Satellite Reign / 50 h / PC / #dohrano

Isometric real time tactical stealth, duchovní pokračování Syndicate z 90. let. Užil jsem si to.

Krásné cyberpunkové prostředí, veřejné čtvrti i uzavřené areály působí autenticky, živě a různorodě a z hlediska misí jsou postavené moc dobře. Writing je taky povedený, správně cheesy hustokrutopřísně cyberpunkový. Hlavní dějová linie je taky fajn, zejména pokud člověk vysbírá všechny možné logy, které mu to spojí do příběhu.

Mise lze plnit různými způsoby, od plné agrese až po totální plížení, byť hra počítá spíš s tím prvním. Já zvolil stealth a výsledkem byl docela netradiční gameplay – od chvíle, kdy se v misi spustil poplach, to byl takový tower defense obráceně, kdy jsem se pod palbou nepřátelských vojáků a věžiček snažil prokličkovat do bezpečí. Postavy si dokonce můžete tím směrem i vylepšovat, aby byly co nejrychlejší, co nejvíc vydržely a aby mohly využívat různé zkratky (lanovky, ventilaci). Fungovalo to a bavilo mě to.

Hra do značné míry počítá s tím, že nebudete loadovat, dokonce to promovali jako emergent gameplay. Když vás při infiltraci nebo hackování bankomatu odhalí, velmi často vás jen vykopnou ven a pokutují nebo můžete zkusit utéct a vrátit se, až se situace uklidní. Když přecejen dojde na bitku a některý z vašich agentů zemře, tak ho prostě za peníze respawnete jako klona, loadovat netřeba.
S tím ladí i to, že hra běží v „reálném“ čase – vedle peněz za splněné mise vám peníze pomalu přibývají automaticky z hacknutých bankomatů a stejným způsobem plyne postup výzkumu nového vybavení. I proto je lepší nechat čas plynout a místo loadování postavy respawnovat.

Trochu mi chyběly různé obtížnosti (ve hře je jen jedna) a možnost nějakých extra challengí, třeba plnění misí nějaký konkrétním způsobem nebo pouze s konkrétním vybavením, prostě něco, co by nutilo hru vyzkoušet jiný způsobem.

Sifu / 26 hodin / PC / #dohrano
Neuvěřitelná bojovka. Prvních skoro 10 hodin jsem hrál mým oblíbeným stylem "button mashing" čímž jsem samozřejmě narazil a tímhle stylem jsem se dostal max do třetího levelu ve věku hodně blízkého 70 let :D. To mě drobet frustrovalo a nějak jsem se do toho nepoložil a na čas to odložil. Měl jsem ale furt někde v hlavě myšlenku, že ta hra je skvělá a hraju to prostě blbě. Nedávno jsem se k Sifu vrátil a jel metodicky, soustředil se na používání správnýho krytí a uhýbání, začal pořádně řešit komba a otevřela se mi uplně nová hra. Teda ale stále platí, že jsem lama a posledního bosse jsem udolával fakt dlouho, protože pičus na něj neplatí mnou hodně používaná taktika uhlodávání focus útokama. Musel jsem to teda zahrát celý znova abych si nasbíral jinej set upgradů, načež mi to taky trvalo ranec dlouho ho dokopat. Ale nakonec se zadařilo a dokonce ještě před padesátkou :). Moc rád bych si dal i true ending ale bohužel už na to asi nemám skill a trpělivost na milion dalších pokusů. Vyžaduje totiž zlikvidování všech bossů ještě několika-násobně obtížnějším způsobem než pro starou dobrou pomstu. True ending si tedy dám asi jenom na youtube. I když ještě to nechám chvilku uzrát a možná to párkrát ještě zkusim :).

Citizen Sleeper/SteamDeck/13 hodin/ #dohrano
Tohle sice nebyla láska na první pohled, ale na druhý rozehrání to kliklo - stačilo pochopit, že na začátku je potřeba makat a přežít. Ke konci už jsem si naopak jen užíval skvělej writing a prošel si snad všechny dostupný konce.

