Call of Cthulhu - Shadow of the Comet / GoG / 7 hodin / #dohrano

Okolo letošního Halloweenu jsemv rámci navození té správné atmosféry přečetl komplet sebrané spisy H.P.Lovecrafta a po zaklapnutí poslední knížky jsem si řekl, že jestli si Shadow of the Comet nezahraju teď, tak už asi nikdy. Takže jsem se do toho směle pustil. Jedná se o opravdu starou adventuru (dokonce i s občasnými akčními escape sekvencemi), takže ovládání fakt bolí, hlavní hrdina umírá jak na běžícím pásu, logika má půlku hry dovolenou a i když máte Lovecraftovy povídky čerstvě v malíku, pořád na spoustě míst tápete, co vlastně dělat dál. Přiznávám, že na to konto jsem parkrát nakouknul do návodu a když jsem to udělal, tak se mi ulevilo, místo abych se styděl. Nedovedu si představit hrát tuhle hru bez jakékoliv znalosti předlohy. Příběh celkem citlivě navazuje na povídku Stín nad Innsmouthem a jeho realizace v rámci dobových technických možností určitě neurazí. Každopádně jsem rád, že to mám za sebou a tuhle hru v současnosti doporučuju jen skutečným fanouškům Lovecrafta a zároveň retro adventur, kteří stejně jako já potřebují odmáznout nějaké ty resty z mládí.

Sea of Stars / XSX / ~40h / #dohrano

Dobré to bolo. "JRPG" z Québecu ma teda oslovilo o dosť viac, než drvivá väčšina JRPG z J za posledné desaťročie.

Deponia (2012) / Steam Deck + PC / 9 hodin / #dohrano

To jsem si zase dal! Ten NieR se děsně táhne :-), takže ho musím něčím prokládat. Volba padla na tuhle původem německou point & click adventuru, kterou jsem kdysi dostal ke Score 280 (ano, i na tohle mám evidenci...). A samozřejmě - Infinite Backlog má challenge na dohrání do konce roku, tak jsem to chtěl stihnout. Nic víc extra k tomu říct asi nemůžu: je to pěkně nakreslené, slušně ozvučené, dialogy jsou břitké, vtípky povedené, zápletka celkem zajímavá a obtížnost tak akorát. Slušně jsem se bavil a hlavní hrdina v podobě věčného losera mi byl sympatický.

Má to ještě několik dalších dílů, které bych si možná někdy zahrál, ale odradil mě nepěkný technický stav tohohle prvního dílu. Hra sice nepadá a je hratelná i na Steam Decku, nicméně nakonec jsem přece jen přesedlal na PC (myš je myš, pro tyhle starší point & click tituly nemá SD úplně ideální ovládací prvky), ale jinak je i po těch letech dost nepříjemně zabugovaná. Neustále se mi přepínala z fillscreen módu do windowed, mizel prvek pro otevírání inventáře, některé trofeje se netrignuly (to by nevadilo, ale neodemknul se kvůli tomu přístup do další části hry) a bylo potřeba načíst starší save... Při jednom nefunkčním puzzle dokonce bylo potřeba hexa editorem příslušný save opravit! To už jsem teda dlouho nemusel dělat :-)

Tvůrce hry Daedalic Entertainment na ni už mnoho let nesahá a problémy místo toho řeší svérázným způsobem. Na svém webu oficiálně poskytuje ke stažení balíky uložených pozic po jednotlivých kapitolách hry! Takže pokud se vám někde něco nedaří, prostě si jen nahráním pozice poskočíte dál. To mi přišlo potupné a tak jsem se hrou prokousal svépomocí, i když to místy bylo fakt se skřípěním zubů. Ale nelituju, dobrých adventur není nikdy dost.

Doom / SNES / 4 hodiny / #dohrano

V roce 1995 jsem mel doma Didaktik Gama, Amigu 1200 bez turbokarty a strasnou, ale STRASNOU touhu hrat Dooma. Resilo se to tak, ze jsem zustaval dlouho po vyucovacich hodinach ve skole, kde nas nechaval tolerantni ucitel informatiky hrat po vyucovani, prespavanim u movitejsich kamaradu a sousedu, kteri disponovali alespon 386DX a hlavne teda fantazirovanim o tom, jak bych Dooma hral doma, kdybych nemel omezeni hardwaroveho razu. Kdybych mel tenkrat SNES a dostal do paratu prave tuto verzi, zcela jiste bych u ni probdel mnoho noci (coz se mi ostatne stalo asi o rok pozdeji, kdy mi kamarad venoval vyrazenou a vykuchanou 486/66 s 8 MB RAM (bez zvukovky) z kancelare jeho rodicu). Rad bych ale slozil prave teto 16bit verzi Dooma hlubokou poklonu.

