FRIZER: kontra! :D
Ghost of Tsushima Director´s cut / PC / 97 hodin / #dohradno

vsichni jsou mrtvi Jine. mama, tata, kamos z detsvi Ryuzo, kovar Taka, vsichni mongolove, roninove, banditi, prasata i medvedi.
samanka z Iki ostrova je taky mrtva. ano i Khan. i strycek Shimura je mrtvy, vsichni jsou UZ MRTVI JINE!
jsem chronicky nedohravac, takze nejvetsi poctou kterou muzu hre udelit je, ze ji ne jen dohraju, ja ji vyzobam! ani otaznicek na mape nezustal.
mam vsechny mece, haiku, oltare, chramy, proste vsechno. od zakoupeni jsem skoro nic jineho nehral. jen na sbirani zastav a kompletovani celenek jsem se vykaslal, to uz by byl fakt autismus :)

k cemu to prirovnat, je to jako read dead redemption riznute zaklinacem 3 a ponechane v laskave peci akiry kurasawy. trek to yomi z toho uplne smrdi.svet je oproti zminenemu rdr2 prazdnejsi ale zatracene rozsahlejsi. a uz to ze to srovnavam s dvema legendama za neco hovori. hra se celou dobu drzi na podivuhodne hranici jeste-ne-kyce at pribehem tak prostredim. na pet let starou hru ktera si fest vypomaha svetlem a stiny tam kde absentuji modely a textury, nabizi malebna zakouti, nadherne vyhledy a proste je to cele k sezrani (ted pri psani na to koukam, ja tyvole vyfotil stosedesat screenshotu! totalni rekord). soubojovy system je neco mezi assasins creen prvnich dilu a batman arkham asylum ackoliv to nema ten zavedeny rytmus a clovek se obcas musi poradne ohanet. lehci rpg rovinu ktera vam odemyka ruzne neblokovatelne utoky a hlavne ctyri bojove styly proti mec/stit/kopi/prerostle-hovado je radost objevovat. stejne tak vylepsovani gearu, barveni... proste och.
boj je vubec radost, z Jina se postupem stane chodici japonske baletni reznictvi a i po temer sto hodinach se to proste neomrzelo. at souboje s vice protivniky nebo jeden na jednoho, kdy se hra prepne do pohledu skoro-ze-strany. po dokonceni hry jsem si vsechny souboje z questu six blades of Kojiro hodil jeste jednou. ano, az takhle! :)

na druhou stranu, a budu si remcat! na pc portu chyby jsou. nektere jsou uz vyresene, treba vypadky textur kuze. nektere jsou zabavne, dvakrat se mi stalo ze jsem vyvrazdil tabor, stojim uprostred deseti mrtvol, pusti se cutscena a v prvni vterine se nepratele objevi stojici a znova instante vsichni umrou :) pripadne sedlak, ktery vesnici sverepe okopava drevenou podlahu uvnitr domu. jine, jako prolinajici se objekty, nebo ptak tvrdosijne letici proti zdi, vyvolaji usklebek. jednou jsem musel restartovat quest ktery se sekl a skript nezareagoval (musel jsem dogooglit). zadna hruza, ale cekal bych ze tohle uz bude osetrene kdyz se nestydi rict si o 60 ecek... a trosilililinku me mrzi ze nebyl vetsi duraz na linku samurai a jeho cest vs ghost a traveni nepratel a s tim nejak spojene vetveni pribehu, tj. znovuhratelnost za hodneho/spatneho. v podstate je jedno jestli kuchate nepratele ve stinech nebo je cestne zvete na souboj, vyusteni pribehu ani hratelnost to neovlivni. za celou hru byla jedina skutecne 'moje' volba v jedinem questu, zda zachranim manzela vesnicanky, nebo vesnickeho mnicha.

sumasumarum: nejlip utracene penize za posledni dobu. necham si to uzrat a vratim se k tomu v newgame+ rezimu. skvost. a pak ze nejdou delat rozsahle singleplayerovky!
takze nemilej nezlatej ubisofte, uz ted si muzes strcit toho sveho dvoumetroveho cernoskeho samuraie doprdele! :D
for the Ghost!

... ale ta nemoznost prekstakovat dialogy, zvlast u stopadesate stejne animace dekujiciho vesnicana zachraneneho ze spraru mongolu nahodne po ceste, to je fakt k posrani, to rozhodne ano.

