ZOMBO: Dneska na Amazon Prime pristala miniserie Secret Level a 14 minutovou CGI epizodu tam má i Armored Core, tak by ti to mohlo po tom S-Ranku sednout.

Secret Level - Armored Core "Locked In" | Prime Video
https://youtu.be/TiQCkRQwEqk?si=NfRCcQmww-aUyJaC

POHODAVOLE: mě spíš dostávalo, jak je hlavní hrdina od dětství traumatizovaný, protože mu otec prcal matku.

South Park: The Fractured But Whole/xbox /23h/ #dohrano
Nebylo to až tak vtipný jako Stick of Truth, ale zase herní mechaniky byly trochu zajímavější. Pořád je to to v jádru SP, takže parodie na všechno a nikoho nešetří. Že mi to připadá míň vtipný než dřív je možná jen tím, že South Park samotný už pro mě není tak zajímavý, jako byl před víc než dvaceti lety.
Každopádně to stojí za to. Hezké je, že narozdíl od prvního dílu tam nejsou skoro žádný missable ajchy. Jeden jsem vypustil záměrně, čili dohrát hru na maximální obtížnost. Obtížnost se volí na začátku jako barva kůže, čím černější, tím těžší hra.

Silent Hill 2 / 24 hodin / #dohrano

Samozrejme, kdyz jsme to s pritelkyni dnes ve dve v noci dohrali, jsem si zapomnel udelat screen zaverecnych statistik (a nemam dost nervu na to, abych dal ten final fight znovu). Takze aspon takhle.

ZOMBO: hezkypekne!

ZOMBO: “95….I won’t miss” Gratz.

ARMORED CORE VI FIRES OF RUBICON / PC / 45 hodin / #dohrano

Perfektní akce ze starý školy, až je mi líto, že nám PCčkářům hodili tuhle perlu až od šestýho dílu. Ten podpis FromSoftu je nezaměnitelnej, od špičkový hratelnosti, přes obtížnost k zešílení až po temnej tón vyprávění příběhu a level design megastaveb, labyrintů datacenter nebo arén z opuštěnejch sídlišť. A i v tak bezútěšným prostředí šrotu a betonu, kde o člověka pohledem nezavadíte, dokážou probudit emoce – často jenom přes vysílačku, ať už mi psychickou podporu dodával můj „anděl strážný“, nebo do uší řvala karikatura mariňáka. V tomhle chválím mimořádně podařenej dabing.

Byť můžou boje působit chaoticky, tak mecha poměrně rychle ukočírujete, jakmile najdete ten správnej build. Hra před vás dřív nebo později hodí bosse, u kterýho budete muset chtě nechtě překopat celej stroj a obměnit arzenál. A byla by škoda, kdyby ne, už kvůli široký nabídce všemožnejch kanónů a raketometů.

Původně jsem chtěl napsat svoje dojmy před plněním všech misí na S-Rank pro případ, kdyby mi zážitek náhodou zhořknul, protože dohrát to třikrát za sebou kvůli alternativním koncům byla hračka ve srovnání s touhle závěrečnou zkouškou. Jak už mi letos Sekiro nedal na výběr, než se naučit bojovat bez možnosti přelevelování, tak Armored Core mě z komfortní zóny definitivně vykopal železnou botou. Stálo to sice 50 hodin navíc, ale nelituju ani jedný, přestože byly chvíle, kdy jsem systém vyhodnocování hlasitě proklínal, že známkuje podle toho, jak se zrovna vyspal. Jednou mu totiž stačí, když dojedete pomlácený do garáže s vystřílenejma zásobníkama, jindy musíte naopak snížit veškerý náklady na minimum a nejlíp ještě napodobit speedrun. Některý úrovně si tak můžou vyžádat klidně desítky pokusů a vy po zdánlivě dokonalým výkonu jen hystericky křičíte na obrazovku, co víc máte udělat pro jedničku s hvězdičkou v podobě známky S. Pak to tam najednou padne a to modrý vysvědčení po úspěšným dokončení mise byste si nejradši přicvakli na ledničku.

