GTA: San Andreas / Playstation 2 / 35 hodin / #dohranoJde o stejny pripad, jako jsem se drive rozepisoval o
Beyond Good and Evil a
Twilight Princess. O hrani nejakeho GTA projevil zajem predevsim muj syn, ktereho stvalo, ze jeho spoluzaci maji dovolene GTA5 (a parkrat ho u nich hral), ale ze vlastne netusi, o co jde. Takze jsme si to udelali jako otec-syn projekt, vytahl jsem Playstation 2 a po vecerech jsme poctive spolecne hrali - 90% hry odkroutil muj syn, ve zbytku jsem mu pomahal s vyslovene obtiznymi misemi, na ktere nemel nervy.
Ja sam jsem hru dohral za svuj zivot asi 4x, naposledy pred tremi lety na Switchi (
"Definitive" edition), cili ja mam tak nejak v relativne zive pameti. Ale stejne tak mam v pameti i to, jak jsem pri uplne prvni hrani - tedy rovnez na Playstation 2 - nadaval na mnohe designove rozhodnuti ohledne misi, ovladani letadel a nevyhnutelne bugy dane dobovymi realiemi.
O to bylo vtipnejsi (a zaroven hruzostrasnejsi) pozorovat vlastniho syna, jak se rozciluje nad pravidly hry, drsnosti policie, ovladanim letadel, bugy v misich, nahodnych bugu ve fyzice a tak dale - stejne jako jeho otec pred dvaceti lety :). Navic to pro nej byla dost nova zkusenost, protoze vetsina her dnesni doby jde hracum proste mnohem vic na ruku, nez hry z roku 2004 - a mne pritom San Andreas prijde jako "moderni hra", protoze jsem mel uz tehdy zazitou dobu osmi a sestnacti bitu. Opravdu zajimave to pozorovat!
Ale ke hre samotne par slov - porad tvrdim, ze verze pro Playstation 2 je "definitivni". V podstate vyjma rozliseni a framerate bych na hre pranic nemenil. Po tolika dohranich je jasne, ze mam ovladani letadel v malicku a povazuji je za zdaleka nejlepsi zpusob cestovani po mape. Samozrejme, ze znam vsechny triky, jak ty mise dokoncovat na prvni dobrou. A jisteze mne osobne nevadi jednu misi opakovat treba 10x, protoze vnimam opakovani jako nezbytnou nutnost k nauceni se problematiky a to vetsi radost pak mam, kdyz se to naucim (a mimochodem, i kdyz znam vsechny mise, i tak jsem nektere obzvlaste vypecene opakoval treba trikrat - no muj syn z toho rostl, ja byl uplne v klidu :)).
Pozdeji jsem hral San Andreas na PC, XBOXu, PS3 remaster, Android verzi a i tu Definitive Edition - kazda verze vzdycky ma nejake nedostatky a unikatni featury, ktere mi hru spise kazily v ocich - kazily ve smyslu, ze se odchylovaly od originalu. Asi jedina vec, ktera Playstation 2 verzi chybi, je moznost poustet si replaye. Jinak je tam vsechno "spravne" - svetlo, mlha, odlesky prednich reflektoru v louzich deste, "rozbite" animace vozidel na dalnici - je to zkratka definitivni zkusenost a jsem straslive rad, ze jsem to se synem mohl prozivat od zacatku do konce.
Hlavni hrdina je sice porad dost pitomej, mnohokrat jsem na jeho rozhodovaci logice a moralni nestabilite demonstroval, proc to vlastne neni zas tak moc velky kladas... Vzdy mne mrzelo, ze CJ se ani v ramci pribehu neostycha vrazdit civily a nevinne pro svuj vlastni prospech. Vedle toho ani postava jeho bratra Sweeta - ktery zde slouzi jakoze moralni majak - neni tak moc nasledovanihodna, protoze jde o typka zasekleho v sedmdesatych letech, ktery nevyrostl. Zmrdecci typu Ryder a Big Smoke jsou neprekvapivi, ale treba postava Tempennyho zvlastne uzrala v tom smyslu, ze mi v necem pripomina soucasneho prezidenta v USA.
Na zaver jeste reknu, ze jsem mel v zivote moznost navstivit Los Angeles. San Francisco i Las Vegas, takze bylo strasne roztomile, ze jsem pri vstupu do kazde nove lokace vytahl fotak s archivnimi fotografiemi a porovnaval um tehdejsich grafiku s mou vlastni zkusenosti. V tomto smyslu mi San Andreas opet prineslo nejakou novou zkusenost a desne jsem si to uzil. Doporucuji vsemi deseti! Ale jen na Playstation 2!