DAVESADE: myslel jsem tim ze je to remake, ze s tim remakem prevedli i tu starsi hratelnost. Pamatuju si ze jsem casto musel oklikavat mnohem vetsi pocet jednotek a taktika mi v necem pripominala Advance wars.
Ale taky je mozny ze uz si to spatne pamatuju, hral jsem to kdyz to vyslo.

Fire Emblem: Shadows of Valentia / 3DS / 38h / #dohrano

O teto hre se obtizne vypravi. Vyzaduje hodne historickeho kontextu, znalost serie a urcite pochopeni pro japonske takticke RPG.

3DS dostalo celkem 5 her ze serie Fire Emblem. Awakening byl prvni a totalne mne vyzul z ponozek, co vsechno jde vymackat z male konzole za epicky zazitek. Ma tolik originalnich napadu a takovou atmosferu, ze si to proste clovek chce prozit na vlastni kuzi. Pak je tady trojice her Conquest, Birtright a Revelations, ktere jsem jeste nehral, protoze jde vlastne o trojhru, velice uzce propojene tituly, na ktere se teprve chystam. A pak je tady Shadows of Valentia. REMAKE druheho Fire Emblemu z NESu, vydaneho puvodne v roce 1990.

Ja sam jsem dohral Awakening nekolikrat i na ty nejvyssi obtiznosti a je to naprosta lahudka. Kdyz jsem pak Valentii dostal do pracek, byl jsem jeste prilis saturovan Awakeningem a nedostal jsem tu spravnou chut hrat "novou hru o tom samem". Chtelo to nejaky odstup... a ten prisel zhruba pred mesicem, kdy jsem opet vlozil hru do 3DS a 3DS do nabijecky.

Duvod, proc jsem ze hry naprosto uneseny je vlastne ten, ze puvodni titul z osmibitove platformy jsem neznal a nikdy nehral. Zatim co prvni Fire Emblem je vice mene Advance Wars s mecema a lukama, druhy Fire Emblem byl koncipovany jako nelinearne vypravene japonske RPG s brutalne slozitymi souboji, obri porci dialogu, zkoumanim dungeonu, ladenim armad a solidnim pribehem. Na rok 1990 je to naprosto nevidane s takovouto hloubkou propracovanosti. A uz vubec ne na osmibitech.

Remake nabizi samozrejme novou grafiku, rozsirene moznosti a aktualni hratelnost (na rok 2017, kdy hra na 3DS vysla) prevzatou z Awakeningu. Okamzite jsem ji propadl a dotahl ji po vecerech do vitezneho konce. Ta story je velice dulezita, protoze se samozrejme da predvidat - dve deti Alm a Celica si ctou pohadku o valce mezi dvema bohy a vzajemne si obe decka slibi, ze nikdy nedopusti, aby se neco takoveho stalo komukoli z nich. Obe deti jsou nasledne rozdeleny a dvacet let se nevidi. Z Alma se stane sedlak a Celica je odvlecena do klastera. Okolnosti jejich setkani po mnoha letech nastartuji udalosti, ktere nam predstavi cely kontinent, jeho historii, vznik nabozenstvi a politickych trenic mezi dvema kralovstvimi, ktere vedou k nejvetsi valce v pameti lidstva... a cele je to samozrejme zakonceno destrukci bohu s plnou paradou.

Behem hry mate dve oddelene armady, ktere chodi po mape s trochou te svobody (neni nutne vycistit celou mapu k dohrani hry, naopak splnenim ci naopak nesplnenim nekterych ukolu ovlivnujeme tok samotne hry). Obe armady si mezi sebou skrz obchodniky mohou posilat zbrane, ale jinak jsou uplne oddelene. Teziste hry je pak v najimani postav do svych vojsk a rozvijeni vztahu mezi jednotlivymi panacky. Na rozdil od Awakeningu, kde bylo mozne docilit vztahu "vsichni se vsemi", Valentia to ma omezenejsi - o to jsou ale propracovanejsi dialogy, ktere postavy mezi sebou maji napsane a cetl jsem to vsechno jednim dechem, jako nejakou vizualni novelu. Pokud napr. znate Jagged Alliance, tak tady to nejsou jen "hlasky" mezi postavami, ale vyslovene kusy historie s unikatnim uhlem pohledu onech hrdinu, ktere jsou smysluplne a zajimave. Az v uplne na konci se armady spoji ve finalni bitce a je to skutecne srdceryvne setkani.