Toybox Turbos / 4h / x360 / #dohrano
Zkoušel jsem co mě chytne a byla to nostalgie. Za mlada jsem hrával Micro Machines a tohle je podobný.
Já vím, že autíčkové kampaně tu nejsou populární, ale tohle byla celkem příjemná výzva. A jsem celkem pyšný, že se mi povedlo dát toho posledního 1v1 soupeře.
Co mi nedává smysl je název hry. Studio které to dělalo dělá i Micro Machines, nechápu co je napadlo tohle pojmenovat jinak.

Stellar Blade / PS5 / 32h / #dohrano

Narez od zacatku do konce. Jsem unaven z posledniho bosse takze vam jen zaspamuju nejaky hezky obrazky. :) omlouvam se ale nevim jak je zmensit.

Crime Scene Cleaner / PS5 / 22 hodin / #dohrano
Relax s disturbing twistem a maličko černého humoru. "Simulátor" úklidu, kde vytíráte skvrny od krve, odklízíte důkazy a vracíte nábytek na svá místa. A i na to je potřeba mít správné náčiní, takže upgradujete kbelík, mop a pytle na odpadky.
Není to nic, co by bralo dech, a některý části by potřebovaly vyladit (sbírání nábojnic je dost na hovno), ale ani nevím, jak jsem tím těch 22 hodin strávil.
Power washeři by to měli zkusit, když to bude ve slevě.

Warhammer 40K: Rogue Trader + DLCs / 87h / PC / #dohrano

Hrano čistě v co-opu ve 3 lidech. Každý šéfoval 2 postavy. Musim uznat, že pro milovniky žánru je to pěkný počin. Pro mě jakožto spíše jen obdivovatele to je hodnoceno jako další rpg hra. Nehrál jsem nic tak ukecaného v celém mém životě. Tolik postav, tolik problémů, tolik lokací, že jsem se pak už jen vezl. Spoluhráči mi občas vysvětlovali nějaké souvislosti. Základ jsem znal, ale nic do hloubky. Obtížnost jsme jeli nějakou prostřední, takže ke konci už nuda i v boji. Na začátku naopak chaos ve skillech, no mozna i na konci, ale tam to tolik nevadilo, protoze byl dmg output dost velky a vse se umlatilo. Dovednostmi se dala naboostit cela posadka dost efektivne, nebo i jedna postava, ktera pak vyresila skoro vsechno. Casem se nachazeji dost broken itemy. Multiplayer byl asi dodelavany, protoze treba souboj lodi mohl ovladat jen host. Nejake bugy byly. Nic co by znemoznilo hru dohrat, ale museli jsme semtam loadovat hru. Asi jsem rad ze to mam za sebou. Sam bych se do toho asi nikdy nezakousl. Pribeh a rozhodnutí dost košaté. Rozhodnutí mají vliv na další průběh hry. Ale jak pisu, ten kdo se do toho nechce ponorit a hleda jen rpg hru, by klidne mohl jit dal.

ERRTU: "šíma se zapře rukama o druhý schod, hekne, vytáhne se nahoru... ale oběma nohama stojí stále na zemi. následně jednu nohu zvedne na první schod, hekne znova, vytáhne se ještě výš (jedna noha stále na zemi) a pak teprve vytáhne i druhou nohu na schod"
Tak, třeba mu už je třicet... :)

Deponia kolekce / 30h / xbox /#dohrano
Samozřejmě celá kolekce je skoro 40 hodin, tohle je čas bez prvního dílu, abych tady nedělal chaos v tabulce.
Další díly jsou ještě větší řachanda, některé fóry oceňuji, na druhou stranu herně je to taky trochu bída. Kdykoli se mají zkombinovat v inventáři víc než dva předměty, záleží na pořadí. Když je zkombinujete v jiném, je třeba reload. Nevím o tom, že by podobnou prasárnu měla i jiná adventura.
Peklo jsou achievementy. V první hře jsem vyzobal všechny (návod nutný) ale v dalších jsou skryté předměty, které když udělám reload kvůli nějaké chybě, zmizí a už je nejde sebrat jinak, než zkusit hrát odznova. Čtvrtá hra vyžaduje pro jeden achievement vyčerpat všechny kombinace klonování hybridů (asi dvě hodiny práce, vykašlal jsem se na to).
Moje doporučení je zkusit, ale buď se nestydět vzít návod, nebo dělat hodně často a strategicky sejvy.

