Kiosk / 2h / PC / #dohrano

na jednu stranu je to fakt krátké jako prase, na druhou stranu co bych za ty dvě éčka taky chtěl žejo :) sledujeme kuchaře ve fastfoodu na pár metrech čtverečních v průběhu sedmidenní šichty, k obligátním hotdogům a burgerům se postupně přidají palačinky, kafe, salát a finalní friťák, k okénku přicházejí klienti atd.
žádnou ekonomickou rovinu nečekejte, žádné upgrady, kosmetiku, nic takového. prostě nosíte ze skladu suroviny, ty krájíte, případně hodíte na grill a následně poskládate na talíř. postava se sice pohybuje jako po obrně, na druhou stranu jdou věci házet (krájí se dokonce doslova tak že na salát mrštíte nůž) a rychle to přejde do ruky. projde x více či méně creepy klientu, crrr, konec šichty, repeat.
hru ozvláštňuje strašidelná linka náhodně se zjevujícího se temného ducha, tajemných telefonátů a v okolí pobíhajícího vraha. v momentě kdy vypadnou pojistky, které musíte nahodit ve skladu, máte garanci že přijde jump-scare. klienti trousí narážky na osud vašeho předchůdce, občas se přijde poptat policie, nebo vás informovat o jaké brutalitě zas došlo mimo výhled z vašeho výdejního okénka. bohužel se mi teda dvakrát stalo, že zazněla hudba, ale já koukal jinam než měl, takže jsem přišel o požitek z úleku :)
finále mě drobet zklamalo, ale znova, co chci za dvě ečka?
je to vývojářova druhotina a je to z te přímočarosti dost cítit, neodmítl bych delší, komplexnější a dražší verzi. už jsem promrhal víc času většíma kravinama, nelituju.

ale kdo je schopnej během té herní doby splnit achievment "nakrájej 500 věcí", to mi teda hlava nebere.

Catherine: Full Body / PS5 / 11 hodin / #dohrano
Hele, v jádru je to puzzle o šplhání na věž s prvkama starýho dobrýho Sokobanu.
To je ale obalený bizarním, ale pěkně udělaným dospělým a zábavným příběhem o věrnosti, lásce a strachu, do kterýho (i když je to říznutý japonskýma společenskýma konvencema) se člověk snadno dostane.
Ve zkratce: náš hrdina Vincent, ve spokojeným dlouhým vztahu s KRÁSNOU Katherine si vrzne bokem s KRÁSNOU (ale jinak) Catherine, a jeho špatný svědomí a dilema se manifestuje nočníma můrama, kde musí společně s dalšíma nevěrníkama (ve formě beranů) bojovat o život šplháním na věž. Prostě něco, co se stává každýmu z nás, no ne? ;-)
Ale ta hra má 13 (!) různých zakončení. A na to, abych je dostal všechny, mě to šplhání fakt tolik nebaví a najdu si je na youtube.

Závěr nemám vyfocenej, protože celá poslední část má na PS blokovaný screenshoty. Tak vám tady přihodím pár zábavných obrázků z cutscenes a aktivit mezi šplháním.
Všimněte si obrázku, na kterém má Vincent trenýrky, beraní rohy a polštář pod paží - v téhle formě leze každou noc na ty věže :-), potom jednou z "odvážných" fotky, kterými nás Catherine dráždí, a asi nejlepší ztělesnění údivu a děsu, které jsem kdy viděl :-)

The Stanley Parable: Ultra Deluxe / PS5 / 4 hodiny / #dohrano
Dohráno, jak se jenom taková hra dohrát dá. Do platiny mi zbývá jedna trofej, která spočívá v tom, že hra musí běžet celé úterý. Líbil se mi novej content, kterej perfektně dál ironizuje hry, jejich výrobu i jejich hráče.

Sniper Elite Resistance / XSX / 11 hodín / #dohrano

Eh, skôr DLC k Sniper Elite 5 ako samostatná hra. Bolo to okej, ale je to more of the same. 7/10

Return to Grace / 3h / Gamepass / #dohrano
Odvážná astronautka se v 36. století vydává na cestu ke Ganymedu, kde by se měla nacházet staletí opuštěná stavba z doby zlaté éry lidské civilizace.
Vypadá to, že popularita "Deliver us the Moon" inspirovala vznik dalších scifi kraťasů, které jsou jen o málo víc než jen pouhý walking simulátor. Vzpomínám si třeba hry Tacoma nebo v poslední době Invincible.
Grace má dobrou myšlenku, hezké zpracování a pár nedostatků (hlavně ve scénáři) se snadno odpustí. Komu se líbilo Deliver us the Moon tak si užije i tohle. Je to kratší a jednodušší, ale určitě ne horší.

TRAGED: Jé, tenhle tablet někde mám, myslím že pro PS3 nebo Wii, už nevím. Seženu hru a jdu do toho :-D

DAVESADE: Sorry, já prostě musel... A Monster Hunter asi ne, nechci v tom strávit půlku života .-)

DEEFHA: Cywe, radeji presedlej na Monster Huntera, tam jsou poradni dinosauri :).

Born of bread/20 hodin/#dohrano

Hráno na switchi. Takový mladší bratříček Paper Maria ve všech ohledech. Vtipné, nenáročné. Nechala jsem tam pár vedlejších úkolů, ale nějak mě to netrápí

Color a Dinosaur (1993) / NES @ RetroArch / 1 hodina / #dohrano

Tak si dneska dáme něco pro zasmání. To je tak: jsem vyloženě trofejní typ :-) A protože Infinite Backlog má trofej za tisíc RetroAchievements trofejí a já jich zatím nemám ani stovku, rozhodl jsem se zabřednout do hlubin tamního diskusního fóra. Mým cílem bylo najít hry, které mají co nejvíc trofejí, které by šly pokud možno co nejsnadněji a nejrychleji získat. Narazil jsem přitom na naprosto neuvěřitelné věci, které si vám dovolím po(s)tupně představit. Tohle je jedna z nich.

