Lure of the Temptress / 4h / GoG/ #dohrano

Okolo těch dvou květnových státních svátků jsem si nalepil dovolenou a protože bylo celkem hezky, tak jsem si dohnal jen jeden krátký historický restík. Je to taková pěkná jednohubka, prvotina od Revolution software. Určitě budu v budoucnu pokračovat s jejich dalšími peckami jako Beneath a Steel Sky a sérií Broken Sword, ale ty už budou vyžadovat dlouhodobější špatné počasí. Hráno na linuxu přes Lutris. Hra sice má nativní verzi, ale musím teda říct, že při interakcích, při kterých vyskočí intraktivní tabulka s dostupnými příkazy, tak není vidět kurzor. Je tedy nutné poslepu ten kurzor dostat nad tabulku s příkazy a pak už se mezi nimi dá rolovat kolečkem. Vzhledem k tomu, jak je hra krátká se to dalo přetrpět, ale u větší hry by mě to asi odradilo. Krom tohohle malého technického zaškobrtnutí je to fajn záležitost, zejména pokud to celé sledujete skrz růžové brýle nostalgie jako já.

DEEFHA: bylo by toho hodně na vykládání 🙂

Samotný příběh proběhneš mnohem rychleji. Já se zasekla na affinitách bladů a udělat nejlépe všechny side questy (přes 100). Spousta z affinit bladů je otravných na kompletování, tak možná lepší projít příběh a pak si dát New game+ na rychlejší lvl. Plus jsem měla dlc, takže obsah ještě širší než základ hry. Super hudba, moc hezké lokality i na Switchi. Odvedli dobrou práci na to, jak je hra stará. A samozřejmě ideální pro chlapi co jsou horňáci 😁
Nejhorší je naučit se kombat systém, když není pořádný tutorial a naučit se ho využívat co nejlépe. Je tam hafo schovaných mechanik, které člověk nezjistí - aby padali lepší předměty apod.
Plus přidali challenge, které mohou přidat desítky hodin hraní navíc, v new game další postavy apod. Neuvěřitelně široká hra.
Pořád u mě povede X-ko vzhledem ke vtipným vedlejším příběhům, mechům a nejlepšímu soundtracku, a jednička kvůli příběhu, ale i tak je dvojka jeden z top RPG. Ještě mi chybí DLC Torna, abych uzavřela sérii Xeno

A navíc, kdo by nemiloval Nopony! 💜

CIVETTA: 240 hodin? To by si možná zasloužilo nějakou omáčku kolem :-)

Wytchwood/15 hodin/#dohrano

Hráno na Switchi. Velmi příjemné překvapení, vtipné. Víc takových her 🙂

Wavetale/5 hodin/#dohrano

Hráno na Switchi. Zajímavá, jednoduchá indie hra. Jen nesmíte mít mořskou nemoc 😁

JAMILLOS: gak náhodou zrovna včera
Grim Fandango / 10h / Gamepass / #dohrano
Já to teda hrál už kdysi na obstarožním PC, a teď konečně dohrál na Xboxu. Ta hra má výborné nápady (ohniví bobři, hello kitty, sprouting) a asi nejlepší příběh ze všech starých Lucasovek.
Co ji sráží je ovládání (v remastered se dá změnit, ale člověk se tím ochudí o ajchy, takže je to jen pro Nintendo). Není tam žádné fast travel, a občas trvá minutu přejít přes jednu obrazovku. Jednu z pěti, které je třeba projít když chcete třeba dojít pro tekutý dusík na zmražení démonových zvratků. Že najít místo, ze kterého se dá interagovat s nějakým objektem je někdy taky těžké se rozumí samo.
Prostě flawed masterpiece.

DEEFHA: Tak to seš dobrej :) Jestli mi nějakej herní žánr z dob minulejch nechybí, tak to jsou právě point & click adventury. A to právě z těch důvodů, co zmiňuješ. Nedávno jsem zahlídnul, že je snad už pátej díl goblinů. Chvíli jsem nad tím uvažoval. Hrál jsem 1-3 a jako na jednu stranu dobrý, docela vtipný, ale ty nesmyslný záseky, kdy fakt netušíš, na jakym pixelu jaký obrazovky musíš s kterym goblinem v jakou dobu kliknout. A samozřejmě v tu samou chvíli dalšim goblinem to samý někde uplně jinde...aaaa. Před nějakym rokem jsem rozehrál Syberii, ale to asi jedině dohraju jednou s návodem. No dřív asi zkusim naskočit do souls-like her a dohrát kompletně Dark Souls 1-3 než podstupovat torturu v point & click adventurách :)

DEEFHA: příště Horké léto a pak Pohádka o Ivanovi, Mrazíkovi a Nastěnce, ikdyž na desítkách trochu zlobí.

