The Elder Scrolls IV: Oblivion Remastered / PC / 37 hodin / #dohrano

Oblivion byla moje vstupní droga do open worldů a když se řekne herní fantasy, je první, co mě napadne. Barevná paleta sice při remasterování trochu vybledla, ale kéž by každá oživená klasika dostala takovou péči. Jinak všechno zůstalo, jak si to pamatuju: nápaditý kontrakty u cechů, humorný interakce postav a nejmagičtější soundtrack.

Crysis 3 Remastered / XSX / 13 hodin / #dohrano

Ale jo. Slušná strieľačka, aj keď Crysis 2 sa mi páčil trochu viac.

Dredge (base game) / odhadem 15 hodin / PC
Skvele atmosfericka, Lovecraftovska indie jednohubka. Rybareni, explorace, upgrade lodi a rozpletani temne dramaticke story na pozadi, to cele v hororovem kabatku. Pokud travite na mori moc casu bez odpocinku, tak vas hlavne v noci zacnou dobihat vase vlastni halucinace a potvory z hlubin. Prave asi to combo "casual fishingu" a hororu tady vyborne funguje.

Slay the Princess - The Pristine Cut (2023/2024) / Steam Deck / 5 hodin / #dohrano

Tohle je další z her, o kterých je před hraním dobré vědět pokud možno co nejmíň (podobně jako v případě Death Come True, Doki Doki Literature Club!, Inscryption nebo Immortality; koukám, že se mi ten seznam pořád rozrůstá...). Takže vám toho moc neřeknu, z čehož budete mít určitě radost :-) A kromě toho ty moje litanie stejně nikdo nečte, takže to bude win-win situace.

1) je to samozřejmě další hra z pomalu končícího IB challenge eventu Shades of Grey
2) zaujala mě už loni, kdy jsem hrál demo a díky němu se hra okamžitě ocitla na wishlistu
3) když řeknu, že to je vizuální novela s tunou textu a roguelite prvky, tak to bude pravda jen částečně
4) neuškodí, když si před případným hraním přečtete něco o existencialismu a metafyzice
5) až poprvé uvidíte závěrečné titulky, tak si nemyslete, že to máte za sebou; naopak - jak moudře praví jednen z achievementů: There are no endings, only new beginnings

Achievementů má tahle hra 130 a většina z nich je svázaná s nějakým koncem (!). Ano, nevěřil jsem tomu, ale opravdu existuje hra, která má víc konců než NieR: Automata... A taky je mnohem těžší jich dosáhnout. Prvního konce, ze kterého pochází screenshot níže, jsem dosáhnul po nějakých čtyřech hodinách. Aktuálně jsem o dvě hodiny dál, achievementy jsou asi ve třetině a to znamená, že jsem ještě většinu věcí ve hře neviděl. Téměř pokaždé, když ji hrajete, může něco dopadnout trochu jinak. Ale protože to víte a hrajete podle toho, tak obvykle všechno dopadne úplně jinak. A těch variací je zjevně... no, prostě hodně. Herní dobu jsem tedy s dovolením uvedl jako nějaký aktuální průměr s tím, že ve hře ještě jistě pěkných pár hodin strávím.

Btw kongeniální je i hudba a protože jsem vývojáře podpořil nákupem supporters packu, můžu si ji vychutnávat dle libosti (OST je součástí packu stejně jako 160 wallpaperů, ale ty si radši prohlédněte až po aspoň nějaké době hraní, rozhodně ne předem). Jo a hra byla nominovaná na letošní Nebulu v kategorii Nejlepší herní scénář a myslím, že má velkou šanci na úspěch. Rozhodně si ho zaslouží - něco tak masivně dokonalého jsem na indie scéně (!) už dlouho neviděl.

Takže abych vám případné hraní moc nezkazil, dávám sem jen to úplně první, co ve hře uvidíte. Pak to, co můžete vidět tolikát, kolikrát jen budete chtít (vlastně musíte). A nakonec ten můj už zmiňovaný první konec. Povšimněte si prosím, že "The good ending doesn't count". Tomu říkám férový přístup! Prostě jako v životě...