Marvel's Spider-Man: Miles Morales / PS5 / 21 h / #dohrano

Vylepšenie prvej hry po všetkých stránkach - lepší príbeh, combat, misie aj hrdina. Úprimne som si ten komunitný duch Harlemu užil o dosť viac ako príbeh privilegovaného bieleho nerda, a nakoniec som urobil aj prakticky všetok nepovinný obsah, čím som sa v prvej hre nezaťažoval. Boss fighty boli tiež o dosť menej frustrujúce, variabilita nepriateľov a street crimes väčšia, proste to je úplne dobrá menšia open world hra. Slušných 8.5/10, idem na dvojku.

hergot! znova a lépe, nejmenuje se to Lost Paradise ale...

Paradise Lost / PC / 9 hodin / #dohrano
:D

celkem zabavný výlet do alternativní historie po ww2. je to walking simulátor jako prase, který sází hlavně na prostředí a příběh. a nevede si špatně na to, že v podstatě splácává několik již prověřených zápletek.

takže osoby a obsazení. jsme polský usoplenec jménem šimon, toho času žijící kolem roku 1970 v malém bunkru v polsku s matkou. historie krade z nového wolfensteina, tj. usa vstoupila do války až někdy v 1950 takže hitler sežral celou evropu a bojuje již několik dekád s sssr a protože se to vypadalo na průser a mělo rozjetou výrobu atomovek a balistických raket tak vyplodil dva plány. naplnil se ten druhý, lohnutý z fallouta. z evropy udělá spálenou zem, výkvět říše a nějaký ten untermensch se schová do vaultů kde bude budovat armádu, vymýšlet nové zbraně a vůbec se chystat na to že za čtvrt století vyhřezne na povrch a obnoví třetí říši.
protože německo, tak má nově k dispozici super počítač který je "až 50000x výkonější než americký eniac!" :D a protože německo tak součástí pc je napojený lidský mozek.
a když máma nečekaně zesne, nemáme proč otálet a výrážíme do nukleární zimy najít skopčácký vault ve kterém by snad mohl být náš otec.
ten nacházíme opuštěný až na nějakou ewu, holčinu co tvrdí že tam vlezla pro loot a se kterou komunikujeme pouze prostřednictvím místního intercomu a která nám za pomoc nabídne pomoc s hledáním fotra.

protože defakto jen chodime od a k b a občas zatáhneme za páku nebo zmáčkneme tlačítko, nelze ani smykem mluvit o adventuře. je to prostě interaktivní exkurze do nečeho, z čeho by se inženýrům vault-techu spustila nekontrolovatelná doživotní erekce. sama jeskyně je obří, když je u stropu mlha tak máte pocit že jste v noci na horách. projdeme příjezdové nádraží pro nobilitu i vstupní procesovnu pro podlidi (ti budou krom práce také generovat mozky pro pc), ubytka, rekreační stredisko u jeskyního jezera, vědecko průmyslové časti, nemocnici i "nemocnici", hydroponické zahrady nebo podzemní chrám. v průběhu cesty odhalujeme příběh vaultu ze záznamů, zpráv a audio logů. to je opět fallout klišé o povstání plebsu, vyhlazení nácků, odhalení nelidskeho pc, zjištění že to asi bez "jsme jako oni" nepujde, rozdělění společnosti, vzestup pohanského kultu... no prostě klišé na klišé... které ale kupodivu nijak nekazí zážitek. i to jak je to s ewou vám začne být jasné nejpozději na konci prvního aktu kdy jí nenajdete v místnosti o které je ona presvědčena že se v ní nacházi. ačkoliv uznávám že vyústění o našem původu a záměru a jak jsme s mámou skončili ve startovní noře, bylo příjemným spestřením.