Ve stínu havrana (1999) / Steam Deck / 3 hodiny / #dohrano

Po o rok starším prvním Poldovi můj letošní druhý zářez do backlogu devadesátkových tuzemských adventur. Ovšem oproti dřevnímu Pankrácovi tohle hrát bolelo mnohem víc :-)

Na rovinu říkám, že před čtvrt stoletím mě Ve stínu havrana naprosto minulo. Na pochvalné recenze v tehdejších časopisech a na herních webech jsem nikdy moc nedal, propagační věta "Všechny postavy namluvil Jiří Lábus" mě spíš odrazovala - a hlavně tehdy u nás v městečku zrovna otevřeli nový rockový klub, takže jsem měl pár měsíců úplně jiné starosti... A pak už jsem si na tenhle typ her dlouhá léta ani nevzpomněl.

V tomhle případě není čeho litovat, řekl bych. Zase jde o typickou point & click adventuru se všemi neduhy žánru: pixel hunting, předměty a osoby objevující se až při opakované návštěvě lokace, naprostá většina věcí v inventáři nic nedělá a něco ani nejde sebrat, nelogičnosti, podrazy a mizerné ovládání. Nic z toho by mi asi úplně nevadilo (resp. jsem na to zvyklý a počítal jsem s tím), kdyby to pohromadě držel nějaký rozumný příběh, postavy a dialogy. Přesně tohle ale tahle hra nemá.

Už úvodní scéna mi přišla hrozně dada, ale takovým tím neatraktivním způsobem. Tenhle pocit pak během hraní jen gradoval a pokud jsem se vůbec někdy zasmál, tak to bylo spíš takové hořké zašklebení. Lábus není Izer, takže všechny hlasy včetně ženských zní prakticky stejně, navíc z mého pohledu dost nepříjemně (asi v tom bude něco osobního, možná zasuté dětské trauma z Rumburaka?). Samotný obsah dialogů je pak místy natolik psychedelický, až jsem začal mít dojem, že přehlížím nějaká podprahová sdělení a nebo že mi prostě něco hodně uniká.

Co bych komu namlouval - nehrál jsem to celé podle návodu, ale na dvou nebo třech místech jsem se do něj prostě podíval. Hraju tak většinu her, vždycky jsem to dělal a děláme to ostatně všichni :-) Navíc zrovna tahle hra nestojí za týdenní zákys na fuckupu typu "když se chceš dalekohledem rozhlédnout po okolí, tak se to nedělá tak, že ho vezmeš z inventáře a použiješ na sebe (protože to vůbec nejde), ale místo toho na správném místě vlezeš do inventáře a dáš prozkoumat dalekohled". Na tohle už fakt nemám čas, je potřeba dohrát ještě tolik dalších her!

Na podobné situace jsem přitom narazil několikrát. Nešlo vůbec o to, že bych nevěděl, co mám udělat. Vědel jsem to, ale nevěděl jsem jak. Potřebuju ohřát horkovzdušný balón, tak pod ním holt asi zapálím seno, které je v kupce na louce, ne? Ne, musím seno sebrat, odnést někam jinam a zapálit ho až tam. To jsou právě ty zmiňované podrazy na hráče, které jen zbytečně kazí pocit ze hry. Totiž nebýt toho všeho ^^, tak by to mohla být celkem slušná hra. Ale asi by z ní moc původního nezbylo :-) Ta dobová hodnocení prostě nechápu.

Btw. jedna drobnost ke Steam verzi - má jen jeden achievement, který získáte v podstatě automaticky hned po prvním spuštěním a ukončení hry. Těžko říct, jestli je to chyba a nebo záměr... Každopádně to naprosto odpovídá duchu celé hry.

Tak a příště Horké léto, ne? :-)

God of War / 19 hodin / #dohrano

Chtěl jsem pro změnu něco přímočařejšího a filmovějšího a tohle byla další z legend na seznamu, o který všichni básní, ale nikdy mě moc nelákala. První pohled klamal hlavně u boje. Ten mi z ukázek připadal jako nekonečný bušení do tlačítek a skutečně to ze začátku byla trochu pakárna, než mi došly některý mechaniky, abych zdraví nepřátel jen neuždiboval. Naplno mě to chytlo vlastně až při dohrávání vedlejšího obsahu. A mám pocit, že se mi v monitoru odemkly dosud nepoznaný barvy, protože ta grafika je kouzelná!