Wavetale/5 hodin/#dohrano

Hráno na Switchi. Zajímavá, jednoduchá indie hra. Jen nesmíte mít mořskou nemoc 😁

JAMILLOS: gak náhodou zrovna včera
Grim Fandango / 10h / Gamepass / #dohrano
Já to teda hrál už kdysi na obstarožním PC, a teď konečně dohrál na Xboxu. Ta hra má výborné nápady (ohniví bobři, hello kitty, sprouting) a asi nejlepší příběh ze všech starých Lucasovek.
Co ji sráží je ovládání (v remastered se dá změnit, ale člověk se tím ochudí o ajchy, takže je to jen pro Nintendo). Není tam žádné fast travel, a občas trvá minutu přejít přes jednu obrazovku. Jednu z pěti, které je třeba projít když chcete třeba dojít pro tekutý dusík na zmražení démonových zvratků. Že najít místo, ze kterého se dá interagovat s nějakým objektem je někdy taky těžké se rozumí samo.
Prostě flawed masterpiece.

DEEFHA: Tak to seš dobrej :) Jestli mi nějakej herní žánr z dob minulejch nechybí, tak to jsou právě point & click adventury. A to právě z těch důvodů, co zmiňuješ. Nedávno jsem zahlídnul, že je snad už pátej díl goblinů. Chvíli jsem nad tím uvažoval. Hrál jsem 1-3 a jako na jednu stranu dobrý, docela vtipný, ale ty nesmyslný záseky, kdy fakt netušíš, na jakym pixelu jaký obrazovky musíš s kterym goblinem v jakou dobu kliknout. A samozřejmě v tu samou chvíli dalšim goblinem to samý někde uplně jinde...aaaa. Před nějakym rokem jsem rozehrál Syberii, ale to asi jedině dohraju jednou s návodem. No dřív asi zkusim naskočit do souls-like her a dohrát kompletně Dark Souls 1-3 než podstupovat torturu v point & click adventurách :)

DEEFHA: příště Horké léto a pak Pohádka o Ivanovi, Mrazíkovi a Nastěnce, ikdyž na desítkách trochu zlobí.

Ve stínu havrana (1999) / Steam Deck / 3 hodiny / #dohrano

Po o rok starším prvním Poldovi můj letošní druhý zářez do backlogu devadesátkových tuzemských adventur. Ovšem oproti dřevnímu Pankrácovi tohle hrát bolelo mnohem víc :-)

Na rovinu říkám, že před čtvrt stoletím mě Ve stínu havrana naprosto minulo. Na pochvalné recenze v tehdejších časopisech a na herních webech jsem nikdy moc nedal, propagační věta "Všechny postavy namluvil Jiří Lábus" mě spíš odrazovala - a hlavně tehdy u nás v městečku zrovna otevřeli nový rockový klub, takže jsem měl pár měsíců úplně jiné starosti... A pak už jsem si na tenhle typ her dlouhá léta ani nevzpomněl.

V tomhle případě není čeho litovat, řekl bych. Zase jde o typickou point & click adventuru se všemi neduhy žánru: pixel hunting, předměty a osoby objevující se až při opakované návštěvě lokace, naprostá většina věcí v inventáři nic nedělá a něco ani nejde sebrat, nelogičnosti, podrazy a mizerné ovládání. Nic z toho by mi asi úplně nevadilo (resp. jsem na to zvyklý a počítal jsem s tím), kdyby to pohromadě držel nějaký rozumný příběh, postavy a dialogy. Přesně tohle ale tahle hra nemá.

Už úvodní scéna mi přišla hrozně dada, ale takovým tím neatraktivním způsobem. Tenhle pocit pak během hraní jen gradoval a pokud jsem se vůbec někdy zasmál, tak to bylo spíš takové hořké zašklebení. Lábus není Izer, takže všechny hlasy včetně ženských zní prakticky stejně, navíc z mého pohledu dost nepříjemně (asi v tom bude něco osobního, možná zasuté dětské trauma z Rumburaka?). Samotný obsah dialogů je pak místy natolik psychedelický, až jsem začal mít dojem, že přehlížím nějaká podprahová sdělení a nebo že mi prostě něco hodně uniká.

Co bych komu namlouval - nehrál jsem to celé podle návodu, ale na dvou nebo třech místech jsem se do něj prostě podíval. Hraju tak většinu her, vždycky jsem to dělal a děláme to ostatně všichni :-) Navíc zrovna tahle hra nestojí za týdenní zákys na fuckupu typu "když se chceš dalekohledem rozhlédnout po okolí, tak se to nedělá tak, že ho vezmeš z inventáře a použiješ na sebe (protože to vůbec nejde), ale místo toho na správném místě vlezeš do inventáře a dáš prozkoumat dalekohled". Na tohle už fakt nemám čas, je potřeba dohrát ještě tolik dalších her!

