Sniper Elite 5 / 20 hodin / #dohrano

koupil jsem před nějakym časem ve slevě snad za čtyři eura nebo tak, jen matně jsem tušil o co jde a konečně jsem se k tomu dostal... naprostá paráda a absolutně doporučuju! takový 3D Commandos v otevřenym světě říznutý Wolfestein masakrem (ale bez ezo prvků), když stealth akce nejde podle představ :) ale ten stealth je stěžejní a pokud hledáte čistě střílečku, tak tohle není pro vás. hrál jsem na tu defaultní obtížnost a byl jsem až překvapený, jak jednoduše se dalo z průseru vystřílet, když se to nějak zvrhlo. asi jsem si měl dát vyšší, ale tak

+ level design mě naprosto dostal. tolik možností a a přístupů k cílům, vedlejší cesty a celkově ten openworld
+ audiovizuál mě fakt bavit, i když to není úplná špička, ale často jsem se prostě kochal :)
+ souboje s tankama byly vždycky paráda:)
+ sniperování a killcams jsou prostě cool <3
+ hraní si s minama a podobnejma srandama
+ multiplayer coop/invaze (pvp) už jen z videí vypadaj výborně, ale ani jedno jsem neměl příležitost zkusit, protože jako správnej boomer fotr hraju většinou chvíli o půlnoci s vypnutou půlkou mozku

- to jako fakt kurva musim v každý další misi znova hledat páčidlo a kleště??:)
- jedna dvě mise navíc tam klidně ještě mohly bejt (DLCčka jsem nekupoval)
- RPG systém (nebo celkově odměna za XP) asi mohli bejt lepší.. i když moc nevím jak:)
- pár drobnejch bugů, většinou divný audio/špatně odhadnutelný zvukový krytí (nebo jak to říct) atd.
- pointa/vyvrcholení příběhu je wtf... jako projekt Kraken a jeho smysl (nebudu spoilovat) vzhledem k tomu, že se to odehrává v době vylodění v Normandii 1944 je fakt směšný... i kdyby náckům plány vyšly, výsledek války by nezměnily

DEEFHA: Doporucil bych zacit od jednicky - neni dlouha a posklada se ti to pak lip dohromady. Ultimatne pak Alan Wake -> Control -> Alan Wake 2

Alan Wake 2/PS5 Pro/23 hodin/ #dohrano
Jak jsem z prvního dílu nejásal, tak Alan Wake 2 je absolutní masterpiece a jedna z her, na který rozhodně jen tak nezapomenu.

Nezapomenu na tíživou atmosféru, mix angličtiny a severských jazyků (Remedy tady působí neuvěřitelně autenticky), na hudbu, na využití filmovýho materiálu (jak jsem stál přes deset minut v kině a koukal jsem na promítanej film) a na akční sekce u jezera, který jsem opakoval snad hodinu, křečovitě svíral gamepad a odpočítával každou vteřinu a vystřelenej náboj.

Sam Lake je pro mě absolutní MVP a jednoznačnej evropskej Hideo Kojima s jasnou vizí a precizní exekucí.

ELHO_CID: nepřekvapilo by mě ani kdyby hrál v polských katolických kapelách :)

DEEFHA: Ten OST je fakt dobrej. Nasel jsem si jeho autora a hraje na kytaru v nejakych polskych satanistickych kapelach, coz me vubec neprekvapuje.

Forgive Me Father (2022) / Steam Deck / 17 hodin / #dohrano

This pain will never end... Tenhle slogan hry jsem si opakoval po celou dobu, co jsem se jí snažil prokousat. A šlo to fakt ztuha - však jsem taky začal už v květnu 2024 (!). Pak jsem si pravidelně dával každých pár měsíců čím dál delší pauzu a nakonec mě k dohrání vyhecovala až IB challenge Call of the Backlog, která letos na podzim nabídla výběr her s Lovecraftovskou tématikou. A to by taky byla první věc, kterou lze o hře říct: chapadlááááááá!

