Pillars of Eternity / PC / 181 hodin / #dohrano

Rozehráno o Vánocích, v únoru jsem měl dohranou základní hru a DLC White Marshes I, teď jsem dojel White Marshes II.

Třináct let po vydání je znát, že to byla první hra revivalové vlny izometrických RPG – Larian Studios nebo Owlcat Games následně dokázali z tohohle žánru vydojit přecejen víc a někam ho posunout, zatímco Pillars of Eternity navazují přesně tam, kde před 25 lety skončil Baldur‘s Gate II.

Nicméně – spokojenost.

Izometrické RPG, real time s pauzou, takže je to příjemně taktické, ability jsou pestré, herní systém je košatý (11 základních povolání), ale přehledný, umožňuje různé synergie, strategie, postupy, crafting, buildy a složení skupinky, a tahle variabilita se nezploští ani při hraní na vyšší obtížnost.

Writing questů a hlavní dějové linky je dobrý, ale nic, o čem by člověk psal domů. Finální zvrat hlavní dějové linie pro mě vyzněl dost hluše. Chuť mi spravil hlavní příběh White Marshes II, který je na podobnou notu, ale lépe.

Co mě hodně chytlo, to byl svět. Z hlediska geografického je to fantasy nuda, procházka mírným podnebným pásem bez zajímavějších fantastických elementů (v tomhle byl lepší Avowed, který je sice ve stejném světě, ale na úplně jiném, mnohem ulítlejším kontinentu). Ale na všem ostatním bylo vidět, že se snažili vymyslet něco nového – monstra, rasy, panteon, historie současných i zaniklých kultur a samotný základní mýtus světa, to všechno v sobě mísí klasické fantasy tropes s novými originálními nápady, takže to zároveň hasí hráčskou žízeň po klasice i po něčem novém.

Výjimečně povedení jsou i companions, jejich osobnosti a osobní questy mě bavily a pamatoval jsem si je i po té několikaměsíční pauze. To se u každého RPG nestane.

Megadungeoncrawl pod sídelní pevností je nudnej, ale on je to prostě vytloukací megadung pro ty, co to mají rádi, člověk se na něj může vykašlat nebo ho prolítnout overlevelovanej.

Správa pevnosti je tak akorát – člověk má pocit, že něco staví a provádí nějaká vladařská rozhodnutí, ale když se na to vykašle, tak se nic zásadního nestane.

Hrál jsem to na Hard, ale když jsem začal bejt přelevelovanej a hra se zeptala, jestli nechci v dalších mapách zvednout obtížnost, tak jsem do toho šel.
Nejvíc jsem se zapotil v soubojích s draky (všichni fungují jako nepovinní extra bossové) a ve finální bitce hlavní dějové linky. Na DLC jsem byl už trochu přelevelovanej, ale optional arena fight se DVĚMA draky, arcimágem a houfem mobů mě dost potrápil a byl důstojným zakončením celého playthrough. Po dvou večerech jsem byl rozhodnutej, že je na Hard nedám, i když to jednou bylo celkem o fous. Kvůli achievu jsem nahrál starší sejv a zabil je na Easy. Ale pořád to ve mně hlodalo, tak jsem to zkusil ještě jednou na Hard s trochu jinou taktikou a podařilo se.

Jsou herní série, u kterých si zahraju jednu hru, jsem spokojenej, ale na další hry ze série nemám chuť. Po dohrání PoE a Avowed se těším, až si zahraju Pillars of Eternity II: Deadfire. :-)

Sword of the Sea / PC / 3 hodiny / #dohrano

Podstatně hravější než Abzû a Journey, byť je to na první pohled fúze obou, s přídavkem jednoho neméně nádhernýho světa navíc. Do soundtracku se teprve zaposlouchávám, ty předchozí nasadily laťku příliš vysoko.

