Terminator Salvation (2009) / PS3 / 9 hodin / #dohranoObčas dostanu chuť a cíleně se podívám na špatný film (třeba včera to byl
Omen IV a fakt to stálo za to), abych si pak o to víc vážil těch dobrých. Ze stejného důvodu si občas zahraju nějakou všeobecně profláklou špatnou hru. Naposledy to byla tahle tie-in hrůznost a zvěsti skutečně nelhaly - něco tak děsného jsem na PS3 myslím ještě nikdy nehrál :-)
Z filmu si pamatuju jen ten jeden
song od Alice in Chains a pak ještě obřího Harvestera. Ani jedno ovšem ve hře není (resp. Harvester tam je, ale jen jako kulisa). Je tam sice John Connor, ale dabuje ho někdo jiný, než jeho filmový představitel Christian Bale (ten měl asi jasnozřivé tušení, protože se na hře odmítl jakkoli podílet). Vlastně to ale nevadí, protože Connor ve hře stejně vypadá úplně jinak než ve filmu a dokonce místy ani moc nevypadá jako člověk... Což se dá tak nějak říct o všech lidských postavách.
Ostatně hra obecně vypadá naprosto příšerně a taky se příšerně hýbe, což je u střílečky docela problém. Navíc obsahuje velké množství cutscén, které zjevně nejsou renderované v herním engine (
Diesel - moc ho neznám a těch pár her, které v něm vznikly, taky ne), takže nevypadají zase tak špatně - jenže právě kvůli tomu je pak každý návrat do hry o to bolestnější :-) Ovládání laguje, loadingy jsou dlouhé, dialogy nudné a jediné, co jakž takž za něco stojí, je hudba. Ta ovšem čerpá z filmu resp. samozřejmě z Terminator tématu jako takového, což je sázka na jistotu a funguje to vždy a všude. Nicméně hudebních motivů je tady jen pár a pořád dokola se opakují.
Když jsem řekl, že je to střílečka, tak jsem neměl na mysli FPS, ale pěkně týmovka z pohledu třetí osoby (můžete hrát splitscreen coop, nezkoušel jsem) a s možností skrývání se za překážkami. V zákrytu budete trávit většinu času a budete ho jen občas přerušovat vykukováním, protože jinak vás libovolný plecháč sejme během dvou sekund (hrál jsem na nejvyšší obtížnost a na konci vysvětlím proč). K dispozici jsou asi čtyři druhy střelných zbraní, ale u sebe můžete mít jen dvě. Kromě toho už jen čtyři granáty a dvě trubkové bomby, takže nic moc výbavička a termíci toho vydrží hrozně moc (bulletsponge style).
Navíc pokud jste ve skrytu, tak nemůžete sebrat náboje, pokud je čistě náhodou někde najdete. Musíte se postavit a to většinou znamená konec. Váš tým jednoho až tří AI ovládaných spolubojovníků (skupinka postupně variuje, jak procházíte určitými, ehm, řekněme dějovými zvraty) sice nemůže v boji umřít a má na rozdíl od vás nekonečno munice, ale je to úplně k ničemu, protože stejně nic netrefí a nakonec je to stejně všechno na vás. Se slzou v oku jsem vzpomínal na
Annihilation Line... Jo a taky nemůžete skákat, ostatně ono ani není kam.
Hra střídá naprosto ploché a pusté koridory s místy, kde na první pohled vidíte rozmístěné trosky, za kterými se budete moct skrývat - takže je vám jasné, že se bude něco dít. Jakmile to vyčistíte, přijde cutscéna, jde se dál a tak pořád dokola v celkem devíti kapitolách. Jedna je jako druhá. Dvakrát nebo třikrát přijde "osvěžení" v podobě přechodu do něčeho na způsob rail shooteru, kdy se např. z kapoty jedoucího auta nebo vlaku snažíte zbavit obtěžujících motorizovaných enemáků. To sice zní zábavně, ale hraje se to strašně blbě a hra neodpustí sebemenší odchylku, musíte se trefit prakticky na pixel přesně. Lahůdka.
Nějaký příběh, který to všechno lepí dohromady, se prý odehrává jakoby před filmem, ale absolutně nevím, o čem vlastně byl a k čemu měl být dobrý :-) Někdo umře, někdo překvapí, někdo se najde, někdo je hrdina, však to znáte... Ale žádné emoce na těch padesátipolygonových panácích v maskáčích stejně nejsou vidět, takže je to asi jedno.
Tak proč jsem to teda vlastně hrál? Jednak pro tu prdel, ale hlavně je to
všeobecně asi nejsnazší platina ever. Stačí jen hru dohrát na hard obtížnost a to je všechno. Trofeje jsou jen unmissable příběhové za dokončení každé z kapitol (a všechny jsou zlaté!), nic víc není potřeba řešit. Ani na nejvyšší obtížnost se přitom nejedná o hru, která by se nedala dohrát (i s tak levýma rukama, jaký mám na střílečky já), jen je to prostě otravné. Na spoustě míst se budete zasekávat a zkoušet to pořád dokola, dokud se to nepovede. A až se to povede, tak to okamžitě vytáhnete z PS3 a zahodíte :-)
No, těch devět hodin a devět Liber, které jsem za to na eBay dal (i tyhle běžné starší hry kupuju venku, protože u nás si všechny bazary myslí, že je to ryzí zlato), mi už sice nikdo nevrátí... Ale aspoň jsem se dozvěděl o existenci
arkádové verze Terminator Salvation od Raw Thrills, která je postavená na obyč televizi, Dell Optiplexu 750 a custom IO boardu pro připojení moderních "lightgunů" (ty vzhledem k použití ne-CRT fungují na jiném principu). To bych si zahrál moc rád a lidi na to zjevně
mají pěkné vzpomínky (jde o patnáct let starý cabinet), i když se prý jedná o pekelně těžkou záležitost.
Každopádně jestli se někdy bude někdo ušklíbat nad
Terminator: Resistance, tak ho donutím zahrát si Salvation! :-)