P.S. Po CD Projektu ve Varšavě pokračuju v tradici navštěvování legendárních studií, co pozitivním způsobem chytily moji herní duši, a stavil jsem se u bonfiru tokijskýho FromSoftwaru:)

JUNGLER: Hele, ale žlábek mezi kozama 10x10 pixelů je jasně rozeznatelnej, takže za mě dobrý :-D

Dark Forces: Remastered / Steam / 10 hodin / #dohrano

Musím se kajícně přiznat, že v devadesátkách mě Dark Forces víceméně minuly, a to se považuju za fanouška klasických hvězdných válek (epizoda 1-6). Matně si vybavuju, že jsem to tenkrát snad i zkoušel, ale prostě to nějak nesepnulo a nedohrál jsem ani první misi. Po dalších téměř 30 let jsem si na hru ani nevzpomněl, až do chvíle, kdy jsem si před dvěma týdny kupoval balíček Sci-fi Shooters z Humble Bundle (mimochodem, pořád je k dispozici). Primárně jsem to bral kvůli další remasterované klasice System Shock, ale když už tam byly i Dark Forces, řekl jsem si, že bych tomu mohl dát šanci a dohnat další rest z mládí. Ale že mě to až TAK chytne za koule, to jsem vážně nečekal.

Takhle si představuju správně provedený remaster. Z každého detailu na vás dýchá devadesátková retro atmosféra s respektem k originálu, ovšem zabalená do "moderního" kabátku, jak stran ovládání, tak i ohledně přežehlení textur a vizuálu celkově . Původní hra se ovládala výhradně klávesnicí (což by už dnes asi nikdo nezkousnul), takže tam pochopitelně figuroval do jisté míry auto aim, který zůstal zachovaný i zde. Ačkoliv na mě takové mechaniky obvykle působí rušivým dojmem, tady to naopak celkově zapadá do ducha hry a v rámci nostalgie to funguje přesně tak, jak by mělo - právě i tím, že to občas prostě střílí jinam, než byste chtěli. Dějová linka hry se velmi citlivě prolíná příběhem dobových filmů (epizoda 4-6) a doplňuje jejich události (věděli jste, že Kyle Katarn byl ten, kdo pro rebely ukradl plány Hvězdy Smrti - hned v první misi? :) ). Jako v každém správném remasteru je tu pochopitelně možnost přepnout do původní grafiky (F2). V rámci zážitku jsem si pro navození atmosféry přečetl i dobovou recenzi ve Score, a buď to tenkrát bylo znatelně pomalejší, nebo jsme prostě byli víc leví, protože jsem hru pohodovým tempem dohrál za necelou polovinu doby, než jaká byla deklarována v recenzi. A bavil jsem se od začátku do konce. Kdyby tam bylo víc misí, klidně bych pokračoval dál.

Hráno na Steamu v linuxu přes Proton, ve 4k rozlišení (které vypadalo na tak starou hru fakt hezky a přirozeně) a jelo to bez jediné chybky. Pokud to někoho kdysi bavilo nebo má mezery v gamelogu jako já, neváhejte a zkuste to. Plná cena na Steamu mi přijde dost přestřelená a osobně bych to za ni nikdy nekoupil, ale v uvedeném bundlu je to prakticky zadarmo. Máte na to ještě skoro týden.

