NAGASAWA: Je to tak :-) Ten dokument jsem si samozřejmě pustil už tehdy před lety, ale teď zpětně mě fascinovalo, jak moc na koleně vlastně všechny tyhle super hry vznikaly. Přitom to nebyl žádný indie projekt, když to přikryli DramWorks... No, dneska už se prostě všechno dělá jinak. Dřív to byla řekl bych mnohem větší prdel, stačí si jen vzít libovlnou z těch mnoha historek ohledně vzniku Doomu třeba.

LEGI: Ó, děkuji! Mé grafomanské srdéčko plesá :-)

Btw. s tím časem - ono je to jako s čímkoli jiným: když čas není, je potřeba si ho udělat. Takže já jsem si prostě před pár lety řekl, že tím dosavadním stylem bych si většinu her v backlogu nikdy nezahrál, bylo třeba začít jednat. V pravidelnosti je síla, takže jsem si prostě každý den večer na hodinku k něčemu sednul. A nebo třeba na dvě. Když bavilo, tak na tři :-) O moc delší dobu nedávám, mám pak tendence mít zánět spojivek, nesmím do toho čumět moc dlouho v kuse. Ale prostě každý den aspoň kousek něčeho dám.

Osvědčilo se to, po těch hodinách denně to docela pěkně ubývá - ročně dokážu dohrát 30-50 her. Běžně mám rozehrané dvě až tři hry různých žánrů najednou a střídám je, abych se z něčeho podobně nezcvoknul, jako svého času z CP2077 :-) A navíc to prokládám sledováním filmů, čtením a volnočasovým programováním. Je potřeba pořád něco dělat!

DEEFHA: Za rozvernou zmínku stojí i tehdy v menu ukryté Making of video, kde mě tehdy poměrně překvapila scéna, ve které tvůrci zvrací v koupelně do umyvadla. Díky tomu mi ta parta byla ještě sympatičtější

[BONUS] Making of The NeverhoOd Documentary
https://youtu.be/egt4MxVDVnI?si=I_5tTSq2SHT4bJ_4

DEEFHA: chci vám kolego jen předat nesoutěžní cenu poroty za podobně výpravný recenze

jen tak dál
(a soukromej smutník, že bych si taky přál mít trochu víc času na gamesy)

The Neverhood (1996) / Wine / 5 hodin / #dohrano

Leden 1997, pustiny Českomoravské vrchoviny. Doslova před pár týdny jsem si do PC (AMD K5-P90 :-)) pořídil CD-ROM mechaniku a zkoumám, co do ní strčit. V trafice náhodou narazím na první číslo KLANu - časopisu nové generace pro novou generaci (byl to profi diskmag na lisovaném cédéčku v papírových deskách, vydával ho ICE a byla to docela kultovní záležitost, kterou o pár let později zabil příchod Internetu). Mezi spoustou zajímavých věcí na CD-ROMu nacházím i herní novinky a v nich mě upoutá následující odstavec:

Steven Spielberg si odskočil od natáčení filmu The Lost World (Jurassic Park 2) a dal se na výrobu her. Jeho nová firma Dreamworks Interactive v těchto dnech vydává titul The Neverhood a pravděpodobně si vyslouží u všech časopisů v kolonce originalita stoprocentní hodnocení. Prozradíme jen, že na celé prostředí hry byly spotřebovány tři tuny (!) plastelíny. Ostatně, dokud nevyzkoušíte demoverzi (/demos/win95/nevrhood/), neuvěříte. Těšíme se, čím Spielberg překvapí příště.

Demoverzi samozřejmě ihned zkouším a i když na mé dýchavičné sestavě dost skřípe, tak je mi jasné, že takovouhle hru jsem ještě nikdy v životě neviděl. A že ji chci hrát celou až do konce.

Toliko nostalgický úvod :-) Tímhle způsobem se ke mě tehdy ostatně dostávala většina her - nejdřív bylo demíčko a když zaujalo, začalo shánění plné verze (záměrně nepíšu "kupování", protože... no, však si rozumíme). To mohlo někdy trvat docela dlouho, protože místní podmínky u nás v prdelákově nebyly úplně příznivé. Neverhood navíc nebyla zrovna masovka, takže jsem si na něj počkal pěkných pár měsíců, no ale pak! Pak jsem ho začal hrát a prakticky pořád v něm byl někde zakysnutý, protože ta hra byla prostě děsně divná :-)

Po výtvarné a zejména hudební stránce to byl a pořád je naprostý unikát, však to taky v tomhle směru sesbíralo kdejakou cenu. Ovšem po stránce herní to bylo takové... No, já jsem tehdy hrál hodně adventury a tohle byl taky adventura... Ale bez mluvení, bez textu a vlastně bez jakýchkoli ovládacích prvků, jen s kurzorem bez kontextu. Orientace v prostoru, kterým se přesouvalo pomocí videosekvencí (všechno bylo opravdu vytvořeno z plastelíny a skutečná kamera se v tom pohybovala, viz dokument o vzniku), nebyla úplně intuitivní. Znaky neznámého písma, na které se dalo tu a tam narazit, nedávaly žádný význam. Když už člověk narazil na místo, kde by je mohl uplatnit, tak se nic nestalo. Puzzly, kterých byla hra plná, vlastně nebyly samy o sobě obtížné - obtížné bylo pochopit, jak se vlastně puzzle ovládá a případně jak se k němu dostat.

