Creaks / 7 h / SteamDeck / #dohrano

Opět krásný počin od Amanita Design. Grafika, muzika, logické hádanky. Krásně zpracované, dobře udělaná stoupající obtížnost. Zasekl jsem asi jen 2x za celou hru. Dokonce se mi podařilo nasbírat komplet achievmenty. Určitě doporučuji, jako skvělou oddechovou hru.

DEEFHA: No na Playstationu bych to asi chtel taky zplatinovat.

Fort Solis/5hod/Steam/ #dohrano
Když na mě v prvních minutách vyskočila napověda že při stisknutí levé páčky, budu chodit rychleji, tak jsem to musel nejprve x krát vyzkoušet, jestli to mačkám správně, nebo jestli nemačkam třeba jinou páčku... jelikož tam byl rozdíl v rychlosti tak 0,01 km/h :D

QTE mě nikdy nebaví a tady byli ve finále i absolutně zbytečné, jelikož jsem se tak v 80% netrefil a na hru to nemělo prakticky žádný vliv..

"hru" jsem si ale i přes to užil.. Bčkový Sci-fi thriller s hutnou atmosferou a nádherným audiovizuálem :)

DEEFHA: ...o 17 hodin později došlo na moje slova :-D V téhle hře je opravdu všechno, i grind.

Jedna ze dvou posledních trofejí, které mi trvaly nejdéle, bylo vylevelovat jednoho zaměstnance na úroveň 20 (druhá trofej bylo dovést do dospělosti pět tamagoči, ale to žralo jen čas). Leveluje se pomocí peněz, každý další level stojí samozřejmě víc a víc. Na level 20 pro jednoho zaměstnance je potřeba suma sumárum asi 300 tisíc, přičemž i když máte recepty vytuněné na maximum, tak za večer utržíte maximálně kolem 50 tisíc, ale běžně spíš tak polovinu. Plus samozřejmě musíte levelovat i ostatní zaměstnance (naštěstí ne na max, ale prostě aby aspoň trochu k něčemu byli), upgradovat sebe a kupovat zbraně... No, čili budete potřebovat tak půl mega, spíš ještě víc. A to mi teda chvíli trvalo. Ale ničeho nelituju :-)

Dave the Diver - The Best Diver (PLATINUM)
https://www.youtube.com/watch?v=oMRIEWswjY0

PALADIUS: Btw zpětně díky za tip. Nebýt tvojí desítky, tak bych to nejspíš nechal být.

Hi-Fi Rush / PS5 / 14 hodin / #dohrano

O Hi-Fi Rush jsem toho moc nevěděl. Loni jsem se akorát doslechl, že vyšel loni na Xboxu s tím, že působil jako blesk z čistého nebe a že posbíral podezřele vysoká hodnocení. Letos vyšel port pro PS5, vyskočila na mě sleva na pár málo stovek a tak došlo po druhém pivku na impulzivní kauf. Než jsem HR pustil zjistil jsem, že za ním stojí studio, které má za sebou pro moc fajn Ghostwire Tokyo, tak se můj původně neutrální přístup změnil na opatrnou zvědavost.

Po úvodním intru, kde se na scéně objevil rádoby cool floutek s kytarou jsem si říkal akorát ajajaj, tohle bude trapná bída, ale jakmile jsem stál v prvním levelu, který kompletně pulsoval do hudebního rytmu spolu s ovladačem v cellshade grafice ve stylu Persony 5 a přišel první hack’n’slash fight jako z Nieru Automata do rytmu Nine Inch Nails, kdy musíte rytmicky řetězit comba, začala mě celá hra zajímat o dost víc. Proplul jsem dalšími čtyřmi levely a přišlo rytmické parry, jako ze Sekiro oujeeee a co víc, fighty podezřele přituhly. To už jsem se začal spokojeně usmívat. Jakmile se na scéně objevily další postavy, mechaniky, šílený střih, změny perspektiv a nápady, začal jsem být nadšenej. Závěr byl už regulérně skvělej a já se usmíval u televize jako blbeček s tím, že je možný i v roce 2024 vzít všechno co tu už bylo a přetavit to v podezřele chytlavej kompilát, kterej má příčetnou stopáž a i přes všechna ta “ganbare” klišé nehorázně šlape. Za necelý pětikilo jsem dostal jeden z nejzábavnějších kousků roku.

