Uncharted: Golden Abyss (2012) / PS Vita / 11,5 hodiny / #dohrano

Železo se má kout, dokud je žhavé. Když jsem teď tedy dohrál remasterované Uncharted jedničku, dvojku a trojku, rozhodl jsem se pokračovat dalším dílem v řadě. Bráno podle data vydání jím ovšem není čtyřka, ale prequel prvního dílu nazvaný Uncharted: Golden Abyss. Ten byl jedním z launchových titulů pro PS Vita a žádného remasteru ani remaku se nikdy nedočkal. Tak intenzivně totiž využívá všech senzorů, kterými je Vita doslova napěchovaná, že je přenos na jinou platformu prakticky nemožný. Nastal tedy čas tenhle hardwarový zázrak zase jednou oprášit a podívat se, jestli je Golden Abyss opravdu jednou z nejlepších her na neprávem nedoceněný handheld.

TL;DR - rozhodně je! Na Vitu sice nevyšlo tak málo her, jak se obvykle myslí, ale značnou část tvoří obskurní Japonské záležitosti, které si našinec neužije. Skutečných AAA titulů je asi stovka, exkluzivit pár desítek a ty nejlepší spočítá člověk na prstech obou rukou (indie scénu vynechávám záměrně, to je úplně jiná disciplína). A Golden Abyss je rozhodně mezi nimi. PSP má jako etalony technické dokonalosti offspiny GoW: Chains of Olympus a Ghost of Sparta, které představují absolutní špičku a dočkaly se i remasterů pro PS3. Vita má Golden Abyss, což ale vůbec není offspin a v podstatě se rovná prvnímu dílu Uncharted pro PS3. Grafikou, hratelností, příběhem - prostě vším.

Originálku Golden Abyss jsem před lety získal spolu s mou první Vitou a samozřejmě jsem si ji hned vyzkoušel (následně jsem Vitu hacknul, to se rozumí). Vůbec mi to ale nešlo hrát, nesedělo mi ovládání a hlavně jsem vůbec jsem neznal svět Uncharted - žádnou jinou hru z něj jsem tehdy ještě nehrál. Takže jsem to tehdy odložil k ledu. Teď, těsně po dohrání prvních třech dílů, byl naopak ten nejlepší čas se do hry na Vitě znovu pustit. Až na malé výjimky se totiž chová a ovládá úplně stejně jako "velké" díly, což je naprosto geniální! K tomu ale navíc nenásilně využívá všechny senzory handheldu a díky tomu je hratelnost dost neotřelá. Něco podobného jsem zatím viděl jen u Tearaway.

Příklady? Domiřování gyrem je samozřejmostí. Část ovládání se přesunula přímo na dotykový displej, například házení granátů nebo souboje na blízko ve formě QTE gest. Zoomování odstřelovací pušky a ingame fotoaparátu je naopak na dotykové zadní straně. Využívá se ovšem i skutečný fotoaparát handheldu - je potřeba ho v reálu namířit na silný zdroj světla a tím docílit zviditelnění tajného inkoustu na objeveném dokumentu. Přejížděním prstu po dipleji také zbavujete nánosů nečistot nalezené předměty, které přitom otáčíte dotyky na zadní straně. Všechno je to velice intuitivní a hlavně zábavné. No a samozřejmě tím Vita vychytrale maskuje absenci hardwarových L2/3 a R2/3 čudlíků :-)

Při tom všem je to ale pořád Uncharted hra se všemi elementy, které člověk očekává. Je tu skákání, šplhání, střílení, výbuchy, Drake pořád odněkud padá a někoho zachraňuje (ženskou hrdinku tentokrát dabuje má oblíbená Christine Lakin - tomboy Al ze sitcomu Krok za krokem), oba padouši jsou krutí a slizcí, poklady dobře schované a nechybí ani Sully jakožto obvyklý bůh na stroji. Věcí k objevení a sesbírání jsou tentokrát obrovské hromady, hra dokonce v rámci jednotho updatu dostala poprvé v sérii mapu, takže je možné si levely pěkně prolézt a všechno postupně objevit. Něco přesně pro mě, v předchozích dílech mi to dost chybělo!

Hra je díky tomu všemu také nečekaně dlouhá a rozsáhlá, i když je to samozřejmě pořád koridor (to jsem ale po zkušenostech s prvními třemi díly čekal). Suma sumárum to pro mě bylo obrovské překvapení a jsem ohromně spokojený. Původně jsem se toho totiž docela bál, hlavně toho ovládání. Dokonce jsem zvažoval rozjet to na PlayStation TV, abych mohl hrát na velké obrazovce s normálním ovladačem, ale vzhledem k využití senzorů (které PSTV nemá) je extrémně obtížné Golden Abyss takhle vůbec rozjet a ani pak není hratelnost kdovíjaká, což by mi tedy moc nepomohlo. Na druhou stranu bych si pak mohl hru zahrát na CRT, což je rozhodně něco, co jsem vždycky chtěl. Rozhodně :-D

NAGASAWA: Neboj, minimálně mě jsi inspiroval a na Steamdecku už mám nainstalováno :-) Na PS3 jsem to kdysi odložil, ale cestovní formát bude snad fajn.

Zařazeno hned za Tales of Arise.

PRAASHEK: Hehe chápu. Prdel je, že se dá naprostá většina z nich pohodlně dohrát na 1-5 tahů. Některý max na 8 díky scénáři.

