DOGGY: litovat nebudes. Za me jsou remnanti hned za elden ringem, jedina hra, kde jsem si musel dat obcas pauzu, abych sklidnil tepovku a nedostal infarkt :)

NAGASAWA: zrovna ve sleve, tak uz mam .)

DOGGY: sbirat, tunit a kombinovat veci az do konce me bavilo tuhle v Remnant II

Dark Souls 3 / Steam Deck / 55 hodin / #dohrano
Naprostej masterpiece. První souls hra, kterou jsem dohrál až do konce. Imho neuvěřitelně dokonale technicky zpracovaná, protože na steam decku při locknutých 40 fps a vyšších středních detailech se nikdy ani větrák nazapnul, takže jsem to mohl hrát v pohodě i v posteli vedle spící manželky :) Za celou dobu hraní nepřišel ani jeden jedinej fps drop a to ta hra vypadá fakt krásně. Nejraději bych si teď znovu dal Bloodborne, kterej jsem kdysi na ps4 z nějakýho důvodu vzdal před koncem. Problém je, že Sony je asi alergická na peníze a PC verze asi jen tak nebude. Nezbývá než doufat :)

Borderlands 3 / PS5/ 77 hodin / #dohrano

Většinou v akčních/RPG hrách dřív nebo později přilnu k pár typům zbraní či útočných taktik a s těmi se nějak prokoušu zbytkem hry (my bad). Zároveň mi přijde, že výběr zbraní nebývá často nijak úchvatný (viz třeba RDR2, který byl jinak skvělý).

Nedávno jsem tedy zatoužil po hře, která by uspokojila moje looting needs (kdo by nechtěl stále objevovat nový a skvělý gear, že, my dopamine junkie brothers! ;). Vzpomněl jsem si na BL2, který jsem kdysi chvíli hrál, a po krátkém googlení zjistil, že BL3 by měla být ta nejpravější volba

Komiksová postapo arkádová atmosféra mě nejdřív uhranula, kdo by se nechtěl znovu narodit téměř bez penalizace, přežít pád z jakékoliv výšky, drandit v autíčkách po mapě a mít skoro neomezeně nábojů? Well... po čase já.

Byla to sranda, až dokud než přestala být sranda. Lootu požehnaně, ale málokdy něco, co bych chtěl vyměnit za stávající, vtipně debilní humor už pak byl spíš otravný, a byť byla k dispozici spousta sidequestů (tak jak to mají mazlíčci rádi), tak ke konci hry jsem je už ignoroval, obzvlášť pokud mě nutili procházet znovu mapu, kterou už mám za sebou.

S každou další obří lokací a hordou respawnujících se nepřátel jsem chtěl být dřív na konci.
Btw, poslední asi třetinu hry jsem dojel s OP "VexHelElEldZodEth" Breath of Dying, od které jsem to kolikrát schytal též :))

DLCs si asi (určitě) už nedám. BL4... kdo ví.

BL3 nechci rozhodně hanit, jak jsem říkal, byla to sranda, dokud to už sranda nebyla, ale určitě si zaslouží hezkých 7/10.

PS: Přijímám tipy na hry se spoustou zábavného lootu, který mě bude překvapovat až do konce ;)

The Witcher 3_ Wild Hunt PS4 dohráno na platinu.

Animal Well/17hod/PS5/ #dohrano

Tak už aby vyšlo DLC k Elden ringu, jelikož si potrebuju u něčeho odpočinout po téhle šílenosti 😄

Ne, bylo to skvělý a chtěl bych víc téhož 🙂

Dohrát hru trvalo asi 9 hodin a zbytek byl sběr trofejí a především vajec (samozřejmě dle návodu)

TOFI: taky
Senua's Saga: Hellblade 2 / Gamepass / 7h / #dohrano
Chtěl jsem to hrát po kouskách, až me budou bolet prsty z QTE v HiFi Rush, ale tak mě to vtáhlo, že jsem poslední hit Tango zase odložil.
Příběh je prostě super a je vidět, že nad tím přemýšleli. Dokonalá je audiovizuální stránka.
Ten zbytek je přesně tak, jak to kritizují ti, co tu hru odsuzují. Otázka je, komu to vadí.

