LEFTY: A man who never eats pork bun is NEVER a whole man!

Sleeping Dogs: Definitive Edition / PS5 / 26 hodin / #dohrano

Sleeping Dogs jsem kdysi rozehrál hend poté, co jsem dojel sérii Yakuzy (do šestky), a nějak mi to nesedlo - rozlehlý a vážný svět ve srovnání s vypiplaným mikrosvětem Kamurocha mě nudil a navíc jsem se nebyl schopen srovnat s bojovým systémem, který má spíš než k Yakuze blíž k modernímu Sifu.
Ale teď jsem procházel svoje koupený hry a říkal jsem si, že to zkusím znovu, a líto mi to teda fakt není. Připadal jsem si jako když jsem hrál znova GTA: San Andreas - ta inspirace je tam velmi očividná. Mrzí mě, že se GTA vydalo vydalo imho horší cestou do onlinu a herní měny.
Ta hra je (v Definitive Edition) 10 let stará, a je to samozřejmě poznat na grafice (horší), ale i herních mechanikách (imho lepší než mnoho současných - málo QTE, je to celkově přehlednější). Dobrá story, a ta spousta drobného side contentu okolo zajistila, že jsem se nenudil - jdyž jsem nechtěl dělat main line, šel jsem udělat nějakou policejní miniprácičku, posbírat výpalné, zazávodit, nebo na rande :-) Bonus body mají tvůrci za to, že rande mají herní benefity, nejsou to jenom thirst traps. Hong Kong sice nenabízí takovou vizuální atmosferickou pastvu jako jiné tituly, ale ten mix kultur tvůrci zachytili dobře, třeba i v mixu angličtiny a čínštiny ve voice actingu.
Závěr hlavní dějové linky je tak, jak má být, téměř v hollywoodském stylu - vypětí, adrenalin, dohra. Jestli vám nevadí na dnešní dobu archaická grafika, užijete si to. 9/10.

Na PS5 minimální problémy s kompatibilitou. Požadavky na platinu jsou taky poplatný době - je to fakt "100% completion" včetně collectibles, a na to teda zvysoka.

Ghost of Tsushima / 100 hodin / #dohrano

10/10 - Worth every f*cking penny!

Asi musím překopat svůj top 10 seznam, protože Ghost of Tsushima si to místo opravdu zaslouží - ne snad že by hra byla jakkoliv výjimečná nebo originální oproti všem jiným arpg/adevnture hrám, což je asi ten nejvyčerpanější žánr co mám v knihovně. Ale to co dělá, tak oproti ostatním předvádí naprosto bravurně. Od bohatého příběhu, propracované a opravdu zajímavé osudy společníků, po nádherné Tsushimské sytě barevné pláně, hory a jesykně, a to vše doplněné libozvučným audio doprovedem (písně hrané na flétnu si budu broukat ještě hodně dlouho...). Vychutnával jsem fakt každý detail a o to víc mě teď mrzí, že to skončilo.

Když jsem Cušimu konečně osvobodil, bez váhání jsem se vrhl na Iki Island (ačkoliv se málokdy vrhám do nějakých rozšíření s tím, že si to nechám "na potom"). A dle očekávání to bylo naprosto famózní - přirovnal bych to ke slávě Witcher 3 - Blood and Wine. Povedený tajemný příběh, spousta nových originálních aktivit, ovšem po technické stránce se mi to místy zdálo trochu odbyté (propadávání texturami, horší optimalizace, ale nic z toho nebylo vyloženě gamebreaking - aspoň se mi jednou podařilo vidět celý ostrov, hehe...)

Nevím, jak má kdo nastavené metriky "dohrání na 100%" ale já si v sobě uzavřel, že jsem udělal naprosto vše, co hra v rámci jednoho dohrání a vyjma multiplayer achivů nabízí. Zkrátka - nenechal jsem kámen na kameni, za což vás hra kromě rare achievementu odmění i hezkou větičkou, která mi finální ukončení hry alespoň trochu ulehčila.

