Black Myth: Wukong / 92 hodin / #dohranoTenhle komentář bude krapet osobnější, protože jsem se s Cestou na západ, respektive s Opičím králem potkal už jako malej hajzlík v roce 1991, kdy ho uvedla tehdejší tv stanice OK3 (a později v roce 94 Česká televize) Pro moje jedenáctileté já to bylo naprosté zjevení, protože tahle čínská televizní adaptace románu, který pochází z patnáctého století byla naprosto boží a vymykala se čemukoliv, co se tehdy dalo v televizi vidět. Ještě teď si pamatuju, jak jsem běžel s aktovkou na zádech ze školy, abych stihl každou novou epizodu. Seriál popisoval cestu mnicha Tripitaky, který se z pověření bohyně milosti vydal z tehdejší říše Tchangů pro svatá budhistická písma do Indie. Tahle legenda vychází z reality, kdy jistý mnich v šestém století absolvoval stejnou cestu, prošel na cestě do Indie desítky zemí, cestu kupodivu přežil a následně se vrátil s náboženskými spisy, které následně za pomoci dalších mnichů přeložil a o svém putování napsal poměrně fascinující pojednání. Jeho putování bylo tehdy tak epické, že se časem proměnilo v legendy a jednou takovou je právě Cesta na západ, ve které mu autor přidělil tři podivuhodné pomocníky: prchlivého opičího démona s božskými schopnosti a Sun Vu-Kunga a dva nebeské generály zakleté do podoby démonů v podobě hloupého a líného Čuníka vyzbrojeného kovovými hráběmi a mnicha Píska. Díky takovým charakterům, respektive antihrdinům, kteří provázeli Tripitaku a chránili ho po cestě před démony, rarachy a další havětí vznikl jak seriál, který dnes nejvíc připomíná výpravné jrpg, tak pop-kulturní fenomén, který se propsal jak do filmů, anime (Dragonball), tak do her a o té si teď něco (konečně) povíme.
Když se před čtyřmi lety objevil první trailer, tak se to ve mně trochu pralo. Na jednu stranu to vypadalo tak dobře, až se vkrádaly pochybnosti o tom, jestli se nejedná o CGI scam, kdy autoři, kteří měli za sebou sotva pár her pro mobily urvou pozornost, získají od investorů balík a následně se vypaří a nikdy o nich a stejně tak o hře neuslyšíme. Opak se stal pravdou. Wukong nedávno vyšel, ona scéna z prvního traileru v pohybu vypadala paradoxně ještě líp než před lety a z možného podvodu se stala jedna z nejprodávanějších her všech dob (k dnešnímu dni se prodalo po pár týdnech 20 milionů kopií). Valnou většinu prodejů tvoří samozřejmě Čína díky kulturní vazbě, ale na západě si nevedla vůbec špatně.
Na vysvětlenou by se hodilo zmínit, že Wukong: Black Myth nepopisuje Opičího krále, respektive seriálovou Cestu na západ, ale odehrává se až po ní, kdy činy opičáka Suna upadly v zapomnění a v ten moment přicházíte na scénu vy coby jeden z opičích bojovníků, který se vydá na cestu ve stopách družiny mnicha Tripitaky a potkává se s konsekvencemi jejich předchozích rozhodnutí. Pro čínské publikum to bude naprosto srozumitelné vyprávění. Pro ty co viděli seriál taky, ale pro všechny ostatní to může být trochu matoucí. Samozřejmě to bude pořád naprosto epická a fascinující jízda, ale řada lokací ve vás nevyvolá potřebnou nostalgickou emoci. Tak jako tak je styl vyprávění o dost vstřícnější než kryptické a významné mlčení v Dark Souls sérii. Ke hraní jsem si ještě navíc pořídil české knižní vydání Opičího krále, kterého přeložila a v roce 1961 poprvé vydala naše oceňovaná sinoložka Zdenka Heřmánková, která překládala i scénář pro českou verzi seriálu a měl jsem tím pádem zážitek kompletní.
Ohledně Wukonga se vedly a vedou debaty na téma obtížnosti a kam vlastně hru zařadit. Už několik týdnů se lidé hádají, jestli je to víc souls-like, souls-lite, anebo God of War-like. Čistě za mě po 90 hodinách můžu říct, že je to daleko, daleko těžší než Bloodborne a v podstatě se jedná o Sekiro-lite koncept s tím, že je obtížnost některých bossů brutální, ale férová a vždycky máte v konkrétní kapitole tajný svět, kde se nachází gimmick v podobě itemy.
Ohledně audiovizuálu, výpravy, citu pro detail, atmosféry prostředí a uměleckých aspektů bude letos Wukong dost těžko hledat konkurenci. V recenzích se objevily námitky, že vás mohou omezovat neviditelné stěny. Ano. Na ty sem tam narazíte a přišlo mi, že jsou na pár místech a navíc úplně zbytečně. Po první kapitole je přestanete vnímat. Technický problém, anebo bug jsem za 90 hodin na PS5 nepotkal žádný. PC port na tom může být jinak, ale to neumím posoudit. Dál jsem zaznamenal stížnosti na absenci mapy s tím, že se prý můžete ztratit. Ouuuukej, ale já to naopak ocenil, protože už se mi z map posetých milionem otazníků a vykřičníků zvedá kufr. Tady nic takového není I ten hud máte mimo boj úplně čistý. Menu a klávesové zkratky je na gamepadu vyřešeno naprosto elegantně. Bod nahoru.
Wukong je pro mě obrovské překvapení, ve kterém se mohla spousta věcí od oznámení pokazit, ale studio Game Science přineslo ohledně produkce fantasticky dotaženou žánrovku, kterou je radost hrát, dívat se na ni, poslouchat ji a stejně tak si číst popisky desítek a desítek rarachů, démonů a postav, které a své cestě potkáte.
Na přelomu roku by mělo být oznámeno DLC s tím, že vyjde na čínský lunární rok. Do té doby si proběhnu NG+ a zkusím se porvat s platinou a budu se těšit na pokračování hry, která přinesla nový žánrový standard a který se může bez studu postavit vedle klasik od From Software.
Nějaké ty screenshoty zde:
[NAGASAWA @ GameShots :: screenshoty z her]10/10