Po odehrání dostanete prostor pro platinu, kterou nebude žádná prdel získat, tak si nechám Hi-Fi Rush na disku a tím, že to třeba jednou cinkne, ale teď si nechci pokazit dojem frustrací, protože jsou podmínky pro její získání brutální (Terzi?)

11/10 v rámci žánru

『Hi-Fi RUSH™（ハイファイ ラッシュ）』PS5®ローンチトレーラー
https://youtu.be/SrNWgQIO0gM?si=2kCtz2uXft5Cf-Eg

Assassin's Creed Valhalla / PS5 / 105h / #dohrano

První moje potkání s AC hrou a bavilo mě to. Těším se, až porovnám s dalšíma AC, teď jsem rozjela Origins(kde je combat určitě složitější než v ACV)

Plusy: člověk nemusí moc řešit gear, nepadá z nepřátel jak oslíku otřes se a stačí vylepšovat svoje oblíbený kousky. Mapa a prostředí dobrý, vikingská tematika je líbivá a imo hezky zpracovaná. Zajímavě rozjetý příběh. Raidy na kláštery mě bavily.

Mínusy: naprosto ohavnej skill tree. Konec příběhu mi přišel takovej... anticlimax, čekala jsem víc. Mapa zaflákaná spoustou věcí, po 50 hodinách už mě nebavilo ty side questy lovit a šla jsem čistě hlavní linku.

Určitě u AC her teď nějakou dobu zůstanu :)

Spiritfarer / Android / 40h + /#dohrano

Omluvte ten android, ale je to věrnej port hry, která má varianty pro steam, xbox, ps i switch. A neměla by vám ujít.
Je to nádherně napsaná a udělaná hra o umírání. Inspirace studiem Ghibli je zřejmá.
Čekal jsem roztomilej semi-idle simulátor budování, dostal jsem sadu krásných příběhu s velkou dávkou krájení cibule.

Na androidu, kde je hra jako součást Netflix předplatnýho, tolik nevynikne krásná grafika kvůli scalingu na displej, což trošku mrzelo, protože s postavičkama si tvůrci vyhráli, ale co už.

Jestli se k ní dostanete za rozumný peníze, za váš čas rozhodně stojí.

The Planet Crafter / PC / 90h / #dohrano

Na internetu bylo hodne diskuze o teto hre na zaklade prvnich 5h. Zda je to Satisfactory nebo zda je to Subnautica. Je to Subnautica a docela dobre udelana.
Nechci spoilovat mechaniky, ale solo 40-60h zabavy a 30h posledni achievement :)

+ Efekt dam jeste hodinku
+ Cena + Multiplayer
+ Balancovani pruzkumu a drzeni za ruce.
- Jeden konec je nesmyslne prodlouzenej
- Jedna vyrazna chyba v hand-holding, ktera zpusobila u hodne hracu grind. Neni vubec nutny:
Rakety davaji 1000% bonus k dane aktivite a uvidite to pozdeji na obrazovce. Tu ale neodemknete predtim nez ten "grind" muze nastat! Nastesti jsem na to prisel vcas, ale par lidi se na tom zaseklo nekolik dnu.

Dave the Diver (2023) / PS5 + Portal / 46 hodin / #dohrano

Na úvod něco, co jsem napsal v PS klubiku před týdnem:

***
Mám z toho trochu rozporuplný pocity, protože jak to říct... No, vlastně mě to úplně jako nebaví :-D Já tyhle hry, kde mi dochází vzduch nebo tak něco, prostě moc nemusím (zdravíme Subnauticu), stejně jako nemusím různy micromanagementy a Tapper mi nešel ani kdysi na Spectru, natož pak v téhle sushi variantě :-) O chovu ryb, pěstování rýže nebo závodech mořských koníků (!) ani nemluvě. Jenže! Všechno dohromady je to tak šikovně udělaný, že to prostě ten čas sežere všechen, ať člověk chce nebo nechce ¯\_(ツ)_/¯ Takže jo, dohraju to, ale budu brečet, kolik jiných her jsem mohl dohrát místo toho .-)

