a dvojka - to je typická dvojka se vším všudy. Je větší, delší, komplikovanější, má nové mechaniky a dohrát ji na 100 % údajně zabere nějakých 40+ hodin. Hra totiž oproti jedničce obsahuje i metroidvania prvky, takže je potřeba backtrackovat levely a pomocí nově získaných schopností se dostávat tam, kam to prve nešlo. To jsem ale rozhodně neměl v úmyslu, chtěl jsem prostě jen odemknout všechny levely, dokončit příběh a získat tak save, ke kterému se budu moct čas od času vrátit a odhalit pár dalších drobností. Přesně tak, jako to dělám i u jedničky.

Takže se mi to povedlo a jsem moc rád. PSP je dokonalá mašinka a tenhle druh her je přesně to, kvůli čemu se ji vyplatí mít. Sice konkrétně obě LocoRoco hry mají remaster na PS4, ale to už není ono.

Tak co příště? Že by Patapon? Ten mi ale nikdy moc nešel :-)

Life is Strange/16 hodin/#dohrano
Jako jo, jednička byla lepší i co se týče postav, ale i tento díl mi přišel dost silnej a líbil se mi. Postavy v pohodě, jen Daniel mi často lezl na nervy. Mám rád takovýto oddechový příběhovky, jen mi je kolikrát docela líto, že takový příběhy většinou chybí akčnějším hrám.

Disco Elysium
tuhle pecku jsem si šetřil dost dlouho a předčilo to veškerý moje očekávání. RPG kecací adventura alá Twin Peaks na tripu. za mě fakt originální a skvělá příběhovka, naprosto doporučuju. dohráno za 22 hodin a určitě jsem toho spoustu minul/prošvihnul (nechal jsem se unést příběhem, logicky postupoval dopředu, když failnuly rolly tak jsem neloadoval atd.)... určitě si to ale jednou dám znova a za jinou postavu:) tahle hra nezestárne

+ setting, artstyle, nálada, příběh!
+ humor & bizár <3
+ spousta možností, vedlejších aktivit, za mě tam nebyla nudná minuta nebo pasáž

- kéž by to bylo delší/větší:) ale pak by to asi nebyla taková jízda, takže asi to mínus nemá

pro nacítění hážu screenshot s dialogem

Pilgrims / 3h /#dohrano

Final Fantasy Remake/30 hodin/#dohrano

Na PS1 jsem dohrál FF7 několikrát když mi bylo 13/14, bez toho abych uměl anglicky. Takže hudba pro mě hrála obří roli, jak pěstovat chocoby jsem chodil zjištovat do internetových kaváren a do knihovny vyzobávat tipy z PS magazinu. Nebudu tedy objektivní. Remake je pro mě totální nostalgie a malý splněný sen. Jakmile se kdekoliv rozezní Aerith´s theme tak jdu do kolen. Po hudebni stránce nemá FF7 téměř konkurenci .

První rozehrání jsem měl na PS4 asi do 3/4 hry....a teď jí , před příštím čtvrtkem, dorazil celou na PS5...takže těch hodin bude celkově tak padesát....což na úvod který původně zabral pár hodin je více než slušné. Graficky, hratelně i příběhově jde o herní skvost....soubojový systém je naprosto skvělý, i když bych ocenil možnost pauzy na rozdání příkázů, nemůžu mít ale vše. Oproto příšernosti v FF16 naprostý opak. Balance mezi Fantasy/ Sci-Fi žánrem je zde doveden k naprosté dokonalosti a celková výprava si zaslouží kolik cen pobere. Design prostředí a jednotlivé nuance jsou geniální. Charaktery také.

Hra v podstatě vypadá tak jak si jí pamatuju. Přidání a rošíření lokací na několik hodin, oproti pár minutám v originálu je supr krok. Menší změny v příběhu mi nevadí, spíše jsem rád za čerstvý vítr.

Co může někomu vadit jsou občas natahované pasáže, příběhové změny oproti originálu nebo celkový styl hry. Pro běžného hráče by bylo 8/10 odpovídajících....za mě 9,5/10 s tím že bych nechal jen větší volnost pohybu....ale to přijde již příští týden.

Control/37 hodin/#dohrano
Rozehrál jsem to po nějakym roce podruhý a tentokrát mě to opravdu chytlo. Zajímavej příběh, atmosféra, jen ten boj mi úplně nesedl a ke konci jsem to spíš protrpěl. Bohužel mě dost zklamaly dlc. Sice nový nepřátelé, zbran, schopnosti, ale příběh už takovej o ničem, natahovaná vata a to prostředí mě teda taky dvakrát neuchvátilo...

