South of Midnight (2025) / XSX / 14 hodin / #dohrano

Dost jsem se na to těšil, dost se mi to líbilo, ale zasloužilo by si to o dost větší péči. Je to taková hodně příběhová, trochu akční adventura z pohledu třetí osoby a se spoustou cutscén. Jakási varianta na pověstnou paní v lese :-)

Příběh je zasazený do jižanských reálií (Lower South, tzn. Louisiana, Mississippi, Alabama atd.) se vším, co k tomu patří. Točí se kolem místních folklorních legend (Rougarou, Huggin' Molly, Two Toed Tom), hlavní hrdinka je černoška (jestli se to tak dneska ještě říká), má problémy a všichni běloši jsou ti špatní. Černoškých postav je ve hře naprostá většina a já to jen konstatuju, nijak to nerozporuju. Je to jejich hra, jejich folklór, jejich hudba, jejich historie a všechno dohromady mi to přišlo extrémně zajímavé. Prostě je to tak, sestimsmiřte ¯\_(ツ)_/¯

Čistě vizuálně je to ovšem lahůdka. UE4 se snaží tak, až se z Xboxu skoro kouří (poprvé jsem ho slyšel hučet, ale taky jsem hrál v těch vedrech co teď byly, tak možná už toho na něj bylo fakt moc), jednotlivé lokality jsou perfektně atmosféricky nasvícené a HDR tomu todává hloubku. Hra je rozdělena do několika kapitol, kapitoly jsou rozprostřené do několika diametrálně odlišných prostředá a ano, všechno je pečlivě připravené a lineární až hrůza :-) Člověk ale nakonec docela rád promine, že hraje de facto koridorovku s arénami - což je něco, co já fakt rád nemám, ale tady mi to nijak nevadilo. Vizuál je prostě pohlcující.

Další screenshoty hýr, ale bacha na spoilery: https://imgur.com/a/south-of-midnight-2025-e8woj1D

Punc odlišnosti tomu navíc dodává "loutkové" ztvárnění postav (hlavně jejich obličejů, ty jsou poměrně výrazně stylizované) a především snímková animace. Rendering je defaultně nastavený tak, že není plynulý a vyvolává tak dojem, že se díváte na ručně animovaný film typu Fimfárum. Dá se to sice vypnout, ale určitě to nedělejte - hra by tím přišla o velkou část své osobitosti. Ono je to vlastně tak, že samotný pohyb v prostředí a i soubojové arény jsou normálně plynulé, efekt snímkové animace se uplatňuje jen na postavy a okolí. Nutno vidět a pak uznat, že je to vynikající nápad!

Až po dohrání jsem se v rámci zjišťování informací dozvěděl, že za hrou stojí francouzské kanadské studio Compulsion Games. To má na svědomí i hru Contrast, která je rozsahem sice o mnoho menší, ale vizuálně podobně výrazně stylizovaná. A taky má skvělou hudbu, což má ovšem South of Midnight taky. Ale jako naprosto skvělou! Každé prostředí má svou hlavní melodii resp. píseň se slovy, které postupně vysvětlují příběh dané kapitoly tak, jak jí člověk postupuje. Hudba a zvukové efekty dynamicky reagují na to, co hráč dělá, např. dvojskok a dash mají své vlastní zvukové patterny, které geniálně zapadají do podkladové hudby. Ve vypjatých chvílích soundtrack příslušně graduje, během glidování větrnými tunely je epicky povznášející (hehe) a samozřejmě dojde i na emočně vypjaté momenty. Dětské sbory included.

Celý soundtrack na YT, ale berte na vědomí, že i texty písní obsahují spoilery: https://www.youtube.com/watch?v=D2FE2xkNz2I

Soubojový systém mi na rozdíl od většiny hráčů i recenzentů moc nevadil. Ano, arény jsou repetitivní, druhů nepřátel není moc a vašich útoků taky ne. Ale dá se s tím žít a nakonec jsem souboje řešil podobně jako ve Stellar Blade: vyleveloval jsem se co to šlo, naučil se pár pohybů na jistotu a pak to prostě vždycky nějak umlátil. Souboje nejsou hlavní gró téhle hry, arén není moc a bossů ještě méně. Snad jedinou vážnou výtku bych měl k vytrvalému "braní" kamery, co nesnáším. Ona to tedy hra dělá i mimo souboje, ale během nich to prostě bylo opravdu nepříjemné. Trochu volnosti, přátelé!