Ano, mytologii kolem Cthulhu v téhle FPS rozhodně najdete, a ani se nebudete muset moc snažit. Osobní tragédie, postupné šílenství, strach z neznámého, tvorové odjinud zmutovaní stejně tak, jako čím dál pokřivenější světy, kterými se probíjíte až k nevyhnutelnému konci... To všechno tu je, dokonce spojené do jakéhosi příběhu. Ten sice během hraní postupně odkrýváte nacházením různých stop a artefaktů, ale jak už to u FPS bývá - není to až zas tak důležité. A dokonce za to není ani trofej :-)

Mnohem důležitější mi přijde vizuální stránka hry, která je prostě a jednoduše excelentní. Autoři samotní (devítičlenná polská indie bandička Byte Barrel) hru označují jako 2.5D, ale pro nás devadesátkami ošlehané kmety bude vhodnější přirovnání, že to prostě vypadá jako zbastlené v Build enginu :-) Tedy plně 3D prostředí kombinované s 2D sprity. Signifikantní styl pak spočívá v kombinaci cellshadingu a výrazných outlines, což se týká nejen textur prostředí a spritů nepřátel, ale i všeho ostatního včetně nejrůznějších efektů.

TIP: Soundtrack je naprosto skvělý! Když řeknu, že Mick Gordon by z něj měl radost, tak asi bude všechno jasné :-) Zde k poslechu, ale já jsem si ho i koupil.

Efektů si přitom opravdu užjete. Padající sníh, déšť, i žhavý popel, planoucí oheň, výbuchy, kouř, optické deformace nebo změny palety (např. do černobílé ve vypjatých okamžicích)... To všechno je doslova jako malované, vypadá to prostě jako kříženec XIII s Okami (což myslím jako velkou poctu). A stejně jako tihle dva jmenovaní ani tahle hra právě díky výrazné stylizaci jen tak nezestárne. Na druhou stranu celou tuhle parádu pohání UE4, a to rozhodně není nic, kvůli čemu by se dalo skákat do stropu.

Na to, že by se tenhle boomer shooter nebýt grafické stylizace opravdu dal zrealizovat v třicet let starém Build enginu, je kvůli UE4 neuvěřitelně nenažraný na prostředky a nehorázně špatně optimalizovaný (což nevím, jestli vývojáři mohli nějak ovlivnit). Mému Steam Decku dokázal prakticky okamžitě roztočit větrák na nejvyšší obrátky, pokojem se během hraní nesla libá vůně taveného plastu (Dreamcast npkc) a výdrž akumulátoru byla ještě horší, než v případě CP2077. A to je opravdu co říct.

Takže když to tak pěkně vypadá a hezky topí, proč jsem to nedohrál během jednoho víkendu? Inu proto, že je to kurevsky těžké. Hra nabízí pět úrovní obtížnosti, takže jsem na začátku zvolil mou oblíbenou prostřední, zde zcela nevhodně nazvanou "Normal". A nestačil jsem se divit. Nepřátel tři prdele, jeden tužší než druhý, totálně nepřehledné arény (není jich moc, ale když už, tak stojí za to), zbraně na hovno (musíte levelovat a upgradovat, ale jde to pomalu), munice pomálu a ještě si na spoustě míst musíte svítit lucernou, u čehož ale nemůžete střílet. Doom 3, anyone?

TRIVIA: Hra nicméně byla úspěšná, takže loni vyšlo pokračování. A podle všeho je ještě těžší. Holy shit the game is hard or am I getting old? Obojí, panáčku, obojí...

Obtížnost se dá naštěstí kdykoli změnit, a to oběma směry. Na vyšší jsem to ani nezkoušel, zato nižší "Easy" jsem se vůbec nebál. Hra ovšem není co se týče obtížnosti moc konzistentní, občas mi to na "Easy" přišlo moc easy, takže jsem průběžně přepínal sem a tam. Chtěl jsem, aby to pro mě byla tak nějak rozumně výzva, ale na druhou stranu jsem se nechtěl zaseknout na jednom místě na půl dne a odpočítávat náboje do brokovnice, aby mi to vyšlo. Chtěl jsem se prostě bavit. Občas ale stejně přišel čas na ragequit a pak byla pár měsíců pauza.

Jako nebylo to celkově úplně ono, poměr zábava/frustrace byl na můj vkus hodně ve prospěch nezdravého nasrání. A to přitom zatím mluvím jen o combatu, jenže ono v posledních dvou světech přišlo na ředu ještě plošinkově hopsací peklo - a to bylo teprve něco. Přitom právě těchhle pár posledních levelů (ve hře jich je celkem třiatřicet) se mi co se týče prostředí a designu líbilo nejvíc, ale paradoxně jsem v nich nejvíc času strávil nikoli masakrováním zmutovaných chapadláků, ale padáním někam do nicoty. Však taky moje herní doba je asi dvojnásobná (!) oproti HLTB průměru. Shame on me...

