Absolum / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Ale jo. Za dvadsať dolárov je to fajn pár hodín zábavy. Netradičný prístup k beat'em up s vetviacimi sa cestami a opakovanými priechodmi (aj keď roguelite je to fakt omnoho viac lite ako rogue), veľmi pekná grafika a animácia, fantastická hudba. Malá hra, ale poteší. Občasný bug naopak nepoteší (ušiel mi napríklad jeden achievement v hre, aj keď som ho splnil a zopakovať sa nedal, takže mám smolu).

Back to the Future: The Game - 30th anniversary edition / 14h /xbox /#dohrano
V Návratu do budoucnosti jsou významné datumy, například den, kdy v Hill Valley blesk zastavil hodiny na radnici. A ve hře je ten významný datum 13. říjen, kdy mladý Emmet Brown roku 1931 prezentoval veřejně poprvé nějaký vynález. Ale došlo k narušení časové linky a hrozí, že k tomu nedojde a nikdy nebude vynalezen stroj času, což způsobí fatální paradox.
Rok 1931 autoři hry zvolili, protože ve hře nechtěli nácky, ale gangstery (asi jako když se sestavuje vláda ČR).
Je to epizodická adventura od TellTales, tentokrát ale bez QTE a sofiiiny volby jako v The Walking Dead, ale víc jako normální point & click.
Michael J. Fox tam daboval vedlejší postavy jako fan service. Pro fanoušky trilogie hezký relax, ale čím míň adorujete tohle retro sci-fi, tím míň pro vás tahle hra dává smysl.

Unicorn Overlord/PS5 Pro/60 hodin/ #dohrano
Dokonalá konzolová strategie, která kloubí chytlavý herní systémy s překrásnou grafikou a hudbou. Podobně jako tomu bylo u 13 sentinels. Tentokrát tu nehraje prim příběh (klasický středověký fantasy), ale postav je tu znovu jako na orloji a když už si člověk potřebuje odpočinout od soubojů, pozve si pár postaviček na sváču a sleduje, jak se kamarádí a postupně se vykreslují jednotlivý charaktery. Bavil jsem se víc, než u Three Houses.

Nago, už to instaluj, máš to v Plusku!

Wartales / 177h / PC / #dohrano

(Ale podle Steamu 246 hodin.)

Simulátor managementu party středověkých žoldáků.

Základem hry je putování po krajině, těžení a sbírání zdrojů, udržování vaší kumpanie dobře vybavené a živené a řešení úkolů, které obvykle (ale ne vždy) spočívají ve vybojování turn based bitek.

Vedle toho ale můžete zakládat obchodní stanice, prozkoumávat podzemní ruiny, přepadat karavany, vařit hostiny, lektvary i olejíčky na zbraně, ochočovat zvířata, hrát na loutnu, hrát ragby, craftit všechno možné od zbraní a vrstev brnění přes vybavení vašeho kočovného tábora (pohodlný stan, nosítka pro raněné, úl na med…) až po odměrku na sůl nebo oblíbený esšálek. Protože když někoho v bitce zajmete a jste na něj hodní, dobře ho krmíte, čistíte mu zuby a věnujete mu jeho osobní esšálek, tak se po nějaké době přestane pokoušet o útěk a přidá se k vám. Nebo když v bitce chytíte divoké prase, tak ho můžete levelovat buď na boj, nebo na tloustnutí a po x dnech vykrmování ho porazit. A tak dále. Pro Wartales je typické, že v řadě ohledů jdou do maniakálních, ale zábavných detailů, aniž by hra byla složitá nebo nepřehledná.

Soubojový systém a levelování postav je fajn, spousta různých specializací. Každý nový skill nebo nový level vybavení znamená možnost změnit taktiku. Ve hře je i respec.
Každý žoldák má charakterové rysy, své lidi si můžete pěstit nebo je brát jako spotřební zboží.

