Sanitarium (1998) / Wine / 10 hodin / #dohranoO dva roky starší
Neverhood mě nějak navnadil, takže jsem se rozhodl v bezedných hlubinách devadesátkových adventur ještě chvíli setrvat. Sanitarium se ke mě tehdy dostalo tradiční cestou tentokrát ne přes demíčko, ale přes recenzi ve Score nebo Levelu. Zaujal mě vizuální styl a hororový žánr, do té doby jsem totiž nic takového myslím nehrál. Ovšem když jsem zjistil, že tahle hra je třícédéčková, neudělalo mi to radost. Tři vypalovaná cédéčka znamenaly troje peníze :-) Tehdy u nás za pálenku chtěl místní pirát myslím stopade, což dohromady dělalo skoro pětikilo a to na mě tou dobou bylo prostě hodně. Naštěstí hra zaujala i mého bratrance, takže jsme se složili a pořídili si ji dohromady. Což se tedy nakonec ukázalo jako ne úplně dobrý nápad...
Začali jsme tehdy hrát po večerech u mě a celkem brzy jsme se dostali do fáze, že si hra řekla o druhé cédéčko. Hráli jsme tedy z něj, ale pak nás napadlo, že to první cédéčko by si mohl vzít domů i bratranec a začít si hrát u sebe znovu od začátku (tehdy se hrálo všechno pořád dokola). Tak se i stalo, ale následně samozřejmě došlo k situaci, že si hra o druhé cédéčko řekla i u bratrance, který bydlel na druhém konci městečka. Jenže já, i když jsem mezitím zdárně pokračoval ve hraní druhého cédéčka (a průběžně jsem bratrance nadšeně informoval telefonem (pevná linka!), na co jsem zase přišel), jsem se přece jen ještě nedostal na třetí cédéčko, takže jsem bratranci to druhé prostě poskytnout nemohl a hlavně nechtěl... No, byla z toho trochu zlá krev, ale snad jsme se myslím nakonec ani nepoprali :-D
Hra by za nějakou menší potyčku ale myslím docela stála. Byla úžasná! Fantasmagorické předrenderované vizuály byly neuvěřitelně detailní a propracované, všechny postavy byly kompletně namluvené, cutscény ve formě FMV navozovaly skutečně cinematický dojem, příběh byl temný a šokující, prostředí jednotlivých kapitol patřičně obskurní, puzzle byly z těch obtížnějších a celkově to bylo docela náročné na hraní. Spousta textu k prostudování (bez titulků jsem to nedal ani teď), nutnost opakovaného prozkoumávání prostředí, pixel hunting (předměty k sebrání ani místa k interakcí nejsou nijak zvýrazněná), špatně ovladatelné "akční" sekvence... Ale to nám tehdy samozřejmě vůbec nevadilo, právě naopak. Těšili jsme se na každou další hádanku a kapitolu, do které jsme po jejím zdolání postoupili.
Při mém hraní teď po pětadvaceti letech jsem měl pocity podobné, protože jsem už stačil skoro všechno zapomenout :-) Sanitarium je poměrně dlouhá a komplikovaná adventura, takže jsem "po paměti" jel jen úplně na začátku, ale hodně rychle jsem se dostal k prvnímu zákysu. Naštěstí není obtížné rozlousknout herní styl, tzn. co tak asi můžete očekávat, kde co najít a co s tím udělat. To většinou stačí, protože míst a předmětů k interakci je v každé kapitole jen několik, kombinace předmětů mezi sebou v inventáři se nekonají a ze všeho nejvíc času nakonec zabere proklikání rozhovorů s postavami, kterých je poměrně hodně. A většinou je potřeba postupem v konverzaci něčeho dosáhnout, takže vynechat to nejde. Na druhou stranu když si během rozhovorů děláte poznámky, tak získáte indicie pro většinu hádanek. A to se rozhodně hodí.
Každopádně mě potěšilo, jak dobře Sanitarium pořád vypadá. Nejvíc samozřejmě utrpěly FMV sekvence: u nich jsem si až teprve teď na displeji notebooku uvědomil, že jsou prokládané (z důvodu úspory dat na CD a výkonu pro dekódování), což tehdy na CRT zřejmě nebylo tolik vidět. Předrenderované prostředí i postavy jsou ale pořád parádní, má to styl a potřebnou temnou atmosféru. Něco málo k vývoji zde, je to docela zajímavé čtení:
https://www.gamedeveloper.com/design/postmortem-dreamforge-s-i-sanitarium-i-. Ohledně možnosti hraní je oproti Neverhoodu tentokrát situace mnohem lepší: Sanitarium je k dispozici na GOG, Steamu a dokonce i jako Android port. Případně ho zvládne i ScummVM a pod Linuxem ho lze rozjet i tradičně přes Wine, nejlépe takhle funguje GOG verze. Vyzkoušeno za vás.
Dokud jsem na téhle vlně, musím toho využít. Jako další adventuru si teď tedy dám
The X-Files Game - prazvláštní FMV doplněk k mému doteď nejoblíbenějšímu seriálu. De facto je to jeden samostatný interaktivní díl, v němž hrají herci ze seriálu, má to kanonickou zápletku, hudbu složil Mark Snow a tak. Celé je to naprosto profesionálně natočené i zrežírované (ovšem jako hra už je to slabší...), je to na sedm (!) cédéček, byla to moje úplně první krabicovka, kterou jsem si kdy koupil. Mám ji doteď (fotky budou) a z různých důvodů jsem ji nikdy nedohrál. A to je potřeba napravit! :-)