Sanitarium (1998) / Wine / 10 hodin / #dohrano

O dva roky starší Neverhood mě nějak navnadil, takže jsem se rozhodl v bezedných hlubinách devadesátkových adventur ještě chvíli setrvat. Sanitarium se ke mě tehdy dostalo tradiční cestou tentokrát ne přes demíčko, ale přes recenzi ve Score nebo Levelu. Zaujal mě vizuální styl a hororový žánr, do té doby jsem totiž nic takového myslím nehrál. Ovšem když jsem zjistil, že tahle hra je třícédéčková, neudělalo mi to radost. Tři vypalovaná cédéčka znamenaly troje peníze :-) Tehdy u nás za pálenku chtěl místní pirát myslím stopade, což dohromady dělalo skoro pětikilo a to na mě tou dobou bylo prostě hodně. Naštěstí hra zaujala i mého bratrance, takže jsme se složili a pořídili si ji dohromady. Což se tedy nakonec ukázalo jako ne úplně dobrý nápad...

Začali jsme tehdy hrát po večerech u mě a celkem brzy jsme se dostali do fáze, že si hra řekla o druhé cédéčko. Hráli jsme tedy z něj, ale pak nás napadlo, že to první cédéčko by si mohl vzít domů i bratranec a začít si hrát u sebe znovu od začátku (tehdy se hrálo všechno pořád dokola). Tak se i stalo, ale následně samozřejmě došlo k situaci, že si hra o druhé cédéčko řekla i u bratrance, který bydlel na druhém konci městečka. Jenže já, i když jsem mezitím zdárně pokračoval ve hraní druhého cédéčka (a průběžně jsem bratrance nadšeně informoval telefonem (pevná linka!), na co jsem zase přišel), jsem se přece jen ještě nedostal na třetí cédéčko, takže jsem bratranci to druhé prostě poskytnout nemohl a hlavně nechtěl... No, byla z toho trochu zlá krev, ale snad jsme se myslím nakonec ani nepoprali :-D

Hra by za nějakou menší potyčku ale myslím docela stála. Byla úžasná! Fantasmagorické předrenderované vizuály byly neuvěřitelně detailní a propracované, všechny postavy byly kompletně namluvené, cutscény ve formě FMV navozovaly skutečně cinematický dojem, příběh byl temný a šokující, prostředí jednotlivých kapitol patřičně obskurní, puzzle byly z těch obtížnějších a celkově to bylo docela náročné na hraní. Spousta textu k prostudování (bez titulků jsem to nedal ani teď), nutnost opakovaného prozkoumávání prostředí, pixel hunting (předměty k sebrání ani místa k interakcí nejsou nijak zvýrazněná), špatně ovladatelné "akční" sekvence... Ale to nám tehdy samozřejmě vůbec nevadilo, právě naopak. Těšili jsme se na každou další hádanku a kapitolu, do které jsme po jejím zdolání postoupili.

Při mém hraní teď po pětadvaceti letech jsem měl pocity podobné, protože jsem už stačil skoro všechno zapomenout :-) Sanitarium je poměrně dlouhá a komplikovaná adventura, takže jsem "po paměti" jel jen úplně na začátku, ale hodně rychle jsem se dostal k prvnímu zákysu. Naštěstí není obtížné rozlousknout herní styl, tzn. co tak asi můžete očekávat, kde co najít a co s tím udělat. To většinou stačí, protože míst a předmětů k interakci je v každé kapitole jen několik, kombinace předmětů mezi sebou v inventáři se nekonají a ze všeho nejvíc času nakonec zabere proklikání rozhovorů s postavami, kterých je poměrně hodně. A většinou je potřeba postupem v konverzaci něčeho dosáhnout, takže vynechat to nejde. Na druhou stranu když si během rozhovorů děláte poznámky, tak získáte indicie pro většinu hádanek. A to se rozhodně hodí.

