DEEFHA: Tak to seš dobrej :) Jestli mi nějakej herní žánr z dob minulejch nechybí, tak to jsou právě point & click adventury. A to právě z těch důvodů, co zmiňuješ. Nedávno jsem zahlídnul, že je snad už pátej díl goblinů. Chvíli jsem nad tím uvažoval. Hrál jsem 1-3 a jako na jednu stranu dobrý, docela vtipný, ale ty nesmyslný záseky, kdy fakt netušíš, na jakym pixelu jaký obrazovky musíš s kterym goblinem v jakou dobu kliknout. A samozřejmě v tu samou chvíli dalšim goblinem to samý někde uplně jinde...aaaa. Před nějakym rokem jsem rozehrál Syberii, ale to asi jedině dohraju jednou s návodem. No dřív asi zkusim naskočit do souls-like her a dohrát kompletně Dark Souls 1-3 než podstupovat torturu v point & click adventurách :)

DEEFHA: příště Horké léto a pak Pohádka o Ivanovi, Mrazíkovi a Nastěnce, ikdyž na desítkách trochu zlobí.

Ve stínu havrana (1999) / Steam Deck / 3 hodiny / #dohrano

Po o rok starším prvním Poldovi můj letošní druhý zářez do backlogu devadesátkových tuzemských adventur. Ovšem oproti dřevnímu Pankrácovi tohle hrát bolelo mnohem víc :-)

Na rovinu říkám, že před čtvrt stoletím mě Ve stínu havrana naprosto minulo. Na pochvalné recenze v tehdejších časopisech a na herních webech jsem nikdy moc nedal, propagační věta "Všechny postavy namluvil Jiří Lábus" mě spíš odrazovala - a hlavně tehdy u nás v městečku zrovna otevřeli nový rockový klub, takže jsem měl pár měsíců úplně jiné starosti... A pak už jsem si na tenhle typ her dlouhá léta ani nevzpomněl.

V tomhle případě není čeho litovat, řekl bych. Zase jde o typickou point & click adventuru se všemi neduhy žánru: pixel hunting, předměty a osoby objevující se až při opakované návštěvě lokace, naprostá většina věcí v inventáři nic nedělá a něco ani nejde sebrat, nelogičnosti, podrazy a mizerné ovládání. Nic z toho by mi asi úplně nevadilo (resp. jsem na to zvyklý a počítal jsem s tím), kdyby to pohromadě držel nějaký rozumný příběh, postavy a dialogy. Přesně tohle ale tahle hra nemá.

Už úvodní scéna mi přišla hrozně dada, ale takovým tím neatraktivním způsobem. Tenhle pocit pak během hraní jen gradoval a pokud jsem se vůbec někdy zasmál, tak to bylo spíš takové hořké zašklebení. Lábus není Izer, takže všechny hlasy včetně ženských zní prakticky stejně, navíc z mého pohledu dost nepříjemně (asi v tom bude něco osobního, možná zasuté dětské trauma z Rumburaka?). Samotný obsah dialogů je pak místy natolik psychedelický, až jsem začal mít dojem, že přehlížím nějaká podprahová sdělení a nebo že mi prostě něco hodně uniká.

Co bych komu namlouval - nehrál jsem to celé podle návodu, ale na dvou nebo třech místech jsem se do něj prostě podíval. Hraju tak většinu her, vždycky jsem to dělal a děláme to ostatně všichni :-) Navíc zrovna tahle hra nestojí za týdenní zákys na fuckupu typu "když se chceš dalekohledem rozhlédnout po okolí, tak se to nedělá tak, že ho vezmeš z inventáře a použiješ na sebe (protože to vůbec nejde), ale místo toho na správném místě vlezeš do inventáře a dáš prozkoumat dalekohled". Na tohle už fakt nemám čas, je potřeba dohrát ještě tolik dalších her!

Na podobné situace jsem přitom narazil několikrát. Nešlo vůbec o to, že bych nevěděl, co mám udělat. Vědel jsem to, ale nevěděl jsem jak. Potřebuju ohřát horkovzdušný balón, tak pod ním holt asi zapálím seno, které je v kupce na louce, ne? Ne, musím seno sebrat, odnést někam jinam a zapálit ho až tam. To jsou právě ty zmiňované podrazy na hráče, které jen zbytečně kazí pocit ze hry. Totiž nebýt toho všeho ^^, tak by to mohla být celkem slušná hra. Ale asi by z ní moc původního nezbylo :-) Ta dobová hodnocení prostě nechápu.

Btw. jedna drobnost ke Steam verzi - má jen jeden achievement, který získáte v podstatě automaticky hned po prvním spuštěním a ukončení hry. Těžko říct, jestli je to chyba a nebo záměr... Každopádně to naprosto odpovídá duchu celé hry.

