Doom / SNES / 4 hodiny / #dohrano

V roce 1995 jsem mel doma Didaktik Gama, Amigu 1200 bez turbokarty a strasnou, ale STRASNOU touhu hrat Dooma. Resilo se to tak, ze jsem zustaval dlouho po vyucovacich hodinach ve skole, kde nas nechaval tolerantni ucitel informatiky hrat po vyucovani, prespavanim u movitejsich kamaradu a sousedu, kteri disponovali alespon 386DX a hlavne teda fantazirovanim o tom, jak bych Dooma hral doma, kdybych nemel omezeni hardwaroveho razu. Kdybych mel tenkrat SNES a dostal do paratu prave tuto verzi, zcela jiste bych u ni probdel mnoho noci (coz se mi ostatne stalo asi o rok pozdeji, kdy mi kamarad venoval vyrazenou a vykuchanou 486/66 s 8 MB RAM (bez zvukovky) z kancelare jeho rodicu). Rad bych ale slozil prave teto 16bit verzi Dooma hlubokou poklonu.

Ano, retrospektivne si muzeme rici, ze integrace SuperFX chipu primo do cartridge se hrou je vlastne podfuk - samotny SNES by Dooma v teto kvalite nemel sanci utahnout. Ale cert to dneska vem - i mezi hrami se SuperFX cipem je Doom na SNESu naprosto dechberouci a zdaleka nejpropracovanejsim 3D enginem (a to se nebojim srovnavat technologii Argonaut Software, kteri udelali kulervoucne vypadajici Star Fox 2, ktery oficialne nikdy nevysel).

Nejde o demake, chce se cloveku vykricet do sveta. Je to DOOM, krici moje vnitrni ja. Je to SKORO jako na PC, dodava optimisticky skeptik ve mne. Vazne - tech rozdilu je cela rada a nektere jsou na hranici kritikality - no autorum se umne podarilo narvat do hry to, co dela Dooma Doomem - perfektni atmosferu, drtivou vetsinu obsahu a audiovizuality, ktera navzdy zmenila herni svet. Strucne tedy:

- veskeri nepratele se na vas vzdy divaji rovne, zcela chybi grafika z boku a ze zadu...
- ... coz je prkotina az na to, ze tim padem nepratele vzdycky strili prvni a v podstate vzdycky se trefi - a hra je tim padem o dost tezsi (ale porad v pohode hratelna)
- chybi texury podlah a stropu a kupodivu to hre neubira zas tak moc na krase - po chvili jsem si toho prestal vsimat a prislo mi to v pohode
- brokovnice a vlastne veskere "hit scan" zbrane jsou de facto odstrelovacimi puskami - staci mirit na shluk pixelu na libovolnou vzdalenost a nepratele padaji k zemi v tratolisti krve
- nepratele jsou naprosto hlusi - i kdyz za rohem vybuchuji rakety, nenapadne se hnout o pid to zkontrolovat
- nepratele se mezi sebou neumi kosit (ale mohou se vzajemne zranovat)
- nejde strafovat a rotovat zaroven - obihani nepratel s raketometem v ruce je ponekud komplikovane, ale da se
- chybi finalni obrazek horici citadely
- chybi "par" levelu (22 vs 27)
- nelze nijak sejvovat, clovek to musi cele dojet na jeden zatah (ale hra si pamatuje vybavu postavicky na startu kazdeho levelu, tj. po smrti nemame jen pistoli a 50 naboju, nastesti...)

A to je vse! Vlastne je hra az sokujicne "feature complete" a to zejmena ve srovnani s verzi na Jaguara, ktera se stala vzorem pro ostatni konzole, vcetne GBA, na kterem jsem hru nedavno rovnez dohral. Tim chci rici, ze ve hre je i Kyberdemon a Masterpavouk, coz nechapu, proc v jinych verzich neni. A navic je v teto verzi hry i hudba, ktera je nesmirne podobna MIDI originalu - je to naslapnuty a SNES to cele hraje skutecne skvostne.

V kontextu roku 1995 je vlastne uspech, ze ma hra v prumeru 10 fps - na 386, kde sem Dooma hral uplne poprve, nebyla o moc rychlejsi. Rozliseni 216x144 nezni na prvni pohled uplne marne, v praxi jde ale o 2x1 pixelizaci (zname z Amigy...), cili v realu se pocita jen 108x144 - ano, je to na pohled strasnej zmatek (ty chybejici textury podlah a stropu vlastne pridavaji na citelnosti hry samotne), ale na velke (CRT) televizi to vazne v pohybu nevypada spatne - urcite to nepusobi, jako Wolf 3D, ale jako Doom, coz je uctyhodny vykon. Asi nejhorsi vlastnosti hry je silene zpozdeni ovladani - veskere inputy na ovladaci maji cca 0.5 sekundy zpozdeni, ale i na to jsem si rychle zvykl a proste jsem predvidal budoucnost o pul sekundy dopredu... hele dohral jsem to vlastne cele s prstem v nose na normalni Hurt Me Plenty obtiznost.

