Shadow Warrior 3 (2022/2023) / PS5 Pro / 10 hodin / #dohrano

Tenhle rebootovaný Shadow Warrior, to je fakt děsně divná série. Každá z těch tří her je úplně jiná a vlastně to celé vůbec nijak nedrží pohromadě... Jako první jsem (jak je mým zvykem) zkoušel trojku, už před dvěma lety na Xboxu. Po pěti hodinách jsem ji zhnuseně zahodil a dalo mi pak hodně přemlouvání, abych se pustil i do předchozích dílů. Ty byly naštěstí jiné: nedávno dohraná oldschool lineární jednička mě bavila, jakoby-openworld dvojka s hubem nakonec vlastně taky (byť byla mnohem víc arénovitá, než jsem čekal). Ale ve trojce jsem se opravdu nemýlil.

Zjistil jsem totiž, že na PSN mám koupenou celou Shadow Warrior Trilogy, ze které jsem tedy už měl odehrané první dva díly a ta trojka na mě tak smutně koukala... OK, pustil jsem se do ní znovu! Nevím, jestli to způsobil syndrom PS vs. Xbox (ale tohle je mi osobně fuk), nebo jestli jsem se za ty dva roky tolik vytrénoval (ale FPS já vlastně ani moc nehraju)... Každopádně jestliže jsem se na Xboxu po pěti hodinách nedostal ani přes prvního velkého bosse, který je kousek za třetinou hry, tak tentokrát jsem to měl za deset hodin hotové celé. A ani chvíli jsem se nebavil.

Kde už jsem tohle jenom sylšel? Á, už vím - když jsem s maximálním sebezapřením dohrál Doom Eternal! Takže abych tu agónii už neprotahoval: Shadow Warrior 3 je jako Doom Eternal, který se nebere tolik vážně. A má trochu míň barviček (to má ale v podstatě každá FPS). A párkrát si vyšel na rande se Serious Samem. Jinak je to fakt úplně to samé jako přes kopírák. Aréna, cutscéna, hopsání a znovu dokola, až do samého konce. Všichni jsou totální bulletsponge sráčové, kterým nic neudělá ani headshot. Bossové jsou vícestupňoví a když je byť sekundu před koncem nedáte, jdete na ně znovu od začátku. Všudypřítomné zaklínadlo jump-jump-airdash "vylepšil" ještě grapplehook, navíc naimplementovaný tak debilně, že budete mít chuť na něm vývojáře uškrtit. V podstatě to jediné, co za něco stojí, jsou ony zmiňované custsény.

A to je, jak jistě uznáte, opravdu málo.

Wolfenstein: New Order / 15h / Gamepass / #dohrano
Další hra z backlogu odškrtnuta. Začal jsem hrát někdy 2021, pak jsem se k hraní dvakrát vrátil, dohrál až teď.
Ani nevím, co mi na tom předtím nesedlo, teď mi to připadalo super.

DEEFHA: To jsem taky nedohrál. Taky nevím proč. Já pořád přeskakuju z jedné hry do druhé, jako ta včela. Tím to bude.

Genesis Noir (2021) / XSX / 5,5 hodiny / #dohrano

Díky Infinite Backlog jsem už objevil spoustu zajímavých her, a tohle je zatím jedna z nejzajímavějších. Právě tam běží challenge event Shades of Grey a jsou v něm samé tituly, které se vyznačují absencí barev (jasně, černá a bílá jsou taky barvy, ale však si rozumíme). Některé jsem už hrál, některé jsem aspoň znal. A na Genesis Noir jsem se tak jako tak chystal už od té doby, co jsem ho někdy loni zahíédl v Game Passu. Checknul jsem tedy, jestli tam ještě je - a protože byl, tak jsem se do toho pustil.

Očekával jsem detektivní adventuru, neúspěšného zahořklého hrdinu, osudové ženy, noční jazzové kluby, rádoby silácké hlášky a trochu toho nezbytného filosofování o životě... Prostě takové ty klasické noirové rekvizity. A jako jo, vlastně jsem to svým způsobem dostal. Ale jinak je tahle hra hlavně o stvoření a zániku vesmíru, paralelních světech, černých dírách, cestování v čase, (meta)fyzice a nekonečné lásce. Do černobílého výběru se navíc musela dostat na základě doporučení někoho, kdo ji nehrál - hra totiž prakticky neustále mění tvář. Grafická stránka je sice po celou dobu extrémně stylizovaná a převážně outlinová, ale k původní černé a bílé se brzy přidá zlatá. Pak se objeví další barvy a efekty a nakonec jsem se dočkal něčeho tak psychedelického, že jsem skoro nevěřil vlastním očím.