Coffee Talk Episode 2: Hibiscus & Butterfly/Steamdeck/9 hodin/ #dohrano
První díl jsem kdysi dohrál na Switchi a rozhodně patří mezi moje nejoblíbenější cosy vizuální novely. Klidně se smějte, ale já si rád znovu počtu o sympatickejch postavách a u toho se budu snažit pochopit, jaký kafe nebo čaj by si dali. Nic víc v tom není - prostě jen relax.

Lucas a Riona do původní sestavy dobře zapadají a funguje to pořád skvěle

//ale i tak to je jedna z nej her, co jsem hrál :) kdyby odebrali tuhle část konceptu, tak je to pro mě dokonalé

NAGASAWA: už nevím, kam až jsem se dostal, ale ten koncept, kdy se naprostá většina misí musela dokončit na určený limit tahů byla jediná věc, co mě tam srala. Takže jsem to zabalil pár misí před koncem. Má to 18 kapitol, tuším v šestnácté nebo tak jsem se nasral :)

DAVESADE: jj na par mistech to muze byt naraz do zdi a nejspis i tusim, kde jsi to mohl zabalit pokud to hrajes poprve, ale prave diky te ctyrce jsem byl vycepovanej ohledne pouzivani rozkazů pro specificky buffy a hledani ruznych gimmicků, tak to bylo v pohode.

NAGASAWA: Mne se Valkyria VAZNE DESNE LIBILA, ale od urcite mise stoupla obtiznost a proste jsem to nedaval. Pritom by to mela bejt hra pro mne. Hral jsem to na PSP tehdy jeste.

BEREGOND: Čtyřka byla skvělá. Navíc v ní bylo DLC ve krerém přišla na návštěvu právě 7. četa z jedničky, tak mě celou tu dobu zajímalo, jak se věci měly a to byl hlavní důvod proč jsem tu jedničku zpětně rozjel.

NAGASAWA: Pred lety jsem rozehral ctyrku, a dost si to uzival. Asi se k ni nekdy zase vratim.

Valkyria Chronicles Remastered / PS5 / 93 hodin / #dohrano

Se sérií Valkyria Chronicles jsem se potkal před dvěma lety u její čtvrté epizody a tehdy mě naprosto uhranula díky tomu jak kombinovala anime výtvarný styl s JRPG, grafickou novelou, hardcore strategií, nečekaně hlubokým rozborem válečných traumat v kombinaci s fantasy a naprosto bizarním smyslem pro humor, který tenhle poměrně origininální kousek prokládal - ostatně jsem tu o něm v roce 2022 psal. Onehdá se mi po tom všem trochu zastesklo a řekl jsem si, že je čas doplnit si trochu vzdělání ohledně událostí ve fiktivní Evropě třicátých let na sklonku války s východním impériem a pustil jsem se do jedničky. Nebyl jsem si úplně jistej tím, jestli mě v podstatě úplně stejnej koncept jenom s jinou četou bude bavit, ale to byly zbytečný obavy.

Jednička Valkyrie byla zas a znovu skvělá a co víc, tak šla v druhoválečném konceptu ještě víc do hloubky. Strategická tahová část mě tím svým návykovým konceptem zase strhla i když byla trochu lehčí než čtyřka, tak jsem se párkrát dokázal pěkně nasrat - samozřejmě na sebe, protože stačí jedna chyba v úsudku a hra vás zatraceně vytrestá sledováním, jak vám umírají kluci a holky v četě, což je poměrně drastickej virtuální zážitek, protože vám hra postupně buduje ke všem postavám poměrně promyšleně vztah a to nemluvím o hlavních postavách, ale o obyčejných vojandách a vojácích, které vám do čety přidělují.

Síla téhle série je v tom, že postavy nejsou černobílé, takže máte v jednotce nenávist, nevraživost a rasismus, kdy se tohle všechno střídá s klasicky japonským bizárem, takže v jedné misi řešíte masakry civilistů, osvobozujete koncentrační tábor, případně hlídáte uprchlické stanové městečko a následně řešíte vašeho maskota v podobě okřídleného prasete, anebo si vyrazíte s celou četou odfrknout na pláž - samozřejmě v bikinách - to prostě nesmí v jrpg chybět. Pokud bych to měl zjednodušit, tak si celou dobu díky té vší míře bizáru, infantility a militarismu připadáte cca takhle:



Poučenej čtyřkou jsem ale předem věděl, že základními misemi proletím relativně v pohodě, ale ta pravá sranda začne až díky honu na platinu, kdy s tím autoři počítali a po dohrání vám připravili zase spoustu srandy na splnění s nutností dohrát všechny mise, skirmishe a příběhy členů jednotky na hodnocení A s tím, že vám nesmi nikdo zemřít. Díky tomu se celá hra zvrhne v naprosto skvělý taktický a strategický masakr, který se jen tak nevidí. V tom ohledu mě trochu mrzí, jak je tahle série minimálně na západě mimo radar a že ji Sega nezkouší do budoucna víc vytěžit, protože by si to zasloužila a v pohodě by mohla zaparkovat mezi vlajkové lodě jak Segy, tak Sony. Samozřejmě ale chápu, že tohle kondenzované šílenství spousta lidí bez zkušenosti s japonskou produkcí prostě nezkousne. Btw k dispozici je i česky otitulkovaná anime série, která je sice fajn, ale kvalit hry nedosahuje, protože se i přes kopírování dějové linky hry vyhýbá některým drastickým momentům a postavy nejsou tak dobře napsané, jako ve hře.