Dungeons of Hinterberg / PC / 34 hodin / #dohrano

Action adventure oddychovka s prvky RPG (vylepšujete si equipment a učíte se nové útoky) a social simulation (navazujete a rozvíjíte vztahy s NPCs v městečku).

Hra s naprostou samozřejmostí kombinuje všední s nevšedním, fikční elementy s realistickými, a to už v samotném worlbuildingu – Hinterberg je typické alpské městečko, kolem kterého se objevily oblasti s dungeony, příšerami z alpského folkloru a funkčními kouzly. Nevysvětluje se proč, prostě to tak je. Něco takového člověk zná z japonských her nebo anime, ale ne ze západních médií.

Díky tomu, že městečko, jako je Hinterberg, navštívil každý, kdo byl aspoň jednou v Alpách, strašně dobře funguje základní premisa děje – hlavní postava si sem přijela odfrknout od nudné, nenaplňující a zároveň vyčerpávající práce vídeňské právničky a chce si tady zkusit nějaký ten rekreační dungeon crawling. A nebo prostě jen jít na procházku a odpoledne prosedět na hezkém místě s výhledem na jezero. Večer může trénovat boj s mečem, nebo se socializovat, nebo zajít do lázní, projet se po jezeře, nebo jít na pokoj a číst si knížku. Ten odpočinkový, dovolenkový mood se strašně povedl.
Podporuje ho i obtížnost, která je odladěná přesně tak, aby hráč cítil challenge, která je příjemná, ale ne otravná – asi jako 10kilometrová procházka kolem alpského jezera, s malým převýšením a kávou a dortem na závěr.

Parkourovo-puzzlové pasáže jsou rozhodně jednodušší, než podobné pasáže v druhé půlce libovolné Zeldy, ale zároveň mnohem pestřejší, propracovanější a zábavnější než v South of Midnight.
Souboj nejsou těžké, ale ani je nebudete dávat s prstem v nose. Různé druhy vylepšování postavy nejsou nezbytně nutné, nemusíte kvůli nim grindovat a tak, ale zároveň to není token záležitost, která je ve hře jen proto, aby se dalo říct, že tam je. A efekt těch vylepšení je patrný.

Tahle hra je prostě osobitý a příjemný relaxační zážitek.

Planet of Lana / PC / 6 hodin / #dohrano
Taková příjemná jednohubka a logická plošinovka. Trochu jsem si vzpomněl na Limbo nebo Inside, jen tohle neni tak temný a depresivní a většinu hry máte malýho společníka, kterej se snaží pomáhat :) Chce to vychytat správnej moment, někdy trochu přesnosti a citu, ale narozdíl od Oriho toho dost odpustí, i taky díky tomu jsem to dohrál vcelku bez problémů :D

Crysis 2 Remastered / XSX / 18 hodin / #dohrano

Pôvodne som chcel začať jednotkou, a aj som začal, ale nezostarla dobre, je to pekné techdemo so slabou hrateľnosťou. Dvojka je zato už úplne dobrá hra a bavil som sa omnoho lepšie. Tak a teraz na trojku!