Tak a příště Horké léto, ne? :-)

God of War / 19 hodin / #dohrano

Chtěl jsem pro změnu něco přímočařejšího a filmovějšího a tohle byla další z legend na seznamu, o který všichni básní, ale nikdy mě moc nelákala. První pohled klamal hlavně u boje. Ten mi z ukázek připadal jako nekonečný bušení do tlačítek a skutečně to ze začátku byla trochu pakárna, než mi došly některý mechaniky, abych zdraví nepřátel jen neuždiboval. Naplno mě to chytlo vlastně až při dohrávání vedlejšího obsahu. A mám pocit, že se mi v monitoru odemkly dosud nepoznaný barvy, protože ta grafika je kouzelná!

MCKIDNEY: To je neco jako civilizace?

Terra Nil / 15h / PC a SteamDeck / #dohrano

Uz demo me bavilo, ale plna hra je rozhodne lepsi protahnuti mozkovych svalu.
V casu neni demo, ktere me dalo urcite dalsich 5h zabavy.

+ Muzika
+ Motiv
+ Animace
+ Vice moznosti jak stavet.

Sid Meier's Civilization / 6 h / PC / #dohrano

Asi netřeba představovat. Výsledné skóre je opravdu slabé (23 %). Mám tyto herní klasiky rád a rád jsem si to po letech zahrál a připomenul, jak skvělé hry se dělaly za mého mládí. Pořád to má své kouzlo. :)

Bayonetta 2 (2014) / Wii U / 9 hodin / #dohrano

Před třemi lety jsem na PS3 dohrál jedničku a těšil jsem se, až se dostanu k pokračování (a taky na trojku, která mezitím opravdu stačila vyjít). Pořídil jsem kvůli tomu Wii U i s Pro Controllerem a dokonce i originální placku, protože některé hry si to prostě zaslouží a na Switchi jsem to z nějakého důvodu hrát nechtěl. Dobře jsem udělal! Na konzoli, která propadla, jsem si zahrál hru, která neměla vyjít - a to všechno má na triku Nintendo, moje nejméně oblíbená videoherní značka :) Ale když za nic jiného, tak za vzkříšení zrovna téhle série jim patří velký dík.

Druhá Bayonetta je jednou z nejlepších her, které jsem zatím hrál, a rozhodně je to nejlepší hack & slash titul, který mi kdy prošel rukama. Kratos promine, ale na Cerezu se přece jen o dost líp kouká :-) Oproti jedničce má dvojka vyváženější obtížnost: u jedničky začal na normální obtížnosti a tu jsem v průběhu musel snížit. U dvojky jsem začal radši hned na nižší a i když jsem se často dost zapotil (nejhorší "kamenná" medaile za souboje mi padala rozhodně častěji než nejlepší platinová), tak až budu tuhle hru hrát znova, zkusím to na normální obtížnost.

Odehrát příběh jsem zvádnul natřikrát během víkendu a byla to nonstop akce od první do poslední sekundy. Nepamatuju si, že bych během průchodu zažil nějakou klidnější chvilku - doslova na každém kroku na mě čekala nějaká andělská nebo tentokrát i pekelná bestie. Ty byla radost rozsekávat na kousky pomocí obrovské hromady komb, kterých jsem si několik osvojil k dokonalosti a pak je bezchybně aplikoval. To je recept na úspěch, ale že by se mi to povedlo u každého komba, to rozhodně nemůžu říct. Nicméně jedno je krásnější než druhé a všechny jsou tak sexy!

Oproti jedničce mi přišla všechna monstra větší, barevnější a divočejší. Taky jsem nečekal, že budu ovládat čarodějnického mecha), nadzvukovou stíhačku (a přitom na ní budu stát a bojovat), nebo surfovat na kusu zdi a bojovat s obřím vodním hadem. O tom, že se nakonec ve vodního hada budu moct proměnit i já sam(a), už radši ani nemluvím. Tohle je prostě povedená dvojka se vším všudy, podobně jako GoW: všechno je větší, je toho víc a hraje se to líp. Jen Cereza má ty vlasy kratší - ale to není vůbec na škodu, právě naopak :-D Oproti jedničce výrazně prokoukla.

Teď jsem hrozně zvědavý na trojku. Ale nejdřív budu muset pořídit Pro Controller i ke Switchi, protože zpětná kompatibilita s Wii U Pro Controllerem pochopitelně není (fakt díky, Big N). Na Joy-Conech bych tohle totiž určitě neuhrál.

Soldier of Fortune II: Double Helix / 10 hodin / #dohrano

Když jsem si na SoF II nedávno náhodou vzpomněl, hned se mi vybavily dvě věci - skvělá brutalita a dost bolestná část hry v Праге, pardon, Praze. Zub času ale samozřejmě zapracoval, hry jsou dnes už úplně jinde, ale je fajn si semtam připomenout, s čím jsme se mnohdy dokázali spokojit. Brutalita hry je i po letech fajn a ustřelit někomu hlavu působí dobře, příběh typický akční klišé a pokud jste saďouři jako já a přeci jen se vám to podaří na novějším systému zprovoznit (což byla taková minihra sama o sobě), určitě doporučuji stáhnout český dabing, ten totiž fakt bolel (ačkoliv jsem od skupiny Fénix už hry v češtině hrál - např. Amnesii, kde kvalita dabingu byla na dost obstojné úrovni!)