je to prostě tak trochu jako když si pustíte dokument o mysticismu třetí říše, společnosti thule, hledání longinova kopí a hrobu jindřicha ptáčníka a bavíte se i když dobře víte že jsou to pavědecké bludy. takový ten náckovský okultismus co milujeme už od indiana jonese :) prostě vemte nahrubo nasekaný wolfenstein new order, orestujte do zlatova, pridejte hodně falloutu, zalijte vývarem z metra 2033 a nechte podusit. výsledný pokrm lze dokořenit blade runnerem 2049 aby vyniklo odhalení vlastní identity.

a budu si remcat! hra natahuje herní dobu a zdržuje nesmyslama! každá akce jako vylezení na schody vagonu znamená desetivteřinovou animaci, která občas ani nedává smysl. předvedu na vagonu: šíma se zapře rukama o druhý schod, hekne, vytáhne se nahoru... ale oběma nohama stojí stále na zemi. následně jednu nohu zvedne na první schod, hekne znova, vytáhne se ještě výš (jedna noha stále na zemi) a pak teprve vytáhne i druhou nohu na schod :D úplně mi na pozadí v hlavě běžel ten černej kluk co se sarkastickym šklebem reaguje na takové ty nesmyslné lifehacky na youtubu :)
ale hlavně, rychlost pohybu šimona je úúúúplně k posrání a neskutečně tragická! nevím jestli je po obrně, nebo trpí nějakou fobii z rychlosti větší jak 2 kilometry za tejden, ale osobně bych ocenil kdyby v bunkru zbyl jeden jediný nácek, který by šel za šimonem a soustavně ho kopal do prdele! imho to plazení přidalo tak dvě hodiny herní doby.

sumasumárum, dva večery klidné procházky po náckovském fantazírovaní 'coby kdyby'. jak mě tento žánr normálně míjí, tak tohle jsem si i celkem užil.
jo a ta v polici nalezená sada na dračí doupě (drachenhöhle?) mě fakt pobavila :D

KAOZZ: tak ted jsi me dobre rejpnul do vzpominek :) mladsi segra tomu propadla tak ze to hraje od vydani doted a dokonce si na to byla schopna si na to pred tim cvrt stoletim shanet mody coz jsem vubec nepobiral!

Serious Sam HD: The First Encounter (2001/2020) / PS5 Pro / 12 hodin / #dohrano

Leden je tradničně na hovno, nestíhám ani hrát, natož pak o tom psát. Tohle jsem stihnul na poslední chvíli.

Serious Sama jsem kdysi rozehrál na prvním Xboxu (vyšel tam pohromadě First & Second Encounter) vlastně jen proto, abych se podíval, jak to na něm šlape. Šlapalo to kupodivu dobře, ale nějak špatně jsem to rozehrál a u finálního bosse jsem skončil v takovém stavu, že jsem ho za žádnou cenu nedokázal udolat. Takže jsem to uložil k ledu.

Jenže člověk míní a Serious Encounter Challenge na Infinite Backlogu mění. Takže teď pokaždé, když budu potřebovat vypláchnout hlavu, vím po čem sáhnout. První Sam je za mnou, dalších pět přede mnou. To se teda mám věru nač těšit! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA :-D

Btw HD remaster vypadá jinak než originál a taky se maličko jinak hraje. Není to horší, není to lepší, je to prostě jiné. V podstatě jedinou výtku bych měl k úrovním obtížnosti. Od začátku jsem jel klasicky na prostřední Normal obtížnost, ale šlo to čím dál hůř a hůř... Až mě ve dvou třetinách hry přestalo bavit trávit třetí hodinu v Metropolisu a s vědomím toho, že to nejhorší mám teprve před sebou, jsem přepnul na Easy. Jenže to zase bylo nepoměrně lehčí :-/

Chtělo by to prostě něco mezi tím. Něco pro hráče s padesátkou na krku, kterým už ty reflexy prostě tolik nereflexují, ale zároveň mají něco nahráno a nepotřebují vodit za ručičku. No uvidíme, jak na tom budou další díly.

