NieR: Automata (2017) / PS5 / 77 hodin / #dohrano

Konec roku obvykle trávím ve společnosti některé hry od Amanity. Letos jsem měl v plánu znovu Happy Game, protože nálada téhle hry přesně odpovídá událostem mého roku 2024... Ale nakonec dopadlo všechno jinak a místo toho cinkla poslední letošní platina.

Vypadá to, že čím větší ve mě zanechá nějaká hra dojem, tím méně toho o jejím hraní nakonec vlstně napíšu. Automata ve mě bude rezonovat ještě hodně dlouho, a to i proto, že jsem samotnou hru podpořil poslechem skvělého soundtracku, sledováním anime seriálu a studováním celého neuvěřitelně rozsáhlého lore. To ovšem znamená, že si teď budu muset zahrát nejen Nier Replicant, ale i sérii Drakengard, protože Nier vychází z jednoho z konců jednoho z dílů... Tomu, kdo mi tady Automatu doporučil si zahrát (nevím už přesně, kdo to byl), za to teda pěkně děkuju - a myslím to úplně vážně.

Pořád jsem o hře samotné nic nenapsal a ani to neudělám. Já jsem si o ní dopředu taky zjišťoval co nejméně informací, protože jsem se bál, abych si něco nezkazil. A udělal jsem dobře. Sice jsem se v jednom okamžiku začal děsit rozsáhlosti příběhu, který se přede mnou najednou rozprostřel... Ale to byla jen chvilková slabost. Získat "true ending" mi nakonec trvalo 46 hodin a dalších 30 jsem pak věnoval platinování. Ani ne tak kvůli těm trofejím, ale hlavně proto, že každý vyřešený sidequest, každá objevená zbraň, zdánlivě náhodný dialog nebo kousek zapomenutého dokumentu mi pomohlo víc pochopit ten svět kolem. Myslím samozřejmě ten herní, ačkoli...

Šestadvacet alternativních konců hry je pak kapitola sama pro sebe. Každý z nich nese určité poselství a abych řekl pravdu, většinou se jednalo o důsledky špatných rozhodnutí, která bych sám od sebe ve hře (a ani v životě) nikdy neudělal. Aspoň to mě v tom letošním zkurveném roce trochu potěšilo, že na tom přece jen možná nejsem až zas tak špatně. I když jen ve hře. Ale v jedné z nejlepších her, které jsem kdy hrál!

(Btw. snad nebudu spoilerovat, když řeknu, že od určitého okamžiku si na jednom místě ve hře můžete koupit chybějící trofeje! Je to poměrně zvláštní a asi jsem to ještě nikde neviděl. Ale samozřejmě by mi to přišlo potupné, takže jsem si všechny trofeje skutečně odpracoval. Jako důkaz předkládám IB playlog, ve kterém je mimochodem vidět, že jsem začal hrát už v říjnu. Inu, něco holt chce svůj čas... A hlavně týden prosincové dovolené :-))

Final Fantasy VII: Remake / 51 hodin / OG PS5 / #dohrano

Moje vůbec první setkání s Final Fantasy proběhlo poměrně nedávno a byla to nešťastná XVI, která vypadala sice na první pohled skvěle, ale celkovej dojem zabila příšerně napsanými questy a ne zrovna dvakrát sympatickou hlavni postavou. Do sedmičky, která se mi povalovala už pěkných pár let v PS jsem tím pádem nastoupil s pořádnou dávkou skepse a bez očekávání v podstatě akorát s tím, že jsem chtěl zjistit co je na téhle sérii tak kultovního, proč Remake a momentálně i Rebirth sbírá tolik nominací a cen a jak vypadá současná japonská produkce na steroidech.

Kromě toho jsem si vzpomněl na moment, kdy jsem byl přesně před dvaceti lety v kině na CGI snímku Final Fantasy VII: Advent Children a kdy jsem si říkal jaká by byla paráda, kdyby takhle třeba jednou vypadaly hry.

Nebudu zdržovat a napíšu rovnou, že hra v pohybu a v cutscénách vypadá líp, než tehdejší CGI a nejenom díky tomu se mě celou dobu držel lehkej úsměv spojenej se satisfakcí. Kromě grafiky v Remake fungovaly víceméně i všechny ostatní elementy. Dechberoucí hudební podkres od Nobuo Uematsu zmiňovat nemusím. Sice mi ohledně vyprávění víc vyhovuje Yakuza série, která toho má s FF blízkého víc, než by se mohlo na první pohled zdát a kde čtyřicátníci řeší problémy čtyřicátníků v reálném světě, ale i tak mě tahle parta ekoteroristů a žoldáků tak nějak vzala za srdce.