Každopádně mě potěšilo, jak dobře Sanitarium pořád vypadá. Nejvíc samozřejmě utrpěly FMV sekvence: u nich jsem si až teprve teď na displeji notebooku uvědomil, že jsou prokládané (z důvodu úspory dat na CD a výkonu pro dekódování), což tehdy na CRT zřejmě nebylo tolik vidět. Předrenderované prostředí i postavy jsou ale pořád parádní, má to styl a potřebnou temnou atmosféru. Něco málo k vývoji zde, je to docela zajímavé čtení: https://www.gamedeveloper.com/design/postmortem-dreamforge-s-i-sanitarium-i-. Ohledně možnosti hraní je oproti Neverhoodu tentokrát situace mnohem lepší: Sanitarium je k dispozici na GOG, Steamu a dokonce i jako Android port. Případně ho zvládne i ScummVM a pod Linuxem ho lze rozjet i tradičně přes Wine, nejlépe takhle funguje GOG verze. Vyzkoušeno za vás.

Dokud jsem na téhle vlně, musím toho využít. Jako další adventuru si teď tedy dám The X-Files Game - prazvláštní FMV doplněk k mému doteď nejoblíbenějšímu seriálu. De facto je to jeden samostatný interaktivní díl, v němž hrají herci ze seriálu, má to kanonickou zápletku, hudbu složil Mark Snow a tak. Celé je to naprosto profesionálně natočené i zrežírované (ovšem jako hra už je to slabší...), je to na sedm (!) cédéček, byla to moje úplně první krabicovka, kterou jsem si kdy koupil. Mám ji doteď (fotky budou) a z různých důvodů jsem ji nikdy nedohrál. A to je potřeba napravit! :-)

DOGGY: litovat nebudes. Za me jsou remnanti hned za elden ringem, jedina hra, kde jsem si musel dat obcas pauzu, abych sklidnil tepovku a nedostal infarkt :)

NAGASAWA: zrovna ve sleve, tak uz mam .)

DOGGY: sbirat, tunit a kombinovat veci az do konce me bavilo tuhle v Remnant II

Dark Souls 3 / Steam Deck / 55 hodin / #dohrano
Naprostej masterpiece. První souls hra, kterou jsem dohrál až do konce. Imho neuvěřitelně dokonale technicky zpracovaná, protože na steam decku při locknutých 40 fps a vyšších středních detailech se nikdy ani větrák nazapnul, takže jsem to mohl hrát v pohodě i v posteli vedle spící manželky :) Za celou dobu hraní nepřišel ani jeden jedinej fps drop a to ta hra vypadá fakt krásně. Nejraději bych si teď znovu dal Bloodborne, kterej jsem kdysi na ps4 z nějakýho důvodu vzdal před koncem. Problém je, že Sony je asi alergická na peníze a PC verze asi jen tak nebude. Nezbývá než doufat :)

Borderlands 3 / PS5/ 77 hodin / #dohrano

Většinou v akčních/RPG hrách dřív nebo později přilnu k pár typům zbraní či útočných taktik a s těmi se nějak prokoušu zbytkem hry (my bad). Zároveň mi přijde, že výběr zbraní nebývá často nijak úchvatný (viz třeba RDR2, který byl jinak skvělý).

Nedávno jsem tedy zatoužil po hře, která by uspokojila moje looting needs (kdo by nechtěl stále objevovat nový a skvělý gear, že, my dopamine junkie brothers! ;). Vzpomněl jsem si na BL2, který jsem kdysi chvíli hrál, a po krátkém googlení zjistil, že BL3 by měla být ta nejpravější volba

Komiksová postapo arkádová atmosféra mě nejdřív uhranula, kdo by se nechtěl znovu narodit téměř bez penalizace, přežít pád z jakékoliv výšky, drandit v autíčkách po mapě a mít skoro neomezeně nábojů? Well... po čase já.

Byla to sranda, až dokud než přestala být sranda. Lootu požehnaně, ale málokdy něco, co bych chtěl vyměnit za stávající, vtipně debilní humor už pak byl spíš otravný, a byť byla k dispozici spousta sidequestů (tak jak to mají mazlíčci rádi), tak ke konci hry jsem je už ignoroval, obzvlášť pokud mě nutili procházet znovu mapu, kterou už mám za sebou.