Pritom neslo o pouhou svalovou pamet - jak jsem naznacil - nepratele se na nas vzdy divaji celem a strileji mnohem drive, nez jsem zvykly z PC. Tam, kde bych za normalnich okolnosti jenom prospeedrunoval chodbou, jsem se zastavoval a poctive cistil vsechny chodby - nepratele jsou desne nevypocitatelni a pri nahodnem pobihani kolem cloveku ubyva zdravi a ani nevi proc (no protoze je nekde pixel velikej vojak, ktereho nemate sanci videt). Takze jsem hral mnohem pomaleji a poctiveji, nez treba nedavno na tom GBA.

Suma sumarum - na to, ze jde o adaptaci puvodniho revolucniho 3D enginu na de facto 16bit stroj - jde o fenomenalni uspech. Mel jsem u toho to spravne mrazeni a nejistotu v oblasti zaludku a trenek - jsem strasne rad, ze jsem si po letech mohl skrtnout i tento zarez... a jdu pogooglit, jestli nejakej frajej nezoptimalizoval kod nebo dokonce neudelal-li nekdo i Doom 2 na tenhle vysinutej stroj z roku 1990 (JAP release teda). 10/10, would bang again!

(Z technickych duvodu jsem musel stream rozdelit na dva kusy, ale stejne na to nikdo nekouka, tak co).

SNES Doom - intro - part 01
https://www.youtube.com/watch?v=oIfKmi-M4qs


SNES Doom - part 02
https://www.youtube.com/watch?v=TJP5ZqjW8N4


Ve streamu jsem mylne uvedl, ze hra nema vyber epizody ani obtiznosti - az po dohrani jsem zkusil explicitne pojmenovanou polozku "New Game" a v ni se "samozrejme" nachazi volba obtiznosti i epizody. Ejhle.

DEEFHA: OK, takže dalších 14 hodin je za mnou (celkem už 35). Nejsem si sice jistý, jestli se mi to podaří dohrát do konce roku, jak jsem sám sobě slíbil... Ale zato jsem si naprosto jistý, že je to jedna z nejzvláštnějších her, jaké jsem kdy hrál :-)

Machinarium / PC / 7 hodin / #dohrano

SALVATOR: asi bych to prolozil nějakou jednihubkou jiného žánru, než bych vletel do dalšího velkého openworldu

Indiana Jones and the Great Circle / XSX / 37h / #dohrano

Veľká paráda, za mňa 9.5/10 a celkom určite moja GOTY s istým náskokom. Urobil som väčšinu contentu, všetky fieldworky a mysteries, zberateľským questom na post credits scénu som sa nezaťažoval. Takto nejak by mali vyzerať "veľké" single player hry.

DAVESADE: Tohle mě zahřálo u srdce - sám jsem si před několika dny s velkým nadšením zahrál Gabriel Knight 2, což tenkrát v polovině devadesátek pro mě jako jedenáctiletého kluka bylo úplně nereálné (nedokážu pochopit, jak mohlo někoho napadnout vydat takovou hru bez jakýchkoli titulků, na prodejní výsledky to muselo mít zákonitě dopad). Gabriel Knight 3 jsem v roce 1999 hrál, ale jednoznačně jsem klouzal po povrchu, takže teď se na GK3 znovu chystám a věřím, že to bude úplně jiný zážitek.

Všechny tři hry jsou krásný příklad postmoderního díla, které si člověk užije tím víc, čím lépe je obeznámený s historií a klasickým uměním. Já během hraní GK2 strávil ještě několik hodin bokem u Wagnera a dějin Bavorska před sjednocením Německa, a teď v přípravě na GK3 poslouchám historický podcast, který rozebírá tu stotřicetiletou historii konspirace okolo Rennes-le-Chateau, Kristovy pokrevní linie a řádu Templářů/Katarů. A je prima si uvědomit, že ze stejného místa čerpá další skvělá hra Broken Sword (a téma samozřejmě nejúspěšněji vytěžil Dan Brown).

Je vážně škoda, že čtvrtá hra nikdy nevznikla, obzvlášť když Jane Jensen má údajně scénář vymyšlený. Activision patrně nechtěji se značkou pokračovat, ale zároveň ani nechtěli poskytnout práva a remake GK1 před několika lety je asi maximum, kterého se dočkáme.