Svět je grimdark, low magic, low fantasy. V základní hře je šest oblastí, z nichž každá má nějaké téma a s ním související volný příběh. Ten můžete (ale nemusíte) řešit, ale všechny stojí za to, protože jsou dobře napsané, žádná strana není vyloženě dobrá nebo zlá. Vedle toho je ve hře spousta vedlejších úkolů a hlavně vypsaných odměn na nejrůznější lumpy.
Hra má hodně open world feeling – svět je živý, děje se v něm spousta věcí, ale je jen na vás, jestli se do toho chcete zapojit, nebo si hledět vlastních lidí a kasy.

Hra de facto nemá konec. Za ten lze považovat odehrání hlavních příběhů všech oblastí nebo dotáhnutí jedné ze 4 paths na maximální 12. úroveň. Což se mi povedlo, až na to, že hlavní quest poslední oblasti se mi bugnul a já to zjistil příliš pozdě. Proto ho mám jen 95/100. Jinak jsem splnil všechny hlavní i vedlejší úkoly.

Hra je neustále updatovaná, patchovaná, rozšiřovaná a balancovaná.

Nedostatky:
1) Herní smyčka mi přišla zábavná až návyková, ale někomu může připadat repetitivní. I já odehrál pět oblastí a k šesté jsem se vrátil po roční přestávce.
2) Hře chybí oficiální manuál nebo pořádná fanouškovská wiki.

Samorost 1 / 20min / Steam / #dohrano

Hollow Knight: Silksong / 108h / #dohrano
Hra tvrdí 78h, ale Steam tvrdí 108h, tak nevím.
Výtvarně krásná hra a tak, ale s tou obtížností to IMHO tvůrci trochu nezvládli. Do prvního endingu to je OK, ale pak tam jsou challenge, kde to přestává být zábava a říkal jsem si, že mi možná nestojí za to pokračovat. Jde např. o platforming, kde z nějakého důvodu nějaké překážky vás zraní, odhodí, ale zůstanete víceméně tam, kde jste byli a můžete, ale jiné vás rovnou hodí na začátek. Nebo u bossů - HP máte v jednotkách, od určité chvíle vás začnou bossové zraňovat za 2 HP, což znehodnotí každý sudý upgrade HP (Máte 5 HP, boss vás zabije na tři rány. Máte 6 HP, boss vás taky zabije na 3 rány). A po zdolání těch výzev ne nedostavil ten pocit zadostiučinení, co vyvolávají soulslike hry.

Samorost 2 / 1h / Steam / #dohrano

Dantes Inferno / 11h / xbox /#dohrano
Když jsem se dostal na konec finálního filmečku, musel jsem zmáčknout slzu. Když se Dante vynořil na úpatí očistce a dole se objevil nápis "To be continued..." bylo mi fakt lito, že pokračování nikdy nevyšlo. Visceral games se pak vrátili k sérii Dead Space a později bylo studio zrušeno, protože EA připadalo jejich pojetí SW Jedi: Fallen Order moc oldschool.
Inferno v sobě nezapře inspiraci God Of War z PS2. Někdo by řekl jako přes kopírák. Ale je to o hodně lepší hra. Starý God of War jsem nedohrál, protože ty puzzly na čas mě strašně iritovaly.
Kromě líp vyladěného hraní je tu krásné ztvárnění jednotlivých druhů pekla. Vývojáři se rozhodli držet Danteho popisu co možná nejvíc, dokud to nebylo vyloženě na překážku hraní. Peklo je originálu věrné, hlavní hrdina se ale změnil. Dante ve hře je križák, jako byl dědeček skutečného Dante Alighieriho. Tedy až na to, že o jeho dědovi se nedochovaly důkazy o válečných zločinech, zatímco herní Dante v Palestině porušil všechna přikázání.
Provází ho Vergilius, jde do pekla pro Beatrice, ale není to lyrické, je to řežba. Musel jsem hrát, jen když děcka spaly, protože tohle je fakt 18+.
Určitě si dám NG+, hra to umožňuje.