Za mínus považuju pár otravných fetch questů a kameru, která si během frenetických soubojů sem tam postavila hlavu a bosse jsem musel chvíli hledat. Kromě toho jsou v poslední třetině bossfighty celkem nečekaně brutálně těžký a neustálý léčení party a šachování s materiemi mi nabouralo flow, tak jsem snad poprvé přepínal na easy, protože jsem během svátků neměl dalších dvacet hodin k dobru.

9/10 a už se těším jak tam příště pošlu Intergrade a Rebirth

Spec Ops: The Line / PS3 / 10 hodin / #dohrano

Ach jo, tohle je hrich, ktery mne bude tizit dlouho. Kdyz hra vysla, tak jsem ji rozehral, ale zcela odsoudil na zaklade prvnich misi, ze jde jenom o tupou strilecku s vojackama, jakych jsme videli nespocet. Pak se objevily recenze a desne chvaleni, ze jde o psychologicky snimek plnou vazne tematiky... tak jsem se usklibl, ze mozna nekdy dam hre druhou sanci.

Pritom je to presne ta hra, kterou nechci mit rad. Takze jsem se k ni posadil s krajnim odporem a behem 2024 ji pomalicku dohraval... a... nebavila mne. Ani trochu. Nezaujala mne naprosto nicim.

Kdyz jsem se dozvedel, ze hra ma 15 kapitol a ja uz byl v osme, rozhodl jsem se ji dorazit na jeden zatah, at to mam z krku - nastavil jsem si nejnizsi obtiznost a dojel jsem to, abych mohl rikat, ze to mam dohrane... a kdo vi, treba mne to necim zaujme.

Popravde - ano, par veci mne tam skutecne zaujalo a vlastne se mi hra chvilemi i zamlouvala, ze tam jsou dobre napady ohledne vypraveni pribehu, celkem asi tri moralni dilemata za celou hru jsou opravdu zajimava a nektere obrazy jsou skutecne desive, az k zamysleni - a navrch jsem si vyzkousel vsechny 4 mozne konce hry. Mozna jsem jen prilis otupely soucasnou valkou na Ukrajine, ale i pres techto nekolik svetlych chvil jsem neshledal shodu v tom, z ceho jsou jinak hraci / novinari tak nadseni - evidentne nejsem cilovka. Takze jo, nakonec si hru budu pamatovat, ale trochu se za to stydim...

Na zaver jeste doreknu, ze hra na Playstation 3 vypada a hybe se naprosto hrozive, nechapu, jak to mohlo projit pres QA. Poprve jsem to hral kdysi davno na PC a prislo mi to graficky prijatelne, tedka na PS3 je to strasne - ale to je uz osud Unreal Engine 3 na teto konzoli.

Indiana Jones and the Great Circle / XSX / 32h / #dohrano

Skvela hra, ted se jeste vratim zpatky, abych dodelal veci ktere jsem v prubehu hry minul, stale skvela zabava

Indiana Jones and The Great Circle \ PC RTX3090 \ 26 hodin \ #dohrano

Takový kdyby byly poslední dva filmy, tak jich máme pět a ne jenom tři. Zas tak moc jsem letos nehrál, ale pro mě jasná pecka roku. Neudělal jsem všechny vedlejší questy, ale i tak jsem to tam celkem prolezl. Jako jednu z mála výtek bych asi uvedl malé množství fast travel míst a nutnost hodně chodit. Atmoška nicméně super, příběh filmovej a množství detailů je parádní. Víc takovejch single player her!

Close to the Sun/GPU/5h/#dohrano
Tak jsem bez Gamepassu vydrzel jen asi rok, nadelil jsem si ho pod stromecek na celou zimu. Zaujalo me, ze na Novy rok GP opusti tahle hra, kde vystupuje Nikola Tesla. Ja jsem neco jako odbornik na Teslu, tak jsem do toho sel.
Z pohledu historie, a to jak osobnosti Tesly, tak techniky, je vsechno spatne. Neuspeje to ani jako pokus o alternativni historii. Tesla se vybec nechova jako autista, jeho narcistni stranka je naopak ve hre az prilis zduraznena. Hra se ma odehravat na konci 19. stoleti, ale jsou tam Teslovy patenty z doby po prvni svetove. Tesla ve hre sefuje firme Wardenclyffe, ale pritom konstrukce projektu Wardenclyffe taky zacala az nekdy 1903.
Je to celkem prumerna hororova adventura s estetikou steampunku a art deco. Dalo by se rict trochu Bioshock bez strileni.
Obrazek jsem vybral pro dokresleni atmosfery, hezky, ale je ze treti kapitoly, ne z konce.

BELIEVER: jednak gratulace a druhak: ff12 opravdu chces, ale zodiac verzi. Puvodni je na hranici hrazelnosti.