Ghost of Tsushima Director´s cut/ PS5/ 48 hodin/ #dohrano

Ale je, dobré to bylo. Akorát je ta hra možná až moc velká a roztahaná ve svůj neprospěch. Chvílema už jsem se nudil, jelikož mám obsesi vysbírávat otazníčky a vedlejší úkoly. Je tam toho prostě moc. Stylizace prostředí byla chvílema nádherná, chvílema mi nic neříkala. Nejvíce se mi líbilo prostředí ze třetího aktu. První akt jsem prošel komplet, pak jsem odskočil zkompletovat DLC, tím jsem byl v aktu dvě trochu overpowered, aby se to v posledním, třetím aktu opět trochu srovnalo. Co hra dělá skvěle je dávkování schopností a různých vychytávek, které postupně objevujete celou hru. Vedlejší úkoly a hlavně úkoly vašich společníků jsou skvěle napsané a dobře zakončené. Kosmetická výbava je možná až zbytečně monumentální, ale pro fashion úchyly to musí být super. Soubojový systém výborný. Co mě nebetyčně štvalo, a co do her dle mého nepatří, je nemožnost přeskakování, nebo alespoň posouvání dialogů. Celou hru bych trochu stlačil na menší plochu a přidal o něco rychlejší tempo, ale většinu jsem si užil. Kdybych hodnotil, tak 83/100.

PSY_CHAOTIC: Ne, nic ti neunikne...akorat se Leon po dvojce pridal k US special agentum spadajicich primo pod Prezidenta....nebo tak neco....vic vedet netreba.

PSY_CHAOTIC: Je to jedna z nejlepsich akcnich adventur vubec, s level designen z jineho sveta.

Resident Evil 2/18 hodin/#dohrano
Mám za sebou dohranej Resident Evil 2 (remake) za obě postavy a nevim. Před nějakou dobou jsem dohrál sedmičku a mám z toho podobnej pocit, ač mám rád single player příběhový hororový hry a ty resident hry od pohledu vypadaj strašně super, cool, nabušeně graficky, akcí, ale když to pak hraju, tak je to vždy taková kombinace toho, kdy mě to chvíli fakt baví, všechno super, nemůžu se od toho odtrhnout a v jistej moment se to zlomí a mám sto chutí to vypnout a pustit cokoliv jinýho. A pak vždy trvá docela dlouho, než to zase zapnu. Super akční sekvence střídá nuda a šed, když prolejzám spoustu podobnejch místostí, hledám tam jednu kravinu a nemůžu ji najít. Anebo občas takový těžkopádný bossfighty, kde se na dlouho zaseknu. Postava se pohybuju jak v nějakym lacinym walking simulatoru, neumí se skrčit, uhnout, běh je taková rychlá chůze. A místo nějakejch lekaček, který ač můžou působit lacině, tak kýble krve, vnitřností a hnusu, což je pro mě lacinost na entou. V knihovně na mě čeká ještě remake třetího dílu + osmička, ale to asi přijde na řadu zase po delší době. Očekávám skoro to samý.

DOGGY: BL3 dlc jsou vsechna znatelne lepsi, nez zakladni hra. Wonderlands zakladni hra je znatelne lepsi, nez borderlands 3 (a wonderlands dlc je zlo, jez nekupovat). Asi je lepsi si od toho dat chvilku, kdyz te 3ka unudila, ale casem bych to doporucil :)

The Pedestrian/3hod/PS5/ #dohrano
Pěkná logická hra, poslední level byl skvelej, škoda že nebyl krapet delší 🙂

Streets of Rage 4/ PS5/ 3 hodiny/ #dohrano

Součást Ps Plus Essential. Krásná retro jednohubka, která je tak těžká, jak si ji uděláte. Klasický beat-em-up jsem miloval (Haggar ve Final Fight ftw) a jak na automatech tak na mame emulátoru jsem se jich něco nahrál. Tohle je prostě to samý akorát v hezčí grafice. Dá se to celý projít za 2 hodiny bez extra challenge, naopak když chcete platinu tak s tím asi musíte zcela srůst. Určitě se k tomu budu vracet.

Gris/Steamdeck/4 hodiny/ #dohrano
Další rest za mnou. Radši ani nechci vědět, na kolika platformách tuhle hru vlastním a nikdy jsem ji nespustil. A už jen kvůli vizuálu a hudbě jsem rád, že se to konečně povedlo. A ještě pěkně, když nám autoři odhalili novou hru.

Sanitarium (1998) / Wine / 10 hodin / #dohrano

O dva roky starší Neverhood mě nějak navnadil, takže jsem se rozhodl v bezedných hlubinách devadesátkových adventur ještě chvíli setrvat. Sanitarium se ke mě tehdy dostalo tradiční cestou tentokrát ne přes demíčko, ale přes recenzi ve Score nebo Levelu. Zaujal mě vizuální styl a hororový žánr, do té doby jsem totiž nic takového myslím nehrál. Ovšem když jsem zjistil, že tahle hra je třícédéčková, neudělalo mi to radost. Tři vypalovaná cédéčka znamenaly troje peníze :-) Tehdy u nás za pálenku chtěl místní pirát myslím stopade, což dohromady dělalo skoro pětikilo a to na mě tou dobou bylo prostě hodně. Naštěstí hra zaujala i mého bratrance, takže jsme se složili a pořídili si ji dohromady. Což se tedy nakonec ukázalo jako ne úplně dobrý nápad...