Druhá velká výtka by směřovala k uspěchanému konci. Po finálním fightu jsem očekával ještě nějaký twist a pak teprve ten úplně nejfinálnější souboj... Ale dočkal jsem se jen naskriptovaného epilogu, což je podle mě škoda. Potenciál na lepší uzavření do té doby celkem zajímavého příbehu by tady myslím byl. Následně mě ještě nepříjemně překvapila absence New Game+, protože jsem si chtěl vysbírat chybějící achievementy, ale celé znovu to kvůli nim hrát nebudu. Nebo rozhodně ne teď.

Poslední výtka patří odladění: dost často mi kamera ukázala něco, co jsem vidět neměl, postava se mi někde zasekla o kámen nebo se epilepticky vrtěla zapadlá v místě, odkud nebylo snadné ji pak dostat... Jsou to sice drobnosti, ale kdyby se jejich odladění věnoval čas místo implementace možnosti přeskakování soubojů nebo honiček (bez nich ze hry už nic moc nezbyde), případně různých "přístupnostních" nastavení, tak by to hře jedině prospělo.

Jo a vlastně ještě něco vyloženě osobního. Po ~100 hodinách strávených ve Stellar Blade mi přišlo řekněme méně uspokojivé, když jsem se teď musel patnáct hodin dívat na zadek někomu, kdo ho měl pořád přikrytý mikinou kolem pasu nebo jiným hadrem. Víc k tomu myslím nemusím říkat, že :-)

Lost in Random: The Eternal Die / XSX / 13 hodin / #dohrano

Veľmi pekný roguelike zo sveta Lost in Random. Pre fanúšikov Hadesa myslím úplná povinnosť. Hades mi prišiel trochu ťažší, ale The Eternal Die má slušne vymyslenú progresiu, kopec možných buildov a snappy combat v 4 rôznych biomoch. Grafická štylizácia sa mi páčila už v prvom LiR a tu tiež nesklamala. Ostatne najlepším dôkazom zábavnosti je to, že po zabití posledného bossa hrám ďalej, aby som dostal optional "najlepší" koniec :)

CLAVEN: tak jsem si dal minulý rok repete (asi čtvrté) včetně Zero Hour samo

CLAVEN: we want to live in peace! I have no shoes! Jako by to bylo včera 😂

Command and Conquer: Generals / PC / 21 hodin / #dohrano

Toto je hra, pri ktorej som v early 2000s strávil nepochybne 500+ hodín. Jeden z najlepších dielov série, dnešnou optikou absolútne nekorektný (hra je offensive as fuck, čo sa týka stereotypov aj niektorých jednotiek), ale hrateľnosť je stále extrémne dobrá. Vďaka vtedy novému enginu SAGE hra aj veľmi dobre zostarla technicky (keď už nie morálne) a je úplne dobre hrateľná aj o 20 rokov neskôr.

DOOM (2016) / PS5 / 18 hodin / #dohrano

Jedu teď na vlně FPS, ale jelikož Eternal mě moc nebavil, nechtěl jsem vysolit plnou cenu za Dark Ages. A tu jsem si vzpomněl, že původní restart Dooma z roku 2016 jsem úplně vynechal.

Zklamaný jsem nebyl, naopak, je to super. Oproti trojce je to daleko rychlejší a větší řezba, ale zase tam člověk neskáče jak koza jako v Eternalu. Mezi Doom 3 a Eternal je to IMHO přesně na půl cesty. Prostředí střídající zdevastovanou Marťanskou základnu a peklo evokuje trojku, zbraně a glory kills zas Eternal.

Parádní akční řežba, jsem rád, že jsem ho dal.