Člověk (teda aspoň já) si chce všechno aspoň jednou vyzkoušet, něco ho chytí na pár minut, něco na hodinu, no a už to fičí... Plus jsem si taky prošel trofeje a některý určitě dám, třeba dvacetkrát nakrmit kočku! No to prostě musím. Ale k tomu musím nejdřív najít při potápění kočičí jídlo. Takže budu muset otevřít každou bedničku, co kdyby náhodou. Takže pod vodou strávím víc času. Takže budu potřebovat lepší zásobník kyslíku. A asi taky větší inventář. A budu muset do větší hloubky, takže lepší neopren. A ve větší hloubce jsou horší potvory, takže lepší kvér... A už se vezu, je to jedno s druhým. Říkal jsem, že mě to vlastně nebaví? :-D
***

To už jsem ale Dejva týden hrál... No a včera po 45+ hodinách prakticky nepřetržitého hraní (za čtrnáct dnů u toho o moc víc času prosedět nedokážu) příběh hotov a trofeje na 82 %. Po několika dalších odehraných hodinách je mi jasný, že tohle bude během pár dnů moje další platina. Tak moc velká libovost to je :-) Pokud mě závody mořských koníků ^^ překvapily, tak Tamagotchi aplikace ve virtuálním smartfounu mě trošku šokovala. A o jednom dalším twistu v do té doby přítomných herních mechanikách, které se tím naprosto změnily, už ani nemluvím. Takhle hra prostě sází překvapení na každém kroku a čím déle ji hrajete, tím je lepší.

Dave the Diver je vlastně sada miniher (a miniher v minihrách...) spojená dohromady hlavní činností (tedy potápěním v metroidvania stylu) a jednoduchým příběhem, to všechno vyvedené v pseudo-pixelartové grafice. Hra se snaží působit indie dojmem, ale není to vůbec pravda: Mintrocket patří pod Nexon, což opravdu není nezávislý vydavatel. Jejich původní záměr vydat hru na mobilní platformy zůstal celkem patrný, protože právě tam jsou repetitivní minihry doménou, která sype peníze. "Odborně" řečeno je totiž Dave the Diver jedna velká kompulzivní smyčka, skládající se ze spousty malých kompulzivních smyček - a všechno dohromady to strašně dobře funguje.

Buďto si to za těch $20 kupte, nebo si zahrajte zadarm v PS Plus Extra. Tohle si prostě musíte vyzkoušet! Schválně, jestli do toho taky spadnete zaplujete :-)

Lego Harry Potter Years 1-4 na 100% / 72 hodin / #dohrano

Tak, 12 hodin rychlý průchod před 2 lety, dalších 60 hodin k dohrání na 100% a je to konečně za mnou - 20 červených beden, 24 kolejních erbů, 24 true wizzard ocenění, 50 zachráněných studentů, 200 zlatých cihel, 167 postav atd. Poslední zlatá cihla byla u Harryho Pottera v pokoji, protože je potřeba použít Brumbála nebo Hermionu na otočení času a pak skočit do bedny. Pak už jen zbývalo udělat bonus level s Voldemortem a je hotovo na 100%. Dám si trochu oraz a pustím se do years 5-7. Pardon za fotky televize, hraju to v obýváku na gamepadu a nechce se mi sahat po klávesnici :)

Horizon Zero Dawn Complete Edition/81 hodin/#dohrano
Když jsem měl odehráno cca 10h, tak jsem fakt netušil/nevěřil tomu, že tomu dám 8x tolik času. První část mapy mě nijak nenadchla, boj mi nešel a nemohl jsem si zvyknout, že většina enemáků jsou jen roboti. Ale za dalších pár hodin se to tak nějak přetočilo, že jsem měl naopak problém tu hru vypnout. Zvykl jsem si na styl boje a najednou to byla ta hlavní část hry, která mě nejvíc bavila. Objevovat další zbraně, vylepšení, taktiky a možnosti lovu větších a větších robo-potvor. I to další prostředí se mi začlo víc líbit a příběh v hlavní hře byl fajn. Zase klasicky trochu zklamání přišlo v dlc. Není špatný, ale jako u většiny her, co jsem hrál v poslední době, mi přijde, že už je to zase jen takový umělý prodloužení hrací doby a nic moc extra nenabízí. Jako jasně, nějaký nový zbraně, pár novejch potvor, ale příběh a motivace hlavní postavy už jsou skoro takový ala Ubisoft. Prostředí věčnýho sněhu a ledu mě už taky moc nebavilo. Ale boj mi přišel pořád docela zábavnej, i když v pár místech trochu frustrující, ale dotáhnul jsem to. Celkově to bylo hodně povedený, dvojku asi taky zkusim, ale až po nějaký době :)