Middle-earth: Shadow of Mordor / Steam Deck / 31 hodin / #dohrano
Hooodně dlouho jsem na oba díly občas mrknul v knihovně a nikdy se k nim nedokopal. Až nyní po zrušení Monolithu jsem se tak nějak pustil do jejich her a bylo to opravdu vyjímečný studio. Zatím všechny hry spojuje bravurně provedená, hutná a vydatně temná atmosféra a příběh. Shadow of mordor začne brutální vraždou ženy a syna hlavního hrdiny... prostě rovnou hlavou do sraček. Načež se díky zakletí a spojení s duchem záhadný postavy postupně vypracuje z obyčejnýho smrtelnýho rangera v nesmrtelný vraždící stroj, efektivně sekající jednu orčí hlavu za druhou.
Principiálně se to hraje podobně jako Assassins Creedy, který mě teda žalostně nebaví. Taky obří mapa, taky zabírám nějaký věže, který mi otevřou část mapy s kvanty různých úkolů. Jenom tady mě to prostě bavilo... ač jsem orky kosil po desítkách, tak jsem z nich nikdy neměl pocit, že jsou to jenom retardovaní branci. Velmi tomu pomáhal Nemesis systém, díky kterému do kterékoliv bitky mohl vstoupit nějaký orčí velitel s různými výhodami. Ten pak často velmi zamával výsledkem celého souboje a takřka dokončenou misi proměnil v debakl.
No a souboje s těmi veliteli jsou prostě kapitola sama o sobě. Měl jsem tam jednoho parchanta, kterej mě sejmul asi desetkrát a navíc měl vtipnej perk, že nehodnýho soupeře odmítá i popravit... tak mě vždycky porazil a potupně mě tam nechal klečet a odkráčel si. Musel jsem postavičku hodně potunit než se mi podařilo na něj nastražit past a konečně ho sejmout. Prostě super systém a bylo by fajn, kdyby už Warnerům skončil patent aby to mohly použít i jiný studia.
Každopádně 31 hodin, splněný všechny vedlejší úkoly, naučený všechny skilly, objevený všechny poklady. Ty jsou kapitolou samy o sobě, protože každý jeden poklad obsahuje nějaký lore. Pro milovníky světa pána prstenů je to prostě povinnost a pro milovníky ARPG taky.
BTW k Monolithu: je jich fakt škoda. Tipuju, že je zabila ta Wonder woman hra na který dělali. Moc si nedovedu představit jak plánovali udělat Wonder woman s jejich signature temnou atmosférou :/

TOFI: To se v tom světě hodně zapomněla, což naprosto chápu, mně se odtamtud taky nechtělo:) Těch 124 hodin je za první průchod, všechny achievementy mi zabraly 206 hodin [ZOMBO @ Achievement Hunters]

Kingdom Come: Deliverance II / PC / 124 hodin / #dohrano

Zaklínač tě ohromí, ale tohle, to tě dojme! Po 35 letech aktivního hraní jsem nezlomně přesvědčenej, že stále vznikají zázračný hry, který mají to samý kouzlo jako ty z dob, kdy jsme si ofocovali návody z Excaliburu. KCD 2 to jenom dokazuje. Stavím ho vedle legendárních dvojek jako Fallout, Diablo nebo Mass Effect, kde pokračování v mnoha ohledech převyšuje svýho předchůdce, i když na něj budu vždycky s láskou vzpomínat. V tomhle případě můžu oba díly začerstva porovnávat, protože jsem se k jedničce dostal teprve vloni. A ten posun mě okamžitě odrovnal už od momentu, kdy se dalo hejbat postavou. Grafikou, optimalizací v den vydání, QOL, prostě vším. Některý cutscény dosahujou filmovejch kvalit a hluboko se mi zasekly do paměti i díky geniální hudbě. A opět pohádková mapa.

Abych to zkrátil, můj novej král RPG. Dohráno třikrát za sebou: nejdřív všechny questy, pak jen hlavní linku jako půst za ochránce zvířat a nakonec v Hardcore režimu s veškerejma negativníma perkama.

BIMBAS: Jj, nápodobně. Navíc ono to teď bylo/je na Xbox za stopáďo, tak to jsem už prostě nemohl odolat :-)

DEEFHA: uz jsem to mel asi 2x v kosiku na koupeni, ale tentokrat uz musim. Diky za nakopnuti :)

UNCHARTED 4: A Thief's End / 18 hodin / #dohrano

Absolute cinema, 10/10.

The Bookwalker: Thief of Tales/Steamdeck/5 hodin/ #dohrano
Hlavní hrdina, spisovatel, vstupuje do knih a svým zákazníkům z nich vynáší cenné předměty. Zajimavá premisa, která stojí především na dobrém scénáři. A ten se vážně povedl - zvlášť ve druhé kapitole mě překvapilo, kolik emocí jde nacpat do pár slov - stránky a stránky jako v Disco Elysium se tu nekonají.