S každou další obří lokací a hordou respawnujících se nepřátel jsem chtěl být dřív na konci.
Btw, poslední asi třetinu hry jsem dojel s OP "VexHelElEldZodEth" Breath of Dying, od které jsem to kolikrát schytal též :))

DLCs si asi (určitě) už nedám. BL4... kdo ví.

BL3 nechci rozhodně hanit, jak jsem říkal, byla to sranda, dokud to už sranda nebyla, ale určitě si zaslouží hezkých 7/10.

PS: Přijímám tipy na hry se spoustou zábavného lootu, který mě bude překvapovat až do konce ;)

The Witcher 3_ Wild Hunt PS4 dohráno na platinu.

Animal Well/17hod/PS5/ #dohrano

Tak už aby vyšlo DLC k Elden ringu, jelikož si potrebuju u něčeho odpočinout po téhle šílenosti 😄

Ne, bylo to skvělý a chtěl bych víc téhož 🙂

Dohrát hru trvalo asi 9 hodin a zbytek byl sběr trofejí a především vajec (samozřejmě dle návodu)

TOFI: taky
Senua's Saga: Hellblade 2 / Gamepass / 7h / #dohrano
Chtěl jsem to hrát po kouskách, až me budou bolet prsty z QTE v HiFi Rush, ale tak mě to vtáhlo, že jsem poslední hit Tango zase odložil.
Příběh je prostě super a je vidět, že nad tím přemýšleli. Dokonalá je audiovizuální stránka.
Ten zbytek je přesně tak, jak to kritizují ti, co tu hru odsuzují. Otázka je, komu to vadí.

Sekiro: Shadows Die Twice / 109 hodin / #dohrano

Nesnadno se opouští taková hra, ale dala mi už asi všechno. Jestli Dark Souls navždy změnily můj pohled na bojový systémy, tak Sekiro jen dokonal dílo. Šermířský duely jsou sice duši drásající, ale o to víc návykový, kdy se z každýho neúspěchu chcete okamžitě oklepat a zkusit to znovu. Je to určitě jedna z nejtěžších her, kterou když pochopíte a přijmete nabídnutou ruku, tak vám najednou začne připadat jednoduchá a NG+ projdete jako katana máslem.

Playing Kafka/1hod/Steam/ #dohrano
TOFI: dnes to na mě taky vyskočilo na Steamu.. ;) docela haluz adventurka

Playing Kafka / Steam / 1h / #dohrano

NAGASAWA: Je to tak :-) Ten dokument jsem si samozřejmě pustil už tehdy před lety, ale teď zpětně mě fascinovalo, jak moc na koleně vlastně všechny tyhle super hry vznikaly. Přitom to nebyl žádný indie projekt, když to přikryli DramWorks... No, dneska už se prostě všechno dělá jinak. Dřív to byla řekl bych mnohem větší prdel, stačí si jen vzít libovlnou z těch mnoha historek ohledně vzniku Doomu třeba.

LEGI: Ó, děkuji! Mé grafomanské srdéčko plesá :-)

Btw. s tím časem - ono je to jako s čímkoli jiným: když čas není, je potřeba si ho udělat. Takže já jsem si prostě před pár lety řekl, že tím dosavadním stylem bych si většinu her v backlogu nikdy nezahrál, bylo třeba začít jednat. V pravidelnosti je síla, takže jsem si prostě každý den večer na hodinku k něčemu sednul. A nebo třeba na dvě. Když bavilo, tak na tři :-) O moc delší dobu nedávám, mám pak tendence mít zánět spojivek, nesmím do toho čumět moc dlouho v kuse. Ale prostě každý den aspoň kousek něčeho dám.

Osvědčilo se to, po těch hodinách denně to docela pěkně ubývá - ročně dokážu dohrát 30-50 her. Běžně mám rozehrané dvě až tři hry různých žánrů najednou a střídám je, abych se z něčeho podobně nezcvoknul, jako svého času z CP2077 :-) A navíc to prokládám sledováním filmů, čtením a volnočasovým programováním. Je potřeba pořád něco dělat!