Kazdy panacek ma svoje vlastnosti, ktere se upgraduji NAHODNE pri prechodu na vyssi level - coz zni sice divne, ale dava to hre lepsi dynamiku a clovek se jinak rozhoduje pri rozdelovani zbrani a ostatni vybavy. Opet pri srovnani s Awakeningem - je zde vice mene linearni prubeh rozvoje povolani nasich vojacku - hlavni hrdina Alm bude vzdy fighter, pak leader a pak hero. Clovek si to nemuze vybrat - je to dopredu dane pro vsechny charaktery. Ale nevadilo mi to popravde, ono to dava pribehove mnohem vetsi smysl, jak jsou ty postavy svazanejsi.

Grafika je fantasticka a nezestarla ani o pixel, samozrejme ve 3D, je naprosto dechberouci - chybel mi vlastne jen first person rezim, ktery netusim, proc odebrali. No a hudba jakbysmet - epicke hudebni projevy orchestralni kvality - cele to ma produkcni hodnotu, ktery z te male sexy konzolky dela naprostou megalomanskou bestii. Ze se to hraje navic pohodlne a ze jde o idealni hru do kapsy, to zminovat nemusim. Hodne titulu z 3DS se dockalo remaku na vyssi konzole, ale tyto hry nejak unikly pozornosti (misto toho jsme dostali prece jen trochu pritroubly Three Houses na Switch). K technikaliim jeste dodam, ze ke hre jsou DLC a online obsah, ktery uz dneska nijak neokostuju. Coz je ale svym zpusobem dalsi dukaz toho, jak je hra skvele odladena - v Awakeningu totiz nebyla moznost grindovat, na to bylo specialni DLC totiz - ve Valentii se na mape casem objevuji novi nepratele, o dungeonech nemluve, takze o grind v pripade potreby neni nouze.

Pokud serii neznate a chteli byste ji objevit, urcite doporucuji sahnout po libovolnem dilu na 3DS, idealne zacit Awakeningem. Fire Emblem je primo prosluly systemem perma-death, ale v novodobych titulech je dovoleno hrat na nizkou obtiznost, ktera nam po konci bitvy mrtve vojaky zase ozivi. Je to vlastne skoro podfuk, jelikoz hra ne to neni stavena. I tak to ale doporucim rozjet na tuto nizkou obtiznost (a ja tak nyni ucinil rovnez), protoze ono je fakt dobre si hru osahat, co vsechno nas vlastne ceka a jake jsou moznosti hry jako takove. Az se za rok trochu vydycham, dam si ji znova s plnou paradou. I kdyz byla hra vlastne docela dost lehka, az teprve na konci jsem se dostal k tezkym bitkam, kde jsem zneuzival prave faktoru no-perma-death. Proste jsem predstrcil nejslabsi jednotku dopredu, abych vylakal zaporaky, kteri mi ji zabili... no a zbytek armady se pak sesypal na finalniho bosse, ktery pak nemel sanci. Pri hrani na normalni obtiznost bych si to samozrejme nedovolil.

Valentia ale v mych ocich Awakening prece jenom trochu prekonava prave onou nelinearitou a taky teda tim, ze jde remake hry z osmibitu, ktery disponuje stejnymi kvalitami - jen je puvodni hra mene pristupna. Takze sezenete-li si 3DS, jdete do toho! A ja se zatim pustim do trojice Conquest, Birtright a Revelations.