Hra, ve které není co hrát. Šestnáct outlinových dinosaurů, které můžete obarvit deseti barvami resp. vzory. Hra, kterou časopis Nintendo Power v roce 1997 označil za devátou nejhorší hru všech dob ("...the article described the game as Mario Paint without anything fun in it"). To vše určeno pro děti od tří do šesti let a díky RetroAchievements komunitě nyní opatřeno celkem dvaceti dechberoucími trofejemi.

Color a Dinosaur se v RA kruzích stal takovým svého druhu memem a je nepsanou povinností každého správného retrohráče tenhle klenot pokořit. Díky debilnímu ovládání mi to vzalo hodinu života, kterou už mi nikdy nikdo nevrátí. Ale dokázal jsem to! Níže zřete výtrysky mé kreativity a vězte, že se za ně omlouvám :-D

Final Fantasy XIII/Steamdeck/56hodin/ #dohrano
Zapomenutej a zatracovanej díl. A přitom zraje jako víno. Pamatuju si, že jsem se bavil už poprvé po vydání na PS3 a teď jsem se bavil znovu. Zároveň se mi potvrzuje, že generace PS3 her je na Deck jako dělaná - vypadá krásně a baterka vydrží klidně 4 hodiny.

Třinácka vyšla v blbej okamžik, kdy byli všichni hotoví z open world RPGs. Je přístě lineární (až na jednu open location, která je ale dostupná poměrně pozdě) a to jí zlomilo vaz. Nicméně teď - když už je část hráčů open worldů přesycená možná konečně přichází čas, kdy se znovu dostane na výsluní.

Soubojovej systém je jednoduchej. Hráč se stará o role jednotlivejch postav - kdo bude budovat combo counter, kdo tankovat a kdo se postará o léčení. Role je podle situace během souboje střídat a neustále se přizpůsobovat situaci. O samotný akce už se postará AI. Znovu - v době, kdy jedou auto battlery to najednou člověk vidí v úplně jiným světle.

Další věc, která mi utkvěla v paměti byla skvělá hudba. A pořád skvělá je.

Nepochybuju, že se po krátký pauze vrátím i k druhýmu dílu a poprvé rozjedu i ten třetí.

DAVESADE: jo to sem si taky rikal, ze by se mohl nekdo ozvat s tim, ze mi trvala platina 1400 hodin :)) faktem je, ze hru sem hral bez tohoto cile tak 1300 hodin a az kdyz sem videl, ze mi toho moc do platiny nechybi, tak sem se do toho oprel :)
DAVESADE: dekuji! cenim! :)

BOBESH: Respect, naprostej a cistej reapect.

BOBESH: Kdybych neznal MH, tak by dokonce zli jazykove mohli rikat, ze jestli ti trvalo dohrat hru za 1.4k hodin behem peti let nebo kolika, ze ses jako v podstate neschopnej.

Nastesti MH znam, do podobne endgame faze jsem dotlacil jem ctyrku a tam jsem mel zhruba 700 hodin tusim - no hra nemela tituloy pro Grank, tak ji povazuji fakticky za nedohranou ;).

DEEFHA: sim te!! :D ode me to byl pouze takovej restik! vy vsichni, co sem prispivate a delite se o dojmy tu nasazujete latku. ja si to tu maximalne muzu cist. na platiny a dohravani sou tu jiny ke zmince.)
dekujeme, ze se starate o diskuzi pane!

@all FYI Letos budu vždycky na začátku měsíce manuálně procházet žebříček a případně ručně opravovat věci, které mému skriptíku unikly. Chlapci a děvčata, zandávejte tam ty lomítka a hashtag, můj parser už chytřejší nebude :-)

Každopádně chci říct, že BOBESH nám pro letošek s tím svým Monster Hunterem nasadil laťku setsakra vysoko a budeme se muset něco snažit, abychom ho aspoň trochu dohnali... Takže neflákat se a dohrávat! :-D

Xenosaga 1 / Retroid Pocket 5 / 34,5 hodin / #dohrano

Xenogears zanechaly tak silný dojem, že jsem se pustil do Xenosagy.

První díl má své mouchy, zejména jsem si musel zvykat na trochu sterilní 3D grafiku PS2 (paradoxně na docela půvabnou kombinaci 3D prostředí a 2D spritů v Xenogears z PS1 se mi koukalo líp), dále mě štve, že ti parádní obří roboti z Xenogears jsou tu nahrazení docela mizernými AGWS, které mají jen tak 4 metry, v příběhu moc nehrají roli a nejsou nic moc ani v soubojích, od půlky hry do konce jsem je prakticky nepoužil. A poslední stesk je na absenci mapy ve většině lokací.

Ale nakonec mě vtáhl výborný příběh a skvělé postavy v čele s se zábavně napsanou chladnou cyber ženou KOS-MOS a taky funkční a celkem propracovaný soubojový systém. Obtížnost byla poměrně vysoká, člověk u toho musel trochu myslet, ale dalo se to. Save pointy strašně daleko od sebe, jakože třeba hodinu a půl hraní, bez save state bych se na to asi vykašlal.

Za zmínku stojí i výborná hudba a rozsáhlé filmečky, které hru provází a opravdu se povedly. Mám save state těsně před poslední ťafkou finálnímu bossovi, takže ten závěrečný si jdu zrovna dat ještě jednou.

Finální verdikt - ne taková bomba, jako Xenogears, ale pro JRPGfily jako jsem já skvělá pařbička. Hned dám stahovat dvojku :)