Začali jsme tehdy hrát po večerech u mě a celkem brzy jsme se dostali do fáze, že si hra řekla o druhé cédéčko. Hráli jsme tedy z něj, ale pak nás napadlo, že to první cédéčko by si mohl vzít domů i bratranec a začít si hrát u sebe znovu od začátku (tehdy se hrálo všechno pořád dokola). Tak se i stalo, ale následně samozřejmě došlo k situaci, že si hra o druhé cédéčko řekla i u bratrance, který bydlel na druhém konci městečka. Jenže já, i když jsem mezitím zdárně pokračoval ve hraní druhého cédéčka (a průběžně jsem bratrance nadšeně informoval telefonem (pevná linka!), na co jsem zase přišel), jsem se přece jen ještě nedostal na třetí cédéčko, takže jsem bratranci to druhé prostě poskytnout nemohl a hlavně nechtěl... No, byla z toho trochu zlá krev, ale snad jsme se myslím nakonec ani nepoprali :-D

Hra by za nějakou menší potyčku ale myslím docela stála. Byla úžasná! Fantasmagorické předrenderované vizuály byly neuvěřitelně detailní a propracované, všechny postavy byly kompletně namluvené, cutscény ve formě FMV navozovaly skutečně cinematický dojem, příběh byl temný a šokující, prostředí jednotlivých kapitol patřičně obskurní, puzzle byly z těch obtížnějších a celkově to bylo docela náročné na hraní. Spousta textu k prostudování (bez titulků jsem to nedal ani teď), nutnost opakovaného prozkoumávání prostředí, pixel hunting (předměty k sebrání ani místa k interakcí nejsou nijak zvýrazněná), špatně ovladatelné "akční" sekvence... Ale to nám tehdy samozřejmě vůbec nevadilo, právě naopak. Těšili jsme se na každou další hádanku a kapitolu, do které jsme po jejím zdolání postoupili.

Při mém hraní teď po pětadvaceti letech jsem měl pocity podobné, protože jsem už stačil skoro všechno zapomenout :-) Sanitarium je poměrně dlouhá a komplikovaná adventura, takže jsem "po paměti" jel jen úplně na začátku, ale hodně rychle jsem se dostal k prvnímu zákysu. Naštěstí není obtížné rozlousknout herní styl, tzn. co tak asi můžete očekávat, kde co najít a co s tím udělat. To většinou stačí, protože míst a předmětů k interakci je v každé kapitole jen několik, kombinace předmětů mezi sebou v inventáři se nekonají a ze všeho nejvíc času nakonec zabere proklikání rozhovorů s postavami, kterých je poměrně hodně. A většinou je potřeba postupem v konverzaci něčeho dosáhnout, takže vynechat to nejde. Na druhou stranu když si během rozhovorů děláte poznámky, tak získáte indicie pro většinu hádanek. A to se rozhodně hodí.

Každopádně mě potěšilo, jak dobře Sanitarium pořád vypadá. Nejvíc samozřejmě utrpěly FMV sekvence: u nich jsem si až teprve teď na displeji notebooku uvědomil, že jsou prokládané (z důvodu úspory dat na CD a výkonu pro dekódování), což tehdy na CRT zřejmě nebylo tolik vidět. Předrenderované prostředí i postavy jsou ale pořád parádní, má to styl a potřebnou temnou atmosféru. Něco málo k vývoji zde, je to docela zajímavé čtení: https://www.gamedeveloper.com/design/postmortem-dreamforge-s-i-sanitarium-i-. Ohledně možnosti hraní je oproti Neverhoodu tentokrát situace mnohem lepší: Sanitarium je k dispozici na GOG, Steamu a dokonce i jako Android port. Případně ho zvládne i ScummVM a pod Linuxem ho lze rozjet i tradičně přes Wine, nejlépe takhle funguje GOG verze. Vyzkoušeno za vás.

Dokud jsem na téhle vlně, musím toho využít. Jako další adventuru si teď tedy dám The X-Files Game - prazvláštní FMV doplněk k mému doteď nejoblíbenějšímu seriálu. De facto je to jeden samostatný interaktivní díl, v němž hrají herci ze seriálu, má to kanonickou zápletku, hudbu složil Mark Snow a tak. Celé je to naprosto profesionálně natočené i zrežírované (ovšem jako hra už je to slabší...), je to na sedm (!) cédéček, byla to moje úplně první krabicovka, kterou jsem si kdy koupil. Mám ji doteď (fotky budou) a z různých důvodů jsem ji nikdy nedohrál. A to je potřeba napravit! :-)