Hrajte to!

Hi-Fi Rush / Gamepass / 15h / #dohrano
Nejsem vlastně až tak dobrý hráč, takže těch 15h jsem se dost nadřel a kdyby byl někdo hodně dobrý v QTE, tak to na nižší obtížnost dá možná za deset hodin hraní. Já jel na střední, některé boje mi daly zabrat, ale nejvíc mě zničily ty QTE, jejichž obtížnost je pokud vím na easy stejná.
Hrál jsem po chvílích, protože pokaždé když jsem se začal dostávat do rytmu, tak mě přepadla únava prstů.
Nakonec poslední tři kapitoly jsem se zakousnul a únavu ignoroval (pomáhá soundtrack) a poslední boss fight jsem dal na první dobrou (OST-nine inch nails).
Je to parádní arkádová jízda, plná nápadů, humoru a muziky s pěknou stylizovanou grafikou. Jsem fakt rád, že to Bethesda uvolnila i pro PS. Hodně Xbox fanatiků na to nadává, ale tohle by si mělo zahrát víc hráčů, bez ohledu na značku konzole. A klobouk dolů před tím, kdo by v tom vysbíral všechny ajchy/trofeje.
Jo a taky:
The Walking Dead: Complete First Season / Gamepass / 12h / #dohrano
Někdo mi to doporučil jako výbornou adventuru, nejlepší od Telltale. Je to podle nějakého komiksu, grafika tomu odpovídá. Podle animace postav bych skoro tipoval, že nehraju za survivora, ale další zombii. Stejně tak mám problém se scénářem, na rozhodnutí hráče vlastně ani moc nesejde, konec je jen jeden, všechny cesty vedou do Říma. Hra mě dost často tlačila do něčeho nelogického, jen aby se situace vyvinula dramaticky. Někdy naopak NPC jednaly až nepřirozeně správně a s chladnou hlavou, i když by normální člověk v té situaci asi panikařil.
Technický stav hry bídný i při prihlédnutí ke stáří.
Screen jsem z toho neudělal, protože když to skončilo, nedošlo mi, že to bude končit takhle blbě. Myslel jsem, že tam bude další scéna.

Tak to mi úplně uniklo. Remake byl super, vůbec jsem netušil, že už je venku další díl. Hned rozpařím :)

Final Fantasy Rebirth/ PS5/ 68 hodin/ #dohrano

Jsem FF fanboy už od PS1, takže asi nebudu moc objektivní. Za mě jedna z nejlepších her za posledních pár let. Klidně bych zařadil po bok Witcher 3 a BG3. Výprava, design lokací, postavy a jejich příběhy, hudba...vše geniální. Grafika skvělá, soubojový systém také. Celá hra se skládá ze 14 kapitol, kde každá kapitola něčím předčí tu předchozí a v každé jsem minimálně jednou, obvykle vícekrát čuměl s otevřenou pusou na to co se na obrazovce odehrává. Nebudu spoilovat, ale minimálně Golden Saucer potřebuje zažít každý. 11/10 za toto.

Na druhou stranu se tvůrci rozhodli to trochu přehnat s obsahem. Množství contentu, miniher a všemožných aktivit je tak obří, že to dost narušuje "flow vyprávění". Ze začátku jsem vysbírával všechny regiony do sucha, včetně challenges, abych se na to kolem Cosmo Canyonu úplně vybod, a zbytek hry trochu rushnul. V tomto ohledu to působí jako dvě hry v jedné. Každému bych příběh doporučoval zažít v jednotné formě, a věci kolem řešit až při druhém průchodu. Těžko ale říct, jestli je možné hru dohrát, bez alespoň částečného "farmingu". Všechen kontent okolo je nicméně velice kvalitní, některé minihry dokonce geniální, bez pár bych se obešel, za toto tak 8/10.