Sečteno a podtrženo: dvojku hrát určitě nebudu. A nebudu ani znovu hrát jedničku, což bych vlastně měl - mám ji totiž odehranou jen za jednu ze dvou možných postav. Ale levely jsou v obou případech stejné, lehce se liší jen zbraně a to mi za dalších XY hodin nestojí. Radši si pustím soundtrack a znovu si přečtu třeba V horách šílenství. To by ostatně i docela odpovídalo mému aktuálnímu duševnímu stavu .-) Btw manga adaptace Lovecrafta od Gó Tanabe jsou naprosto kulervoucí!

Další screenshoty zde. Fak to vypadá moc pěkně a v pohybu ještě o trochu lépe!

MATEEJ: A ještě jeden dodatek a omluva k Wartales - ono k "dohrání" nestačí jenom dotáhnout path na 12. level, ale taky dohrál quest o několika fázích, který je s příslušnou path spojený. To jsem zjistil, až když jsem na fórech začal pátrat po tom, proč se mi neodemknul achievement. U Mysteries and Wisdom mi chyběla poslední 5. fáze tohohle questu, na který jsem se vybodnul, protože se od třetí fáze už ani nezobrazoval na in game to-do listu.

Tohle skutečně odemkne závěrečné titulky. :-)

(A zajímalo by mě, proč jsou moje screenshoty tak z prdele, ať už je dělám přes Windows nebo přes Steam.)

Dice Gambit / 30h / PC / #dohrano

Tactics klikačka s originálním artem – zahlédl jsem ji někde na internetu a zaujala mě grafikou, writingem a world buildingem. Celý je to takový středozemský a mile ujetý, nesourodé elementy to kombinuje s japonskou přirozeností – inkvizitoři v plátové zbroji, kteří likvidují bubáky v továrnách, romantických uličkách a kancelářích a s mocnými města Neo-Talis si dávají sraz na farmářských trzích nebo ve zmrzlinárnách.

Mise točí několik různých scénářů, kterých sice není moc, ale jeden od druhého se dost liší a v kombinaci s náhodně generovanými mapami a mutacemi monster jen tak neomrzí.

Spousta povolání a ještě větší spousta skillů, budování přízně u jednotlivých fakcí, rotování členů squadu... Muzika inspirovaná portugalským fadem hozeným do elektroniky.

Squad si rozšiřujete svatbami a dětmi, každá postava může libovolně kombinovat povolání a při level-upu si vybíráte ze tří náhodných dovedností vašeho aktivního povolání nebo z 5 náhodných boostů do základních statů. Ta randomizace se trochu tříská se systémem povolání. Ta jsou různě silná, a protože se mezi nimi dá snadno přepínat, vybízí to ke zkoušení různých buildů a komb, jenže k tomu potřebujete, aby vám padly skilly, které do toho buildu potřebujete.

RoboCop: Rogue City - Unfinished Business / PC / 9 hodin / #dohrano

Nový mise, zbraně a typy nepřátel v datadisku k Rogue City. Nic víc. Je to ale další nášup retra ve stylu stříleček nultejch let jako Soldier of Fortune a můj výběr her už částečně řídí i nostalgie. Tady hlavně proto, že RoboCop z roku 1989 byla dost možná úplně první hra, kterou jsem kdy dohrál, díky celkem milosrdný obtížnosti (alespoň na Amigu) a ani ne půlhodinový herní době. Thank you for your cooperation!

Tomb Raider I Remastered (1996/2024) / PS5 Pro / 19 hodin / #dohrano

Laru Croft beru zezadu... Eh, totiž - herní sérii Tomb Raider z určitých důvodů hraju od konce :-) Je to moje oblíbená série a hlavně postava, takže jí teď věnuju trochu času. (Vy nemusíte: dohrál jsem to a nazdar, hotovo.)

* * * * *

Kompletaci TR jsem začal před pár lety skvělým druhým rebootem, tedy "survival" trilogiií Tomb Raider / Rise of the TR / Shadow of the TR (2013-2018) na Steam Decku. Pak jsem odehrál chronologicky první reboot, ucházející trilogii Legend / Anniversary / Underworld (2006-2008), tentokrát na PS3 v HD remasteru. Z celkem dvanácti her mi zbývalo šest předchozích her z minulého století, resp. tisíciletí.