Citizen Sleeper 2 / XSX / 13 hodin / #dohrano

Kto hral jednotku, vie, o čo ide. Veľmi pekná hard sf/cyberpunk naratívna hra s chill hrateľnosťou a veľa čítaním. Dvojka je dôstojné pokračovanie famóznej jednotky, väčšie, zložitejšie, s komplikovanejšími systémami, ktoré nie sú bohužiaľ úplne vždy k prospechu veci (pozerám sa na teba, rozbíjanie kociek). Aj tak ale určite stojí za zahratie a komu sa páčila jednotka, tomu sa bude (veľmi) páčiť aj dvojka.

Metal Gear Solid: Twin Snakes / 14 hodin / Game Cube / #dohrano

Asi pred dvema lety jsem si chtel pripomenout hlavni dily serie, ale na Twin Snakes jsem zapomnel. Naladoval jsem to tedy do konzole a pustil se s chuti do toho. Hru si celou docela dobre pamatuji, coz mi umoznilo hrat dost lenive - neresil jsem alerty ani zraneni, hrou jsem spise probihal, nez prochazel. Zabitych jsem teda za sebou moc nenechal, nejsem reznik, ale proste jsem to neresil, jak moc kvalitni ten pruchod bude.

Vzdycky jsem se teto hry zastaval, ze neni tak spatna, jak ji fandove serie pomlouvaji... ale jako jo, s odstupem casu (poprve a naposledy jsem tuto verzi hry dohral pred vice nez patnacti lety) tato hra zestarla trosku hloupe, urcite je original na Playstation lepsi, ale porad si myslim, ze tato verze stoji za zahrani uz jenom kvuli tomu srovnani grafiky a animaci. Pro urcity typ hracu, kteri neprekousnou hrube pixely puvodni verze, muze libivejsi grafika pomoci se dostat do pribehu. Pochybuji ale, ze by tady byl jediny hrac, ktery nema se serii tu cest, takze to berte spise jako slint stranou.

No v jedne veci mne hra prece jen prekvapila! Vite, jak je asi v polovine hry vyslychaci scena / muceni s Ocelotem? Tak moje herni cest mi nikdy nedovolila se podvolit eletrosokum a vzdy jsem se poctive proklikal skrt minihru... ale dneska poprve (!) v zivote jsem se proste na sprostaka vzdal, vzdyt vo co de, jsem si rikal. No, tak jsem na konci hry uplne seriozne valil oci, jak hra dopadla - vazne jsem to nevedel!

Takze super zazitek zase, rad si to dam za nejaky rok zase znova, potesilo mne to!

Battlefield V / 14 hodin / #dohrano

Řekl jsem si, že bych měl dohrát všechny ty rozehraný hry z posledních let. Tak snad to dál bude lepší, než Battlefield V. Pět různejch příběhů je fajn, ale znovu to hrát určitě nemusím. Možná kdybych si to zahrál dřív, než poslední CoD, tak bych to vnímal jinak. Ani jsem si neudělal screenshot...:)

Crime Scene Cleaner / 13 hodin / #dohrano

PALADIUS: ale to je náhodičká :D já mám divné hry prostě rád.

pamatujete Viscera Cleanup? uklizečem v levelech z různých her po průchodu hrdiny? tak tohle je v podstatě to samé akorát se to bere drobet vážněji. tj v reálných prostředích typu muzem, továrna nebo pizzerie se vtělíme do uklízeče, který se náhodou přimotal do cesty zločinu. vytírat školní chodby nebo krev z podlahy picošky zas neni takovej rozdíl no ni? příběh je klišé přes klišé, vdovec, chudý uklízeč, jediná dcera nemocná a léky jsou tak drahé.
takže rukavice na ruce, savo do kýble a ruče do toho. v rámci deseti misí na různých místech budeme nakládat mrtvoly, sbírat důkazní materíal by nepadl do spáru policie, vytírat podlahu, čistit zdi, rovnat rozházený nabytek a vůbec dělat z jatek původní místo, ale také sbírat audio kazety, odhalovat tajné chodby, a krást co nebude přibité, protože léky jsou stále tak drahé.