Ale bylo to tak strašně hezké! Na každém kroku byly nějaké vtípky a gagy, hra vypadala jako oživlý animák (což vlastně byla pravda...), hudba byla prostě geniální a ani ten příběh, který během hraní postupně vyplouval a povrch, nebyl úplně nejhorší... Pokud si vzpomínám, tak jsem to tehdy nakonec nějak dohrál. Už si přesně nevybavím, jestli to bylo s návodem, ale pravděpodobně nakonec ano (i když si nevybavuju, že by u nás návod na Neverhood v nějakém časopisu vyšel). A tak když jsem si to teď chystal zahrát znovu, řekl jsem si, že to dám na vlastní pěst.

A dal jsem to :-) Kreslil jsem si zase plánky jako před třiceti lety u všeho, dost mi teda pomáhal foťák v mobilu, to je fakt báječný vynález... Díky tomu, že hra samotná není nijak extra dlouhá a i po tak dlouhé době jsem si naprostou většinu věcí pamatoval (Neverhood ve mě zanechal opravdu nesmazatelný dojem), jsem nakonec potřeboval pouhých pět hodin, abych se dostal k prvnímu ze dvou možných konců. Protože jsem si nezapomněl na vhodném místě uložit, dal jsem si nakonec i konec druhý, bylo to už jen pár minut navíc. Fotky tedy přikládám z obou konců (asi je poznat, který je dobrý a který špatný).

Když jsme u toho - Neverhood se aktuálně nedá legálně sehnat žáným jiným způsobem, než si na eBay koupit původní vydání. To ovšem jednak není úplně levná záležitost, ale hlavně pokud nemáte dobovou PC sestavu, tak budete mít problém s rozběháním na aktuálním hardware. Asi nejsnazším řešením je použít ScummVM, který od verze 1.7.0 podporuje i Neverhood. Případně pokud jako já máte Linux, tak tam lze Neverhood rozběhat vcelku bez problémů pod Wine (je potřeba použít profil pro Windows 95). A nebo, pokud jste masochisti, si můžete zahrát verzi pro první PlayStation, která pod názvem Klaymen Klaymen vyšla v roce 1998 pouze v Japonsku. Existuje pro ni patch, který překládá do angličtiny texty v menu atd., a i když se to celkově nehraje úplně špatně a ani to špatně nevypadá, v podstatě není důvod, aby to kdokoli hrál právě takhle :-)

Osobně si myslím, že pokud by si některá devadesátková hra zasloužila poctivý remaster, tak by to měl být právě Neverhood. Ale jsem si prakticky jistý, že se to nikdy nestane... A tak si aspoň zazpíváme!

The Neverhood - OST w/ Lyrics!
https://www.youtube.com/watch?v=1vzAewXCg6k

Senua's Saga: Hellblade II / gamepass / 9h / #dohrano

McPixel 3/ Gamepass /10h/ #dohrano
Humorná parodie na různé videoherní žánry. McPixel zachraňuje, likviduje bomby, všechny kope do rozkroku a všechno je v rozlišení 320x200 nebo tak nějak.
Moc jsem od toho nečekal, ale jako lehká zábava když se jednomu nechce nic náročného to posloužilo.

Tohle není do #dohrano, jen se chci pochlubit další platinou :-) Astro's Playroom jsem dohrál už loni (začal jsem ovšem hrát už v roce 2021, jak je vidět), vysbíráno a odemčeno jsem měl nakonec všechno co šlo. Zbývaly mi ale takové ty trofeje typu "na správném místě skoč do fontány", "sestřel lukem protivníkův projektil" a podobné kravinky. No a když jsem si dneska přečetl, že na podzim bude pokračování resp. plnotučná Astro hra, tak jsem to chtěl definitivně uzavřít. Na hoďku jsem si k tomu sednul s Portalem a bylo vymalováno.

A mimochodem - ta hra je pořád naprosto geniální. Hrozně moc se těším na Astro Bot!

PALADIUS: cetl jsem fallou2 a rikal jsem si, co to bylo za speed run, nez se mi nacetly obrazky :)

FlatOut 2 / 12 hodin / #dohrano

Co dodat, kult :)

JUNGLER: ¯\_(ツ)_/¯

PALADIUS: = hele tak moc mě to nebavilo, že jsem to celý dohrál a hned jdu na druhej díl :D

NAGASAWA: hele, google poradil - zmrazit talismanem, najít, kde má zadek a purgnout :-)

přidávám ještě jeden screenshot hlavního antagonisty :-)

LEFTY: Sanguine Dancer byla hrozna svine, ale jak jsem tak koukal, tak to byla potvora z DLC, ktera mela zneprijemnovat zivot az pozdeji a holt jsme ji schytali na prvni dobrou.