Sekiro: Shadows Die Twice / 109 hodin / #dohrano

Nesnadno se opouští taková hra, ale dala mi už asi všechno. Jestli Dark Souls navždy změnily můj pohled na bojový systémy, tak Sekiro jen dokonal dílo. Šermířský duely jsou sice duši drásající, ale o to víc návykový, kdy se z každýho neúspěchu chcete okamžitě oklepat a zkusit to znovu. Je to určitě jedna z nejtěžších her, kterou když pochopíte a přijmete nabídnutou ruku, tak vám najednou začne připadat jednoduchá a NG+ projdete jako katana máslem.

Playing Kafka/1hod/Steam/ #dohrano
TOFI: dnes to na mě taky vyskočilo na Steamu.. ;) docela haluz adventurka

Playing Kafka / Steam / 1h / #dohrano

NAGASAWA: Je to tak :-) Ten dokument jsem si samozřejmě pustil už tehdy před lety, ale teď zpětně mě fascinovalo, jak moc na koleně vlastně všechny tyhle super hry vznikaly. Přitom to nebyl žádný indie projekt, když to přikryli DramWorks... No, dneska už se prostě všechno dělá jinak. Dřív to byla řekl bych mnohem větší prdel, stačí si jen vzít libovlnou z těch mnoha historek ohledně vzniku Doomu třeba.

LEGI: Ó, děkuji! Mé grafomanské srdéčko plesá :-)

Btw. s tím časem - ono je to jako s čímkoli jiným: když čas není, je potřeba si ho udělat. Takže já jsem si prostě před pár lety řekl, že tím dosavadním stylem bych si většinu her v backlogu nikdy nezahrál, bylo třeba začít jednat. V pravidelnosti je síla, takže jsem si prostě každý den večer na hodinku k něčemu sednul. A nebo třeba na dvě. Když bavilo, tak na tři :-) O moc delší dobu nedávám, mám pak tendence mít zánět spojivek, nesmím do toho čumět moc dlouho v kuse. Ale prostě každý den aspoň kousek něčeho dám.

Osvědčilo se to, po těch hodinách denně to docela pěkně ubývá - ročně dokážu dohrát 30-50 her. Běžně mám rozehrané dvě až tři hry různých žánrů najednou a střídám je, abych se z něčeho podobně nezcvoknul, jako svého času z CP2077 :-) A navíc to prokládám sledováním filmů, čtením a volnočasovým programováním. Je potřeba pořád něco dělat!

DEEFHA: Za rozvernou zmínku stojí i tehdy v menu ukryté Making of video, kde mě tehdy poměrně překvapila scéna, ve které tvůrci zvrací v koupelně do umyvadla. Díky tomu mi ta parta byla ještě sympatičtější

[BONUS] Making of The NeverhoOd Documentary
https://youtu.be/egt4MxVDVnI?si=I_5tTSq2SHT4bJ_4

DEEFHA: chci vám kolego jen předat nesoutěžní cenu poroty za podobně výpravný recenze

jen tak dál
(a soukromej smutník, že bych si taky přál mít trochu víc času na gamesy)

The Neverhood (1996) / Wine / 5 hodin / #dohrano

Leden 1997, pustiny Českomoravské vrchoviny. Doslova před pár týdny jsem si do PC (AMD K5-P90 :-)) pořídil CD-ROM mechaniku a zkoumám, co do ní strčit. V trafice náhodou narazím na první číslo KLANu - časopisu nové generace pro novou generaci (byl to profi diskmag na lisovaném cédéčku v papírových deskách, vydával ho ICE a byla to docela kultovní záležitost, kterou o pár let později zabil příchod Internetu). Mezi spoustou zajímavých věcí na CD-ROMu nacházím i herní novinky a v nich mě upoutá následující odstavec:

Steven Spielberg si odskočil od natáčení filmu The Lost World (Jurassic Park 2) a dal se na výrobu her. Jeho nová firma Dreamworks Interactive v těchto dnech vydává titul The Neverhood a pravděpodobně si vyslouží u všech časopisů v kolonce originalita stoprocentní hodnocení. Prozradíme jen, že na celé prostředí hry byly spotřebovány tři tuny (!) plastelíny. Ostatně, dokud nevyzkoušíte demoverzi (/demos/win95/nevrhood/), neuvěříte. Těšíme se, čím Spielberg překvapí příště.

Demoverzi samozřejmě ihned zkouším a i když na mé dýchavičné sestavě dost skřípe, tak je mi jasné, že takovouhle hru jsem ještě nikdy v životě neviděl. A že ji chci hrát celou až do konce.