DEEFHA: no prave a navic kdo ma deti, tak je to dost zabavi

TOFI: Naopak, díky za tip! Každá další platinka dobrá, tohle si dám taky :-D

Pure Mini Golf / PS5 / 1 hodina / #dohrano

LocoRoco (2006) Remastered (2017) / PS5 + Portal / 9,5 hodiny / #dohrano

O tom, jak moc mám rád Loco Roco a co pro mě znamená, jsem se rozepsal před pár lety, kdy jsem dohrál dvojku. Zmiňuju tam taky, že existují remastery pro PS4, ale že už to není ono. Ovšem život je změna: nakonec jsem se je stejně rozhodl odehrát, hlavně kvůli trofejím. Do trofejí jsem totiž blázen ¯\_(ツ)_/¯

Infinite Backlog má navíc na LocoRoco sérii challenge Rock the World. Jakmile dohraju remasterovanou dvojku (nemusel bych, ale já se na to naopak hrozně těším), čeká na mě třetí díl - Midnight Carnival. Ten mi ovšem vůbec nesedl, protože byl založený na úplně jiné mechanice pohybu, takže jsem ho před lety nedohrál... Ale tak třeba mi to teď s odstupem půjde líp.

Zatnu prostě zuby. Challenge je challenge :-)

V__M: Teď jsi mě koleho nachytal. Začal jsem přemejšlet na tím, z které hutě to je :)

len tak medzi recou, bloober team a konami oznamili ze bude aj remake jednotky

CLAVEN: Ve všem:)) Ale zejména audio na kvalitních sluchátkách je TOP. V průběhu hraní jsem si musel dělat přestávky a trochu se uklidňovat pohledem na roztomilá štěňátka na instagramu.
Remake je celkově temnější, realističtější, nepředvídatelnější. Část ve vězení je asi tou nejděsivější pasáží v historii videoher, kterou snad překonalo jen P.T.
Fuj, humus.

Hned jsem to rozehrál znovu, strach je návykový.

Silent Hill 2 Remake / PS5 / 20 hodin / #dohrano

Po víc jak dvaceti letech zpátky v pekle. Jak moc jsem se na tenhle moment těšil a snad i trochu bál, že tu původní hrůzostrašnou zkušenost už nic nepřekoná.
A překonalo. Remake je lepší ve všem. Je to esence audiovizuálního teroru, který nemá ve svém žánru konkurenci. Takhle jsem se po nocích se sluchátky na hlavě snad ještě nebál a to jsem původního Silenta dohrál nesčetněkrát a věřil, že mne nová verze nemá čím překvapit.

Teď už mi ke štěstí zbývá jen víra v remake Silent Hillu 4: The Room, který stále považuji za jeden z nejsilnějších dílů. Čekání na něj mi bude krátit nekonečné bloudění v mlžných ulicích města, které jsem si tak zamiloval.

NAGASAWA: netřeba úplně brečet

CLAVEN: Závidím. Četl jsem akorát asi 30x recenzi v Excaliburu a nikdy to nehrál.

Full Throttle Remastered / PC / 7 hodin / #dohrano

Jedna z tých slabších Lucasartsoviek, ale konečne som si splnil rest, ktorý som začal možno už aj tridsať rokov dozadu :) Budem asi pokračovať The Digom a Indym 4, tak uvidíme, ako z toho porovnania vyjdú.

Tak doporucuiu pac se v nich cely pribeh zaceli a propoji. Aj se vratis pod more

Bioshock Infinite/xbox /15h/ #dohrano
Těch 15 hodin je hodně hrubý odhad, protože narozdíl od prvních dvou Bioshocků hra hodně špatně trackovala jak čas, tak achievementy. Ale to není můj největší problém s třetím dílem.
Zatímco první dva byly klaustrofobicky pod vodou, ve třetím se agoraphobicky lítá v oblacích. A jako že postavit město pod vodou je technicky velký problém, není to úplně vyloučené. Zatímco nechat baráky o váze dohromady miliónů tun lítat, protože kvantová fyzika je absurdní o několik řádů víc. Celý nápad vzít Bioshock a narvat do něj paralelní vesmíry a časové smyčky a pospojovat to chatrnou logikou mi prostě nesedl. Musím ale uznat, že když se ta chátrá scifi odpustí, je ten příběh dobře napsaný.
A taky herně to byla celkem balada, mechaniky z prvních dvou dílů obohatilo ježdění na zipline, místo hackování je tam posednutí, které jde rychleji a nenarušuje tolik spád hry, dá se krásně využít i v boji. Nově přibyl štít, a krásná asistentka v nouzi hodí lékárničku nebo náboje. I ty blbý paralelní světy mají svou roli v combat mechanics.
Takže za mě lepší než jednička, ale ne tak dobrý jako dvojka.