Ano, retrospektivne si muzeme rici, ze integrace SuperFX chipu primo do cartridge se hrou je vlastne podfuk - samotny SNES by Dooma v teto kvalite nemel sanci utahnout. Ale cert to dneska vem - i mezi hrami se SuperFX cipem je Doom na SNESu naprosto dechberouci a zdaleka nejpropracovanejsim 3D enginem (a to se nebojim srovnavat technologii Argonaut Software, kteri udelali kulervoucne vypadajici Star Fox 2, ktery oficialne nikdy nevysel).

Nejde o demake, chce se cloveku vykricet do sveta. Je to DOOM, krici moje vnitrni ja. Je to SKORO jako na PC, dodava optimisticky skeptik ve mne. Vazne - tech rozdilu je cela rada a nektere jsou na hranici kritikality - no autorum se umne podarilo narvat do hry to, co dela Dooma Doomem - perfektni atmosferu, drtivou vetsinu obsahu a audiovizuality, ktera navzdy zmenila herni svet. Strucne tedy:

- veskeri nepratele se na vas vzdy divaji rovne, zcela chybi grafika z boku a ze zadu...
- ... coz je prkotina az na to, ze tim padem nepratele vzdycky strili prvni a v podstate vzdycky se trefi - a hra je tim padem o dost tezsi (ale porad v pohode hratelna)
- chybi texury podlah a stropu a kupodivu to hre neubira zas tak moc na krase - po chvili jsem si toho prestal vsimat a prislo mi to v pohode
- brokovnice a vlastne veskere "hit scan" zbrane jsou de facto odstrelovacimi puskami - staci mirit na shluk pixelu na libovolnou vzdalenost a nepratele padaji k zemi v tratolisti krve
- nepratele jsou naprosto hlusi - i kdyz za rohem vybuchuji rakety, nenapadne se hnout o pid to zkontrolovat
- nepratele se mezi sebou neumi kosit (ale mohou se vzajemne zranovat)
- nejde strafovat a rotovat zaroven - obihani nepratel s raketometem v ruce je ponekud komplikovane, ale da se
- chybi finalni obrazek horici citadely
- chybi "par" levelu (22 vs 27)
- nelze nijak sejvovat, clovek to musi cele dojet na jeden zatah (ale hra si pamatuje vybavu postavicky na startu kazdeho levelu, tj. po smrti nemame jen pistoli a 50 naboju, nastesti...)

A to je vse! Vlastne je hra az sokujicne "feature complete" a to zejmena ve srovnani s verzi na Jaguara, ktera se stala vzorem pro ostatni konzole, vcetne GBA, na kterem jsem hru nedavno rovnez dohral. Tim chci rici, ze ve hre je i Kyberdemon a Masterpavouk, coz nechapu, proc v jinych verzich neni. A navic je v teto verzi hry i hudba, ktera je nesmirne podobna MIDI originalu - je to naslapnuty a SNES to cele hraje skutecne skvostne.

V kontextu roku 1995 je vlastne uspech, ze ma hra v prumeru 10 fps - na 386, kde sem Dooma hral uplne poprve, nebyla o moc rychlejsi. Rozliseni 216x144 nezni na prvni pohled uplne marne, v praxi jde ale o 2x1 pixelizaci (zname z Amigy...), cili v realu se pocita jen 108x144 - ano, je to na pohled strasnej zmatek (ty chybejici textury podlah a stropu vlastne pridavaji na citelnosti hry samotne), ale na velke (CRT) televizi to vazne v pohybu nevypada spatne - urcite to nepusobi, jako Wolf 3D, ale jako Doom, coz je uctyhodny vykon. Asi nejhorsi vlastnosti hry je silene zpozdeni ovladani - veskere inputy na ovladaci maji cca 0.5 sekundy zpozdeni, ale i na to jsem si rychle zvykl a proste jsem predvidal budoucnost o pul sekundy dopredu... hele dohral jsem to vlastne cele s prstem v nose na normalni Hurt Me Plenty obtiznost.