Na podobné situace jsem přitom narazil několikrát. Nešlo vůbec o to, že bych nevěděl, co mám udělat. Vědel jsem to, ale nevěděl jsem jak. Potřebuju ohřát horkovzdušný balón, tak pod ním holt asi zapálím seno, které je v kupce na louce, ne? Ne, musím seno sebrat, odnést někam jinam a zapálit ho až tam. To jsou právě ty zmiňované podrazy na hráče, které jen zbytečně kazí pocit ze hry. Totiž nebýt toho všeho ^^, tak by to mohla být celkem slušná hra. Ale asi by z ní moc původního nezbylo :-) Ta dobová hodnocení prostě nechápu.

Btw. jedna drobnost ke Steam verzi - má jen jeden achievement, který získáte v podstatě automaticky hned po prvním spuštěním a ukončení hry. Těžko říct, jestli je to chyba a nebo záměr... Každopádně to naprosto odpovídá duchu celé hry.

Tak a příště Horké léto, ne? :-)

God of War / 19 hodin / #dohrano

Chtěl jsem pro změnu něco přímočařejšího a filmovějšího a tohle byla další z legend na seznamu, o který všichni básní, ale nikdy mě moc nelákala. První pohled klamal hlavně u boje. Ten mi z ukázek připadal jako nekonečný bušení do tlačítek a skutečně to ze začátku byla trochu pakárna, než mi došly některý mechaniky, abych zdraví nepřátel jen neuždiboval. Naplno mě to chytlo vlastně až při dohrávání vedlejšího obsahu. A mám pocit, že se mi v monitoru odemkly dosud nepoznaný barvy, protože ta grafika je kouzelná!

MCKIDNEY: To je neco jako civilizace?

Terra Nil / 15h / PC a SteamDeck / #dohrano

Uz demo me bavilo, ale plna hra je rozhodne lepsi protahnuti mozkovych svalu.
V casu neni demo, ktere me dalo urcite dalsich 5h zabavy.

+ Muzika
+ Motiv
+ Animace
+ Vice moznosti jak stavet.

Sid Meier's Civilization / 6 h / PC / #dohrano

Asi netřeba představovat. Výsledné skóre je opravdu slabé (23 %). Mám tyto herní klasiky rád a rád jsem si to po letech zahrál a připomenul, jak skvělé hry se dělaly za mého mládí. Pořád to má své kouzlo. :)

Bayonetta 2 (2014) / Wii U / 9 hodin / #dohrano

Před třemi lety jsem na PS3 dohrál jedničku a těšil jsem se, až se dostanu k pokračování (a taky na trojku, která mezitím opravdu stačila vyjít). Pořídil jsem kvůli tomu Wii U i s Pro Controllerem a dokonce i originální placku, protože některé hry si to prostě zaslouží a na Switchi jsem to z nějakého důvodu hrát nechtěl. Dobře jsem udělal! Na konzoli, která propadla, jsem si zahrál hru, která neměla vyjít - a to všechno má na triku Nintendo, moje nejméně oblíbená videoherní značka :) Ale když za nic jiného, tak za vzkříšení zrovna téhle série jim patří velký dík.

Druhá Bayonetta je jednou z nejlepších her, které jsem zatím hrál, a rozhodně je to nejlepší hack & slash titul, který mi kdy prošel rukama. Kratos promine, ale na Cerezu se přece jen o dost líp kouká :-) Oproti jedničce má dvojka vyváženější obtížnost: u jedničky začal na normální obtížnosti a tu jsem v průběhu musel snížit. U dvojky jsem začal radši hned na nižší a i když jsem se často dost zapotil (nejhorší "kamenná" medaile za souboje mi padala rozhodně častěji než nejlepší platinová), tak až budu tuhle hru hrát znova, zkusím to na normální obtížnost.

Odehrát příběh jsem zvádnul natřikrát během víkendu a byla to nonstop akce od první do poslední sekundy. Nepamatuju si, že bych během průchodu zažil nějakou klidnější chvilku - doslova na každém kroku na mě čekala nějaká andělská nebo tentokrát i pekelná bestie. Ty byla radost rozsekávat na kousky pomocí obrovské hromady komb, kterých jsem si několik osvojil k dokonalosti a pak je bezchybně aplikoval. To je recept na úspěch, ale že by se mi to povedlo u každého komba, to rozhodně nemůžu říct. Nicméně jedno je krásnější než druhé a všechny jsou tak sexy!

Oproti jedničce mi přišla všechna monstra větší, barevnější a divočejší. Taky jsem nečekal, že budu ovládat čarodějnického mecha), nadzvukovou stíhačku (a přitom na ní budu stát a bojovat), nebo surfovat na kusu zdi a bojovat s obřím vodním hadem. O tom, že se nakonec ve vodního hada budu moct proměnit i já sam(a), už radši ani nemluvím. Tohle je prostě povedená dvojka se vším všudy, podobně jako GoW: všechno je větší, je toho víc a hraje se to líp. Jen Cereza má ty vlasy kratší - ale to není vůbec na škodu, právě naopak :-D Oproti jedničce výrazně prokoukla.

Teď jsem hrozně zvědavý na trojku. Ale nejdřív budu muset pořídit Pro Controller i ke Switchi, protože zpětná kompatibilita s Wii U Pro Controllerem pochopitelně není (fakt díky, Big N). Na Joy-Conech bych tohle totiž určitě neuhrál.