ZOMBO: pokukoval a čekal jsem na to ale když se dělají jakýkoliv změny v příběhu a dialozích, tak odě me dostává jakejkoliv remake automatickej nogo štempl. Takhle me odradila Mafia DE a bohužel tedy teď i LBA. Nevadí, zahraju si tedy ten remaster, ten taky vypadá a hraje se dobře :)

Little Big Adventure – Twinsen’s Quest / 9 hodin / #dohrano

Jsem vždycky vděčnej za jakýkoli připomenutí adventury, která se mi před 30 lety nadobro vryla pod kůži. Po remasteru vznikl tenhle remake a nedopadl vůbec zle, přestože bych si ho dokázal představit ještě odvážnější. Původní LBA umělo balancovat na hraně infantility a vážnosti, tady víc přepadává na tu dětinskou část, ať už přehnanou barevností světa, nebo odchylkama oproti originálnímu příběhu. Mile vypadající zvířátka vás sice pořád můžou udat a poslat do ústavu pro duševně choré, když pobouříte režim, ale celkový výtvarný zpracování hraje u takovejch scén na nostalgickou notu jemně falešně.

pridejte prosim do zahlavi at je soucasti tagu i platforma. Diky

Astral Chain/40 hodin/#dohrano

Cyberpunk/anime hack and slash jízda od začátku do konce proložená detektivními prvky. Ghost in the shell vibes, artová stránka (vizual a soundtrack(!)), jak už jsme u japonských her zvyklí, dotažena k dokonalosti. Hratelnost velmi zajímavá :-) Nejsem úplně na tento typ her, ale tohle se jim fakt povedlo, jakkoliv těch mechanik sem využil naprostý zlomek a hrou jsem se prostě nějak prosekal a moc to nekombinoval. :-)

Samorost 3 / 5 hodin / #dohrano

ted jeste posbirat zbytek achievementu

TOM_HOST: Je to tak. Silný HW a velkou obrazovku :-) Knighta jsem hrál na PS5, když ho dávali v takovém tom PS Hits packu na začátek. A bylo to věru pěkné! Nicméně byla to první hra z Arkham série, kterou jsem hrál, a takhle zpětně po doplnění vzdělání bych nakonec za nejlepší díl stejně asi zvolil City. Knight je místy až moc překombinovaný a upřímně, ten Batmobil mi někdy přišel až moc násilně naroubovaný do questů :-)

DAVESADE: Ha! To je moje parketa :) arkham knight coz je vrchol trilogie si zaslouzi silnejsi konzoli … ja to dohral na ps4 a myslim si ze si to zaslouzi tenhle typ gondole je tam hodne pekne grafiky mesto ty jeho autohracky i litaci a tak to bych na necem horsim asi hrat nechtel … je to takove nejfilmovejsi z zech tri … arkham asylum coz je prvni dil jsem zkousel na switchi … me to nejak neurazi ale ta switch verze dostala dost bidu takze mam v planu to rozjet na steam decku kde by to melo byt fpoho … dokonce mam na vite rozehrany arkham origins blackgate ktery je delany primo na vitu ;)

Batman Arkham City / 20 hodin / Wii U / #dohrano

Prvni dil serie od Rocksteady jsem hral na PS3 a moc se mi libil. Mezitim jsem si poridil deti a pokracovani jsem si nechal ujit. Vratit se k Arkham City s tak velkym odstupem nebyl spatny napad - vsechno se mi mezitim vykourilo z hlavy a par detailu mi prislo vyslovene inovativnich, i kdyz mi bylo jasne, ze musely byt prevzate z prvniho dilu.

Sahl jsem po Wii U verzi jedine kvuli tomu, ze ma uzpusobene ovladani - skvely detail je, ze pri jakekoliv interakci s touchscreenem se Batman ve hre skutecne podiva na svuj pip-boy na zapesti :). Hackovaci minihry, prepinani zbrani, sprava upgradu - to vse je na touchscreenu dobre pristupne a ke hre mi to sedi. Podobne tak navigace navadeneho batarangu na separatni obrazovce - i to je drobne osvezeni proti hre na "jedne obycejne televizi". Hru je ale mozne kdykoli prepnout do "gamepad mode only" a hrat to jen v ruce bez zapnute TV (opacne to kupodivu nejde).

