Pure Mini Golf / PS5 / 1 hodina / #dohrano

LocoRoco (2006) Remastered (2017) / PS5 + Portal / 9,5 hodiny / #dohrano

O tom, jak moc mám rád Loco Roco a co pro mě znamená, jsem se rozepsal před pár lety, kdy jsem dohrál dvojku. Zmiňuju tam taky, že existují remastery pro PS4, ale že už to není ono. Ovšem život je změna: nakonec jsem se je stejně rozhodl odehrát, hlavně kvůli trofejím. Do trofejí jsem totiž blázen ¯\_(ツ)_/¯

Infinite Backlog má navíc na LocoRoco sérii challenge Rock the World. Jakmile dohraju remasterovanou dvojku (nemusel bych, ale já se na to naopak hrozně těším), čeká na mě třetí díl - Midnight Carnival. Ten mi ovšem vůbec nesedl, protože byl založený na úplně jiné mechanice pohybu, takže jsem ho před lety nedohrál... Ale tak třeba mi to teď s odstupem půjde líp.

Zatnu prostě zuby. Challenge je challenge :-)

V__M: Teď jsi mě koleho nachytal. Začal jsem přemejšlet na tím, z které hutě to je :)

len tak medzi recou, bloober team a konami oznamili ze bude aj remake jednotky

CLAVEN: Ve všem:)) Ale zejména audio na kvalitních sluchátkách je TOP. V průběhu hraní jsem si musel dělat přestávky a trochu se uklidňovat pohledem na roztomilá štěňátka na instagramu.
Remake je celkově temnější, realističtější, nepředvídatelnější. Část ve vězení je asi tou nejděsivější pasáží v historii videoher, kterou snad překonalo jen P.T.
Fuj, humus.

Hned jsem to rozehrál znovu, strach je návykový.

Silent Hill 2 Remake / PS5 / 20 hodin / #dohrano

Po víc jak dvaceti letech zpátky v pekle. Jak moc jsem se na tenhle moment těšil a snad i trochu bál, že tu původní hrůzostrašnou zkušenost už nic nepřekoná.
A překonalo. Remake je lepší ve všem. Je to esence audiovizuálního teroru, který nemá ve svém žánru konkurenci. Takhle jsem se po nocích se sluchátky na hlavě snad ještě nebál a to jsem původního Silenta dohrál nesčetněkrát a věřil, že mne nová verze nemá čím překvapit.

Teď už mi ke štěstí zbývá jen víra v remake Silent Hillu 4: The Room, který stále považuji za jeden z nejsilnějších dílů. Čekání na něj mi bude krátit nekonečné bloudění v mlžných ulicích města, které jsem si tak zamiloval.

NAGASAWA: netřeba úplně brečet

CLAVEN: Závidím. Četl jsem akorát asi 30x recenzi v Excaliburu a nikdy to nehrál.

Full Throttle Remastered / PC / 7 hodin / #dohrano

Jedna z tých slabších Lucasartsoviek, ale konečne som si splnil rest, ktorý som začal možno už aj tridsať rokov dozadu :) Budem asi pokračovať The Digom a Indym 4, tak uvidíme, ako z toho porovnania vyjdú.

Tak doporucuiu pac se v nich cely pribeh zaceli a propoji. Aj se vratis pod more

Bioshock Infinite/xbox /15h/ #dohrano
Těch 15 hodin je hodně hrubý odhad, protože narozdíl od prvních dvou Bioshocků hra hodně špatně trackovala jak čas, tak achievementy. Ale to není můj největší problém s třetím dílem.
Zatímco první dva byly klaustrofobicky pod vodou, ve třetím se agoraphobicky lítá v oblacích. A jako že postavit město pod vodou je technicky velký problém, není to úplně vyloučené. Zatímco nechat baráky o váze dohromady miliónů tun lítat, protože kvantová fyzika je absurdní o několik řádů víc. Celý nápad vzít Bioshock a narvat do něj paralelní vesmíry a časové smyčky a pospojovat to chatrnou logikou mi prostě nesedl. Musím ale uznat, že když se ta chátrá scifi odpustí, je ten příběh dobře napsaný.
A taky herně to byla celkem balada, mechaniky z prvních dvou dílů obohatilo ježdění na zipline, místo hackování je tam posednutí, které jde rychleji a nenarušuje tolik spád hry, dá se krásně využít i v boji. Nově přibyl štít, a krásná asistentka v nouzi hodí lékárničku nebo náboje. I ty blbý paralelní světy mají svou roli v combat mechanics.
Takže za mě lepší než jednička, ale ne tak dobrý jako dvojka.