Black Mesa / PC / 18 hodin #dohrano

Dalsi zarez z meho oldschool todo listu. Byly to krasne tri tydny. Skoro jako znovu prozit milostny romanek s laskou na prvni pohled ze stredni. Oba jsme se od te doby nekam posunuli. Ona na vsech frontach vyrostla do krasy a ja zase pobral vice rozumu (jak na kterych frontach). Ze zacatku jsme si strasne rozumeli, zadne konflikty, jen cista a nefalsovana romantika. I pres obcasne varovne signaly jsem se ji nemohl nabazit. Jako kdyz hrajes hru, od ktere se neda odtrhnout.... :D

Ale ke konci zacaly nase rozdilne povahy vykazovat jakesi naznaky neporozumeni. Ja chtel zustat pri zemi, ale ona chtela blaznit jako na stredni a dal experimentovat s cim dal silnejsimi halucinogeny. Muj trip byl tak silny a dlouhy, ze z toho nakonec byla velka hadka. Uplne stejna jako tehdy, jen udelala vetsi scenu. Ze strachu z jeji pomstychtive povahy jsem se upsal dablu a mizim z mesta.

Omlouvam se za spamovani nasimi spolecnymi fotkami a za silnou jpeg kompresi:)

FYI měsíc září je (už nějaký čas...) za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ . Pěkně jste se rozjeli! :-)

SnowRunner - Season 5: Build & Dispatch / Steam / 30 hodin / #dohrano

Po drsném finále v drsném Amuru jsem setrvačností dohrál ještě sezónu 5, která byla proti té předešlé vyloženě jednohubka, a to i na Hardmode. Takové lehké vyklusání a vydýchání po uběhnutém maratonu. V téhle sezóně se hlavní kontrakty točí kolem rekonstrukce továrny Tatra, takže v mé herní motivaci zněl i lehký patriotický podtón, protožeTatry jsou ve hře jedny z těch lepších trucků. Do sbírky jsem navíc přidal armádní Tatru T815 a Tatru Phoenix. Byla s nimi radost pracovat. A teď už si od Snowrunneru dávám fakt dovolenou, Pokud sem za týden nebo dva dohodím další dohranou sezónu, zavolejte na mě Chocholouška prosím.

Death Stranding 2: On the Beach / 138 hodin / PS5 / #dohrano

Zde par random dojmu, protoze v teto ranni hodine ze me nic kloudneho asi nevypadne. Hra super, ale jednicka z meho pohledu byla lepsi.

Mexico jsem vzal letem svetem, ale kdyz jsem se pak zjevil v Australii tak jsem byl naramne prekvapen. Nadherna krajina a spousta mist, kde se clovek muze vyradit. Navrat do Mexica me moc nepotesil, protoze jsem tam rozbil kdejake cargo o kdejaky kamen. Na pickup truck to teda opravdu neni. Navrat zpet do Australie, kde ma clovek volnost jezdit jak chce, mi rozhodne zlepsil naladu. Nicmene na ten prvotni wow efekt v Mexicu nezapomenu a prvni zabijeni ozbrojenych mul mezi stromy take ne.
Pribeh mi prisel slabsi nez jednicka a taky nejsem uplne na nejake rodinne cosi kdesi. Puvodne jsem si myslel, ze Charlie je Higgs nebo nejaky zaporak tak jsem si nebyl moc jistej kam to vsechno povede. Ke konci jak se to rozjelo to bylo fajn. Nicmene pocity ze zaveru pribehu mam doted takove smisene (mezihry byly dobre). Nejvice zabavy prislo az po dohrani pribehu, u ruznych sub orderu a prozkoumavani mapy.
Dollmana bych nejradsi nekde vysadil. Jestli jeste nekde uslysim 'Are you ok, Sam?' tak zcvoknu. (legendarni, 'it seems you have killed someone.' ne, vubec jsem si toho nevsimnul.).
V poslednich asi 20 hodinach jsem zacal pracovat na hvezdickach a ke konci uz to bylo stylem 'vezmu order, najdu nejblizsi BT territory, postrilim, co se da, dorucim'. Do 4 hvezdicek jsem jezdil proste tak nejak naslepo jak se mi zrovna chtelo, takze efektivita na nule. Dostat se na pet u nekterych bylo lehce za trest. Nicmene jsem to u konce okorenil o nejake divoke express delivery, kdy jsem to vzal pickup truckem pres vsechny srazy, co jsem potkal, a dojel misto k observatori k inzenyrovi. I tak jsem to stihnul a dorucil jsem to i vcelku. Express delivery pro Mr. Impossible na rakvi byla take zabava (to jsem teda nedal).
Hledat 10tou eliminacni misi jsem mel fakt problem a nasel jsem pomoc na redditu, ale musel jsem pritom zabit par velkych BTcek (ne na eliminacni misi). Tohle je asi ma druha vytka ke hre, eliminacnich misi by tam melo byt vice a ne vseho vsudy asi 11.
Hra vseobecne snazsi a jednoducha. Kde jsem teda mel problem bylo chytani BTcek. Nektere se mi proste poradne chytit nedaly at jsem se snazil jak jsem se snazil. Ale predpokladam, ze kdybych je omracil nebo pouzil bola gun nebo tak neco, treba by to slo lepe. Takhle jsem to delal 'leti na me BTcko s tlamou dokoran, cas na to hodit granat a doufat'.