System Shock 2: 25th Anniversary Remaster / Steam (28h, 66%) #dohrano

- velmi fajn pokracovani kultovni klasiky, rad jsem se vratil do toho neprilis hostinneho (ale zvedavost vzbuzujiciho) sveta, co ke konci 90s stvorili Looking Glass Studios a Irrational Games
- podobne jako v pripade SS1 remaku to byl pro me splneny rest... nicmene SS1R nasadil latku extremne vysoko
- remaster pokracovani bych si urcite nedovolil hodnotit hure, jak 8/10, ale v jistych oblastech je trochu citit, ze to pokulhava (napr. hack puzzle jsou v porovnani s SS1R nuda a chybela mi moznost presouvani itemu z inventare do random boxu po levelech... v SS2 lze akorat prebytecne veci pohodit na zem)
- nahravky Shodan tady nejsou tak intenzivni (a po strance audia dynamicke, kvalitni) jako v remaku prvniho dilu
- pres to vse je to porad naprosto jedinecne IP a pral bych si, aby v dnesni dobe vychazelo neco podobneho noveho
- also... zapamatoval jsem si tenhle post od RATTKIN z pul roku zpet, gratulace ke zmince v credits :)

Is this Seat taken?/7 hodin/#dohrano

Dohráno na switchi na touch screen 🙂 jednohubečka, co občas potrápila. Ale mohlo přidat ještě nějaké levely

Hotel Dusk Room 215 / 18 hodin / DS / #dohano

Firma CING je zodpovedna za nekolik interaktivnich romanu pro Nintendo DS, ktere ve sve dobe spravne vyuzivalo hardware dane konzole. Z hlediska nejake hratelnosti nejde o nic zajimaveho - chodite, sbirate predmety, povidate si s postavami a sem tam vyresite nejaky puzzle. Vsechny hry maji obvykle slusnou grafiku i zvuk, no technicky jsou zajimave prave tim, ze maji ovladani pomoci stylusu, nenasilne implementuji mikrofon a dalsi featury nejvic sexy prenosne konzole vsech dob. A navic mivaji dobre vypraveny pribeh, ktery dokaze na tech par hodin prenaseni zaujmout. Pro mne jde o urcity symbol urcite doby pro onu platformu - nezavisly vyvojar fungoval mezi lety 1999 a 2010, ktery uzavreli vydanim posledni hry - k te ale az pozdeji.

Hotel Dusk Room 215 je detektivni story na prelomu sedmdesatych a osmdesatych let, ktery vypravi pribeh byvaleho detektiva jmenem Kyle Hyde, ktery se v roli podomniho prodejce hleda veci, ktere nejsou urceny k nalezeni. Vse zacina prijezdem do zminovaneho hotelu, kde se hnedle objevi nekolik postav s vlastnimi minipribehy a mezi nimi je i nema divka, ktera nema v ruce nic jineho, nez-li letak hotelu Dusk.

Hru jsem hral v dobe vydani a cert vi, proc jsem ji nedotahl do konce uz tehdy. Teda - cert vi - hra ma strasne pomaly start a unyle tempo. Pokud vas - stejne jako mne - pri souctu pojmu "hotel" a "adventura" vychazi "nutnost klepat na vsechny dvere hotelu, aby clovek nasel cestu dal", tak se uprimne moc nepletete. Hra se tak da hrat, ale je to opruz, jen namatkou zkouset vsechny dvere a doufat, ze to povede k posunu v pribehu.

Asi tak od pate kapitoly se ale hra preklapi do sve lepsi poloviny a akce zacinaji davat lepsi smysl. Zasazeni do roku 1979 je pomerne neotrele tematicky, hlavni hrdina je brucoun (ale urcite ne hajzl), ostatni postavy by se rovnez dobre uzivily v televiznim serialu osmdesatych let. Hra zacne propojovat jednotlive dejove linie a hrac uz citi, ze ho uz vypraveni zaujalo natolik, ze proste chce vedet, jak to cele dopadne. A tento pocit pozitivne ovlivnuje pocit z hrani - jak jsem se do hry trochu vice investoval, zacal spravneji a bez prodlev nachazet cestu hrou a cele se to uhladilo. Na rozdil od vetsiny beznych adventur je zde ale cela rada drobnosti, ktere nejsou povinne, prehlednutelne a ovlinuji vyzneni pribehu. Za to palec nahoru.