Ratchet & Clank (2002) Classics HD (2012) / PS3 / 24 hodin / #dohrano

Letmým pohledem na IB challenge Rip Ya a New One jsem zjistil, že z mnohaleté franšízy Ratchet & Clank mám dohrané vlastně jen poslední dva díly (Rift Apart a remake prvního dílu). U "kapesního" vydání Size Matters na PSP jsem už roky zaseklý u finálního bosse a nedokážu se přes něj dostat, z původní trilogie na PS2 jsem hrál asi jen dema a Future tetralogie na PS3 mi unikla úplně... Nicméně jako odměnu za challenge bych si mohl přivlastnit titul Galactic Hero a to by se mi hrozně líbilo :-) Takže jsem se rozhodl dotáhnout to do konce.

A tentokrát pěkně od začátku, což obvykle nebývá mým zvykem. Mám rád trofeje, takže jsem se první díl, který v roce 2002 vyšel původně na PS2, rozhodl hrát v HD remasteru pro PS3. Ten vznikl k desátému výročí série, resp. vznikly remastery všech tří těch prvních dílů jako Classics HD kolekce. Tahle série HD remasterů je mimochodem jedna z nejepších věcí, kterou kdy Sony pro PlayStation udělala, a vřele doporučuju si ji obstarat. Je to čirá radost!

No, ale jinak co říct o prvím dílu, abych se neopakoval... Ale vlastně nakonec proč ne:

"Všechny tyhle R&C hry (je jich deset plus čtyři off-spiny) jsou už od dob PS2 vlastně pořád stejné. Cestujete mezi planetami, každá je jiná, hopsáte po nich, občas něčím otočíte a váš robůtek řeší puzzle. Když něco rozbijete nebo někoho rozstřílíte, vypadnou z toho šroubky, za které si kupujete zbraně. Čím víc nějakou zbraň používáte, tím víc je silnější a odemykají se jí sloty pro upgrady, takže je musíte používat všechny (budou se hodit). Zbraně jsou zábavně střelené. Kromě šroubků sbíráte ještě něco dalšího (třeba diamanty) a za to si ty upgrady kupujete. Upgradované zbraně používáte na silnější a silnější bossy, až přijde ten nejsilnější a vy zjistíte, že ho nedáte. Tak začnete prolézat mapu a grindovat, nakonec si najdete/složíte/koupíte RYNO (tu nejsilnější zbraň ve hře), no a s ní už toho bosse nějak udoláte. Konec, titulky."

Tohle jsem napsal po dohrání zatím posledního dílu Rift Apart na PS5 a prostě to platí. Jedničkou to všechno začalo, takže tam mechaniky sice ještě nejsou úplně doladěné (např. nelze upgradovat zbraně), ale ten celkový vibe tam už je. Vzhledem k tomu, že mám už odehraný remake prvního dílu z roku 2016, tak ho teprve teď po dohrání originálu můžu pořádně ocenit. Takhle se mají dělat remaky - vychytat chyby, přidat QOL vychytávky a třeba i animované cutscény. Ty svou filmovostí předčí i onen ne úplně povedený skutečný film, který byl tenkrát zrovna v kinech... Ale i ta "čistá" jednička se svou občas dementní kamerou, neohrabaným mířením a trošku chaotickým příběhem se mi hrála poměrně hezky. Na ten věk až podezřele hezky. Totiž na věk té hry, ne můj :-D

Na posledním screenshotu je vidět, že mi toho ve hře ještě dost zbývá, ale dohánět to asi nebudu. Některé trofeje jsou hodně těžké a hledat zlaté šroubky podle návodu se mi teď zrovna nechce. Místo toho buďto hned rozjedu dvojku, a nebo se znovu pokusím o dohrání té PSP pekelnosti. Spíš to druhé, ať se toho konečně zbavím. Přece to musí nějak jít!