Valkyria Chronicles Remastered / PS5 / 93 hodin / #dohrano Se sérií Valkyria Chronicles jsem se potkal před dvěma lety u její čtvrté epizody a tehdy mě naprosto uhranula díky tomu jak kombinovala anime výtvarný styl s JRPG, grafickou novelou, hardcore strategií, nečekaně hlubokým rozborem válečných traumat v kombinaci s fantasy a naprosto bizarním smyslem pro humor, který tenhle poměrně origininální kousek prokládal - ostatně jsem tu o něm v roce 2022 psal. Onehdá se mi po tom všem trochu zastesklo a řekl jsem si, že je čas doplnit si trochu vzdělání ohledně událostí ve fiktivní Evropě třicátých let na sklonku války s východním impériem a pustil jsem se do jedničky. Nebyl jsem si úplně jistej tím, jestli mě v podstatě úplně stejnej koncept jenom s jinou četou bude bavit, ale to byly zbytečný obavy.
Jednička Valkyrie byla zas a znovu skvělá a co víc, tak šla v druhoválečném konceptu ještě víc do hloubky. Strategická tahová část mě tím svým návykovým konceptem zase strhla i když byla trochu lehčí než čtyřka, tak jsem se párkrát dokázal pěkně nasrat - samozřejmě na sebe, protože stačí jedna chyba v úsudku a hra vás zatraceně vytrestá sledováním, jak vám umírají kluci a holky v četě, což je poměrně drastickej virtuální zážitek, protože vám hra postupně buduje ke všem postavám poměrně promyšleně vztah a to nemluvím o hlavních postavách, ale o obyčejných vojandách a vojácích, které vám do čety přidělují.
Síla téhle série je v tom, že postavy nejsou černobílé, takže máte v jednotce nenávist, nevraživost a rasismus, kdy se tohle všechno střídá s klasicky japonským bizárem, takže v jedné misi řešíte masakry civilistů, osvobozujete koncentrační tábor, případně hlídáte uprchlické stanové městečko a následně řešíte vašeho maskota v podobě okřídleného prasete, anebo si vyrazíte s celou četou odfrknout na pláž - samozřejmě v bikinách - to prostě nesmí v jrpg chybět. Pokud bych to měl zjednodušit, tak si celou dobu díky té vší míře bizáru, infantility a militarismu připadáte cca takhle:
Poučenej čtyřkou jsem ale předem věděl, že základními misemi proletím relativně v pohodě, ale ta pravá sranda začne až díky honu na platinu, kdy s tím autoři počítali a po dohrání vám připravili zase spoustu srandy na splnění s nutností dohrát všechny mise, skirmishe a příběhy členů jednotky na hodnocení A s tím, že vám nesmi nikdo zemřít. Díky tomu se celá hra zvrhne v naprosto skvělý taktický a strategický masakr, který se jen tak nevidí. V tom ohledu mě trochu mrzí, jak je tahle série minimálně na západě mimo radar a že ji Sega nezkouší do budoucna víc vytěžit, protože by si to zasloužila a v pohodě by mohla zaparkovat mezi vlajkové lodě jak Segy, tak Sony. Samozřejmě ale chápu, že tohle kondenzované šílenství spousta lidí bez zkušenosti s japonskou produkcí prostě nezkousne. Btw k dispozici je i česky otitulkovaná anime série, která je sice fajn, ale kvalit hry nedosahuje, protože se i přes kopírování dějové linky hry vyhýbá některým drastickým momentům a postavy nejsou tak dobře napsané, jako ve hře.