Navíc má každá použitá barva svůj přesně daný význam. Symboly a asociace! To je to, co drží Genesis Noir pohromadě. Není to totiž ani tak plnohodnotná adventura, jako spíš série interaktivních animovaných scén, proložených různými hlavolamy a rébusy, které posunují děj. Některé jsou nečekaně obtížné, ale ani ne tak samy o sobě, jako spíš tím, že vám hra vůbec neřekne, co a s čím právě teď máte dělat. Na všechno musíte přijít sami, hra neobsahuje žádnou nápovědu, které by se dalo chytit, a ovládá se pouze kurzorem a jedním tlačítkem. Takže je potřeba si všeho všímat, sledovat barvy, tvary, zvuky... a symboly. Hlavně symboly. Umberto Eco by z téhle hry měl myslím radost a možná by měl pár nápadů, jak ji ještě vylepšit.

Hra se nedá nedohrát, nemůžete v ní nijak umřít ani se ztratit, ale možná budete mít v průběhu chuť ji vzdát. Totiž nejen už zmíněná vizuální stránka, ale i samotný gameplay je skutečně hodně experimentální. Kdyby byl příběh jen o hodinu delší, tak bych to asi vzal taky. Chtěl jsem hru dojet v jednom zátahu, protože mi bylo jasné, že když ji přeruším, tak druhý den už vůbec nebudu vědět, o co jde... Takže jsem to dal a nakonec jsem byl odměněn velice hutným herním zážitkem s přesahem do mnoha směrů (včetně hudby, která je taky neuvěřitelně dobrá). Pokud jste Genesis Noir už hráli a nebo si ji na základě mého popisu máte chuť zahrát, tak mi pak schválně dejte vědět, co jste na to říkali. Případně kdy a proč jste to vzdali :-)

Držím palce!

Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii / PS5 / 41h / #dohrano
Eh. Je toho moc na to, aby to bylo DLC k LaD: Infinite Wealth, ale imho málo na to, aby to byla samostatná hra. Platinu jsem dodělal, ale spíš z Yakuza fanboy povinnosti (a protože byla relativně jednoduchá)

TOFI: Watch Dogs Legion - Bloodline DLC / PS5 / 6h / #dohrano

Blasphemous / 23 hodin / Steam Deck / #dohrano
Trochu ujetá metroidvanie. Dal jsem dva ze třetí konců. Ten třetí bych býval rád taky, ale tato hra má něco co mě dost sere, a to je velmi snadná možnost totálně se odstřihnout od dalšího pokroku v důležitým questu jenom jedním chybným rozhodnutím. Až v tyhle hře budete chtít nějaké postavě pomoct od nekonečný bolesti, tak se na to vyserte... Nechte ji trpět, nebo si taky locknete 100% dokončení. Takhle jsem v tom jenom za 94% ale už mi to stačí. Hra je jinak skvělá se super atmosférou. Bossove jsou hodně nápadití a často jsou definicí slova "abomination".

ELHO_CID: jak pise kolega, dusicky bylo nejlepsi nechat si na uplnej zaver, kdy jsi mel vymaxovany litani nad mestem a s takovou to bylo jako sbirat je hrabemi a slo to celkem rychle.

ELHO_CID: No já vlastně tím, že jsem grindoval ještě před ukončením hlavního questu, tak jsem pak byl se vším totálně na maximu a ty finální bossy jsem dával s prstem v nose :-) To bylo super. Nerad u hraní oc trpím a myslím, že jinak by mi ty potvory daly mnohem víc zabrat...

DEEFHA: Me to taky moc bavilo, ale zachranovani dusicek mi uz prislo jako zbytecny grind, takze jsem jich sebral jen cca 30%. Proste collectibles jsou moje achilova pata. Je vecna skoda, ze Mikami pak Tango opustil, cimz studion vlastne odsoudil k zavreni. I tak to byla rekordni doba, po kterou zapadni firma vlastnila v japonsku herni studio.

Avowed / 44,5 hodin / PC / #dohrano

Musim rict ze nechapu tvrzeni z recenze Vortexu, ze se to da dohrat za 15h :D. Pustil jsem to velice skepticky s tím, že se podivam na tu novinku, popadnu neco obourucniho a .... zastavil se na finalnich titulcich. Po dlouhé době jsem měl pocit, který jsem měl kdysi u Fable 1. Všechno krásně odsýpá, progres konstantní, všude dostanete odměnu, příběh je dospělý, rozhodnutí děláte zajímavá až tak, že se podivam zda existují jiné konce.Graficky je to pěkné. Hra neklade nějaké přehnané nároky na hráče. Je to jednoduché rubačka s mechanikou upgradů. I když si nic nevylepšíte, tak vám hra nadělí v adekvátní lokaci adekvátní zbraně/zbroje. Jen pro ty zajímavé se musíte trošku zatoulat do dungeonů nebo píchnout nějakého bosse. K ruce se vám časem otevřou 4 parťáci a 2 mohou být aktivní. Zastupují v podstatě to co vám bude vzhledem k vašemu buildu chybět. Fighter/ranger/cleric/mage. Já to dohrál s plechovkou a obouručním mečem co by warrior. Věřím ale, že kouzelníci budou mít asi nejvíc zábavy. Měl jsem radost jak se to celé krásně hýbalo.