The Neverhood (1996) / Wine / 5 hodin / #dohranoLeden 1997, pustiny Českomoravské vrchoviny. Doslova před pár týdny jsem si do PC (AMD K5-P90 :-)) pořídil CD-ROM mechaniku a zkoumám, co do ní strčit. V trafice náhodou narazím na
první číslo KLANu - časopisu nové generace pro novou generaci (byl to profi diskmag na lisovaném cédéčku v papírových deskách, vydával ho ICE a byla to docela kultovní záležitost, kterou o pár let později zabil příchod Internetu). Mezi spoustou zajímavých věcí na CD-ROMu nacházím i
herní novinky a v nich mě upoutá následující odstavec:
Steven Spielberg si odskočil od natáčení filmu The Lost World (Jurassic Park 2) a dal se na výrobu her. Jeho nová firma Dreamworks Interactive v těchto dnech vydává titul The Neverhood a pravděpodobně si vyslouží u všech časopisů v kolonce originalita stoprocentní hodnocení. Prozradíme jen, že na celé prostředí hry byly spotřebovány tři tuny (!) plastelíny. Ostatně, dokud nevyzkoušíte demoverzi (/demos/win95/nevrhood/), neuvěříte. Těšíme se, čím Spielberg překvapí příště.Demoverzi samozřejmě ihned zkouším a i když na mé dýchavičné sestavě dost skřípe, tak je mi jasné, že takovouhle hru jsem ještě nikdy v životě neviděl. A že ji chci hrát celou až do konce.
Toliko nostalgický úvod :-) Tímhle způsobem se ke mě tehdy ostatně dostávala většina her - nejdřív bylo demíčko a když zaujalo, začalo shánění plné verze (záměrně nepíšu "kupování", protože... no, však si rozumíme). To mohlo někdy trvat docela dlouho, protože místní podmínky u nás v prdelákově nebyly úplně příznivé. Neverhood navíc nebyla zrovna masovka, takže jsem si na něj počkal pěkných pár měsíců, no ale pak! Pak jsem ho začal hrát a prakticky pořád v něm byl někde zakysnutý, protože ta hra byla prostě děsně divná :-)
Po výtvarné a zejména hudební stránce to byl a pořád je naprostý unikát, však to taky v tomhle směru sesbíralo kdejakou cenu. Ovšem po stránce herní to bylo takové... No, já jsem tehdy hrál hodně adventury a tohle byl taky adventura... Ale bez mluvení, bez textu a vlastně bez jakýchkoli ovládacích prvků, jen s kurzorem bez kontextu. Orientace v prostoru, kterým se přesouvalo pomocí videosekvencí (všechno bylo opravdu vytvořeno z plastelíny a skutečná kamera se v tom pohybovala, viz
dokument o vzniku), nebyla úplně intuitivní. Znaky neznámého písma, na které se dalo tu a tam narazit, nedávaly žádný význam. Když už člověk narazil na místo, kde by je mohl uplatnit, tak se nic nestalo. Puzzly, kterých byla hra plná, vlastně nebyly samy o sobě obtížné - obtížné bylo pochopit, jak se vlastně puzzle ovládá a případně jak se k němu dostat.
Ale bylo to tak strašně hezké! Na každém kroku byly nějaké vtípky a gagy, hra vypadala jako oživlý animák (což vlastně byla pravda...), hudba byla prostě geniální a ani ten příběh, který během hraní postupně vyplouval a povrch, nebyl úplně nejhorší... Pokud si vzpomínám, tak jsem to tehdy nakonec nějak dohrál. Už si přesně nevybavím, jestli to bylo s návodem, ale pravděpodobně nakonec ano (i když si nevybavuju, že by u nás návod na Neverhood v nějakém časopisu vyšel). A tak když jsem si to teď chystal zahrát znovu, řekl jsem si, že to dám na vlastní pěst.
A dal jsem to :-) Kreslil jsem si zase plánky jako před třiceti lety u všeho, dost mi teda pomáhal foťák v mobilu, to je fakt báječný vynález... Díky tomu, že hra samotná není nijak extra dlouhá a i po tak dlouhé době jsem si naprostou většinu věcí pamatoval (Neverhood ve mě zanechal opravdu nesmazatelný dojem), jsem nakonec potřeboval pouhých pět hodin, abych se dostal k prvnímu ze dvou možných konců. Protože jsem si nezapomněl na vhodném místě uložit, dal jsem si nakonec i konec druhý, bylo to už jen pár minut navíc. Fotky tedy přikládám z obou konců (asi je poznat, který je dobrý a který špatný).
Když jsme u toho - Neverhood se aktuálně nedá legálně sehnat žáným jiným způsobem, než si na eBay koupit původní vydání. To ovšem jednak není úplně levná záležitost, ale hlavně pokud nemáte dobovou PC sestavu, tak budete mít problém s rozběháním na aktuálním hardware. Asi nejsnazším řešením je
použít ScummVM, který od verze 1.7.0 podporuje i Neverhood. Případně pokud jako já máte Linux, tak tam lze Neverhood rozběhat vcelku bez problémů pod Wine (je potřeba použít profil pro Windows 95). A nebo, pokud jste masochisti, si můžete zahrát verzi pro první PlayStation, která pod názvem
Klaymen Klaymen vyšla v roce 1998 pouze v Japonsku. Existuje pro ni patch, který překládá do angličtiny texty v menu atd., a i když se to celkově nehraje úplně špatně a ani to špatně nevypadá, v podstatě není důvod, aby to kdokoli hrál právě takhle :-)
Osobně si myslím, že pokud by si některá devadesátková hra zasloužila poctivý remaster, tak by to měl být právě Neverhood. Ale jsem si prakticky jistý, že se to nikdy nestane... A tak si aspoň zazpíváme!
The Neverhood - OST w/ Lyrics!https://www.youtube.com/watch?v=1vzAewXCg6k