Pritom neslo o pouhou svalovou pamet - jak jsem naznacil - nepratele se na nas vzdy divaji celem a strileji mnohem drive, nez jsem zvykly z PC. Tam, kde bych za normalnich okolnosti jenom prospeedrunoval chodbou, jsem se zastavoval a poctive cistil vsechny chodby - nepratele jsou desne nevypocitatelni a pri nahodnem pobihani kolem cloveku ubyva zdravi a ani nevi proc (no protoze je nekde pixel velikej vojak, ktereho nemate sanci videt). Takze jsem hral mnohem pomaleji a poctiveji, nez treba nedavno na tom GBA.

Suma sumarum - na to, ze jde o adaptaci puvodniho revolucniho 3D enginu na de facto 16bit stroj - jde o fenomenalni uspech. Mel jsem u toho to spravne mrazeni a nejistotu v oblasti zaludku a trenek - jsem strasne rad, ze jsem si po letech mohl skrtnout i tento zarez... a jdu pogooglit, jestli nejakej frajej nezoptimalizoval kod nebo dokonce neudelal-li nekdo i Doom 2 na tenhle vysinutej stroj z roku 1990 (JAP release teda). 10/10, would bang again!

(Z technickych duvodu jsem musel stream rozdelit na dva kusy, ale stejne na to nikdo nekouka, tak co).

SNES Doom - intro - part 01
https://www.youtube.com/watch?v=oIfKmi-M4qs


SNES Doom - part 02
https://www.youtube.com/watch?v=TJP5ZqjW8N4


Ve streamu jsem mylne uvedl, ze hra nema vyber epizody ani obtiznosti - az po dohrani jsem zkusil explicitne pojmenovanou polozku "New Game" a v ni se "samozrejme" nachazi volba obtiznosti i epizody. Ejhle.

DEEFHA: OK, takže dalších 14 hodin je za mnou (celkem už 35). Nejsem si sice jistý, jestli se mi to podaří dohrát do konce roku, jak jsem sám sobě slíbil... Ale zato jsem si naprosto jistý, že je to jedna z nejzvláštnějších her, jaké jsem kdy hrál :-)

Machinarium / PC / 7 hodin / #dohrano

SALVATOR: asi bych to prolozil nějakou jednihubkou jiného žánru, než bych vletel do dalšího velkého openworldu

Indiana Jones and the Great Circle / XSX / 37h / #dohrano

Veľká paráda, za mňa 9.5/10 a celkom určite moja GOTY s istým náskokom. Urobil som väčšinu contentu, všetky fieldworky a mysteries, zberateľským questom na post credits scénu som sa nezaťažoval. Takto nejak by mali vyzerať "veľké" single player hry.

DAVESADE: Tohle mě zahřálo u srdce - sám jsem si před několika dny s velkým nadšením zahrál Gabriel Knight 2, což tenkrát v polovině devadesátek pro mě jako jedenáctiletého kluka bylo úplně nereálné (nedokážu pochopit, jak mohlo někoho napadnout vydat takovou hru bez jakýchkoli titulků, na prodejní výsledky to muselo mít zákonitě dopad). Gabriel Knight 3 jsem v roce 1999 hrál, ale jednoznačně jsem klouzal po povrchu, takže teď se na GK3 znovu chystám a věřím, že to bude úplně jiný zážitek.

Všechny tři hry jsou krásný příklad postmoderního díla, které si člověk užije tím víc, čím lépe je obeznámený s historií a klasickým uměním. Já během hraní GK2 strávil ještě několik hodin bokem u Wagnera a dějin Bavorska před sjednocením Německa, a teď v přípravě na GK3 poslouchám historický podcast, který rozebírá tu stotřicetiletou historii konspirace okolo Rennes-le-Chateau, Kristovy pokrevní linie a řádu Templářů/Katarů. A je prima si uvědomit, že ze stejného místa čerpá další skvělá hra Broken Sword (a téma samozřejmě nejúspěšněji vytěžil Dan Brown).

Je vážně škoda, že čtvrtá hra nikdy nevznikla, obzvlášť když Jane Jensen má údajně scénář vymyšlený. Activision patrně nechtěji se značkou pokračovat, ale zároveň ani nechtěli poskytnout práva a remake GK1 před několika lety je asi maximum, kterého se dočkáme.

SALVATOR: CP2077, to je jasný :-)