Po dohrání je možnost se do jednotlivých kapitol vracet a jet si už vlastním klidným tempem. Do toho určitě za čas půjdu a s klidem tam bude obsahu min. na dalších 50 hodin.

Pokud někdo pátrá po tom, proč je FF serie tak oblíbená....tak Rebirth je asi momentálně nejlepší odpověď, ale je třeba se připravit na takové množství obsahu, emocí a nejlepší formy popkultury, že to rozhodně nebude pro každého.

FRIZER: kontra! :D
Ghost of Tsushima Director´s cut / PC / 97 hodin / #dohradno

vsichni jsou mrtvi Jine. mama, tata, kamos z detsvi Ryuzo, kovar Taka, vsichni mongolove, roninove, banditi, prasata i medvedi.
samanka z Iki ostrova je taky mrtva. ano i Khan. i strycek Shimura je mrtvy, vsichni jsou UZ MRTVI JINE!
jsem chronicky nedohravac, takze nejvetsi poctou kterou muzu hre udelit je, ze ji ne jen dohraju, ja ji vyzobam! ani otaznicek na mape nezustal.
mam vsechny mece, haiku, oltare, chramy, proste vsechno. od zakoupeni jsem skoro nic jineho nehral. jen na sbirani zastav a kompletovani celenek jsem se vykaslal, to uz by byl fakt autismus :)

k cemu to prirovnat, je to jako read dead redemption riznute zaklinacem 3 a ponechane v laskave peci akiry kurasawy. trek to yomi z toho uplne smrdi.svet je oproti zminenemu rdr2 prazdnejsi ale zatracene rozsahlejsi. a uz to ze to srovnavam s dvema legendama za neco hovori. hra se celou dobu drzi na podivuhodne hranici jeste-ne-kyce at pribehem tak prostredim. na pet let starou hru ktera si fest vypomaha svetlem a stiny tam kde absentuji modely a textury, nabizi malebna zakouti, nadherne vyhledy a proste je to cele k sezrani (ted pri psani na to koukam, ja tyvole vyfotil stosedesat screenshotu! totalni rekord). soubojovy system je neco mezi assasins creen prvnich dilu a batman arkham asylum ackoliv to nema ten zavedeny rytmus a clovek se obcas musi poradne ohanet. lehci rpg rovinu ktera vam odemyka ruzne neblokovatelne utoky a hlavne ctyri bojove styly proti mec/stit/kopi/prerostle-hovado je radost objevovat. stejne tak vylepsovani gearu, barveni... proste och.
boj je vubec radost, z Jina se postupem stane chodici japonske baletni reznictvi a i po temer sto hodinach se to proste neomrzelo. at souboje s vice protivniky nebo jeden na jednoho, kdy se hra prepne do pohledu skoro-ze-strany. po dokonceni hry jsem si vsechny souboje z questu six blades of Kojiro hodil jeste jednou. ano, az takhle! :)

na druhou stranu, a budu si remcat! na pc portu chyby jsou. nektere jsou uz vyresene, treba vypadky textur kuze. nektere jsou zabavne, dvakrat se mi stalo ze jsem vyvrazdil tabor, stojim uprostred deseti mrtvol, pusti se cutscena a v prvni vterine se nepratele objevi stojici a znova instante vsichni umrou :) pripadne sedlak, ktery vesnici sverepe okopava drevenou podlahu uvnitr domu. jine, jako prolinajici se objekty, nebo ptak tvrdosijne letici proti zdi, vyvolaji usklebek. jednou jsem musel restartovat quest ktery se sekl a skript nezareagoval (musel jsem dogooglit). zadna hruza, ale cekal bych ze tohle uz bude osetrene kdyz se nestydi rict si o 60 ecek... a trosilililinku me mrzi ze nebyl vetsi duraz na linku samurai a jeho cest vs ghost a traveni nepratel a s tim nejak spojene vetveni pribehu, tj. znovuhratelnost za hodneho/spatneho. v podstate je jedno jestli kuchate nepratele ve stinech nebo je cestne zvete na souboj, vyusteni pribehu ani hratelnost to neovlivni. za celou hru byla jedina skutecne 'moje' volba v jedinem questu, zda zachranim manzela vesnicanky, nebo vesnickeho mnicha.