Incubation: Time is running out / 11 hodin / #dohrano
Tohle byla věc kterou jsem jako dítě naprosto zbožňoval. Naposledy jsem Incubation hrál a dohrál tak před 20 lety, takže to bylo zase jako bych to hrál poprvé :). Jako děcko jsem byl totálně odvařenej z tý neuvěřitelný 3D grafiky, která se navíc na mým, ne úplně high end, stroji hejbala neuvěřitelně svižně. Dneska je až komický koukat na ty úplně vážný, profi dabovaný cutsceny, kde je sexy drsňačka Capt. Rutherford složená asi z patnácti polygonů 😂.
Herně je to každopádně stále naprosto perfektní. Jednoduše uchopitelnej ale komplexní systém progresu vojáků a jejich výbavy. Zbraně každá jiná a takřka každá má svoje použití. Velkou část herní doby je v dumání jestli raději koupit lepší flintu a nebo jet pack, lékárnu, servosystem atd atd atd. Navíc je to všechno skvělé vyvážený. Tohle se jim tenkrát opravdu povedlo.
Atmosféra skvělá! Těch hnusnejch emzáků je spousta a stačí jedna malá chybka může se opakovat celá mise.
No a atmosféru neuvěřitelně podkresluje takřka dokonalej soundtrack. Incubstion byla první mnou vlastnená hra, která měla soundtrack jako normální CD stopy, takže se dala přehrávat i na normálním přehrávači. Pamatuju si jak jsem to CDčko vzal jako děcko na nějakou oslavu narozenin a nadšeně to tam ostatním pustil. Všichni na mě čuměli jak na mimoně 😂😂

Under the Waves (2023) / PS5 Pro / 19,5 hodiny / #dohrano

Další platina, ale hlavně dost zajímavý zážitek. Hra od nezávislého týmu Parallel Studio se celá odehrává pod mořskou hladinou (kdo by to byl podle názvu řekl...). Vy jste profi potápěč, máte tam obytný modul, high-tech skafandr, obratnou miniponorku, spoustu úkolů ke splnění a ještě víc různých typů předmětů na mapě k nalezení a sesbírání. Můžete craftit, spát, pít kafe, kolem jsou ryby, rostliny, různé jeskyně a tak... Jenže! Jenže ono o tohle všechno vlastně ani moc nejde :-)

Není to totiž Subnautica pro chudé, protože to vůbec není survival (já survivaly nehraju). Není to Abzû, protože to vůbec není abstraktní, ale přesně naopak (Unreal dělá co může, i když indie produkce je na tom místy dost vidět). Není to Deep Fear (tohle fakt vyšlo jen na Saturn?), protože horrory taky nehraju. Pravděpodobně to není ani jako spousta dalších podvodních her (no rozhodně to není Dave the Diver :-)), které neznám, protože podvodní hry vlastně vůbec nemám rád. Není to ani jako film The Abyss, pokud ho znáte (což byste měli, protože je skvělý). Možná je to trochu jako komiks Jeffa Lemireho The Underwater Welder (u nás vydala Paseka pod kreativním názvem Potápěč), ale vlastně ani to ne. Tak proč jsem to teda vlastně hrál?

Protože hra kromě toho, že má ode všeho z výše uvedeného kousek a ta výsledná kombinace je skvělá, především vypráví příběh. Silný příběh. Takový příběh, jehož některé okamžiky vám možná po dlouhou dobu budou kroužit hlavou a donutí vás se nad něčím důležitým zamyslet. Příběh, který je nosnou částí téhle hry, takže vám o něm neprozradím ani slovo :-) Není to vizuální novela, takže se tím opravdu jen tak neproklikáte, budete se muset trochu snažit. Ale pokud máte nějakých 10+ hodin (já se jako obvykle kochal plus pár hodin navíc na platinu), určitě bych Under the Waves doporučil. Přece jen to vydali Quantic Dream a to je určitá záruka kvality, byť často v nezvyklém podání.

Nevím jak na ostatních platformách, ale na PS5 je hra docela zabugovaná. Párkrát mi spadla, jsou problémy s mapou (nemizí z ní některé nalezené předměty, což docela ztěžuje tracking), kamera občas zdivočí, ovládání ponorky a samotného potápěče ve skafandru je tak odlišné, až se mi z toho málem rozjela schizofrenie... Ale všechno jsem to přetrpěl, protože ten příběh mě prostě vtáhnul a chtěl jsem vědět, jak to dopadne.

A vy to chcete taky! :-)