Ratchet & Clank (2002) Classics HD (2012) / PS3 / 24 hodin / #dohrano

Letmým pohledem na IB challenge Rip Ya a New One jsem zjistil, že z mnohaleté franšízy Ratchet & Clank mám dohrané vlastně jen poslední dva díly (Rift Apart a remake prvního dílu). U "kapesního" vydání Size Matters na PSP jsem už roky zaseklý u finálního bosse a nedokážu se přes něj dostat, z původní trilogie na PS2 jsem hrál asi jen dema a Future tetralogie na PS3 mi unikla úplně... Nicméně jako odměnu za challenge bych si mohl přivlastnit titul Galactic Hero a to by se mi hrozně líbilo :-) Takže jsem se rozhodl dotáhnout to do konce.

A tentokrát pěkně od začátku, což obvykle nebývá mým zvykem. Mám rád trofeje, takže jsem se první díl, který v roce 2002 vyšel původně na PS2, rozhodl hrát v HD remasteru pro PS3. Ten vznikl k desátému výročí série, resp. vznikly remastery všech tří těch prvních dílů jako Classics HD kolekce. Tahle série HD remasterů je mimochodem jedna z nejepších věcí, kterou kdy Sony pro PlayStation udělala, a vřele doporučuju si ji obstarat. Je to čirá radost!

No, ale jinak co říct o prvím dílu, abych se neopakoval... Ale vlastně nakonec proč ne:

"Všechny tyhle R&C hry (je jich deset plus čtyři off-spiny) jsou už od dob PS2 vlastně pořád stejné. Cestujete mezi planetami, každá je jiná, hopsáte po nich, občas něčím otočíte a váš robůtek řeší puzzle. Když něco rozbijete nebo někoho rozstřílíte, vypadnou z toho šroubky, za které si kupujete zbraně. Čím víc nějakou zbraň používáte, tím víc je silnější a odemykají se jí sloty pro upgrady, takže je musíte používat všechny (budou se hodit). Zbraně jsou zábavně střelené. Kromě šroubků sbíráte ještě něco dalšího (třeba diamanty) a za to si ty upgrady kupujete. Upgradované zbraně používáte na silnější a silnější bossy, až přijde ten nejsilnější a vy zjistíte, že ho nedáte. Tak začnete prolézat mapu a grindovat, nakonec si najdete/složíte/koupíte RYNO (tu nejsilnější zbraň ve hře), no a s ní už toho bosse nějak udoláte. Konec, titulky."

Tohle jsem napsal po dohrání zatím posledního dílu Rift Apart na PS5 a prostě to platí. Jedničkou to všechno začalo, takže tam mechaniky sice ještě nejsou úplně doladěné (např. nelze upgradovat zbraně), ale ten celkový vibe tam už je. Vzhledem k tomu, že mám už odehraný remake prvního dílu z roku 2016, tak ho teprve teď po dohrání originálu můžu pořádně ocenit. Takhle se mají dělat remaky - vychytat chyby, přidat QOL vychytávky a třeba i animované cutscény. Ty svou filmovostí předčí i onen ne úplně povedený skutečný film, který byl tenkrát zrovna v kinech... Ale i ta "čistá" jednička se svou občas dementní kamerou, neohrabaným mířením a trošku chaotickým příběhem se mi hrála poměrně hezky. Na ten věk až podezřele hezky. Totiž na věk té hry, ne můj :-D

Na posledním screenshotu je vidět, že mi toho ve hře ještě dost zbývá, ale dohánět to asi nebudu. Některé trofeje jsou hodně těžké a hledat zlaté šroubky podle návodu se mi teď zrovna nechce. Místo toho buďto hned rozjedu dvojku, a nebo se znovu pokusím o dohrání té PSP pekelnosti. Spíš to druhé, ať se toho konečně zbavím. Přece to musí nějak jít!