SALVATOR: CP2077, to je jasný :-)

Kingdom Come: Deliverance / PC / 245h / #dohrano

Tak mám taky hotovo. Jako nezdá se mi ten čas, nevim, jestli sem to zas nenechal běžet na pozadí. In-game statistiky tvrděj, že na herní čas je to 82 dnů.
Jinak asi nemám, co bych dodal a co by neřek už ERRTU. Jen musim říct, že ten konec mi při tomhle průchodu už nepřišel tolik antiklimatickej, jako při prvním, i když je tam znát, že to má mít pokračovaní. A sem moc rád, že ho to mít bude. Tak, te´d co jen dalšího? Váhám mezi Cyberpunk 2077, STALKER 2 a Cities Skylines 2...

Gabriel Knight 3 / PC / 13 hodin / #dohrano

Neda se nic delat - i pres veskerou opravnenou kritiku, tohle je moje nejoblibenejsi detektivni adventura vsech dob! Mam rad vsechny tri dily, pokazde z trochu jinyc duvodu, mam rad Lauru Bow, mam rad Maupiti Island, ale Gabriel Knight (3) je podle mne nejdotazenejsim titulem sveho zanru. Hra fantasticky spatne zestarla za ty roky - grafika je perfektni ukazka midgenu, ale namluveni a "sound design" porad obstoji i po tech letech, nemohu si stezovat. Cely pribeh ma skoro odlehceny zacatek, ale zhoustne to a na konci cloveku zustava rozum stat, jak daleko si Jane Jensen dovolila zajit. Ovladani v 3D svete je porad dechberouci, adventurni cast zabavna a vtipna...

No ale medajli si hra odnasi zejmena za puzzle "Le Serpent Rouge", coz je serie extremne zapeklitych sifer, na jejichz rozlousknuti je potreba celeho parmena a to se schopnosti myslet, jako konspiracni analytik - coz neni malo! Uplny konec hry je malicko lamozni a cloveku zustane ta pachut, ze by to chtelo nejmene jeste jeden plnotucny pribeh Gabriela - ta serie ma naslapnuto na mnohem vic, nez jen tri hry - ale trh si zada jinak, takze smolik.

Pro archivacni a dokumentacni ucely jsem cely pruchod hrou streamoval a ukladal - jelikoz si pamatuji cca 50% z meho prveho hrani, je to plne zkoumani a hledani a experimentovani... nuda na koukani, ale zabava na hrani. Vrele doporucuji, ale nevim vlastne komu - dneska jsou tyhle oldschool adventury prakticky nehratelne a nemit tu zkusenost z roku 1999, tak to ani ja dneska nedam s klidnym srdcem. Takhle to byla nostalgicka parba a za to jsem rad!

Gabriel Knight 3 - part 01
https://www.youtube.com/watch?v=oKzXmtOwrIs&list=PLLkqoegvtaAfdk2SpI35Z7aTB5TR5P8pH&ab_channel=DavidKubec

FRIZER: Tyjo, ten já si vždycky užiju, ta změna tempa a náhlý omezení prostředků, kdy ze začátku nemáš ani blbej paklíč, mi přijde super. Noční klášter má navíc super atmosféru.

ERRTU: Heh, já zrovna sháním zásoby na obléhání Talmberka :)

ERRTU: jako v tom mám zatím 16h, a je to teda tough love, ale baví mě to. Henryho a jeho vrteni prstem jsem si okamžitě oblíbil.
A tady dávám zatím nejrozromilejsi bug, kdy si pan Racek ještě netrpělivě podupaval nozkou.

Kingdom Come: Deliverance / 170h / PC / #dohrano

v kdc mám reálně skoro 300 hodin, rozehrál jsem to když to vyšlo, následně odložil a po vydání všech dlc to rozehrál znova. pojďme do toho rovnou: jedna z nejlepších her a vůbec nejlepší akční rpg co tato zem kdy vytvořila. zářící supernova, hvězda kterou si okamžitě sázím do souhvězdí her, které si ob dva tři roky zahraju znova. milník plně rovný vietcongu, mafii, flashpointu, original waru, skledalu... klečím pokorný a prosím v slzách hru aby ještě neskončila. je to hra u které jsem si po čtyřech hodinách uvědomovával, že mi na stole prosychá robalené brko, bolí mě záda a asi se pomočim!