Metroid Prime / Retroid Pocket 5 / 18:35h /#dohrano
Nakonec jsem na novém handheldu jako prvního dal Metroid Prime. Je to samozřejmě skvělý, hratelnost naprosto perfektní i když toho backtrackovaní bylo trochu moc. Příběh velmi strohý. Finální souboj s Metroidem epický.

Zásadně mi hru usnadnila funkce save state v emulátoru, kterou jsem nestydatě využíval, co to šlo.

FFXII jsem rozehrál taky, ale nejsem fanda toho soubojového systému, tak uvidím, jestli u toho vydržím...

Deus Ex Human Revolution / XSX / 27h / #dohrano

Nebol to samozrejme prvý playthrough, ale aj po 13 rokoch je to dobrá hra. Tak a teraz na Mankind Divided.

KAOZZ: Btw Crew vydalo fajn mangu

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 1 — CREW
https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-861258-v-horach-silenstvi-h-p-lovecrafta-1

Call of Cthulhu - Shadow of the Comet / GoG / 7 hodin / #dohrano

Okolo letošního Halloweenu jsemv rámci navození té správné atmosféry přečetl komplet sebrané spisy H.P.Lovecrafta a po zaklapnutí poslední knížky jsem si řekl, že jestli si Shadow of the Comet nezahraju teď, tak už asi nikdy. Takže jsem se do toho směle pustil. Jedná se o opravdu starou adventuru (dokonce i s občasnými akčními escape sekvencemi), takže ovládání fakt bolí, hlavní hrdina umírá jak na běžícím pásu, logika má půlku hry dovolenou a i když máte Lovecraftovy povídky čerstvě v malíku, pořád na spoustě míst tápete, co vlastně dělat dál. Přiznávám, že na to konto jsem parkrát nakouknul do návodu a když jsem to udělal, tak se mi ulevilo, místo abych se styděl. Nedovedu si představit hrát tuhle hru bez jakékoliv znalosti předlohy. Příběh celkem citlivě navazuje na povídku Stín nad Innsmouthem a jeho realizace v rámci dobových technických možností určitě neurazí. Každopádně jsem rád, že to mám za sebou a tuhle hru v současnosti doporučuju jen skutečným fanouškům Lovecrafta a zároveň retro adventur, kteří stejně jako já potřebují odmáznout nějaké ty resty z mládí.

Sea of Stars / XSX / ~40h / #dohrano

Dobré to bolo. "JRPG" z Québecu ma teda oslovilo o dosť viac, než drvivá väčšina JRPG z J za posledné desaťročie.

Deponia (2012) / Steam Deck + PC / 9 hodin / #dohrano

To jsem si zase dal! Ten NieR se děsně táhne :-), takže ho musím něčím prokládat. Volba padla na tuhle původem německou point & click adventuru, kterou jsem kdysi dostal ke Score 280 (ano, i na tohle mám evidenci...). A samozřejmě - Infinite Backlog má challenge na dohrání do konce roku, tak jsem to chtěl stihnout. Nic víc extra k tomu říct asi nemůžu: je to pěkně nakreslené, slušně ozvučené, dialogy jsou břitké, vtípky povedené, zápletka celkem zajímavá a obtížnost tak akorát. Slušně jsem se bavil a hlavní hrdina v podobě věčného losera mi byl sympatický.

Má to ještě několik dalších dílů, které bych si možná někdy zahrál, ale odradil mě nepěkný technický stav tohohle prvního dílu. Hra sice nepadá a je hratelná i na Steam Decku, nicméně nakonec jsem přece jen přesedlal na PC (myš je myš, pro tyhle starší point & click tituly nemá SD úplně ideální ovládací prvky), ale jinak je i po těch letech dost nepříjemně zabugovaná. Neustále se mi přepínala z fillscreen módu do windowed, mizel prvek pro otevírání inventáře, některé trofeje se netrignuly (to by nevadilo, ale neodemknul se kvůli tomu přístup do další části hry) a bylo potřeba načíst starší save... Při jednom nefunkčním puzzle dokonce bylo potřeba hexa editorem příslušný save opravit! To už jsem teda dlouho nemusel dělat :-)

Tvůrce hry Daedalic Entertainment na ni už mnoho let nesahá a problémy místo toho řeší svérázným způsobem. Na svém webu oficiálně poskytuje ke stažení balíky uložených pozic po jednotlivých kapitolách hry! Takže pokud se vám někde něco nedaří, prostě si jen nahráním pozice poskočíte dál. To mi přišlo potupné a tak jsem se hrou prokousal svépomocí, i když to místy bylo fakt se skřípěním zubů. Ale nelituju, dobrých adventur není nikdy dost.