Rocksteady dobre vybrakovali zakladni principy metroidvanii a umi postavit solidni levely. Vlastne mne potesilo, ze vetsina hadanek a postupu ve hre nebyly vyslovene trivialni. Ve hre se v podstate neda zaseknout, ale zaroven ten pruchod neni uplne zadarmo, neda se to jen vysedet, clovek musi zkoumat a zkouset, jak se na detektiva slusi a patri. Ze je ve hre tun dalsiho obsahu s vyssi obtiznosti je samozrejme plus, ale sam jsem nemel naladu plnit ani deset procent extra vyzev, nelakalo mne to natolik, abych do toho dal vice casu.

Batman je asi moje jedina oblibena komixova postava z ery klasickych komixu - cili mne tesilo hrani za Catwoman, setkani s Penguinem, Jokerem, Two Facem... mam ten svet v Gothamu proste rad z nejake nostalgie a verze tohoto sveta mi prijde skvela. Zaroven ale musim rici, ze pribehove to cele dost skripe - clovek neceka nejaky propracovany opus, ale motivace vetsiny postav byly vlastne docela malicherne, nezajimave a konecne rozuzleni mne vyslovene zklamalo.

Ale jo, Joker byl bezva, narace pribehu pres svou nablblost primova a ta temna atmosfera mi vyhovuje. Ovladani je taky zabavne, bitky neztratily sve kouzlo - ve sve dobe bych tomu asi dal slusnou znamku. Na Wii U hra bezi velice plynule (byt nestabilne), loadingy rychle, zadne padani / sekani nic... toho by se clovek mohl bat, ale vlastne to nakonec dopadlo velice chvalitebne.

Hledam platformu, na ktere si zahrat dalsi dil!

Super Mario Party/35 hodin/#dohrano

Tahle hra byla poměrně dlouho nevyužitá - koupil jsem kdysi na hraní s dětma, ale starší neteř a její kámošky byly zklamané, že jsem prodal Mario Karts a toto moc nehrály. Nicméně letos jsem s mladší neteří a dcerkou (5 let) teprve zjistit, že jádrem téhle hry je deskovka a mělo to velký úspěch, že jsem si Switch vzal z chalupy domů, abychom to dohráli. Pro úplně malý dítě je to myslím ideální hra - není to o postřehu (krom miniher), ale základ je právě ta deskovka, takže se hodně hravou formou dítě učí počítat a strategicky myslet. Zároveň je to celý barevný, spousta princezen a zajímavých postaviček z Nintendo universa a je to prostě cool, dcerka si to zamilovala.

Tímto dohrála svou první hru a jeli jsme v tom spolu, takže myslím, že se počítá i sem za mě :-))
naprostá paráda, užili jsme si to dosti, doporučuju na hraní i s fakt malými dětmi

Mafia: The City of Lost Heaven / 27 hodin / #dohrano
Potom co vylezla ta definitivní edice jsem dospěl k tomu, že si chci Mafii znovu po letech zahrát a ideálně dojet příběh. Nikdy jsem jí předtím nedohrál. Skončil jsem myslím někde na letišti. No a ta definitivka se zdála být super volbou. To bych se ale nesměl před tím podívat na nějaký videa ze začátku hry. Ty změny, který udělali jenom na tom začátku mě totálně odradily a odmítal jsem to podpořit a definitivku nekoupil. Místo toho jsem si řekl, že radši dám starou dobrou původní verzi na Steam Decku. To byla trochu složitější akce protože rozjet to rozumně na Steam Decku chce trochu fidlení. Zvažoval jsem i hraní PS2 verze přes emulátor ale v nějakým rozhovoru Vávra řikal, že ta PS2 verze byla strašně osekaná. Nakonec se to ale podařilo a obyčejná PC verze makala na Steam Decku nádherně. Trochu situaci komplikovalo i to, že u PC verze vůbec nepočítali s gamepadem a tak bylo nutno přepínat rozložení kláves na setup v autě a setup bez auta. To jsem ale měl na dolním zadním pravým čudlu a velmi rychle jsem si na to zvykl.
Jako hra je Mafie furt stejně skvělá. Je to občas těžký jak debil ale s využitím akcelerometru na míření se každá neřešitelná přestřelka dřív nebo později vyřešila. Story je perfektní a je krásně vidět kde všude se Vávra při psaní inspiroval. Odkazy jak na Godfathera tak na Scarface jsou nepřehlédnutelný. Teď teda asi počkám na nějakou slevu a dám si i dvojku.