k tomu nám bude pomáhat upgradovatelný arsenál. na podlahy mop, na zdi houbičku, na větší svinstva vapku, lepčejší kýble na vodu i odpadky, dezinfekce a napařovačku (kterou jsem nepoužil ani jednou). eh, ruku na srdce, největší voser je kýbl s vodou, který ať levelujete na max, stejně s nejlepším mopem snese max čtyři opláchnutí. naštěstí krom posledního levelu továrna, jsou zdroje vody rozumě rozmístěné. každý nástroj má své určení, houbička čistí podlahu pomalu, naopak mop se na koberci nebo na gauči rychleji zašpiní. s nejlepší dezinfekcí veškerá špína povolí na první přetření, že by i Horst Fuchs dojatě zaplakal a šel se živit zametáním ulic, neb nic lepšího by již nikdy neprodal. megaužitečným pomocníkem jsou pak umísťovatelné uv i normální lampa, a "uklizečský šestý smysl" který na nějakou dobu zvýrazní nejen skrvny ale i podle barvy jejich náročnost, odpadky na vyhození a hlavně původní umístění nabytku.

level design a vůbec prostředí je fajn, všechno dává smysl, žadná místnost není samoučelná jen aby bylo kam naházet mrtvoly, až daleko za půlkou jsem si všiml opakování assetů. mezi levelama se vracíme domů, kde přijímame mise, a sledujeme postupnou renovaci baráku jako důkaz, že se začínáte, sice za krvavé peníze, ale zvedat ze dna. všechny mise jde opakovat i po dohraní a doodemknout si případne uniklé pásky nebo dorazit 100% progress. ale takovej autista asi nejsem, 74% mi stačí :)

a budu si remcat. nízký rozpočet se projevil, naštěstí nijak fatalně. pár zaseknutí o objekty nebo zábradlí bylo. to řeší tlačítko respawn v esc menu. horší bylo když u některých zdí nebo rohu jsem asi opustil oblast kde se počítalo světlo a celej level najednou zalilo bíle světlo. posun o milimetr, tma, stíny, normál. myslim, že tohle by epileptika v pohodě poslalo na zem hrát lososa na suchu. jinak ale žádný crash, žádné nabořene savy apod, žádné dropy fps, poctivé řemeslo. na druhou stranu... hrál jsem to z xbox passu a myslim, že těch 17e na steamu není férová cena. být to o půlku delší, budiž. myslim, že 10-12e by bylo realnější. každopádně jo, taky si budu hlídat dlc.

sumasumárum, nelituju toho rekondičního odskoku z Kindom Come 2. jsem zároveň rád, že existuje někdo kdo má ještě větší obsesy plastovýma kachničkama než já :) ale teď zas hybaj na Kutnohorsko :)
najděte 10 rozdílů :D

Chicken Police: Paint it RED! (2020) / XSX / 8 hodin / #dohrano

NG+ Stellar Blade mě pořád ještě baví a dokud necinkne platina, tak to sem prostě nenahodím. Aby mi z toho neustálého čumění na androidí pozadí (i popředí, ale já jsem dolňák...) nejeblo úplně :-), padla mezitím další drobnost. Stejně jako předchozí hříčky Genesis Noir a Minit mě i k téhle hře zavedl IB challenge event Shades of Grey (v jehož plnění jsem aktuálně na osmém místě). Ovšem na rozdíl od předchozích dvou jmenovaných jsem tuhle hru měl v plánu už delší dobu. Kdo si počká, ten se dočká... A dočkal jsem se něčeho, co mě fakt potěšilo!

Chicken Police je detektivní vizuální novela s prvky point&click adventury. Takových jsou hromady a do jejich hraní jsem se nikdy moc nehrnul, ale tady mě lákaly dvě věci: výrazná výtvarná stránka ve stylu noir filmů 40. let (případně Sin City, pokud se v těchhle filmech neorientujete) a fakt, že se příběh odehrává v alternativním světě, který je obývaný výhradně antropomorfními zvířaty. Pokud znáte komiksy Blacksad, Grandville nebo Jack Wolfgang, tak víte přesně, co můžete od hry čekat. Pokud neznáte, tak budete místy asi hodně... na rozpacích, řekněme.