TLOU Part 1/ 12 hodin/ PC #dohráno
Steam píše 12 hodin, ale pocitově to bylo delší, odhadem tak dvojnásobek. Paralelně jsem hrál Death Island a není snad rozdílnějších zombie her. Tady šlo o příběh, hrál jsem to uplně prvně a hra si mě získala i když mě často a nejvíc vlastně ke konci gameplayem dost štvala.

House of the Dead: Overkill / 5 hodin / Wii / #dohrano

Ja mam rad strilecky a na Wii si je uzivam v domacim prostredi moc a moc! Vulgarni parodie na vulgarni horrory je neskutecne kycovita a plytka, ale s kamarady a lahvi vina je to v podstate party hra, u ktere si clovek odpocine a zasmeje se obludne prehnanemu "humoru", ktery se tvari desne vazne. Jsem si docela jist, ze tuto hru nebudu chtit v teto dekade znova zapnout - ale zase prijde na navstevu vhodna "obet", tak si to znova projdu.

Primocary herni system, zadne extra herni mechaniky, technicky je hra na hranici prijatelnosti (30 fps je spise vyjimkou, nez pravidlem), ale vsechny ty nedostatky clovek prijima s tim, ze jsou priznane a nesnazi se hrat na neco seriozniho (na rozdil od napr. House of the Dead 3). Jestli mate alespon zdibek pochopeni pro beckove horrory a tuto hru jste nikdy nehrali, dejte ji sanci. Je to strasna blbost - a bude se vam libit!

...a hudba, zvlášť niektoré songy, mi budú robiť spoločnosť ešte dlho :)

Hades II / Switch / 40 h / #dohrano

Toto bola fakt veľká paráda. Omnoho hlbšie ako prvý Hades, omnoho väčšia variabilita buildov, zbraní a herných štýlov, dvakrát (minimálne) toľko contentu, veľmi dobrý writing (až na jeden zvrat v závere, s ktorým som úplne nesúznel).
9.5/10, bude to atakovať na konci roka moje top 3.

ERRTU: *Road Rash:p

Road Redemtion / 8 hodin / #dohrano

těch osm a něco hodin bylo v reálu rozloženo do období dvou týdnů. taková ta hra kterou si dáte dvě kola když nemáte čas nebo chuť na delší senaci, na někoho čekáte apod. upřímě, nebýt ovlivněn vzpomínkama kdy jsem jezdil hrát k tátovi na jeho výkonější komp původní Road Rush, nevím jestli by mě to dnes dokázalo oslovit.

ano, hra je defakto přes kopírák remaster Road Rush z 1991, kde jsme dělali nemlich to samé, jen v grafice prvních need4speed. postapo, v podstatě mad max jen s akcentem na motorky. musíte projet v pohledu třetí osoby na motorce přes necelou dvacítku map po nijak extra náročně se kroutící dálnici s občasnou zkratkou. tu a tam je cesta ozvláštněna zónou halucinací (z nebe prší vraky aut) nebo jízdou po střechách mrakodrapů.