Někdy loni jsem zkusil Angel of Darkness (1999) na Dreamcastu, ale dopadlo to neslavně - to ovládání jsem prostě neskousnul. A v tom je vlastně celý můj problém s těmihle prvními TR hrami. Tahle low-poly Lara se mi prostě pořád vzpírala :-)

Lara neovladatelná

Když vyšla jednička na první PS a Saturn, tak jsem ještě nebyl konzolový hráč (to přišlo až s PS2). Hype mě ale samozřejmě neminul a já si jednoho dne slavnostně přinesl domů vypálené cédéčko s PC verzí. Pokud se nepletu, tak tu dvourychlostní Mitsumku jsem si tehdy za pět litrů (!) koupil právě kvůli Laře... Na PC jsem TR samozřejmě hrál na klávesnici, stejně jako tehdy všechno ostatní. A to ovládání mi k mému ohromnému rozčarování vůbec nesedělo.

Vlastně mi nesedělo úplně stejně, jako u izometrických Crusader: No Remorse / No Regret nebo u prvního Postalu. Z toho systému, kdy se postava v prostoru dvěma klávesami otáčí vlevo / vpravo a dalšími dvěma se pak pohybuje dopředu / dozadu vždycky v tom směru, kterým je otočená (i když je to teba vizuálně směrem ke mě, a ne ode mě!), mě vždycky strašně bolela hlava a nedával jsem to.

(Nutno podotknout, že na PS bych si moc nepomohl, protože na jeho ovladači tehdy ještě nebyly analogy. A i když se pak objevily, tak pokud se nepletu, na PS žádná z prvních TR her analogy nepodporuje. Lara se ovládala D-padem a shoulder buttony, což bylo z mého pohledu stejně nepoužitelné. Ano, zkoušel jsem to.)

Crusadery jsem kvůli tomu nikdy nedohrál a Postal padnul až v okamžiku, kdy po dvaceti letech vyšla Redux verze s "normálním" ovládáním ve stylu twin-stick shooteru. Nedá se nic dělat - možnost hrát na gamepadu se dvěma analogy je prostě to, co já osobně potřebuju. A přesně tuhle možnost dostalo prvních šest dílů Tomb Raidera, které postupně loni a letos vyšly v remasterovaných verzích na všechny existující platformy. Takže je konečně všechno v nejlepším pořádku ne?

Není. To bych to totiž měl moc jednoduché :-)

Lara faceliftovaná

Všechny remastery má na svědomí Aspyr, údajně vycházejí z původních zdrojáků, byly konzultovány s autory původních verzí a ke spolupráci byl přizván i autor známého portu OpenLara. Hry nabízejí přepínání nejen mezi původním a remasterovaným vizuálem, ale i mezi původním a "moderním" způsobem ovládání. Součástí jsou i DLC, které se po určitou dobu nedaly z důvodů komplikovaných autorských práv nijak snadno sehnat. Na všech platformách jsou k dispozici trofeje resp. achievementy, případně nic (zdravíme Nintendo).

(...a pouze pro PS5 a Switch vyšla parádní fyzická deluxe edice se steelbookem, soundtrackem na CD a knížkou plnou mapek a concept artů. Samé krásné mrtvé technologie...)

Tohle všechno zní opravdu dobře a já osobně jsem se na remastery hodně těšil. Nakonec se sice nedostavilo úplné nadšení, ale nostalgie přemohla lehké rozčarování a výsledný dojem je spíš pozitivní. Nicméně je potřeba zmínit několik věcí:

* Porty kombinují zdrojové kódy (chování engine, nasvícení, bump mapping) a data (textury, modely, zvuky) z původních PC i PS verzí dohromady, a to různým způsobem v různých dílech. Takže i když hrajete "původní" verze, s největší pravděpodobností jste je v takovéhle podobě nikdy hrát nemohli. To může způsobovat jisté nekonzistence v déjà vu, samozřejmě pokud si původní herní zážitky ještě vybavíte. Pokud jste ale mladší ročník a hru budete hrát poprvé, stejně si ji asi přepnete do remasterované verze.