A nyni par slov k vychytavkam na strane hardwaru. Tak hra se treba hraje "na vysku", cili drzi se, jako knizka. A protoze jde vlastne o textovy roman, hre to neskutecne slusi. Obe obrazovky zobrazuji dialogy dvou postav, behem chuze pak vidime na jedne strane mapu hotelu a na druhe aktualni 3D first person pohled v realnem case. Je to sice technicky velice strohe, ale vysoce funkcni reseni, ktere je "proste spravne". A postavy samotne jsou vyvedene v mirne animovanem 2D stylu kresby tuzkou, ktera pro svou cernobilost dokonale pasuje do barevne vyhoreleho prostredi (vsechno je bezove).

Pochybuji, ze si tuhle hru nekdy zahrajete, takze nasleduji SPOILERy!

Hra nekolikrat pouziva oblibeny trik pro puzzly, kdy je potreba konzoli zavrit a zase otevrit, coz je pro dany okamzik vzdy velice tematicke, logicke a intuitivni zaroven. Dale obsahuje moznosti si kreslit poznamky, coz v mnoha ohledech hru zkratke zjednodusuje. Vyuzivani styluju pro mini puzzly je dobre, nijak fenomenalni - chuzi po hotelu lze delat i pomoci d-padu, tazke si neni na co stezovat. Timto se hra nijak moc nelisi predchoziho tituly CINGu (Another Code).

Tato hra ma ale jeden - finalni - puzzle, ktery je natolik unikatni, ze ho musim zdokumentovat pro ucely zachovani vedomosti pro pristi generace. Jde o naprosty extrem v dejinach gamedesignu. Totiz: na konci hry narazite na sifru psanou tajnym inkoustem na kusu papiru. Pokud jste behem hry sehnali UV svetlo, tak neni problem sifru ihned odhalit pouzitim predmetu z inventare. Avsak tato UV lampa se da behem hry snadno prehlednout a totalne ji minout. Autori hry si toho byli samozrejme vedomi a tak ma puzzle sekundarni reseni: naklonenim cele konzole, pohledem na display pod specifickym uhlem je mozne na jinak celkove bilem virtualnim papire mozne vysledovat velice decentni pattern, ktery pri spravnem lomu externiho zdroje svetla v naklonenem LCD display "vrha trochu jiny stin" (nedokazu to lepe vysvetlit) a tak pozornejsi oko po chvili precte potrebnou sifru.

Co dela tento efekt dokonale unikatni je fakt, ze tento efekt je mozne zreplikovat pouze na specifickem LCD displayi Nintenda DS. Ja hral tuto hru na 3DS, kde je jine rozliseni a nejaky typ skalovani grafiky, takze tento efekt totalne chybi a hra se tak stava nedohratelnou. Myslim si taky, ze stejny problem se stane v libovolne emulaci (umim si predstavit leda nejakou specifickou analyzu obrazu a jeji naslednou emulaci) na jakekoliv platforme. (Pokud vim, tak to tento efekt zadna jiina hra nikdy nepouzila, ale mohu se mylit).

[ Rad se necham opravit, pokud sem vysel napsal blabol, jde prevazne o dojmologii ]

Co je je na tom ale porad dobre je to, ze puzzle se bruteforcovat (v nejhorsim pripade 29 opakovani - otravne, ale urcite ne nemozne), ale po chvili premysleni i odhalit (sifra neni nic jineho, nez bezna M-N substituce, jde jenom o urceni spravne delky vzdalenosti dvou znaku, na coz jsem pouzil https://planetcalc.com/1434/ ). Vynikajici!

Konec SPOILERu!

Na zaver jeste napisu, ze hra ma prime pokracovani o rok pozdeji v zivotnim pribehu naseho hrdinu s nazvem Last Window: The Secret of Cape West, ktery jsem dneska rozehral a vypada jen o trochu vylestenejsi, ale jinak identicka hra s novym pribehem.

Doporucuji se mrknout na nejakou ukazku na Youtube, hrat jen v pripade, ze mate radi beckove detektivky.