King Arthur: Knight’s Tale / 165 h / PC / #dohrano

Napřed jsem byl docela zklamanej. Oproti hrdinům jiných her a světů si jsou artušovští rytíři navzájem dost podobní, vzhledem i povahou. Taky jsem měl pořád pocit, že mi něco uniká, protože hra předpokládá znalost artušovských legend na straně hráče. Neznám příběhy jednotlivých rytířů a jejich vzájemné vztahy, není mi jasné, jaký je v kontextu artušovských legend rozdíl mezi Avalonem a Britannií, jaké je pojetí rytířské cti a věrnosti (zřejmě částečně obecně sdílené a částečně individuální)... Asi by bylo dobré neznalému konzumentovi tyhle věci v rámci hry samotné víc vysvětlit. Ale znalec žánru si dost možná bude čvachtat, tvůrci hry vytěžili historickou literární předlohu fakt důkladně.

Atmosféra? Průměrná. Ne, dark fantasy neuděláte jenom tím, že všude budou kupy mrtvol a divný stromy, že dabéři záporáků budou přehrávat a že všichni jsou och tak strašně prokletí a nemrtví. Grimdark atmosféra se musí v první řadě napsat, do scénářů, dialogů a zadání pro grafiky. Ti sice v průběhu hry dokážou, že umí nakreslit a vymodelovat vážně moc hezké a originální věci, ale není to moc grimdark (což je nejvíc vidět v první třetině hry, která je de facto evil verze Britannie).

Zvuk? Dabing kombinuje přehrávání hlavních figur s laciným odbytím těch vedlejší a hudba je velmi generická kelťárna.

A co jádro hry, tedy mise, soubojový systém a rozvoj vašich rytířů a základny (Camelotu)?

Oh boy, oh boy, oh boy… Tohle se jim povedlo na jedničku.

Vedle osvědčených prvků tactics her je v Knight’s Tale systém dočasných a trvalých životů, vliv směru, kterým je postavička otočená (ne jenom coveru), rotování členů squadu, vylepšování hradu, přidělování titulů podle vlastností rytířů, odemykání nových společníků a globálních bonusů podle toho, kde se nacházíte na morálních osách pohan–křesťan a tyran–spravedlivý... Spousta nápadů, které v jiných tactics hrách nejsou nebo v nich nejsou pohromadě nebo nejsou tak dobře dotažené. A nepřátelské postavy ne vždy tupě naběhnou do vašeho overwatche a pastí! Zkrátka už dlouho jsem neměl tak dobrý pocit z tactics bitek jako při hraní Knight’s Tale.
Moc spokojenej jsem byl i s vývojem postav. Rytíři stejného typu se od sebe liší jen pár dovednostmi, ale i těch pár různých dovedností způsobí, že tenhle champion nebo arcanist se hraje dost jinak než tamhleten champion nebo arcanist.

Vedle základní kampaně jsou ve hře:
1) Skirmishe – čtyři série po deseti bitkách, každá je vlastně takový taktický puzzle. V každé sérii hrajete za jeden druh vašich dosavadních nepřátel – nemrtvé, Pikty, Sidhe nebo loupežníky. Moct si zahrát za opačnou stranu s jejími unikátními dovednostmi a taktikami mě bavilo.
2) Dvě různé end game nadstavby po dokončení hlavní kampaně, jedna fomoirská a jedna za Sidhe. Zkusil jsem tu druhou a po pár misích mě to přestalo bavit. Hodně velké mapy, hodně početné skupiny nepřátel a všichni mají pořádný kýbl hitpointů navrch. Ano, znamená to upravit taktiku a hrát hru trochu jinak, ale celé je to mnohem zdlouhavější než základní kampaň. (Ta má 17 hlavních a cca 40 vedlejších misí. Sidhe end game má 25 misí, což je samo o sobě přídavek téměř poloviny herního času, jenže všechny bitky trvají mnohem déle, takže toho času to sežere mnohem víc. A vlastně je to more of the same.)