I přes to všechno to bylo docela fajn ohlídnutí zpět, ale víckrát se už k tomu asi nevrátím :)

Creaks / 7 h / SteamDeck / #dohrano

Opět krásný počin od Amanita Design. Grafika, muzika, logické hádanky. Krásně zpracované, dobře udělaná stoupající obtížnost. Zasekl jsem asi jen 2x za celou hru. Dokonce se mi podařilo nasbírat komplet achievmenty. Určitě doporučuji, jako skvělou oddechovou hru.

DEEFHA: No na Playstationu bych to asi chtel taky zplatinovat.

Fort Solis/5hod/Steam/ #dohrano
Když na mě v prvních minutách vyskočila napověda že při stisknutí levé páčky, budu chodit rychleji, tak jsem to musel nejprve x krát vyzkoušet, jestli to mačkám správně, nebo jestli nemačkam třeba jinou páčku... jelikož tam byl rozdíl v rychlosti tak 0,01 km/h :D

QTE mě nikdy nebaví a tady byli ve finále i absolutně zbytečné, jelikož jsem se tak v 80% netrefil a na hru to nemělo prakticky žádný vliv..

"hru" jsem si ale i přes to užil.. Bčkový Sci-fi thriller s hutnou atmosferou a nádherným audiovizuálem :)

DEEFHA: ...o 17 hodin později došlo na moje slova :-D V téhle hře je opravdu všechno, i grind.

Jedna ze dvou posledních trofejí, které mi trvaly nejdéle, bylo vylevelovat jednoho zaměstnance na úroveň 20 (druhá trofej bylo dovést do dospělosti pět tamagoči, ale to žralo jen čas). Leveluje se pomocí peněz, každý další level stojí samozřejmě víc a víc. Na level 20 pro jednoho zaměstnance je potřeba suma sumárum asi 300 tisíc, přičemž i když máte recepty vytuněné na maximum, tak za večer utržíte maximálně kolem 50 tisíc, ale běžně spíš tak polovinu. Plus samozřejmě musíte levelovat i ostatní zaměstnance (naštěstí ne na max, ale prostě aby aspoň trochu k něčemu byli), upgradovat sebe a kupovat zbraně... No, čili budete potřebovat tak půl mega, spíš ještě víc. A to mi teda chvíli trvalo. Ale ničeho nelituju :-)

Dave the Diver - The Best Diver (PLATINUM)
https://www.youtube.com/watch?v=oMRIEWswjY0

PALADIUS: Btw zpětně díky za tip. Nebýt tvojí desítky, tak bych to nejspíš nechal být.

Hi-Fi Rush / PS5 / 14 hodin / #dohrano

O Hi-Fi Rush jsem toho moc nevěděl. Loni jsem se akorát doslechl, že vyšel loni na Xboxu s tím, že působil jako blesk z čistého nebe a že posbíral podezřele vysoká hodnocení. Letos vyšel port pro PS5, vyskočila na mě sleva na pár málo stovek a tak došlo po druhém pivku na impulzivní kauf. Než jsem HR pustil zjistil jsem, že za ním stojí studio, které má za sebou pro moc fajn Ghostwire Tokyo, tak se můj původně neutrální přístup změnil na opatrnou zvědavost.

Po úvodním intru, kde se na scéně objevil rádoby cool floutek s kytarou jsem si říkal akorát ajajaj, tohle bude trapná bída, ale jakmile jsem stál v prvním levelu, který kompletně pulsoval do hudebního rytmu spolu s ovladačem v cellshade grafice ve stylu Persony 5 a přišel první hack’n’slash fight jako z Nieru Automata do rytmu Nine Inch Nails, kdy musíte rytmicky řetězit comba, začala mě celá hra zajímat o dost víc. Proplul jsem dalšími čtyřmi levely a přišlo rytmické parry, jako ze Sekiro oujeeee a co víc, fighty podezřele přituhly. To už jsem se začal spokojeně usmívat. Jakmile se na scéně objevily další postavy, mechaniky, šílený střih, změny perspektiv a nápady, začal jsem být nadšenej. Závěr byl už regulérně skvělej a já se usmíval u televize jako blbeček s tím, že je možný i v roce 2024 vzít všechno co tu už bylo a přetavit to v podezřele chytlavej kompilát, kterej má příčetnou stopáž a i přes všechna ta “ganbare” klišé nehorázně šlape. Za necelý pětikilo jsem dostal jeden z nejzábavnějších kousků roku.

Po odehrání dostanete prostor pro platinu, kterou nebude žádná prdel získat, tak si nechám Hi-Fi Rush na disku a tím, že to třeba jednou cinkne, ale teď si nechci pokazit dojem frustrací, protože jsou podmínky pro její získání brutální (Terzi?)

11/10 v rámci žánru

『Hi-Fi RUSH™（ハイファイ ラッシュ）』PS5®ローンチトレーラー
https://youtu.be/SrNWgQIO0gM?si=2kCtz2uXft5Cf-Eg