Její hanopis následuje :-)

* Grafika pro remasterovanou verzi vznikala za hojného využití AI (upscaling textur), místo 2D spritů jsou použity zcela nové 3D modely, původní modely jsou výrazně vylepšené a to se týká i samotné Lary. Ta je patřičně zakulacená a vizuálně odpovídá zhruba své inkarnaci z první rebootované trilogie. Přepracované je i nasvícení (je více dynamické), ozvučení (např. pod vodou), dohled (ve "venkovních" oblastech) a herně nedůležité části map (části mimo dosah, např. stropy, masivní sochy atd.).

Geometrie map je ale beze změny, tedy stále založená na čtvercovém gridu. A právě kvůli tomu vypadá remasterovaná verze strašně nepřirozeně. Pokud znáte původní hry, tak vám bude vadit, že takhle prostě tehdy nevypadaly. A pokud je neznáte, tak vám budou remasterované verze připadat strašné. Prostě jen strašné, ne nepřirozené. Nebudete totiž vědět, proč vypadají tak divně.

* Původní způsob ovládání je k dispozici pod trefným názvem "tank control". Je úplně stejně nepoužitelné jako u původních verzí, takže v tomhle směru dobrá práce :-) Kvůli přístupnosti bylo v rámci remasterů naštěstí přidáno ještě "moderní" ovládání, které opět zhruba odpovídá ovládání první rebootované trilogie (tzn. levý analog volný pohyb Lary, pravý analog ovládání kamery). Juchů!

Žádný parkour ale nečekejte, už zmíněný grid nic takového prostě nedovoluje. U obojího ovládání budete muset jako za starých časů počítat kroky, odměřovat vzdálenosti pro skoky a hledat ty správné úhly natočení. A taky budete pořád někam padat a ječet a umírat... Ale to už k téhle sérii tak nějak patří. Btw. když necháte Laru umřít všemi existujícími způsoby, dostanete trofej :-D

* Úvodem každé hry na vás vybafne varování ohledně "offensive depictions of people and cultures rooted in racial and ethnic stereotypes". No comment.

Lara hybridní

Čili abych to celé nějak shrnul:

* Mezi původním a remasterovaným vizuálem se dá přepínat za chodu, což jsem ze začátku velice často dělal. Nakonec jsem se ustálil na původní verzi a jen občas přepnul do remasterované, abych si ověřil, že ta původní se mi hraje lépe. Ano, hraje. Remasterovaná verze byla navíc často o mnoho tmavší (původní mapy s dynamickým osvětlením moc nepočítaly) a vadilo mi i zvýšené FPS. Ano, čtete dobře :-)

* Pro změnu způsobu ovládání se musí do menu a ten proces je dost krkolomný. Naštěstí jsem si prakticky ihned ujasnil, že Lara opravdu není žádný tank a až do konce jsem ji pak ovládal "normálně". Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem ^^ to ale ani tak nebyla žádná procházka. O tom svědčí nejen mých neuvěřitelných 374 uložení, ale především herní doba. Hra samotná říká 14 hodin, PS trackuje 19. Ano, správně - celých pět hodin jsem strávil loadováním a opakováním pokusů o překonání různých frustrujících mmíst :-)

V téhle kombinaci původního vzhledu a nového ovládání budu hrát i následujících pět remasterovaných her. Proč? Protože to Laře dlužím. I proto, že Infinite Backlog na to má challenge.

A ovšem taky proto, že když to zvládne odehrát AI, tak to přece musím zvládnout i já... O čem že to mluvím?

Lara artificiální

Self-Aware Lara Croft that Plays Tomb Raider. Tenhle název série videí na YT od FoxMastera myslím mluví sám za sebe. Důrazně doporučuju aspoň to úplně první video, ve kterém se během necelé hodiny dozvíte všechno podstatné o samotné technické realizaci. Jde o extrémně zajímavé využití AI technologií dostupných před dvěma lety (videa jsou z roku 2023).

Výsledkem tohoto experimentu ale není virtuální hráč, který hraje Tomb Raidera. Výsledkem je virtuální Lara Croft, která prostě "existuje" ve hře Tomb Raider a snaží se tam přežít. Nehraje hru, neví o ní. Prostě je jen sama sebou a tam, kde je, se to snaží zkoumat a poznávat. A během toho jen tak mimochodem dojde až na konec. A tam...?

Nutno vidět :-)

Lara navždy

Další screenshoty zde <3