Shadow tactics / 24 hodin / PC / #dohrano
Po takřka perfektní hře Desperados III jsem se dostal k jeho předchůdci ze stáje Mimimi. Obě hry jsou úžasný a je mi moc líto, že od Mimimi už další podobnej počin neuvidíme. Oproti Commandos, který vždycky postrádaly jakýkoliv příběh a pouto s postavama jsou hry od Mimimi mimo perfektně zpracovaný herní části charakteristický opravdu dobře napsanejma postavama, dialogama mezi nima osvěžujícími každou misi a celkově zajímavým příběhem. Bohužel jejich poslední počin Shadow gambit mě settingem (nemrtví piráti ala Piráti z karibiku) a vlastně ani recenzema vůbec neláká ač ho v knihovně mám. A asi nejsem sám, protože ty prodeje asi byly o dost slabší než u úžasných Desperados III. Je vidět, že i skvělýmu studiu může srazit vaz jeden ne úplně dokonale povedenej kousek :/

SnowRunner - Season 3: Locate & Deliver / Steam / 85 hodin / #dohrano

Do Snowrunneru jsem se pustil hned v roce 2021, kdy hra vyšla na Steamu, protože zaprvé mě tenhle druh her baví a za druhé jsem byl namotivován četnými streamy na Twitchi při příležitosti vydání hry. A protože se nemám rád, tak jsem to rozjel rovnou na hardmode. Časem jsem si rozjel i Normal save slot na dofarmení achievementů, ale můj hlavní profil je hardmode, a to tak, že přísně na solo. Žádná externí pomoc v co-opu.

Ve hře mám s četnými přestávkami už přes 600 hodin, tak jsem si řekl, že to sem začnu házet po jednotlivých sezónách, jinak bych sem za pár let vyklopil nejspíš pár tisíc hodin a mezitím by to vypadalo, že vůbec nehraju.

Ke hře jsem se vrátil letos na jaře po zhruba roce u ledu, kdy jsem pomáhal kolegovi s progresem v jeho hře. Zase mě to chytlo, tak jsem pokračoval do svého save slotu a dokončil rozjetou Season 2, a vzhledem k tomu, že mě motivace neopustila, jsem rovnou vletěl do Season 3 (Wisconsin) a v horizontu necelého měsíce ho zkompletoval.

Hráno obligátně na Linuxu přes Proton. Běhá to jako by to byla nativní verze. Zrovna rozjíždím Season 4, kterýžto region má celkem 4 mapy místo dvou, tak uvidíme, jestli to do konce roku padne, nebo jestli zase ztratím fokus.

DOOM: The Dark Ages / PC / 24 hodin / #dohrano

V id Softu našli cheat na ryzí primitivní zábavu, kterou jim bezvýhradně žeru, ať už s touhle třicet let starou značkou dělají cokoli. Každej díl je v něčem utrženej ze řetězu a přesto v tom toho starýho Dooma poznávám. Otevřenost levelů i mezihry jsem uvítal jako přestávku na snížení tlaku před další arénou.

S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chornobyl - Enhanced Edition / 10 hodin / #dohrano

....Oops!...I did it again

Stalker 2 ve mně zanechal spíše smíšené pocity a po jeho dohrání jsem cítil, že mě obscese Zónou už definitivně opouští. Když jsem ale teď zjistil, že se mi ve steamu zjevily Enhanced Edice původní trilogie, řekl jsem si, že to prubnu. Jasně, s letitým enginem nelze dělat žádné zázraky a žádné "wow" vylepšení jsem ani nečekal, ale opravy bugů (které už dávno vyřešila komunita) v rámci ofiko balíčku, upscale textur/vylepšení nasvícení, nějaký ten content navíc, to by snad šlo, ne? Enhanced není jen marketingové slovíčko (no, asi je), člověk si od toho slibuje něco víc. Větší smysl by dávalo pojmout to jako Next Gen edici (viz release na konzole, podpora ovladačů, "podpora" workshopu, achievementy ...). Bohužel, mimo nového upscalovaného UI a fontů (fuj), odstranění RU voiceactingu (nic to neřeší, ale mám pro to pochopení) a horší optimalizace (GPU mi jela na max, wtf), jsem si ale ničeho nevšiml...
Marně se snažím pochopit, proč tahle verze vlastně vyšla a proč by za ní měl člověk, který nevlastní původní díly, platit.

No nic, jdu na Clear Sky.

Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii / PS5 Pro / 38h / #dohrano

zacal sem hned v unoru kdy to vyslo, ale pak sem odlozil kvuli jinejm titulum. nejslabsi dil ever! :(

The Legend of Zelda: A Link Between Worlds / New 3DS LL / 16,5h / #dohrano

co furt k tem zeldam psat zejo :) zacnu hw ... prechod z old maleho 3ds na new 3ds xl je jako z fabie do merglu (a to ted jezdim pujcenou fabii a je super :)) nicmene ten zazitek z 3d je je proste lvl vys a muzu si ten slider dovolit dat fakt vysoko = hluboko ... coz zrovna u tehle zeldy je faaakt pecka ... ty nekonecne propasti do kterych je mozne spadnout to je pocit jak prvni hvezdne valky :) (samosebou myslim IV) ... po kazdem odletu na kosteti smerem k nosu jsem se pousmal ... proste fajny hw a fajne vyuzity ... ke hre nemam moc co jinak ... drzelo me to tak ze jsem to 6x zapnul abych to dojel ... konec nebudu spoilovat urcite je tu par lidi co to teprve hrat budou ale ravio me fakt nenapadl za celou dobu ... pritom tak obvious :) a jak se dej se co dej furt drzel ten pytel plny rupijek :D a zase reknu ze staci par blbych i kdyz 3d pixlu a hra muze byt zazitek ... akorat me rosalina neudelala screenshoty nevim proc ... zkousel jsem s 3d i bez 3d a i kdyz mi rekne za kolik milisekund ho udelala i ulozila stejne to nikde na karte neni ... tak jsem to jenom tak mobilem pro sichr ;) no nic jdu na masku ... tu jsem na malem nekdy pred 6ti lety zacal ale nedohral

Doom / PC / 5 hodin #dohrano

Je to tak! Dostal jsem chut na vypnuti mozku u nejvetsi FPS klasiky vsech dob. Aktualni oficialni verze ze Steamu, zadne mody ani OpenGL verze, bez mouse looku, ovladani pomoci awsd + mys na otaceni. Nezklamalo, stejne jako kdysi je to porad cista akce, ktera si na nic nehraje. Ale fakt, ze jsem se v 90tych letech dostal k Doom2 drive nez k prvnimu dilu, je porad znat a neni to pro me takova srdcovka. Nejvic to jde poznat na propracovanosti map, proste starsi ale slabsi bracha :-)

Homefront: The Revolution / XSS / 32 hodin #dohrano

Narativ tohoto celkem zapadnuteho kousku se toci kolem hospodarskeho upadku USA, ktere v roce 2025 humanitarne zachranuje (svete div se) Severni Korea, ktera v te dobe figuruje jako technologicky a prumyslovy leader. Postupne KPA (Korean People's Army) prevezme vojenskou kontrolu nad celym USA a brousi si zuby na jejich nerostne bohatstvi. Pribeh hry se odehrava v okupovane Philadelphii v roce 2029. Hlavni hrdina, novacek odboje Brady, si nejdriv musi zaslouzit duveru odbojaru, takze dostava pouze nesplnitelne mise a postupne se z nej stava Johny Rambo.

Prostredi silne pripomina mix Deux Ex (spinave slumy a podzemni stoky vs silne strezene highend komplexy) a Terminator Resistance (rozpadle mestske ruiny, opustene obchody, vraky aut, obcasny prulet strazniho dronu s termalnim skenerem) a celkove je vsude citit beznadej a zlomena moralka. Postupem casu, jak hrac dobyva dalsi casti mapy a "osvobozuje" zakladny KPA, zacne silit v lidech silit touha po revoluci a v ulicich se objevi vlajky, barikady a rotujici vojaky KPA nahradi zevlujici hlidky odboje.

Hra ma vsechno, co by clovek od open-world FPS strilecky ocekaval. Celkem slusny gunfight, zabavny upgrade zbrani a prislusenstvi, moznost modifikovat zbran v realnem case (scope, tlumic atd), otravny ale dulezity loot z okolniho prostredi, a hlavne velmi velmi uspokojujici prehled o stavu "osvobozovani" v jednotlivych mapach. Jen ten respawn a "despawn" nepratel v urcitych situacich vubec nedaval smysl a kazil celkove skvely technicky dojem ze hry.

Trochu zamrzela absence pribehovych misi. Cely pribeh se posouva vpred pouze postupnym obsazovanim dulezitych checkpointu na mape. Jako hlavni strujce revoluce bych ocekaval vetsi hero feeling :-) Pritom v DLC je to presne obracene, obsahuje pouze mise a tam to skvele fungovalo.