Ghostwire: Tokyo / PS5 / 25 hodin / #dohrano
Hele, asi nebudu sdílet všeobecný nadšení. Co mě u té hry udrželo do konce byla estetika Tokya, jinak bych to asi odložil. Vizuálně je to mazec, ale podráží si to nohy věčnou tmou a deštěm. Haptika mě spíš srala, zejména při "grabbing cores". Příběh nezvládají vyprávět zajímavě, snažil jsem se furt něčemu zabránit, ale nevěděl jsem proč. Konec to teda hodně vylepšil, ale too little, too late.
Co musím vyzdvihnout jsou japonské blbinky okolo - krmení psů, drbání koček, nákupy v konbini, kousky nesouvisejících informací okolo. Nejvíc jsem byl urvanej z toho, jak japonskou duchařskou mystiku yokai využili k designu monster, to byla krása (ale fuck you very much, Sanguine Dancer).

Hellblade: Senua's Sacrifice / 13 hodin / #dohrano

Omlouvám se všem zdejším milovníkům walking simulátorů a severské mytologie, ale neoslovilo mě ani jedno. Jasně, je to spíš takový storytelling, tudíž primitivní dvoutlačítkový combat a nenáročné hádanky chápu, gameplay totiž hraje druhé housle. Na druhou stranu, moc hezky se na to kouká a s 7.1 sluchátky je to fakt audio slast. Zdráhám se podobné typy děl brát jako hry, za mě je to spíš takový interaktivní film. To ale není kritika - jen prostě nejsem cílovka.

Každopádně, už se mi stahuje dvojka. na UE5 jsem fakt zvědavej, z videí to vypadá nádherně...

Indika / 5 hodin / PS5 / #dohrano

Indika je nezávislým projektem ruského studia Odd Meter, odehrávající se v alternativním Rusku devatenáctého století. Zhruba rok před dokončením projektu zahájilo Rusko útok na Ukrajinu. Ze země utekly stovky tisíc Rusů. Někteří jen před tím, aby nemuseli narukovat zatímco dál v hostitelských zemích velebí Putina. Naopak řada Rusů utekla před režimem a obavou z perzekucí při utahování šroubů. Mezi druhou skupinu patřila většina osazenstva studia, jehož vedoucí okomentoval situaci tak, že žijí v noční můře a v situaci, která neměla nikdy nastat. S rozpracovanou Indikou se 14 vývojářů usadilo v Kazachstánu a Indiku dokončilo.

Jak se momentálně ukazuje, tak odchod byl evidentně dobrým nápadem, protože s tématy které Indika řeší by si studio v Rusku vykoledovalo leda tak řadu problémů. Proč? Indika totiž sleduje osudy stejnojmenné pravoslavné sestry, kdy scénář tepe jak do církve, tak do nastavení ruského světa a vykresluje ho jako surrealistické a poměrně depresivní peklo plné bizarních výjevů, které mají odraz nejen v ruské literatuře.

Indika je poměrně krátkou hrou. Pohodlně se vejdete do nějakých 3-5 hodin. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat, tak k Inside ve 3D s několika víceméně primitivními hádankami. Po uvedení traileru jsem měl upřímně trochu vyšší očekávání. Úvod v klášteře působí fantasticky a já si říkal, že to vypadá na nenápadný herní a poměrně originální klenot, ale po chvíli vás sestra představená vypustí do světa a Indice začne padat řetěz a promění se ve víceméně tuctovou adventuru, kdy putujete, potkáváte bizarní výjevy, taháte za páky, šplháte a řešíte stokrát viděné puzzly.

Co ovšem Indiku posouvá postupem času nad průměr podobných nezávisláren je naprosto precizní ruský dabing, zabarvení hlasu hlavní hrdinky, její mimika, permanentní pocit zmaru a závěr, který je tak sympaticky šílený, že mě nakonec mrzelo, že pouť Indiky tak rychle skončila. Pokud by se historie vydal jiným směrem, studio se částečně nerozpadlo a tahle ruská parta mohla do Indiky investovat víc času, prostředků a nápadů víc vizuálních nápadů tak by to byl nezapomenutelný kousek.

Pomrkávání od vývojářů pro trophy hunters pobavilo. Platina s názvem Chamtivost pobavila, stejně jako trofej za vyhnutí se screenshotům v určitém momentu s názvem Zdrženlivost.

8/10

SWAMP_ASS: Ja sem nekdy vloni taky dal Hades jako dohrano, kdyz jsem udelal uspesny pruchod, ale pak jsem to hral dal a zjistil, ze to je vlastne jen konec zacatku. Je tam jeste hrozne moc co objevovat a delat.