v každém levelu, jehož projetí je tak na deset minut, máte nějaké zadání: dojet první, sejmout bosse, nebo prostě jen dožít se do cíle. po krku vám půjdou trosky policie (což jak chápu je defakto jen další gang), fámulové místního bosse, náhodní kolemjedoucí a rozličné překážky na cestě. bossové kupodivu v podstatě nebojují ale snaží se vám ujet. ku pomoci vám bude mlácení vlevo a vpravo od motorky (myší, hráno na klávesnici, Road Rush byl komplet na klávesnici co si pamatuju, tady hodně se tu počíta s gamepadem, ale žádné utrpení to není), do ruky dostanete zbraně hladné (na dekapitaci lehkooděnců), težké (na ten zbytek, cool je dva metry dlouhá lopata), střelné a explozivní. střelné se hodí hlavně na doplnění nitra a zdraví z padlých soupeřá, rychlá dávka do davu a mamé dotankováno.
dále lze nepřátele skopávat z cesty, což se hodí na mostech, či na střechách, nebo je chytat za fígr a odhazovat ve vhodný moment. to jsem nepoužil ani jednou. sejmout je prostě pajcrem nebo rozkaz zněl jasně, dvě dávky, je prostě rychlejší a zábavnější.

v rámci levelů sbíráme peníze, za které vylepšujeme vlastnosti pro aktuální jízdu, jako až třikrát vylepšení chladných, tupých a palných zbraní, vetší výtěžnost nitra a zdraví z nepřátel, víc zdraví obecně... ale taky doslova dvousečné záležitosti jako třeba břitva která je nepřítelem neblokovatelná ale zraní i vás.
zárověň sbíráme zkušenosti které utrácíme po dojetí do finále nebo po smrti (častěji). zde si odemykáme nové motorky a jezdce, start s vylepšenou výzbrojí nebo možnost začít hru na třetím, šestém nebo devátém levelu. moudré protože začínat neustále od prvního a s ničím by fakt po pár hrách odradilo kohokoliv. v devadesátkách, kdy jsem házel bůra za bůrem abych se proskákal levelem v Contra, budiž. ale dnes už bych na to tupé opakování neměl. naštěstí jsou si toho vědomi i tvůrci, kteří přidávají pár berliček k hratelnosti aby to dnešního hráče neumlátilo repetitivností.

technický stav v pohodě, žádné pády ani crashe, fps plynulé (ještě aby jo, grafika ctí originál a taky není zrovna vrcholem současnoti, vyhodnotil bych ji slovy "jako stačí to no"), musím pochválit překvapivě chytlavý soundrack. bohužel, ani s nasazením všech sil se mi prostě nepovedlo udělat kloudný akční screenshot, protože všechny klávesové zkratky a fn klávesy mi hra z nepochopitelných důvodu zablokovala. i ty titulky jsem fotil přes screen windows desktopu.

sumasumárum, hezké retro to bylo. jednoduché, rychlé, osvěžující. jednohubka která nepředstírá ambice být něco víc než rychlý výplach.

Yoku's Island Express / xbox / 10h / #dohrano
Nainstaloval jsem to dětem a pomáhal jim s obtížnějšími úseky tak dlouho, až mě to chytlo a musel jsem si Yokuse zahrát sám. Hra kombinuje principy pinballu s metroidvania stylem, který je zvlášť chytlavý. Všechny boje a puzzly a postup hrou jsou na principu pinkání do kuličky, levým a pravým triggerem, dokud se kulička netrefí do správné dráhy, dírky nebo prostě objektu.
Na projití do určitých úseků je pak potřeba kuličku vybavit schopností se potopit, přilepit, nebo změnit barvu. Je to hodně originální a zábavná kombinace herních mechanik.
Příběh je fakt hodně cílený na dětské hráče, zvířatka jsou roztomilá, přátelská, nikde žádná krev, a když už tak zelená.