wow! mapa vyzobaná, všechny questy splněné krom... jako těm nejvetším sviním rytíř dobra jindra prostě pomáhat nebude! :) z přibyslavic je dubaj posazaví kde na stromech rostou jitrnice a v řece teče kňour dvanáctka, zlatem dláždíme ulice páč do truhel už se to nevejde, ti dva smradi tam bobrujou stromy jak zjednaní, sousedské spory rozřešené, blahobyt. banda bastardu nakonec dostála svému slovu, nějaka ta sousedka, šlechtična i pradlena ložem taky proběhla, jsem nesečtělejší kovář v okolí, kam vlezu tam oblíben a truhlice puká sbírkou vzacných brnění a zbraní. a na východ slunce po boku bachuty budu vzpomítat do konce života :D prostě tohle byl kurva zážitek a i když mě mrzí, že hotovo, tak na druhou stranu, dvojka za rohem žejo.

na rovinu, ja miluju hry jako fallout:nw nebo staré elder scrolly kde platí "děláš to? zlepšuješ se v tom!", žádné "hrc, level+, rozházej si skilly!". v tomhle směru jsem si doslova v kdc liboval. navíc jsem zlodějský plíživý typ který se nerozpakuje vypáčit nejkou tu truhlu či udrobit jedu do guláše nepřítele. nepamatuju že bych se v nějaké hře tak často převlékal, do města zásadně ve varkoči skalice! jsem přeci patriot. na loupežnou nebo vražednou výpravu nalehko, nic co by rachtalo, všechno černé. hrozně se mi líbilo jak lidé reagují na to jestli jste vyšňořený nebo v hadrech, umytý, od krve, potrhaný, jak mě stráže jebali že tady se v noci bez louče nochodí... nepamatuju si že bych v pc hře kdy sám jel takový roleplay jako tady, držel se charakteru postavy. btw v žádné jiné hře mě tak nebavila alchymie, lov, broušení meče, čtení, prostě ty vedlejší aktivity jsou neskutečně promakané a naprosto geniálně drží atmosféru. alchymii zdůrazním ještě jednou, protože u křivulí jsem se fakt nastál požehnaně a ani chvilku se nenudil.

gró hry, tedy soubojový systém. co člověk to názor. můj je, že odemykání komb je fajn, ačkoliv v realné hře se ty čtyřkrokové nedají udělat. buď stojíte proti někomu oplechovanému a pokročilejšímu který těch pár ran snese, ale zas vám po druhém třetím úderu komba paríruje, takže smůla, nebo je to vandrák v hadrech který jde stejně po druhém úderu k zemi. nejvíc jsem jich užil v turnajích, jinak moc ne. dál, souboje celkem fungují při boji já vs jeden až tři nepřátelé. pokud jich je víc, stane se ze souboje lidový tanec kdy všichni víříme kolem sebe a snažíme se nepustit nikoho do zad. skupinové souboje zas vetšinou skončí tak, že dvě řady vojáku stojí proti sobě, jedou osobní souboje jako samurajové a vám nic moc nebrání je oběhnout a zezadu ukousat. v tomhle vyzdvihuju závěrečnou bitvvu band of bastard, tam to byl úchvatný free to all s náhodně se generujícíma a rozpadajícíma skupinama bojujících a finální útok na talemberk. u obléhání btw se mi moc líbilo jak jednou za patnáct minut se okolím rozlehla rána a všichni naši v doslechu zajásali že další šutr z trebuchetu našel svůj cíl :) atmosféra hry je prostě absolutně ultimátní. plus hra je jedna obrovská pohlednice a nazvučení všeho toho šustění kroužkovky a cinkání ostruh je prostě dechberoucí.

a budu si remcat! na to že hra je už zjevně finál tak ta kondice je všechno jen ne bezchybná. problikávající kouře, náhodně se odspawnující npc, nějaká duševní choroba zabraňujícím lidem chodit po kamených schodech (tyvole rychtáře jsem párkrát vzteky zabil a loadoval když nebyl sto vylézt ze šatlavy), když nějaké npc chce otevřít dveře, najednou je nemůžete otevřít vy, i když je npc kilák daleko, prostě rezervace, nasrat.
a zásadní výhrada: ten český dabing je ve spoustě věcí super. pro mě jako čecha to najednou byly čechy. kvitoval jsem, že jazyk je jadrný a mluva jak se patří sprostá. ale rozpor mezi titulky a slovem byl občas dost matoucí. já chápu že to jazykově a stylově z originálních titulkú asi občas nesedlo do huby, ale to byl kurva takovej problém ty cz subs upravit? a v epilogu se tu už úplně urvalo a měl jsem tam text k naprosto jine cut-scéně. největší peklo bylo vyšetřování jako novic v klášteře, dozorci mě odmítali vidět na motlitbách a v práci, questové postavy se mi točili ve dvečích, klášter bylo doupě satanovo.