Toliko nostalgický úvod :-) Tímhle způsobem se ke mě tehdy ostatně dostávala většina her - nejdřív bylo demíčko a když zaujalo, začalo shánění plné verze (záměrně nepíšu "kupování", protože... no, však si rozumíme). To mohlo někdy trvat docela dlouho, protože místní podmínky u nás v prdelákově nebyly úplně příznivé. Neverhood navíc nebyla zrovna masovka, takže jsem si na něj počkal pěkných pár měsíců, no ale pak! Pak jsem ho začal hrát a prakticky pořád v něm byl někde zakysnutý, protože ta hra byla prostě děsně divná :-)

Po výtvarné a zejména hudební stránce to byl a pořád je naprostý unikát, však to taky v tomhle směru sesbíralo kdejakou cenu. Ovšem po stránce herní to bylo takové... No, já jsem tehdy hrál hodně adventury a tohle byl taky adventura... Ale bez mluvení, bez textu a vlastně bez jakýchkoli ovládacích prvků, jen s kurzorem bez kontextu. Orientace v prostoru, kterým se přesouvalo pomocí videosekvencí (všechno bylo opravdu vytvořeno z plastelíny a skutečná kamera se v tom pohybovala, viz dokument o vzniku), nebyla úplně intuitivní. Znaky neznámého písma, na které se dalo tu a tam narazit, nedávaly žádný význam. Když už člověk narazil na místo, kde by je mohl uplatnit, tak se nic nestalo. Puzzly, kterých byla hra plná, vlastně nebyly samy o sobě obtížné - obtížné bylo pochopit, jak se vlastně puzzle ovládá a případně jak se k němu dostat.

Ale bylo to tak strašně hezké! Na každém kroku byly nějaké vtípky a gagy, hra vypadala jako oživlý animák (což vlastně byla pravda...), hudba byla prostě geniální a ani ten příběh, který během hraní postupně vyplouval a povrch, nebyl úplně nejhorší... Pokud si vzpomínám, tak jsem to tehdy nakonec nějak dohrál. Už si přesně nevybavím, jestli to bylo s návodem, ale pravděpodobně nakonec ano (i když si nevybavuju, že by u nás návod na Neverhood v nějakém časopisu vyšel). A tak když jsem si to teď chystal zahrát znovu, řekl jsem si, že to dám na vlastní pěst.

A dal jsem to :-) Kreslil jsem si zase plánky jako před třiceti lety u všeho, dost mi teda pomáhal foťák v mobilu, to je fakt báječný vynález... Díky tomu, že hra samotná není nijak extra dlouhá a i po tak dlouhé době jsem si naprostou většinu věcí pamatoval (Neverhood ve mě zanechal opravdu nesmazatelný dojem), jsem nakonec potřeboval pouhých pět hodin, abych se dostal k prvnímu ze dvou možných konců. Protože jsem si nezapomněl na vhodném místě uložit, dal jsem si nakonec i konec druhý, bylo to už jen pár minut navíc. Fotky tedy přikládám z obou konců (asi je poznat, který je dobrý a který špatný).

Když jsme u toho - Neverhood se aktuálně nedá legálně sehnat žáným jiným způsobem, než si na eBay koupit původní vydání. To ovšem jednak není úplně levná záležitost, ale hlavně pokud nemáte dobovou PC sestavu, tak budete mít problém s rozběháním na aktuálním hardware. Asi nejsnazším řešením je použít ScummVM, který od verze 1.7.0 podporuje i Neverhood. Případně pokud jako já máte Linux, tak tam lze Neverhood rozběhat vcelku bez problémů pod Wine (je potřeba použít profil pro Windows 95). A nebo, pokud jste masochisti, si můžete zahrát verzi pro první PlayStation, která pod názvem Klaymen Klaymen vyšla v roce 1998 pouze v Japonsku. Existuje pro ni patch, který překládá do angličtiny texty v menu atd., a i když se to celkově nehraje úplně špatně a ani to špatně nevypadá, v podstatě není důvod, aby to kdokoli hrál právě takhle :-)

Osobně si myslím, že pokud by si některá devadesátková hra zasloužila poctivý remaster, tak by to měl být právě Neverhood. Ale jsem si prakticky jistý, že se to nikdy nestane... A tak si aspoň zazpíváme!

The Neverhood - OST w/ Lyrics!
https://www.youtube.com/watch?v=1vzAewXCg6k

Senua's Saga: Hellblade II / gamepass / 9h / #dohrano