Vsuvka #1 - pár dalších screenshotů jsem nahodil sem: [DEEFHA @ GameShots :: screenshoty z her]

Pomiňme teď samotnou zápletku, která je čistě ve stylu drsné školy Raymonda Chandlera a je dostatečným způsobem kvalitní. Btw Chandlerovi - jakožto autorovi detektivních příběhu s Philem Marlowem v hlavní roli - autoři děkují za inspiraci i v titulcích a jedna z postav ve hře se jmenuje Filmar Low :-) Nicméně musíte přistoupit na to, že zahořklým alkoholickým detektivem s temnou minulostí a nejistou budoucností je kohout (jakože ten pták), nezbytná femme fatale je kočka (pochopitelně), mezi podezřelými je krysa a krokodýl, psychiatra představuje had jménem Dr. Sesuuous Quetzalcoatl a zdravotní sestra se jmenuje Ursula, protože je to medvědice (pun intended).

Přitom ale nejde o nic veselého, žádný pohádkový příběh se zvířátky pro děti. Poctivá drsná detektivka se scénami, které by obstály i v Pulp Fiction (i když jsou popsané jen slovně). S jazzovou hudbou, která fantasticky podtrhuje už tak dost temnou atmosféru. S hlavní postavou, která neustále sprostě nadává a v luxusních podnicích krade lahve s neméně luxusním bourbonem. S nezbytnými honičkami v autě a střílením do pneumatik pronásledovatelů. A taky se zvířecími kurtizánami v bordelu, na jehož zdech visí obrazy a na nich jsou tyhle "slečny" tak, jak je příroda stvořila.

Vsuvka #2 - na Steamu je mezi ostatním balastem k nalezení několikadílný dev diary, doporučuju! https://store.steampowered.com/news/app/1084640

To může na spoustu lidí působit opravdu dost znepokojivě (spolu s jednou další dost zásadní scénou), tedy samozřejmě pokud nejste furrík a tyhle představy naopak cíleně nevyhledáváte. Je ale dobré si uvědomit, že postavy v Chicken Police mají zvířecí jen hlavy, zbytek je lidský. No, ještě občas odněkud vykoukne neposedný ocásek... Já jsem si na to nakonec nějak zvyknul hlavně kvůli té zelenooké kočce (v síťovaných šatech, ehm), kolem níž se všechno točí a která samozřejmě vůbec za nic nemůže. Je to přece kočka, žejo :)

Ve hře je obrovské množství narážek na filmy, hudbu a skutečné celebrity z už zmiňovaných 40. let. Zároveň jsou tu typické hlášky z chandlerovských detektivek, které ale rozhodně nepůsobí jako klišé a už vůbec ne jako parodie. Spousta fórů je vyloženě dvojsmyslná a vychází ze slovních hříček, které fungují jen v angličtině (a točí se kolem zvířat a jejich pojmenování; on se třeba ten cock přímo nabízí, že...). A všechno to skvěle drží pohromadě od začátku až do konce. Málokdy se mi stalo, že bych dal hru tohohle typu na jeden zátah, ale tohle byl ten případ. Prostě mě chytila a už nepustila. Určitě i proto, že má asi nejsilnější L.A. Noire vibes, jaké jsem kdy zažil.

Takže za mě dobrá práce! Relativně malý vývojářský tým The Wild Gentlemen z Maďarska sice s Chicken Police neudělal kdovíjakou díru do světa (ony takovéhle hry prostě nejsou pro každého), ale jednička se zjevně zaplatila (vyšla na všechny myslitelné platformy včetně Google Stadia, pokud si ještě někdo vybavujete, co to bylo). Na konci loňského roku vyšlo pokračování, podle všeho v úplně stejném stylu. A to si pište, že už se těším, až se do něj pustím :-)