Pilgrims/1,5 hodin/#dohrano
Když jsem to viděl poprvý, tak jen wtf?? Ale jednou večer jsem k tomu sednul a dohrál to. Bylo to fajn, jen teda strašně krátký.

Ghost of Tsushima PS4 - dohráno včetně platinové trofeje - herní čas určitě 100h+

//tohle auditko jsem měl znát dávno!:)


Dex

dohráno za 12 hodin, 2D RPGčko, příběh takovej cyberpunkovej normál, za mě skvělá hratelnost. parádní krátká hra, doporučuju

+ strašně mi sedl stylovej cyberpunkovej vizuál včetně lowcost cutscén atd.
+ explorace je zábavná, spousta zákoutí, šachet, věcí k vylootování, schované vedlejší Q
+ celkově hratelnost, jen co jsem si zvykl na ovládání (moc takový hry nehraju)
+ hackovací hra ve hře je dobrej relax
+ hrou se dá prostřílet i proplížit

- často je problém rozeznat, na co se dá skočit a co je jen pozadí
- je vidět, že neměli největší budget - hra mohla bejt zásadně větší (nebo spíš delší, třeba další město v dalším aktu atd.)
- ke konci je typ nepřátel, co uměj stunlockovat. strašnej voser, kterej ani neni nebezpečnej. je to jen voser.
- nelze střílet přímo pod/nad sebe, přestože ti to zaměřovač "dovolí"

tipy do začátku: určitě si co nejdřív otevřete oba levely lockpickingu, místo blokování se mi spíš osvědčil dodge (Q), jako augmenty si určitě co nejdřív dejte respirátor a lepší skákání, abyste si zpřístupnili nové oblasti

Ratchet & Clank: Rift Apart (2021) / PS5+Portal / 28 hodin / #dohrano

Letošní pátá dohraná hra. Většinu času hráno na Portalu v domácí síti.

Před třemi lety jsem dohrál Ratchet & Clank 2016 na PS4 a fakt mi to sedlo. V průběhu roku pak vyšel tenhle další díl a já se na něj od té doby chystal... Nakonec to teda vyšlo až teď. Ale to čekání rozhodně stálo za to, byla to jízda! Začal jsem v pondělí, dneska máme neděli a platina je v kapse :-)

Všechny tyhle R@C hry (je jich deset plus čtyři off-spiny) jsou už od dob PS2 vlastně pořád stejné. Cestujete mezi planetami, každá je jiná, hopsáte po nich, občas něčím otočíte a váš robůtek řeší puzzle. Když něco rozbijete nebo někoho rozstřílíte, vypadnou z toho šroubky, za které si kupujete zbraně. Čím víc nějakou zbraň používáte, tím víc je silnější a odemykají se jí sloty pro upgrady, takže je musíte používat všechny (budou se hodit). Zbraně jsou zábavně střelené. Kromě šroubků sbíráte ještě něco dalšího (třeba diamanty) a za to si ty upgrady kupujete. Upgradované zbraně používáte na silnější a silnější bossy, až přijde ten nejsilnější a vy zjistíte, že ho nedáte. Tak začnete prolézat mapu a grindovat, nakonec si najdete/složíte/koupíte RYNO (tu nejsilnější zbraň ve hře), no a s ní už toho bosse nějak udoláte. Konec, titulky.

A celé je to od první až do poslední sekundy parádní zábava! Vždycky byla a vždycky bude, ačkoli těžko říct, jaké má s touhle exkluzivitou Sony vlastně další plány... Nicméně Rift Apart je prostě neskutečně chytlavá akční zábava, u které se nebudete ani chvíli nudit. Na mou obvyklou "normální" prostřední obtížnost (Rebel Agent) není hra nijak přehnaně těžká a i ta platina patří mezi snazší. Když se budete trochu snažit, tak všechno kromě jedné trofeje zvládnete během jednoho průchodu a tu zbávající můžete získat hned na začátku New Game+. Jen tomu budete muset věnovat trochu času navíc, protože jedna z trofejí například vyžaduje vymaxovat a pak specifickým způsobem používat zrovna tu zbraň, u které to jde asi nejpomaleji a nejhůř. Pokud platinu nechcete, zkraťte si herní dobu na polovinu.

Tahle hra je z mého pohledu prostě prakticky dokonalá. Dostal jsem ohromnou chuť zahrát si znovu první díly série, ale tentokrát už ne na PS2 (kde jsem je nikdy nedohrál), ale na PS3 v rámci remasterované Classics HD kolekce. Něco mi říká, že rozhodně nebudu zklamaný.