sumasumarum: nejlip utracene penize za posledni dobu. necham si to uzrat a vratim se k tomu v newgame+ rezimu. skvost. a pak ze nejdou delat rozsahle singleplayerovky!
takze nemilej nezlatej ubisofte, uz ted si muzes strcit toho sveho dvoumetroveho cernoskeho samuraie doprdele! :D
for the Ghost!

... ale ta nemoznost prekstakovat dialogy, zvlast u stopadesate stejne animace dekujiciho vesnicana zachraneneho ze spraru mongolu nahodne po ceste, to je fakt k posrani, to rozhodne ano.

Ghost of Tsushima Director´s cut/ PS5/ 48 hodin/ #dohrano

Ale je, dobré to bylo. Akorát je ta hra možná až moc velká a roztahaná ve svůj neprospěch. Chvílema už jsem se nudil, jelikož mám obsesi vysbírávat otazníčky a vedlejší úkoly. Je tam toho prostě moc. Stylizace prostředí byla chvílema nádherná, chvílema mi nic neříkala. Nejvíce se mi líbilo prostředí ze třetího aktu. První akt jsem prošel komplet, pak jsem odskočil zkompletovat DLC, tím jsem byl v aktu dvě trochu overpowered, aby se to v posledním, třetím aktu opět trochu srovnalo. Co hra dělá skvěle je dávkování schopností a různých vychytávek, které postupně objevujete celou hru. Vedlejší úkoly a hlavně úkoly vašich společníků jsou skvěle napsané a dobře zakončené. Kosmetická výbava je možná až zbytečně monumentální, ale pro fashion úchyly to musí být super. Soubojový systém výborný. Co mě nebetyčně štvalo, a co do her dle mého nepatří, je nemožnost přeskakování, nebo alespoň posouvání dialogů. Celou hru bych trochu stlačil na menší plochu a přidal o něco rychlejší tempo, ale většinu jsem si užil. Kdybych hodnotil, tak 83/100.

PSY_CHAOTIC: Ne, nic ti neunikne...akorat se Leon po dvojce pridal k US special agentum spadajicich primo pod Prezidenta....nebo tak neco....vic vedet netreba.

PSY_CHAOTIC: Je to jedna z nejlepsich akcnich adventur vubec, s level designen z jineho sveta.

Resident Evil 2/18 hodin/#dohrano
Mám za sebou dohranej Resident Evil 2 (remake) za obě postavy a nevim. Před nějakou dobou jsem dohrál sedmičku a mám z toho podobnej pocit, ač mám rád single player příběhový hororový hry a ty resident hry od pohledu vypadaj strašně super, cool, nabušeně graficky, akcí, ale když to pak hraju, tak je to vždy taková kombinace toho, kdy mě to chvíli fakt baví, všechno super, nemůžu se od toho odtrhnout a v jistej moment se to zlomí a mám sto chutí to vypnout a pustit cokoliv jinýho. A pak vždy trvá docela dlouho, než to zase zapnu. Super akční sekvence střídá nuda a šed, když prolejzám spoustu podobnejch místostí, hledám tam jednu kravinu a nemůžu ji najít. Anebo občas takový těžkopádný bossfighty, kde se na dlouho zaseknu. Postava se pohybuju jak v nějakym lacinym walking simulatoru, neumí se skrčit, uhnout, běh je taková rychlá chůze. A místo nějakejch lekaček, který ač můžou působit lacině, tak kýble krve, vnitřností a hnusu, což je pro mě lacinost na entou. V knihovně na mě čeká ještě remake třetího dílu + osmička, ale to asi přijde na řadu zase po delší době. Očekávám skoro to samý.