Like a Dragon: Infinite Wealth / 230 hodin / #dohrano

Tak poslední kousek z dílny studia RGG se mi lehce protáhl. Začal jsem 26. ledna a skončil jsem po třech měsících s tolika hodinami, kolik jsem před pár lety nechal v Personě 5, která je považovaná v žánru jrpg za nejpropracovanější monstrum. Jak se to sakra mohlo stát, když jsem za celou tu dobu nemusel grindit a nedostal jsem se při téhle cestě za další "Yakuza" platinou do stavu frustrace, jako u jiných her, kde se většinou závěrečná fáze kompletace promění v ubíjející opakování rutin? Jako první odpověď mě napadne naprostá preciznost teamu, který tuhle tahovou odbočku Yakuzy vybudoval a který ohledně mechanik, smyslu pro detail, logiky celého světa a uvěřitelnosti party, kterou máte na starost nastavil úplně nový level toho, jak zkombinovat open world, technickou stránku hry a uvěřitelnost všech měst, do kterých se podíváte.

Nebál bych se říct, ze po Infinite Wealth se série dostala do bodu, kdy ubrala na míře bizáru a v podstatě vytvořila svoje vlastní universum, které se může úplně v klidu postavit ohledně produkčních kvalit vedle Final Fantasy, kdy v některých aspektech FF i zastiňuje ať už jde o provázání miniher, anebo soubojového systému. Když už je řeč o minihrách, tak ty v Yakuzách vždycky byly, byly monstrózní, kdy by je jiná studia mohla klidně vydávat samostatně, ale tady se studio kompletně urvalo ze řetězu a zakomponovalo do hlavní hry dvě monstra a to Sujimon ligu, kde si stavíte teamy z různých městských nekalých živlů jako v Pokémonech a navíc je můžete spravovat, jako v Personě 5. Dalším zakomponovaným monstrem je Dondoko Island, což není nic jiného, než parodie na Animal Crossing, ve které pomáháte partě sympatických idiotů vybudovat ze skládky odpadu úspěšné turistické letovisko. Tohle je regulérní vývojářské #silenstvi

Pokud bych měl Infinite Wealth k něčemu přirovnat, tak ke katalogu Quelle a Neckermann. Pamatujete? Byly to takové ty 3 kg bichle, která se k nám vždycky nějakým způsobem zatoulaly ze západního Německa a kterými jsme si jako děti listovali a ve kterých bylo úplně všechno. Od nábytku přes elektroniku, hračky, solárka s nahými modelkami až po podprsenky, zahradní traktůrky a vibrátory. Když jste si po několika hodinách celý katalog prohlédli, měli jste z toho "takovou hlavu", přihlouple jste se usmívali a když jste nasrali bráchu, tak vás tím katalogem mohl klidně vzít přes hlavu a poslat vás do bezvědomí. Přesně to se vám u Yakuzy může stát. Můžete se přehltit, může vás umlátit nekonečným obsahem do komatu, ale i tak od ní dostanete zážitek, který vám málo která jiná hra zprostředkuje.

Suma sumárum tu zopakuju komentář kolegy Leftyho o tom, že je to vlastně love letter celé předchozí sérii, kdy není o vzpomínky a nostalgii nouze a jeden obrovský fanservis, který si začíná pohrávat s myšlenkou, že studio pomalu přehodí vyhybku, rozloučí se s původními charaktery a po odchodu jejich CEO začne pomalu měnit původně obskurní značku pro specifickou fanouškovsou základnu na mainstreamovější projekt. Díky tomu jsem si chtěl poslední "Yakuzu" maximálně užít a to se mi za toho čtvrt roku povedlo.